Příběh barda po třiceti letech. Recenze The Bard's Tale IV

Říká se, že hudba je nejlepší lék. Ve světě The Bard's Tale je také nejmocnější silou. The Bard's Tale IV je návrat do starých herních časů v dobrém slova smyslu.

The Bard’s Tale má historii hlubší, než by se mohlo zdát. První díl vyšel už v roce 1985. Následovaly dva další ještě v osmdesátkách. Pak přišla dlouhá pauza, kterou přetrhla v roce 2004 diablovkami ovlivněná stejnojmenná hra z ptačí perspektivy, která nebyla ani remakem, ani sequelem. Nakonec se posuneme téměř do přítomnosti do roku 2017 - vyšel dungeon pro VR The Mage’s Tale. A nyní tu máme The Bard’s Tale IV: Barrows Deep, právoplatný čtvrtý díl.

The Bard’s Tale IV: Barrows Deep

Sondu do minulosti jsme podnikli proto, abychom se necítili tak blbě, že si nemůžeme vzpomenout na tři předešlé díly. Díl třetí a čtvrtý od sebe odděluje propastných 30 let, což je víc než Lynchovu druhou a třetí sérií Twin Peaks. Barrows Deep byl zafinancován na Kickstarteru v roce 2015 a asi nebude překvapením, že zase zažijete tak trochu návrat v čase, v tom dobrém i špatném smyslu.

Svět hudby

Harcovníky RPG úvod hry mírně zaskočí. Uvrhne vás hned do děje, žádná tvorba postavy, rozdělování skill pointů, nic. Hrajete za bardku a spolu s jedním starším bardem cestujete do sídla guildy dobrodruhů. Co čert nechtěl, do guildy vtrhne stráž a vše začne hořet, hlavouni považují dobrodruhy za kacíře a jejich vměšování do ochrany kraje za protiprávní. 

Všechno kolem sice hoří a pravděpodobně v hrozivé agónii umírá spousta dobrosrdečných hrdinů, ale vám konečně spadne kámen ze srdce: můžete si přeci jen vytvořit postavu. Netuším, proč to autoři vyřešili tímto způsobem, protože k tvorbě nové postavy dojde asi tři minuty po začátku hry, ale dobrá. Pokud vám je bardka sympatická, lze pokračovat s ní.

The Bard’s Tale IV: Barrows Deep

Tvorba postavy je značně osekaná. Kromě výběru rasy (člověk, skřet, trpaslík a elf) a povolání (fighter, practitioner, bard a rogue) toho moc vybrat nejde. Vizáž postavy téměř neovlivníte a statistiky jsou pevně dané povoláním a původem, přičemž postupně se zvedají ve skill tree spolu s novými dovednostmi.

První lokace, kterou navštívíte po úprku, je podzemí Skara Brae. Kdyby se na vás místo nebe nešklebil strop jeskyně, mohli byste s přimhouřením očí říct, že je to město či slum. Dlouhé ulice plné domků v různém stádiu rozpadu, velká náměstí, kanály, kudy asi dřív tekla voda, nyní jen zelenkavé splašky. Místo zažilo lepší časy a pravděpodobně hodně dávno. Svět byl po nějakou dobu v relativním klidu a míru. To období však končí, prastaré zlo se probouzí a jste to samozřejmě vy a vaše parta, kdo tomu musí utržit přítrž.

Zpěv silnější než meč?

The Bard’s Tale IV jde svým směrem. Nepředhazuje vám generické RPG, ale přichází se spoustou novot. Nejlépe ho lze představit jako mix klasického RPG a dungeon crawleru. Co to znamená? Větší příklon k soubojům a puzzle. Po vzoru dungeonů nejsou dialogy nijak přehnaně košaté a nečekejte ani možnosti volby a morálních rozhodnutí v questech – ty jsou přímočaré. Na rozdíl od dungeonu nechodíte po polích, ale máte volný pohyb (možnost pohybu po polích by měla být v jednom z updatu). Z klasičtějších RPG si hra bere hlavně rozsáhlejší svět a přeci jen větší míru adventurní složky.

The Bard’s Tale IV: Barrows Deep

Protože hra klade velký důraz na souboje, tak jim byla věnována i slušná péče. Systém dbá na rozložení hrdinů ve formaci. Vaši reci i nepřátelé mají jen určitou působnost pro rozličné útoky. Tedy výpad dopředu logicky zasáhne pouze nepřítele, který je ve směru bodnutí, naproti tomu pořádné máchnutí sekyrou může působit škody na několika polích. Musíte tedy zvažovat nejen jak zaútočíte, ale i odkud.

Souboje jsou tahové a na každé kolo máte určité množství bodů aktivity, přičemž postavy si mohou generovat i bonusové body, které jsou „zadarmo“ pro tah. Aktivitou se rozumí vše od vypití lahvičky po přesun ve formaci. Mocnější útoky lze použít až při dostatečném nahromadění bonusových bodů a k jejich aktivaci je třeba nabití, což trvá do příštího kola.

Nabíjení mocnějších úderů a kouzel dělají s chutí i vaši nepřátelé. Je možné jejich aktivaci vyrušit speciálními útoky. Souboje jsou na pochopení jednoduché, ale realizace už vyžaduje hodně taktizování a přemýšlení. Pokud vás baví tahové souboje, určitě se v systému najdete.

Druhou složkou každého správného dungeonu jsou hádanky, rébusy a hlavolamy. Tuto zaručenou recepturu má i The Bard’s Tale IV a skoro se může rovnat Legend of Grimrock, který měl v jistých momentech puzzle ještě vypečenější. V kreativitě a atraktivitě hádanek má však The Bard’s Tale IV co nabídnout. Kromě klasických variací s přesouváním kamenů na vytyčené pozice, luštění runových „sudoku“ nebo doplňování obrázků jsou zde i originálnější kousky s „kamikaze“ vílami nebo puzzle vyloženě založené na zvuku.

The Bard’s Tale IV: Barrows Deep

Nejsem žádný odpůrce old school hratelnosti, ale The Bard’s Tale IV má něco, co mě vyloženě vytáčí a do formátu RPG podle mě nepatří. Tou prokletou věcí je systém ukládání. Některým hrám absence tlačítka save vyloženě prospívá – série Dark Souls. Ale aplikovat něco takového u RPG/ dungeonu, je na hlavu. Myšlenka mohla být dobrá, ale realizace nedopadla nejlépe. Ukládat lze pouze u speciálních monolitů (slouží i k ozdravení), kde se můžete rozhodnout, zda monolit použijete k uložení, nebo ho absorbujete pro zkušenosti. 

Pokud tedy nerozvážně vstřebáte poslední monolit a hned za první zatáčkou vám nakopou krovky nepřátelé o dvacet levelů výš, začínáte hezky od bodu posledního uložení, před tím, než jste konečně vyřešili sérii hádanek, porazili několik tlup a získali ten důležitý předmět. Monolity, které zvolíte pro uložení, se navíc nějakou dobu nedají použít, což také není úplně potěšující. 

Je mi jasné, že někomu bude tento systém vyhovovat, ale do RPG, kde stále něco měníte, porovnáváte, řešíte, se takové přetržení kontinuity nehodí. Celé to navíc zkolabuje v momentě, kdy se monolity „zresetují“ a lze je opět buď použít k uložení, nebo je vstřebat. S klidem můžete prozkoumat celou mapu a při zpáteční cestě vše „požrat“. Pokud chtěli autoři vytvořit dilema – bezpečí či zkušenosti, tak tento způsob není ideální.

Velmi dobrým dojmem působí práce s inventářem, která je sofistikovaná a vše dostatečně přehledné, předměty použitelné pro zvoleného hrdinu se prosvítí, nechybí porovnání vybavení a zcela jasný popis předmětů. Pro úplnou přehlednost by mohla být přítomna funkce třídění podle typu předmětu, ale to už bych byl moc zhýčkaný. Pohodové jsou i stromy dovedností, ty mají slušnou míru univerzálnosti.

The Bard’s Tale IV: Barrows Deep

Když je řeč o univerzálnosti, tak postupně do party dostanete šestici hrdinů, podle potřeb si v guildě budete mezi jednotlivými členy vybírat. Hodí se vám víc zloděj, který umí páčit zámky, nebo bardka, svou hudbou posilující celou skupinu? To jsou otázky, které si položíte často.

Postupně ve hře budete získávat i speciální schopnosti – melodie, které slouží k interakci s prostředím (bourání zdí, odkrývání tajných skrýší, levitace kamení atd). Nejspíš si pamatujete na různé barikády a nedosažitelná místa v God of War nebo Ori and the Blind Forest, až s pokročilejšími schopnostmi jste mohli projít dál. To samé je i v The Bard’s Tale, rádi se tedy budete vracet do již známých lokací a skrze nově naučené melodie otevírat doposud nepřístupné cesty a objevovat jejich taje. Pro rychlejší pohyb po světě vám poslouží série teleportů.

Obrazem neurazí, hudbou okouzlí

The Bard’s Tale IV graficky neudělá ostudu, ale na zadek si z něj také nesednete. To bohužel platí i o level designu, který je čas od času dost monotónní. Mnohým úrovním chybí pořádné styčné body. V pozdějších venkovních lokacích už je situace lepší. 

Bardův příběh je hlavně o hudbě, zpěvu a řinčení a zde se autoři vyřádili maximálně, někdo by mohl říct, že to až přehnali. Přemíra různých „folkových“ melodií, které evokují vyhrávání Skota z Malé Velké Británie, popěvky v různých jazycích na rušných ulicích města, poctivý dabing všech postav a solidní ozvučení kouzel a chladných zbraní, to se až tak často u dungeonu nevidí. 

Výborný nápad je i loading, ve kterém vám bard poeticky převypráví stávající úkol a co vás čeká. Maličkost, ale ke hře se dokonale hodí. V pozdějších fázích začnete narážet i na různé bugy, ale jsou spíš kosmetického rázu, až na pár vyloženě otravných.

Příběh barda po třiceti letech

Třicet let čekat na další díl, to je dlouhá doba. Pokud jste pamětníci, nebo jste odehráli remasterovanou verzi prvních tří dílů, je The Bard’s Tale IV: Barrows Deep povinnost. Hra je však přístupná i sérií nepolíbeným, kterých bude, troufám si říct, většina. Tak jako tak, až na úděsný systém ukládání a občas fádní level design, jde o slušnou porci zábavy na dlouhé podzimní večery.