Terrorist Takedown 2: další hrozné akční béčko, nebrat

Vžijete se do role velitele speciálního komanda, které má připomínat jednotku US Navy Seals.

Terrorist Takedown 2

Produkce polské společnosti City Interactive, která na krabicích svých titulů figuruje jak jako výrobce, tak jako vydavatel, nepatří zrovna k vrcholům herního byznysu. Naopak. Pokud si pamatujete někdejšího budgetového obra ValuSoft, jenž vrhal na trh jednu střílečku podle stejného mustru za druhou – a bylo přitom jedno, jestli se zrovna pálilo do jelenů, teroristů, nebo mimozemšťanů, pak zhruba víte, čím se "vyznamenává" City Interactive.

"Vžijete se do role velitele speciálního komanda, které má (soudíme podle názvu) připomínat jednotku US Navy Seals."

Přestože naše paměť sahá docela daleko a navíc jsme ji pomohli prostudováním herních análů, nenašli jsme od této firmy titul, který by stál za to. A tím myslíme, který by byl aspoň nadprůměrný. Okolo Terrorist Takedown 2 přitom City Interactive rozpoutalo na své poměry hotovou mediální masáž. Jistě, to v tomto případě znamená, že jste o ní mohli slyšet v nějaké zapadnuvší novince, ale aspoň není první příležitostí k letmému setkání rovnou krabice civící z regálu.

Gameplay video

Proč se Terrorist Takedown 2 jmenuje tak, jak se jmenuje, nám není moc jasné. Když jsme oprášili naší sbírku titulů z této série, napočítali jsme celých sedm kousků. Docela úctyhodné a leckterá větší značka by mohla závidět (v nejlepších dobách vycházely tři tituly s tímto evidentně zabírajícím trademarkem do roka). Takže tohle rozhodně není druhý díl, obzvlášť když na ten první (ne)navazuje podobně jako všechny zapomenuty spin-offy. I když je to vlastně celkem jedno.

Vžijete se do role velitele speciálního komanda, které má (soudíme podle názvu) připomínat jednotku US Navy Seals. Zajímavostí budiž, že tahle partička je v každé mutaci poněkud pozměněna. Zatímco Američané a vůbec všichni anglicky mluvící (tedy zřejmě i případní zájemci z našich luhů a hájů) si zahrají za zdánlivě americkou skupinu vojáků, jež připomíná jejich vlastní speciální jednotky, tak Němci jsou vrženi do rolí příslušně přejmenovaných hrdinů a také jejich obleky připomínají uniformu Bundeswehru. Analogicky je tomu v ruské verzi a zřejmě i v polské, ačkoliv tu jsme netestovali.

Zajímavá snaha se přiblížit lokálnímu trhu, troufáme si ale tvrdit, že autoři se měli spíše věnovat samotným kvalitám hry. Ta totiž ve všech mutacích za mnoho nestojí, jelikož požitek z ní je pochopitelně stejný a je docela jedno, jestli zrovna střílíte za Jacka, Uweho nebo Ivana.

Hlavní hrdina má k ruce parťáka, čímž se City Interactive evidentně snažilo dostát aktuálním trendům, že každý borec musí mít svého sidekicka. Zřejmě se jim ale nechtělo programovat náležité algoritmy, aby spolupráce klapala, a tak si kámoše prohlédnete vždy jen v mizerně střižených a zcela mimo kontext se nacházejících neherních sekvencí.

"Takže to, co většina ostatních her zvládá v rámci naprogramované umělé inteligence, musí polští autoři řešit pomocí násilně naroubovaných skriptů."

Jste to jen vy sami, kdo musí likvidovat nepřátele. Ti jsou naštěstí docela hloupí, a tak to není problém. Na pohled sice vypadá jejich přeskakování přes překážky efektně, ovšem když to udělají popáté, řeknete si, jestli by nebyla lepší strategie za těmi zídkami zůstat. Takhle se totiž dobrovolně vzdávají krytí a skáčí vám přímo do cesty. Ale proč ne – tak to má na střelnici vypadat.

Abychom nekřivdili: párkrát jsme viděli, že protivníci utekli za auto nebo dokonce do tunelu. Byli jsme tak zaskočení, že nám tímhle manévrem rozhodili sandál, a jelikož naše pozornost byla poněkud otupena předchozími hodinami hry, dokázali nás dostat. To aspoň prověřilo stejnou situaci při opakovaném hraní. A hle – vojáci se běželi schovat úplně stejně jako předtím. Takže to, co většina ostatních her zvládá v rámci naprogramované umělé inteligence, musí polští autoři řešit pomocí násilně naroubovaných skriptů. Ne, že bychom se divili.

Přes prakticky chybící umělou inteligenci je Terrorist Takedown 2 místo docela tuhý kořínek, protože některý z mnoha nepřátel se občas trefí a hrdina umírá poměrně ochotně.

Navíc se tvůrci dopustili jednoho z nejhorších designérských prostředků, když nechali teroristy, aby se vám znenadání vyloupli v zádech, aniž byste o tom věděli ještě před vlastní smrtí. Je pravdou, že se neobjevují z ničeho, ale čekají v zákoutích, která neprozkoumáváte (například záchodky), než přejdete určitou linii. Pak si otevřou dvířka a jdou vám zavařit srabácky zezadu.

 Wallpaper 1280x1024

 

Dosud se recenze nesla v ironickém a pesimistickém tónu zároveň. Přihoďme aspoň špetku kladných vlastností, abychom učinili zadost vyváženosti. Vězte tedy, že Terrorist Takedown 2 je v zásadě obyčejnou střílečkou, přičemž právě to slůvko obyčejný, které má většinou negativní vyznění, je v tomto případě pochvalou. Předchozí díly totiž byly nehratelné, což není tento případ. Docela nás to překvapilo, ale technicky je hra docela odladěná, takže nepadá a netrpí přehnanými bugy, takže se dá hrát jako nenáročná jednohubka.

Zkrátka k ní sednete a pár desítek minut střílíte, aniž byste věděli, co se děje kolem vás, natožpak ve hře. Je to dokonale zapomenutelný titul, který se ale dá hrát, a kdo nemá se střílečkami zkušenosti, možná ho Terrorist Takedown 2 dokonce pobaví.

Je třeba mu totiž přiznat snahu aspoň v technologické oblasti. Autoři si (jistě za velké peníze) licencovali engine JupiterFX od Monolithu, který se objevil již v akci F.E.A.R. Ta popravdě nikdy nevypadala kdovíjak skvěle, ale přeci jenom je to na poměry takové budgetovky solidní materiál. Tvůrci ho ale bohužel ještě trochu zprznili. Textury mají sice někdy až překvapivě vysoké rozlišení, že se až v údivu zastavíte, ale svět, který z nich a fyzických objektů v City Interactive postavili, je jednoduše diletantský.

Ať už se zrovna pohybujete v kaňonu, nebo ve městě, nikdy nevypadá level realisticky. Narážíte na stále stejné domy, které budují jednolitý koridor pomocí své vnější fasády i sterilních interiérů. Protivníci se pohybují dřevnatě, občas pobaví akrobatickým přeskokem auta či seskokem z balkónu.

Terrorist Takedown 2 je jednoznačně hezčí a lépe hratelný než jeho předchůdci. Ale to ještě neznamená, že v kontextu současného vývoje vypadá dobře a má zábavnou hratelnost. Tohle bychom si o něm říci netroufli. Na druhou stranu to není úplná tragédie a na rozdíl od ještě horších titulů se to dá hrát. Zda ale hra někoho uspokojí, to už je na pováženou.