V historii počítačových her nenajdeme příliš vývojářů, kteří by své jméno sebevědomě vetkli přímo do názvu hry. Jon Shafer je jedním z mála, kteří si to mohou dovolit, přitom je mu pouhých 33 let. Už v takto mladém věku má však za sebou úctyhodnou kariéru, jejímž vrcholem je pozice hlavního návrháře pátého dílu kultovní strategie Civilization.
Jon Shafer na začátku vývoje vysněné hry At the Gates.
O podobné příležitosti sní mnozí celý život, Jon ji dosáhl v pouhých jednadvaceti. Mimochodem ke dnešnímu dní je to nejprodávanější díl této série, která vychází již od roku 1991. Na první pohled mladý úspěšný člověk, který žije svůj sen a to nejlepší má ještě před sebou. Nechybělo však mnoho a vše mohlo dopadnout úplně jinak.
Jeho nejnovější hra Jon Shafer’s At The Gates se sice letos po sedmi letech vývoje dočkala jen průměrných hodnocení (viz naše recenze), přesto ji talentovaný vývojář bere jako svůj největší úspěch. Během její náročné tvorby si totiž sáhnul na dno a příběh, který zveřejnil na svém blogu, by mohl vstoupit do učebnic jako modelový exemplář syndromu vyhoření.
Geniální dítě
Zatímco spousta mladých lidí nemá o své budoucnosti jasno, ani když s diplomem opouští vysokou školu, Jon věděl už od dětství, co chce dělat – navrhovat hry. V osmi letech se od otce naučil programovat, v 11 vymýšlel vlastní variace na populární značky Pokémon či DragonBall Z. Po matce, která učila dějepis navíc zdědil lásku k historii, takže když si poprvé přičichl ke značce Civilization, změnil se mu svět. Hraním jejího třetího dílu prý strávil minimálně tisíc hodin, ještě více však tvorbou nových map a scénářů v doprovodném editoru. Podle svých slov byl dokonce vůbec první člověk, který začal své výtvory pro Civilization 3 publikovat veřejně.
V Civilizaci V se Jon nebál zasáhnout do zavedených mechanik. A vyplatilo se.
Jednou z jeho mnoha výjimečných schopností je i tah na branku, a tak neváhal sebevědomě otravovat autory hry tak dlouho, než mu nabídli místo stážisty při vývoji čtvrtého dílu.
Díky mimořádně otevřenému pracovnímu prostředí ve společnosti Firaxis mohl Jon uplatňovat svůj talent, kde sám uznal za vhodné. Vytvořil tak například nástroj pro konvertování skutečných map do herního enginu, napsal scénář pro období 1. světové války a vymyslel herní mechaniku špionáže pro datadisk Beyond the Sword. Některé jeho nepoužité návrhy se pak staly základem pro remake slavné Colonization.
O dva kroky napřed
Po odchodu návrháře Sorena Johnsona se v pouhých jednadvaceti letech stal hlavním návrhářem chystaného pátého dílu. Na jednu stranu splněný životní sen, na druhou obrovská zodpovědnost, se kterou se Jon nedokázal snadno vypořádat. Jeho pracovní metody jsou takřka geniální, ovšem Jon také trpí syndromem ADHD, což mu značně znesnadňuje práci s ostatními lidmi. Období horečnaté aktivity střídají chvíle naprosté pasivity, kdy dokáže klidně ztratit týden nicneděláním.
Pod jednoduchou grafikou Jonovy hry At the Gates se skrývají komplexní mechanismy.
Z Civilizace 5 byl nakonec obrovský hit, jenže Jona její náročný vývoj zcela zdeptal. V posledním roce projektu prý pracoval 293 dnů bez dne volna, a tak se v zájmu uchování duševního zdraví rozhodl ve Firaxis skončit. Díky svému fenomenálnímu životopisu neměl problém sehnat zaměstnání, jenže ve slavných firmách Stardock nebo Paradox nedostal tolik tvůrčí svobody, kolik by potřeboval. A tak se rozhodl využít tehdejší kickstarterovou horečku a udělat si vlastní projekt. Tím měla být historická strategie At the Gates, mapující divoké historické období během pádu Římské říše.
Ke dnu
Zatímco v předchozích zaměstnáních byl Jon součástí velikého celku a mohl se soustředit jen na to důležité, v jeho vlastní společnosti nebyl nikdo, kdo by na něj dohlížel. Jon si rychle vypěstoval závislost na prášcích, kterými dokázal potlačit neproduktivní období, bohužel bez nich brzy už prakticky nemohl pracovat, a tak musel postupně zvyšovat dávky. Ocitl se totiž pod enormním tlakem, do projektu investoval obrovské množství času a peněz, přitom cítil potřebu se o každý detail hry postarat sám.
Během dlouhého vývoje At the Gates se Jonův život smrsknul jen na sezení u počítače.
Pomalu se ocitl v izolaci, všechny své koníčky pustil k ledu, zapomínal jíst, takže zhubl o více než 13 kg, spát nechodil dříve než ve 4 hodiny ráno, pokud tedy vůbec šel spát. Tyto faktory se podepsaly i na kvalitě jeho práce. Víc než skutečným vývojem trávil čas neproduktivními činnostmi, neustále zpětně přepisoval již hotový herní kód, každou změnu poté vysvětloval svým kickstarterovým přispěvatelům. Navzdory předchozím slušným výdělkům mu také rychle začaly docházet finance.
„A pak se to konečně posralo. Byl konec. Všechno skončilo. Vše jsem zničil. Nic nezůstalo. Ze hry. Z mé kariéry. Z mého života, Vše bylo pryč,“ vzpomíná Jon na nejtěžší období svého života. Propadl se do stavu totální apatie, úplně přestal pracovat, odpovídat na e-maily, starat se o účty. Pokusil se vysadit prášky, a tak během několika měsíců ztloustl o 30 kg, na účtu měl v přepočtu o 7 a půl milionu korun méně, než když s projektem začínal. Byl na dně.
Avokádo a procházky
Co ho zachránilo? Sám neví, určitě to ale nebyl žádný deus ex machina, zvládl to vlastními silami. Jon v sobě dokázal najít poslední zbytky svého starého já a kousl se. Po malých krůčcích se zvedl. Začal přitom tím nejvíce viditelným, tedy svým tělem.
Jon nejprve zhubnul 15 kg, poté ale 30 přibral.
Nejdříve opatrné procházky, které se postupně měnily na mnohahodinové výlety. Zcela překopal svůj jídelníček, zařídil si permanentku do posilovny. Pak už to šlo snadno, přesně podle rčení „ve zdravém těle zdravý duch.“ Jasně viditelné změny v jeho vzhledu ho nakoply k lepším výkonům, a tak se nakonec vrátil i k vývoji At the Gates. Už nebyl přesvědčený, že to musí být ta nejlepší hra na světě, důležité bylo pouze dokončit ji. A to se mu nakonec povedlo.
At the Gates, které nakonec vyšlo, je jiná hra, než si Jon na začátku vysnil. Než si fanoušci vysnili. „V současném stavu jde o nehotový polotovar, který nestojí za ochutnání,“ napsal Petr v naší recenzi a hodnocení na Metacriticu mu dávají za pravdu. Je docela pravděpodobné, že si hra na sebe ve výsledku ani nevydělá. Přesto je dobře, že vyšla.
Jon nyní žije ve Švédsku, kde si našel přítelkyni a plánuje budoucnost. S jeho schopnostmi a zkušenostmi se rozhodně nemusíme bát, že by skončil pod mostem. Ale i kdyby, horší než prožité peklo to pro něj být nemůže.
