Před pár dny měl v českých kinech premiéru čtvrtý díl ságy o Terminátorovi a nedopadla úplně nejlépe. Recenze filmové verze oslavné nejsou, výdělky jsou horší, než průměrné, s Terminátorem to prostě vypadá nahnutě. A nikterak oslnivá není ani herní verze.
Hra, což je trošku překvapivé, nekopíruje nebo dále nerozvíjí děj filmu, ale předchází mu a jde o jakousi výplň mezi tituly Terminátor 3: Vzpoura strojů a Terminator Salvation. Konkrétně je zasazena do roku 2016. Do popředí se nedostává jen John Connor (který v této době ještě není vůdce odboje), ale i dvě ženské hrdinky Rose a Angie. V pozdější fázi přibude ještě Barnes. Čas od času se k nim někdo další připojí nebo někdo odejde (rozumějte, je odpraven některým ze strojů Skynetu).
Terminator Salvation je střílečkou. Toto slovo vystihuje v podstatě vše.
Skupinka se vydává zachránit (byť si to velení odboje nepřeje) skupinu lidí, kteří uvízli hluboko na území Skynetu, přestože se jejich šance zdají být, a to je velmi optimistický odhad, menší než nulové.
Děj příliš objevný není, žádné vedlejší příběhové linie, žádné velké zvraty, žádná překvapení, žádné filozofování, prostě a jednoduše – budoucí vůdce nenechá své spolubojovníky na pospas strojům a s pár dalšími se je vydá zachránit, to je vše.
Ačkoliv série filmů o Terminátorovi spadá do žánru akčního sci-fi, každý díl se mohl pochlubit promyšleným příběhem. Alespoň trošku se tedy mohli scénáristé snažit i u herní podoby a ne jen načrtnout děj na čtyři řádky a hotovo, jde se na další hru.
Hlavu si příliš nelámali ani designéři levelů. Úrovně jsou lineární až hanba, žádné možnosti zkoumání, minimum odboček a chtít něco jako například dvě cesty k cíli, to je jen zbožné přání. Největším zpestřením putování ze startu do cíle je, že narazíte na vedlejší uličku nebo po schodech vyběhnete do druhého patra. Levely jsou malé, dají se projít za pár minut a volnost pohybu je veškerá žádná.
Terminator Salvation je střílečkou. Toto slovo vystihuje v podstatě vše. Nejde tu o nic jiného, než o likvidaci všech strojů, které vám Skynet pošle do cesty. Hra, jako mnoho jiných žánrových kolegů z poslední doby, sází na možnosti krytí se za různými objekty. Těch je v okolí vždy dostatek a lze se mezi nimi svižně pohybovat. 
Pokud se ukryjete za nějakou překážku a poblíž jsou další, dá se lehce přemístit k následující.
Není to jen proto, abyste vypadali jako frajeři, když se zpoza zídky sklouznete k vraku auta, ale lze se tak snadno dostat do zad nepřátel. U některých je to dokonce jediná taktika, která zabírá. Například u mechanických zabijáků zvaných Spiders (T7-T), kteří jsou zranitelní pouze v zadní části (nemyslím tím robotickou zadnici). Pokud do nich budete střílet hlava nehlava zepředu, pak se můžete maximálně trefit do malého rudého čidla, které mají vepředu, což je na moment paralyzuje, ale jinak jim to neublíží.
Dalšími, kteří hodlají změřit síly s Connorem a jeho partou, jsou malí průzkumní poletující roboti Wasp, bojové lodě Hunter Killer, Mototerminátoři a narazíte i na T-600. Fanoušky Terminátora asi zaskočí, že např. T-600 jsou poměrně lehce zlikvidovatelné stroje (i když to neznamená, že do nich vpálíte dvě kulky a rozpadnou 
se na šrot). Není až tak těžké se jich zbavit. Stačí například rána z raketometu a už vypadají jako by se vysypala stavebnice Merkur na podlahu.
Nutno ale ocenit, že několik nepřátel má jen jednu slabinu. Což je sice obvykle kladem, ale u Spiderů naopak záporem. Jak bylo řečeno, dají se zlikvidovat jen pár zásahy do zadní části, ale když se na vás vyřítí čtyři a začnou pálit a neustále se otáčejí, jelikož chvíli zaměřují vás a chvíli vaše spolubojovníky, je to poněkud otravné a zdlouhavé je odstranit. Samozřejmě, pokud nemáte po ruce granáty nebo raketomet.
Nelze pochválit ani zbraňový arsenál.
Během jedné z těchto přestřelek se také projevila poněkud zvláštní umělá inteligence ostatních členů vaší skupiny. Obvykle byla spolupráce vcelku uspokojivá (a to není narážka na hluboký výstřih jedné z vašich kolegyň), když jsem se já (rozumějte John 
Connor) dostal za roboty a začal po nich pálit, zbytek týmu na druhé straně začal mířit Spiderům do slabin. Ale také se přihodilo, že jsem se (a ne lehce) probojoval do zad nepřátelům, oni se na mě otočili a stříleli po mně tak intenzivně, že kdybych vystrčil nos zpoza zdi, tak mi místo něj zůstane to, co má Michael Jackson, a mí milí spolubojovníci pravděpodobně hráli na babu, protože se dobrou minutu klouzali mezi vrakem a zdí a zase zpátky a sem a tam a sem a tam. Nemám tedy hluboké znalosti taktiky boje s inteligentními robotickými zabijáky, ale toto na ně asi neplatí.
Jinak se ale vojáci snaží. Přestože je nemůžete ovládat či jim zadávat jakékoliv příkazy, jsou slušnou pomocí. Nejsou tu jen na ozdobu a velmi často likvidují nepřátele stejně úspěšně jako vy. Popřípadě, pokud byste náhodou nevěděli, kam se zrovna vydat, pak vás předběhnou a vedou vás. Tedy, ne že by to bylo potřeba s ohledem na rozlehlost úrovní.
Koncepce jednotlivých misí je zoufale neoriginální. Objevíte se na začátku, chvilku popoběhnete, ozve se hudba, která naznačí, že se blíží nepřátelé, ukryjete se, zlikvidujete protivníky a běžíte dál, opět se ozve hudba a tak dále. Jediným zpestřením je, že se občas projedete v autě nebo ve vlaku a snažíte se zbavit dotírajících nepřátel.
Je to poněkud jednotvárné, ale než by ono střílení začalo nudit, hra skončí. Je krátká a to hodně. Odhadem jste na konci za pět, možná šest hodin. A to je zoufalé i na střílečku. Malou útěchou je, že hra odsýpá, v podstatě neustále jste v akci, ale to je jen slabá náplast, když si uvědomíte, kolik vás hra stála.
Podivně je řešeno i zdraví hlavního hrdiny. Existuje zde docela nevýrazný ukazatel, který se objevuje ve chvílích, kdy je na vás útočeno. A pokud se tak děje, pak jediná šance, jak doplnit životní energii je vystřílet všechny nepřátele v okolí. Poté se zdraví doplní automaticky, ale jinak ne. Nemáte žádnou lékárničku či něco podobného, 
inventář tu neexistuje. Je to nešťastná volba, protože ve chvílích, kdy jste těsně před smrtí a útočí na vás několik nepřátel, nezbývá než doufat, že je zlikvidují ostatní nebo se je pokusit odstranit sami, ale to se většinou nepovede, takže skončíte u nápisu „Retry“. Pochopili bychom, kdyby se ukazatel naplňoval automaticky i ve chvílích, kdy jste skryti před palbou protivníků a nejen v momentu, kdy už není v dosahu nikdo, koho byste mohli odpravit.
Nelze pochválit ani zbraňový arsenál. Základním kouskem je kulomet, dále je tu brokovnice, další (a účinnější ) kulomet, granátomet a raketomet plus dva druhy granátů. A to je vše. Nic zajímavého, nic originálního. V jednu chvíli můžete mít u sebe maximálně dva kousky zbraní, což zrovna není nejlepší krok, protože vám bude neustále docházet střelivo a vy budete muset pobíhat po okolí a hledat další.
Po technické stránce stojí za řeč pravděpodobně jen intro, které občas působí opravdu filmově, ale jinak už to taková sláva není. Grafika je průměrná, ani ve 
špatném ani v dobrém slova smyslu. Textury nejsou zrovna detailní, ale úplně odfláknuté také nejsou, což platí i pro postavy a stroje. Nelze na nich nic vyzdvihnout, ale ani nic příliš kritizovat. I když jedna věc tu vysloveně bije do očí, a to jsou keře, které jsou všude v podstatě stejné, neustále narážíte na ty samé zeleno-červené keře. Je to detail, ale časem vás to začne bít do očí.
Hlavním problémem dabingu je, že se Christian Bale odmítl podílet na hře, a tak se nadabování hlavní postavy ujal Gideon Emery, což je u hry, která má navazovat na film (respektive film má navazovat na ni) docela nepříjemné. Už tak nějak bývá běžnou praxí, že svým herním podobám herci rádi propůjčí své hlasivky, ale prostě Baleovi se nechtělo, tak máme smůlu (kromě toho také nedovolil, aby si alespoň grafici půjčili jeho vzhled). Naštěstí Blair namluvila Moon Bloodgood a Barnse Common stejně jako ve filmu.
| Rose McGowan |
| Americká herečka s italskými předky propůjčila svůj hlas jedné z hlavních postav Angie,která byla stvořena speciálně pro herní verzi Terminatora Salvation. Je známá například ze série Čarodějky nebo z brutálního sci-fi Roberta Rodrigueze (jehož je přítelkyní) Planeta Teror. V současné době se chystá na hlavní roli v remaku fantasy Rudá Sonja. S hrami nemá až tak příliš zkušeností, zatím ji bylo možno slyšet ve dvou – v Terminator Salvation a v Darkwatch: Curse of the West. |
Dalším koho tu můžete zaslechnout je třeba Kelly Hu, která se v poslední době ozývá snad z každé druhé hry. Postavou, která se ve filmu vůbec neobjevuje, je Angie. Tu namluvila Rose McGowan. Dabing tak zůstává na dobré úrovni.
Konečně se ale můžeme pustit do chválení. A to si zaslouží hudba, která je takřka stejně depresivní jako u filmů. Dokonce se tu objevují mixované motivy z filmového Terminátora. Muzika tak hodně napomáhá atmosféře.
A ta je hlavním výrazným kladem tohoto titulu. Není problém cítit bezvýchodnost situace, kdy jste obklopeni stroji a vaším úkolem není zvítězit, ale přežít. Hře se daří vyvolat tíživý pocit z postapokalyptické budoucnosti a to se musí ocenit.
A ještě jedna věc se tvůrcům z GRINu povedla – kamera. Johna Connora sledujete z pohledu třetí osoby a ani jednou nebylo nutné korigovat úhel kamery, což stále 
ještě nebývá tak úplně běžnou záležitostí, kterou by se mohla chlubit kdejaká hra.
Za milé zpestření jistě můžeme brát i kooperativní mód na jedné konzoli v podobě splitscreenu. Další hráč se k vám může připojit kdykoliv, třeba od poloviny hry.
Je tedy trošku překvapením, že švédské vývojářské studio GRIN uvedlo na trh tak průměrnou hru. Například Wanted: Weapons of Fate bylo o mnoho lepší a stejně tak nedávno recenzované Bionic Commando. Možná za to může nutnost vydat hru souběžně s filmem, možná to, že na Terminator Salvation GRIN spolupracoval s Halcyon Games, ale ať už je to jakkoliv, vydané dílko je prostě jen průměr.
Nehraje se špatně, to v žádném případě, ale je to příliš lineární, nenápadité a technicky nevýrazné, takže tu v podstatě není šance hráče výrazněji oslovit. Ale ani je urazit. Pokud máte dostatek peněz, nevíte co s nimi a chtěli byste si ulovit pár terminátorů T-600, pak koupi zvažte. Jestli ale toužíte po promyšlené střílečce nabité nápady po okraj, tak Terminator Salvation není vhodná volba.
