Nač vytvářet technologicky propracované akce, komplexní a výborně vyvážené strategie či inspirativní adventury, když je tady žánr, jehož zástupci se dají spíchnout horkou jehlou tak, aby vám za to zákazníci ještě poděkovali. Ne, akční RPG nemusí být odfláknutá ani špatně zpracovaná, ovšem ten nejlepší možný koncept už je dán Diablem, přičemž historie jasně dokázala, že není radno se ho pouštět, vyspělá technologie není zase tak potřeba, takže to celé vyjde relativně levno. A příběh? Ale kdeže – vybavit klikací orgii dobře napsaným scénářem je bráno div ne za hřích. Proto i malá studia cítí svou šanci: s omezenými prostředky, bez nutnosti mít v hlavě geniální nápad dokáží někde v garáži stvořit hru, která sice není dokonalá, nemusí být ani výborná, ale když se zadaří, přízviskem dobrá ji recenzenti s trochou štěstí nazvou. A o prodeje je tak jako tak postaráno – tenhle žánr prostě frčí.
VIDEO
Podle osvědčeného mustru si to The Chosen v žádném ohledu příliš neztěžuje. A proto k pochopení příběhu bohatě stačí heslovitý výčet. Marcus Dominus Ingens. Kouzelník. Padouch. Chce ovládnout svět. Nástup hrdiny: kouzlící mnich, střílející lovkyně, nebo v kontaktním boji ostřílený bojovník. Jeden z nich musí zpřetrhat řetězec „brána do pekla – Marcus – zhruba deset tisíc vlkodlaků, démonů a vampýrů“, a to přesně v opačném než vypsaném pořadí.
Kdo už byl propánajána chtěl v akčním RPG propracovaný příběh. Cože? Vy se hlásíte? Inu, když nad tím člověk tak přemýšlí – už by to chtělo přeci jenom vymyslet jinou splácaninu. Třeba takovou, která by ospravedlňovala větší počet hrdinů. Tak mizerný výběr jsme měli naposled v Diablu.
Jinde si hráč aspoň postavičky může více upravit k obrazu svému od samého začátku. To zde neplatí. Od samého začátku proto The Chosen vyvolává dojem šedé, málo zajímavé myšky. Na pohled takovou skutečně je, ale pohroužíte-li se přes klubko úvodních dialogů, objevíte náznaky návykové hratelnosti, o kterou se, tu úspěšně, tu marně, pokoušejí všechny klony Diabla.
Spirála sice není dovedena do samého konce a na několika místech je zpřetrhaná, jednotlivé úseky hry si ale přesto dokáží vydobýt pozornost. Ačkoliv, říkat tomu pozornost není to pravé ořechové – dostanete se prostě do okouzlení klikací orgií, která pohltila již miliony hráčů před vámi. A po nudném úvodu začnete objevovat i klady, které v The Chosen mnohdy skrytě třímají. Například překvapivě kvalitní dabing. Jeden by čekal, že se v budgetové hře bude muset spokojit s titulky a němými charaktery, nikoliv tak v tomto počinu, disponujícím trefnými hlasy pro každou – pravda, z nevelkého počtu – postavu.
"Narazíte na tradiční barokní i středověkou architekturu, lidé jsou dobově oháknutí, atmosféricky se střídá den s nocí a vůbec vše působí temným nádechem."
Po podrobnějším prozkoumání navíc zjistíte, že jste se přes naprosto klišovitý příběh neocitli v další nudné variaci na Tolkienův fantasy svět. Časové umístění na konec 19. století nechá málokterého historika chladným, ale zase tak se netěšte, popřípadě nebojte – z dějepisu můžete mít klidně pětku a ze hry si vezmete to samé, co jedničkář. Podle různých náznaků se zlo děje v srdci Evropy, a to dokonce nedaleko českých hranic, konkrétně v lužické oblasti.
Svět působí mnohem uchopitelněji a přirozeněji než bez nosné myšlenky vytvořené světy. Narazíte na tradiční barokní i středověkou architekturu, lidé jsou dobově oháknutí, atmosféricky se střídá den s nocí a vůbec vše působí temným, pro toto období v některých končinách Evropy typickým nádechem. Ale příběhové ukotvení má mnohem větší odraz v samotných herních prvcích. Znamená totiž, že budete používat pistole a pušky často v hojnější míře než kontaktní zbraně (bojovník navíc ovládá řadu bojových stylů). Tady hráče zamrzí dvojnásob, že si autoři nedali tu práci a The Chosen nezaopatřili také z interesantního světa vycházejícím příběhem. Takhle děj působí jako vytržený z kontextu, nehledě na to, že je zcela nepodstatný.
Ale jak už bylo řečeno – tím se brzy přestanete zaobírat a pustíte se do poctivého kydlení jednoho monstra za druhým, nemyslíc na skutečnost, že jich zbývá ještě necelých deset tisíc. Sbíráte zkušenosti, zbraně, vybavení a samozřejmě hojivé i magické nápoje. Inteligenci od nepřátel nečekejte. Že by uhýbali úderům a výstřelům? Ale prosím vás! Jejich jedinou a zdaleka ne vždy aktivovanou snahou je přímá likvidace hrdiny. Jenže ouha, když se ke klubku monster přiblížíte z jiné strany, než kterou zamýšleli programátoři. Zdá se totiž, že někde prostě zapomněli na spouštěcí mechanismus, takže kreatury na vás ani nevyběhnou, nýbrž jen tupě stojí a čekají na ránu přes palici.
Mnohem atmosféričtějších chvil se mi dostalo v křovinách, kde straší vlkodlaci.
Ti nejsou hned vidět a chce to mít oči na stopkách a sledovat hýbající se keře. Tehdy je třeba být připraven bleskurychle zasáhnout, protože právě v této fázi je hra poměrně těžká, a byť se všechny lokace dají projít vytrvalostním způsobem (vracet se na inkriminované místo i přes řadu smrtí a kosit, dokud není vykoseno), chvíli to potrvá.
Výhodou hry je možnost libovolně se teleportovat zpět do centra odboje proti mágovi Marcusovi. Zde na vás čekají obchodníci, kteří vám za zlatavou úplatu rádi poskytnou novou výbavu. Pro ní je třeba se vracet poměrně často, protože z nepřátel toho nepadá zdaleka tolik, kolik bychom si představovali a hra navíc počítá s hromaděním zlaťáků a pravidelně zvyšuje úroveň. Často se vám tak stane, že narazíte na bosse, který je s aktuální výbavou neskutečně tuhý. Stačí si ale pořídit lepší věcičky a hned to jde lépe.
Vtip a možná i opruz je ovšem v tom, že zlaťáky se získávají obtížně a pomalu. Proto je někdy třeba běhat a kosit běžné nepřátele, abyste si aspoň něco vydělali. Tím samozřejmě získáváte i zkušenosti a stoupáte po úrovních. Získané bodíky investujete do různých vývojových větví (útočná, obranná, ostatní) a těšíte se z rostoucí síly či repertoáru kouzel a speciálních úderů. Co se týče úkolů, rekrutují se ze známého tábora „zabij, přines, dones“ a variují jen lehce.
The Chosen je velmi nenápadnou hrou, kterou jsme zaregistrovali jen díky tomu, že začátek roku trpí neuvěřitelným herním suchem. Zapadnout si ale tento titul zcela určitě nezaslouží. Pravda, výpravností se nemůže srovnávat s velkými Diablo klony typu Dungeon Siege či Titan Quest, ale dokáže zaimponovat netradičním prostředím i dobře zvládnutými mechanismy hratelnosti, které v záblescích připomínají legendu.
