Hry na hrdiny provází lidstvo už hezkou řádku let nevyjímaje videoherní scénu. Jedním z producentů takové zábavy je i Brian Fargo, který má na svědomí mimo jiné i stejnojmenný úspěšný PC herní titul, vzniknuvší v polovině osmdesátých let minulého století. Nakolik dokáže staronový Bard zaujmout svými příběhy je sporné, vraťme se ale na počátek dění, do vesničky jménem Houton, kde našeho hrdinu – poetického zlodějíčka Barda čeká první dobrodružství ve světě fantazie a všudypřítomného boje mezi dobrem a zlem.
Zvláště zábavné jsou v rámci ozvučení hry dialogy hlavního hrdiny s vypravěčem.
Ačkoliv on sám zrovna neholduje dobrodružnému životu a spíše než prací si hodlá obstarat kus žvance podvodnou lstí za pomoci své čarovné loutny, přesto nečekané okolnosti způsobí, že ve výsledku započne dlouhé putování, na jejímž konci čeká vysloužená odměna anebo možná smrt. Kdo ví? Každopádně tato cesta nebude nijak lehká. Hned v úvodu, po rozhovoru s půvabnou hospodskou Mary, která čepuje to nejlepší pivo v putyce „U opilé krysy“, je hrdina seznámen se svým prvním
úkolem. Má zabít krysu ukrývající se ve sklepení. První pokus je neúspěšný a skoro stojí milého Barda život. Je zřejmé, že v mnohých situacích si Pěvec (jak zní český překlad slova Bard) nevystačí pouze se svými zbraněmi a že bude muset sáhnout k alternativnímu způsobu vedení boje, spočívajícímu v přivolávání éterických stvoření – Summonů. Povoláním blesky
metajícího pavouka za zvuků magické loutny je obří krysa poražena a hrdina si může připsat na vrub první zkušenostní body, získanou vyvolávací melodii a také obdiv hospodských opilců. I když ti spíše nežli Bardovy hrdinské kousky opěvují zdejší pivo. Vzhledem k úvodní povedené herní atmosféře a díky kvalitnímu grafickému zpracování hráč takřka okamžitě nabývá dojmu, že na tuhle hru už dlouho čekal a že si za své peníze pořídil skutečně kvalitní software. Jak je však známo, nic není jen černé nebo bílé a ve většině případů se spíše jedná o některý z odstínů šedé. Výjimkou není ani The Bard´s Tale, v němž lze nalézt hned několik nedostatků.
|
Než však začneme kárat, pochválíme zvukovou kulisu, která je důstojným spojencem in-game grafiky při navození příjemné herní atmosféry. Zvláště zábavné jsou v rámci ozvučení hry dialogy hlavního hrdiny s vypravěčem, který průběžně komentuje události, odehrávající se na obrazovce. Ani rozhovory s NPC postavami nejsou bezduchou činností, což oceníte hned v úvodu, při již zmíněné konfrontaci s hrstkou opilců. V souvislosti s pozitivní kritikou možná udiví skutečnost, že právě dialogy jsou z jiného úhlu pohledu prvním nedostatkem, výrazně srážejícím hratelnost recenzovaného titulu. Přesněji řečeno, je jím nekontrolovaný sled dialogových oken. Tato zdánlivě nevýznamná botka má ale mnohem větší následky, než by leckdo z tvůrců čekal. Každý hráč znalý
věci ví, že jedním z nejdůležitějších hratelnost ovlivňujících prvků RPG je znalost příběhu se všemi jeho detaily. Aby však příběh dokázali vstřebat i nepříliš zdatní angličtináři, je nutné, aby dialogová okna mohla být zavírána stiskem klávesy. Naproti takovému očekávání je ale v The Bard´s Tale aplikováno samovolné zavírání dialogových oken. Kromě toho jsou rozhovory tak rychlé, že zobrazený text dokáží neomylně vstřebat snad jen zkušení anglofilové, rozhodně však ne amatéři z řad světové, neanglicky mluvící veřejnosti.
Příběh samozřejmě není jediným pilířem konstrukce RPG. Nemalou měrou k hratelnosti přispívá i soubojový systém. U akčních RPG je sice poněkud jednodušší, než u těch klasických, ale přesto svou váhu má. Nejprve ale pár slov k obecnému principu hry. Nosnou částí je standardní mapa světa, na níž je kromě miniatur jednotlivých herních lokací možné zpozorovat i skupinky potulujících se nepřátel. Jednotlivé lokace se zpřístupňují v závislosti na splněných úkolech a kromě NPC postav, strategických bodů nebo ukládacích pozic, jichž je ve hře snad i nadbytek, obsahují většinou nemalé množství nepřátelských stvoření. Do jednotlivých oblastí znázorněných na mapě lze jednoduše „vkročit“, k souboji s potulnými protivníky dochází okamžitě – ve chvíli fyzického kontaktu. Oponenty Pěvce tvoří v rámci jeho putování různé typy zvířat, monster nebo
lidských tvorů, v horším případě se tito dokonce respawnují. Boj s nimi probíhá v reálném čase, přesně v souladu s pravidly akčního RPG. Aby se nestaly konfrontace s monstry fraškou, je Bard vybaven výzbrojí, obsahující několik rozličných typů zbraní rozdělených do kategorií pro boj zblízka a pro boj na dálku. Kromě výzbroje je Pěvec vybaven magickým hudebním nástrojem, kterým může – po osvojení si příslušné melodie – vyvolat celou řadu Summonů. Ať už půjde o Summony útočné,
obranné, podpůrné anebo elementální, můžete si být jisti, že bez jejich pomoci se moc daleko nedostanete. Možná právě tato skutečnost je další slabinou hry. Vždyť vlastnictví tak velkého počtu různých zbraní přímo svádí k tomu, aby hrdina vlítl do chumlu
nepřátel a sekal je hlava nehlava. Namísto toho se však z akčního hrdiny stává vyvolávač, který brutálně akčnímu dění jen přihlíží.
Vysoce působivá grafika herních úrovní, perfektní komentáře vypravěče, kořenící poznámky Barda i stylová doprovodná hudba jsou zábavou, které si vzhledem k časové náročnosti hry užijete více než dost.
Nejen bojem je živ hrdina a k cíli cesty nelze dojít jen za pomoci svalů. Mnohdy je nutné použít hlavu a případně i specifického Summona. Nezřídka také budete muset pohovořit s některým z okolních obyvatel, abyste se dozvěděli potřebné informace. Rozhovory probíhají jednoduše a nejsou nijak ztíženy velkým množstvím informací. Ty, které získáte, naleznete v případě potřeby zapsány v příručním zápisníku, přístupném skrze herní menu. Občas nestačí jen poslouchat, ale je nutné zvolit odpovídající reakci Pěvce. K dispozici jsou v takovém případě dvě možnosti – jedna ohleduplná, kladná a druhá negativní, zlomyslná. Někdy pomůže při získání informací tvrdší přístup, jindy se zas vyplatí podlézat. Každopádně, svému osudu neunikne nikdo a proběhnuvší dialogy spíše než celkový vývoj hry ovlivní jen lokální dění.
Když už jsme se dotkli akční stránky hry, bylo by hříchem se nezmínit o další černé kaňce, která kapánek hyzdí vcelku originální projev recenzovaného titulu. Tím smítkem je vcelku vysoká obtížnost boje (přestože lze nastavit tři její úrovně), a nepříliš vhodně
aplikovaná minimapa, na níž je možné zahlédnout i vzdálené nepřátele, kteří jsou mimo dohled hrdiny. Spojením obtížnosti hry a uvedeného defektu mapy je pak hráč sváděn k poněkud un-fair střelbě z dalekonosných zbraní, kterou likviduje snadno vzdálené cíle dříve, než je spatří. Sice je takový postup účelově velmi cenný, hratelnost však tímto způsobem boje více než trpí, neboť zabíjení anonymních oponentů je mnohem méně přitažlivé než jejich likvidace tváří v tvář.
Ale abychom jen neházeli bláto. Přes uvedené chybky je herní materiál stále dost dobrým pro mnohé pařmeny. Vysoce působivá grafika herních úrovní, perfektní komentáře vypravěče, kořenící poznámky Barda i stylová doprovodná hudba jsou zábavou, které si vzhledem k časové náročnosti hry užijete více než dost. Opakující se lokace, primitivnost boje a nepříliš rozvinutý inventář sice odradí většinu fajnšmekrů, ale pro průměrně náročného hráče by se nemělo jednat o žádný propadák.
| The Bard´s Tale | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
