Začnu hodně svižně a bez okolků, takže se připravte. Čtyři tlačítka = Tekken první až čtvrtý díl. Pět tlačítek = Tekken Tag Tournament. Čtyři tlačítka = Tekken Advance a to se rovná TTT s T3. Všickni Tekkena znalí lidé se zcela určitě nyní pozastavili nad počtem tlačítek u Tekken Advance (dále jen TA). Ano, jsou opravdu jenom čtyři!! Klasicky jsou jen čtyři - levá, pravá noha a levá, pravá ruka - ale u TTT jich muselo být pět. Bojovali jste přeci se dvěma postavami a tyto se mezi sebou musí v ringu vyměňovat, že? Abyste se nemuseli vzdát jednoho pomocného tlačítka, na které se většinou dávají kombinace obou nohou a rukou s chytačkami, mohli jste tagovat analogovou páčkou. Tu bohužel GBA-čko nemá, takže vývojáři museli přistoupit k radikálním změnám, resp. nelítostnému kompromisu, jenž znamenal zredukování čtveřice tlačítek na dvojici. Co tím chtěl básník říci? Jen to, že vzhledem k tagovému režimu TA tu tlačítka A a B slouží pro shora zmiňované ataky rukama a nohama a boční tlačítka L a R pak pro přehozy a tag. Jinak řečeno - už to není klasický Tekken, ale něco, co jako on vypadá, ale má úplně jiné ovládání. Na druhou stranu musím uznat, že i přes takový handicap disponují postavy poměrně slušnou zásobou úderů. Ale na třetí stranu jde o údery vesměs základní a smasherovské. Smasherovským úderem myslím
takový atak, který vám ubere nejméně pětinu života, odhodí vás přes celou obrazovku a pak vám soupeř ještě nakulí rameno do úsměvu. Docela mile mě však překvapila zásoba chytaček u Kinga, které vypadají podobně jako na PSX, ale jejich zobrazování je omezeno výkonem GBA na jednotlivé snímky se statickým obrázkem toho, co právě chytač dělá. V souvislosti se dvěma tlačítky jsem si ještě vzpomněl na jeden souboj, kdy jsem hrál za Jacka. Skrčil jsem se a zběsilým mačkáním tlačítka pro ruce se mi povedlo provést celé desetikombo. Což je poněkud stupidní.
Ovládání máme tímto z krku a můžu se vrhnout na samotnou hru. Klasické módy Arcade, Vs či Practice zatím pominu, spíše se zastavím u již zmiňovaného tagu. Původní verze tagového režimu v TTT umožňovala hru dvou hráčů, kteří se navzájem na scéně prohazovali, to bylo docela logické. V tomto pojetí vám TA doslova vnutí tři postavy, mezi kterými se přehazujete jak trotlové, přičemž si ještě dáváte pozor na to, která z nich je zrovna na řadě. Velmi zábavné je hrát s Jackem (hroooozně pomalej kus šrotu - je z Ruska, tak co byste chtěli:)) proti Nině, která je o dost rychlejší a robotovi samozřejmě nakope … víte co. Na
některé postavy jste s pomalým Jackem prostě krátcí a musíte si vzít někoho jiného. Pokud máte potenciálně silnou postavu až třetí, musíte se vytagovat dvakrát, což soupeři samozřejmě nahraje na to, aby vás ihned sejmul. V samotném tagování jsem našel další dost podstatnou odlišnost od původního TTT a to, že nemůžete soupeře vyhodit do vzduchu, vyměnit si postavu a ještě ho v tom vzduchu dorubat. Pro ty, co TTT nikdy nehráli, to možná nic není, ale pro profíky (jako třeba mě :) je to poměrně velký nedostatek. Kdybych to tedy shrnul kolem a kolem, musím bohužel uznat, že s tagem se tady pánové z NAMCA trochu sekli. Když už, tak ho raději neměli dělat vůbec.
Budeme-li pokračovat v zevrubném zkoumání hry a jejich základních rysů, dopracujeme se až k momentu, kdy jsem se slzou v oku zjistil, že ani jedna postava nemá svůj příběh, takže žádný obvyklý filmeček, ba ani žádný epilog se nekoná. Postav je tu všehovšudy devět plus finální boss Heihachi, takže je jich vlastně deset. Nemyslím si, že jejich výběr byl zrovna šťastný, ale aspoň něco. Jaxem předeslal už dříve, v TA se hraje spíše na sílu jednoho úderu a jugglu než na techniku a proto se zde neobjevili bitkaři typu Eddie, Lei, Julia a jiní, kteří mají sice spoustu úderů, ale převážně nevalného účinku.
TA je víceméně 2D hra, i když tu reflektujeme menší náznaky pokusu o zapracování 3D prostoru - pohyby po třetí ose vypadají celkem slušně. Když bych srovnal grafiku třeba s King of Fighters, tak samozřejmě zvítězí Tekken, ale pokud bychom brali v potaz i další aspekty, jako například životnost, tak bych to s Tekkenem viděl bledě. KoF (prozatím existuje jenom japonská verze) sice není až tak dobrá hra, co se týče vizuálního zpracování, ale jedno se jí rozhodně upřít nedá - je tam hafo bojovníků.
Ale grafika se v TA opravdu povedla, i když by se jí také ledasco dalo vytknout, ale nešť. Umně rozanimované pohyby s kruhovým pozadím dávají pocit realističnosti, který je při této hře dost zapotřebí. Postavy od sebe rozeznáte bez problémů, arény jsou také hezky vyvedené. S hudební stránkou to až tak slavné není. Zvuky jsou stejné jako ve trojce, ale hudba je trochu pozměněná. Zajímavé zjištění spočívá ve skutečnosti, že arkádový Tekken 3 měl úplně jiné skladby, než standardně nastavené remixy v konzolové verzi. V TA si hudbu moc nevyberete a po chvíli vám stejně půjde na nervy, takže ji vypnete úplně.
Ohledně zmíněných režimů si ještě neodpustím jednu připomínku. Čekal jsem, že když je ve hře tak málo všeho, překvapí TA alespoň některým z bonusových módů. Bohužel jsem se mýlil, protože žádný Tekken Force ani Tekken Ball tady není. Asi nám má stačit tag.
O multiplayeru vám toho moc neřeknu, protože jsem neměl tu čest ho vyzkoušet, ale podle toho, co jsem si mohl přečíst z různých zdrojů, je to ta jedna z mála věcí, které vás mají šanci hodně chytit. Což se samozřejmě počítá!
| Tekken Advance | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
