Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tennis Masters Series - skvělý tenis

  12:00aktualizováno  30. srpna 2002 5:58
Tak jsme se konečně dočkali! Několikaleté čekání na kvalitní tenisovou simulaci právě skončilo. Hra Tennis Masters Series má všechny předpoklady k tomu, aby se stala nejlepším tenisem na počítači za poslední roky. Čeká na vás více jak šedesát hráčů, deset autentických turnajů a skvělá hratelnost i atmosféra.

Tennis Master Series A je to tady. Kdo si počká, ten se taky dočká; a tenisoví příznivci marně čekali na kvalitní simulaci svého oblíbeného sportu několik let. Během nich vycházely jen průměrné, spíše ale podprůměrné hry, které nevynikaly ani grafikou, ani hratelností a ani čímkoliv jiným. Přeborníkem ve vydávání špatných tenisů se stala francouzská společnost Carapace, jež se ještě stále nepoučila ze svých chyb – nebyl totiž žádný důvod, protože kromě Carapace nikdo jiný tenis neudělal, a proto její ne zrovna dobrá série Roland Garros byla tři roky jediným zástupcem tenisových simulací na počítači.

Jméno shodou okolností také francouzské společnosti Microids nebývá obvykle spojováno s přespříliš kvalitními tituly, snad jen její připravovaná realtimová strategie Warrior Kings bude opravdová bomba. Ovšem od teď si můžeme dát Microids do souvislostí se hrou Tennis Masters Series (dále jen TMS), která, ač není zcela špičková, hravě předčí všechno s tenisem spojené, co vyšlo od dob hry Game, Net & Match.

Recenzi sportovní hry nelze začít jinak než popisem úvodního menu. To v případě hry TMS tak trochu překvapí. Předně chybí jakýkoliv trénink – sice si člověk na Tennis Master Series ovládání rychle zvykne, ale trénink by i tak měl být standardní součástí každé sportovní hry. Na druhou stranu kromě klasického přáteláku nabízí TMS jednu moc zajímavou věc – sezónu. Společnost Microids sehnala licenci na deset nejvýznamnějších tenisových turnajů ATP (ale slavná grandslamová čtyřka chybí), a tak svého tenistu můžete prohnat po kurtech Hamburgu, Montrealu nebo si zajet do Kalifornie na Indian Wells. V průběhu sezóny postupně projdete všemi devíti turnaji a podle úspěchů či neúspěchů budete sbírat bodíky do žebříčku zhruba šedesáti hráčů, které TMS obsahuje. Žebříček zde není jen tak pro legraci. V prvé řadě vás motivuje k větším výkonům, protože každý přece touží být nejlepší. A v druhé řadě určuje, kdo se na konci sezóny podívá do Austrálie na turnaj osmi hráčů, kteří se za celou sezónu probojovali v žebříčku co nejvýše – turnaj mistrů je jakýmsi vyvrcholením celé sezóny. Tu si zahrajete jedním z mnoha hráčů, bohužel zatímco licenci na turnaje TMS má, s tenisty to je horší. Jména jsou smyšlená, i když je pořád lepší hrát dobrý tenis s vymyšlenými jmény než špatný tenis s autentickými hráči.

Když už jsme u hráčů, musíme také zmínit absenci tenistek. Prostě máte na výběr jenom muže, nicméně jejich velký počet a odlišnosti ve stylu hry tento neduh hravě vynahradí. Tenisté mají několik charakteristik, které určují jak dobře podávají, jak rychle běhají, jak jim Tennis Master Series jde volej atd. Někteří tenisté jsou kopyta a neumí vůbec nic, jiní mají tenis v krvi, nicméně neexistuje hráč, který by byl skvělý ve všem. Tudíž si sami musíte vybrat, zda chcete hrát útočný tenis, kdy budete chodit po podání ihned na síť (v tomto případě potřebuje hlavně rychlého tenistu s dobrým volejem), nebo budete hrát od základní čáry. Rozdíly mezi tenisty jsou dost znát a když hraje ten nejhorší s někým velmi dobrým, výsledek je prakticky jasný. Škoda, že atributy hráčů nerostou a neklesají jako v například v sérii NHL a vůbec nerozhoduje, jestli tenista má, či nemá formu. S velkým počtem tenistů úzce souvisejí turnaje. Ty se samozřejmě hrají klasickým pavoukovitým systémem, takže pohybujete-li se ve spodních vodách světového žebříčku, musíte nejdříve projít kvalifikací, po níž vás čeká několik kol a potom čtvrtfinále, semifinále, finále a možná i pohár pro vítěze.

Ovládání a způsob pinkání do míčku je u tenisu to nejdůležitější a v případě hry TMS autoři rozhodně nešlápli vedle. Celkem do tenisáku můžete mlátit čtyřmi typy úderů. Lob využijete jen v případě, kdy se soupeř zabetonuje u sítě, leč ostatní údery – kraťas, úder naplocho a faleš – už musíte kombinovat a je mezi nimi obrovský rozdíl zaručující nesmírnou variabilitu a spoustu všemožných variant, jak míček zahrát a jak obecně Tennis Master Series uplatňovat styl hry. Záleží jenom na vás a čtyři typy úderů jsou tak akorát, aby člověku daly možnost se doslova vyblbnout. Pokud například stojíte u sítě a letí na vás lehký míček, můžete se rozhodnout, jestli vypálíte dělovou ránu, nebo kraťasem proženete nohy soupeře, či si točeným míčkem zaručíte bod. Směr úderu se určuje klasicky pomocí šipek a jeho síla záleží na tom, jak dlouho klávesu pro úder držíte. Ovládání je prostě perfektní, třebaže míček do autu zapadne jenom málokdy, což sice nevypadá zrovna věrohodně, ale pal to čert – hlavně, že se TMS skvěle hraje.

Čtyřhru si můžete zahrát buď s počítačem, či s jedním živým spoluhráčem (pravděpodobně s člověkem). Pro čtyřhru platí to samé co pro dvojhru – hraje se mimořádně skvěle. Váš počítačový spoluhráč nemá v hlavě vakuum, ale inteligentně vykrývá prostor a pokud si třeba naběhnete na síť, sám se přesune dozadu. Ona inteligence počítače je všeobecně dobrá, dá se říct, že na sportovní hry takřka nevídaná. Jestli soupeř od vás dostává na frak a neustále si připisujete body, částečně změní taktiku. Dokonce je na něm znát i něco jako nervozita a jakmile máte vítězství na lopatě, začne kazit podání i lehké míčky. Obtížnosti jsou celkem tři, na tu prostřední není problém vyvést slabšího tenistu z kurtu úplným debaklem, ovšem silnější hráči vám nedarují ani jeden míček. Často budete vzhledem k inteligentnímu soupeři Tennis Master Series svědky nádherných výměn, které si díky dobře zpracovanému opakovanému záběru můžete vychutnat ještě jednou.

Po stránce hratelnosti tedy TMS nemá žádnou chybu. A co atmosféra? Taky skvělá. Při delších a zajímavějších výměnách diváci začnou bouřit, když míček těsně mine aut, v publiku to jen zahučí, a sem tam i někdo zařve, takže se do hry musí vložit rozhodčí a diváky zklidnit. Atmosféra zápasu je taková dá se říct tenisová a věrně přibližuje to, co během roku vídáme v televizi. I když je grafika na dnešní poměry řekněme nehezká, autoři si evidentně dali záležet na detailech. Například svého tenistu můžete obléknout do nejrůznějších triček a šortek, u sítě nechybějí sběrači míčků, zápas lze sledovat pomocí nejrůznějších kamer a hráči v antuce zanechávají stopy. Nejzajímavější jsou ovšem dvě věci. Kurty odpovídají svým předlohám, a tudíž spatříte i autentické reklamy, ale hlavně se zápasy hrají v poledne, odpoledne nebo večer, čemuž odpovídají i stíny vržené na kurt. Ovšem grafika jako taková není nijak úchvatná. Pohyby hráčů jsou jakž takž snesitelné a pinkání do míčku taktéž, ale při smečích pohyb tenistova těla vypadá velmi, velmi divně a občas před vašimi zraky hráči provedou údery, které ve skutečnosti prostě udělat nejdou. Vrcholem je takový poloskok a zároveň polokotoul do boku, který vypadá efektně a též i efektivně Tennis Master Series funguje, leč díky němu tenista vybere míček, jenž by normálně nestihl ani kdyby se snažil sebevíce. Totiž člověk pošle míček, raduje se, že má bod, ale z ničeho nic soupeř zázračně skočí a ještě zázračněji míček odehraje, a to pěkně naštve. O špatných pohybech by se dalo povídat dál – třebas hráči nikdy nezahrají úder obouruč a pálku drží vždy v jedné ruce. Naštěstí zvuková stránka dopadla už zcela normálně, ba co víc – opět člověka překvapí pár milých drobností.

Jak vidno, závěrečný verdikt bude příznivý. Hratelnost nemá chybu, atmosféra skoro také ne. Možná, že se divíte, proč nakonec TMS dostává jenom sedmdesát procent. Absolutně skvělá hra by měla mít i úplně bombastickou grafiku a vynikající pohyby hráčů, a to TMS nemá. Další procenta jsem musel strhnout za absenci ženského faktoru, reálných jmen, tréninku a většího počtu turnajů. A poslední neduh lze spatřovat v nedotažené sezóně. Atributy hráčů by se měly po jejím skončení či v jejím průběhu snižovat a zvyšovat. Tak či onak je TMS opravdu skvělý tenis. Má sice své chyby, které se odrazily na závěrečném hodnocení, ovšem hraje se skvěle. Pokud máte rádi tenis, určitě si TMS pořiďte. Zaručeně neprohloupíte a budete se skvěle bavit.

Tennis Masters Series
Výrobce: Microids
Vydavatel: Microids
Distribuce v ČR: TOP Distributor
Hratelná demoverze: BonusWeb.cz
Oficiální homepage: www.masters-series-videogame.com
Minimální konfigurace: procesor 350 MHz, 64 MB RAM, 16 MB 3D karta, 200 MB HDD
Doporučená konfigurace: procesor 700 MHz, 128 MB RAM, 32 MB 3D karta
3D karty: ano
Multiplayer: ano
Verdikt: Nenechejte se zmást hodnocením. Tennis Master Series je nejlepší tenisová simulace za posledních několik let.
Hodnocení 70%

Autor:




Nejčtenější

Mario & Luigi: Superstar Saga + Bowser’s Minions
Hopsavé RPG je zpět a krásnější. Recenze Mario & Luigi: Superstar Saga

Netradiční, avšak stoprocentně funkční a zábavná kombinace RPG a hopsačky se ukázala jako recept na hit. Proč si tak nezopakovat díl, kterým to vše začalo?  celý článek

Wolfenstein: The New Order
Která střílečka vás za poslední léta bavila nejvíc?

Napište nám, která střílečka vás za poslední léta bavila nejvíc a proč. Na vaše odpovědi se těšíme v diskuzi pod článkem.   celý článek

Watch Dogs
KOMENTÁŘ: Herní kauzy a pseudokauzy. Čemu věřit?

Pokud pravidelně sledujete dění na herní scéně, jistě vám nebude dělat problém vybavit si nějaký prohřešek, trapas, nebo prostě „fail“, kterého se vůči...  celý článek

Huang Wenbin při návštěvě fotbalového klubu Runcorn Linnets.
Fanoušek cestoval přes půl světa, aby poznal oblíbený tým z fotbalové hry

Čínský fanoušek cestoval více než 10 tisíc kilometrů ze své domoviny, aby mohl navštívit klub hrající až devátou nejvyšší fotbalovou ligu v Británii.  celý článek

Legacy of Kain
Bude nová hra ze série Legacy of Kain? Vývojáři něco naznačují

Majitelé práv na dlouho opuštěnou značku Legacy of Kain začali na sociální síti sdílet obrázky upíra Raziela. Mohlo by to znamenat nový díl?  celý článek

Další z rubriky

Empathy: Path of Whispers
RECENZE: Jaký je svět bez lidí? Empathy ho ukazuje po apokalypse

Empathy je jedna z těch her, v níž nepotkáte jediného člověka. Podobně jako třeba v Everybody's Gone to the Rapture nebo Dear Ester to však má svůj důvod....  celý článek

Impact Winter
RECENZE: Postapokalyptický Impact Winter vás odnaučí milovat zimu

Očekávaný simulátor přežití Impact Winter vám ukáže, že konec světa bude pěkně ledový. Jako vedoucí skupiny přeživších se budete muset postarat nejen o sebe,...  celý článek

Life is Strange: Before the Storm
RECENZE: Nový díl Life is Strange není jen pro holky, rozpláče každého

Life is Strange je zpátky, a i když máme tentokrát více výhrad než minule, pořád je to hra, která prakticky nemá konkurenci.   celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.