K bezbřehé slávě a úctě hráčů stačily pouhé tři díly, což je vedle nekonečného Street Fightera (odhadoval bych to tak na dvacet dílů) celkem úsměvné. Jenže Namco to vzalo od podlahy - první část vyšla současně s uvedením PlayStation 1 na trh a vydatně podpořila rozjezd tehdy nové a třpytivé konzole. Proto nikoho nepřekvapilo, že se Namco rozhodlo podobně zachovat i u PlayStation 2 a trochu narychlo dalo do kupy čtvrtý díl, který je jednou z hlavních premiérových her PS2. Ono „trochu narychlo“ znamená, že to vlastně není tak docela čtvrtý díl. Tekken Tag Tournament je spíše takový Tekken 3.5 - jde ostatně o konverzi stejnojmenné hry z automatu, která se v hernách objevila už před rokem. Pochopitelně byly přidány nové volby a funkce a byla také vylepšena grafika. Výsledkem je jakési „Best of“ z prvních třech dílů; na jednu stranu možná zklamání, na stranu druhou jednoznačně potěšující informace, obzvláště pro nedočkavé fandy Tekkenu, kteří u něj tráví poslední dva roky a s otevřenou náručí uvítají cokoliv nového.
Po spuštění hry budete oslněni nádherným úvodním intrem, které vás má uvést do světa bojových umění, ale ve skutečnosti by se hodilo spíše do nějaké střílečky - je tu zkrátka na efekt, ale svůj účel plní. Je nádherné. Pak už se nedočkavě pustíte do prvního souboje a uvidíte působivou arénu plnou pohyblivých a tleskajících diváků, padajících 
sněhových vloček či vlající trávy. Prostředí je opravdu efektní a žije vlastním životem - diváci ne vždy sledují vaše počínání, často si mezi sebou povídají, nebo jen tak postávají a koukají do prázdna. Detailnost těchto pasivních diváků, kterých je na obrazovce v jeden okamžik pět nebo i více, je podstatně větší než detail hranatých bojovníků z Tekkenu 3. A to samozřejmě není řeč o samotných bojovnících, jejichž podoba je už opravdu z kategorie snů - vlají jim vlasy, vidíte, jak se jim pohybují prsty v sevřených pěstích, a dokonce lze spatřit pohybující se oči. Nemluvě o jejich oblečcích. Všechno zkrátka vypadá naprosto úžasně a grafice nelze mnohé vytknout.
Vlastně ano - když se vaše postavy rozpohybují, vidíte znatelné napojování jednotlivých pohybů. Ty jsou jistě reálné a motion capture se povedl, při přechodu z jednoho chvatu do druhého však znatelně vidíte krátké zakolísání. Totéž platí o rychlosti - vy, jakožto čerství majitelé hry, si ničeho nevšimnete, já jsem však měl příležitost před nějakým časem hrát japonskou verzi, která byla o poznání rychlejší. A třetí chybka - pozadí je sice nádherné, ale při souboji se kolem vás točí dosti nereálně. Ani jedna z těchto výtek však nemá díky bohu velký vliv na hratelnost, ale zamrzí. A propos, hratelnost.
Pokud jde o základy boje, nezměnilo se prakticky nic. Čeká vás dvacítka základních postav plus dalších čtrnáct tajných, k nimž si musíte přístup vybojovat. Nechybí žádná oblíbená postava z předchozích dílů, bohužel však také nic nepřebývá. Tedy, jednu jedinou novou bojovnici nepovažuji za něco, co by stálo za oslavu - rozhodně totiž nepatří mezi tekkenovskou elitu. Všem známým postavám zůstaly všechny údery z dřívějška, něco málo i přibylo, ale hraje se to v podstatě stejně. Tedy, to samozřejmě jen v případě, že by tu nebyl ten tagový způsob souboje, který je vlastně největší změnou hry a spočívá v soubojích dva na dva. Na počátku si zvolíte dva bojovníky a v průběhu hry je střídáte. Na první pohled je to spíš kosmetická změna, vedle velmi vítané možnosti souboje až čtyř hráčů najednou má však obrovský vliv i na hratelnost a přináší do soubojů výrazně taktické prvky. Jednak proto, že se neaktivní postavě pomalu doplňuje energie, ale především proto, že výměna je poměrně rychlá a může ovlivnit boj. Můžete ji totiž provést v okamžiku, kdy jste pod tlakem, a vymanit se tak z něj. Nebo naopak - soupeře vyhodíte do vzduchu a než dopadne, stihnete ještě změnit bojovníka a efektivně nepřítele dorazit. Toto kombinování se může lišit podle zvolené dvojice a tak je míra taktiky opravdu značná, souboje jsou ostatně podstatně delší než dosud. Na druhou stranu je třeba říci, že hra ztrácí trochu svého proslulého kouzla, protože se se svým hrdinou nezosobníte - musíte se zkrátka naučit zacházet s oběma dvěma.
Asi nemá příliš význam hovořit o životnosti TTT - bojovky jsou žánrem, který když vás zaujme, může vás bavit mnoho měsíců i několik let. K TTT se budete vracet, především samozřejmě při hře s živým soupeřem. Tajných bonusů (např. zmíněných 14 bojovníků), které postupně odemykáte, tu není málo, ale s trochou nasazení je rychle zkompletujete. Podobně jako byl v Tekkenu 3 volejbal, je i tady speciální minihra nazvaná Tekken Bowl. Pochopitelně jde o kuželky a je třeba říci, že velmi kvalitně vytvořené a nějaký čas zábavné. Nakonec však musím zopakovat to, co jsem naznačil na začátku - nový Tekken je prakticky stejný, jako ten starý. Má působivou grafiku a skvělou, byť stále stejnou, hratelnost.
Pokud tedy hledáte něco nového, budete zklamáni. Možná ale netoužíte po ničem jiném, než po dalším Tekkenu. A právě pro vás je Tekken Tag Tournament jako stvořený. Není to revoluční hra, ale rozhodně splněný sen fandů předchozích dílů série. A mimochodem, je to také zatím nejlepší bojovka na PlayStation 2. Do doby, než přijde Tekken 4 nebo Soul Calibur 2, který již Namco rovněž ohlásilo na PS2.
| Tekken Tag Tournament | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
