Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

The Club - frenetická akční arkáda

aktualizováno 
Takhle si představujeme novodobou akční arkádu s hektickou hratelností. Tahle má v sobě doslova závodní prvky. To se jen tak nevidí!
78

The Club

Platforma: PC
Výrobce: Bizarre Creations

  • koncept sbírání bodů nutí hrát stále znovu
  • navazování komb
  • motivace jen formou rekordů, žádný příběh
  • technologicky jen průměrné

Poněkud odlišná akce od toho, na co jsme v žánru zvyklí. Tahle je zaměřená na maximální dynamiku a neustálé pokořování rekordů.

Herní karta
The Club

The Club

The ClubAkční žánr patří k těm nejméně inovativním vůbec. Pokud pomineme světlé výjimky typu Portal, drží se i skvěle hodnocené a přijímané střílečky stejného vzorce. V případě, že jich hrajete několik za rok, vám to ani nepřijde, ovšem fandové akcí stejně jako recenzenti žehrají nad nedostatkem originality. Té lze přitom docílit několika způsoby. Buď vymyslíte zcela nový koncept, jenž se ukáže natolik lákavým, že se stane hoden realizace, nebo smícháte již existující elementy do hodně netradičního mixu.

"Skupina zkažených milionářů pořádá elitářskou zábavu, kdy si napětí zvyšují hrou o život."

To provedlo například studio Bizzare Creations s aktuálním titulem The Club (recenze X360 verze zde). Po celou dobu vývoje byl klasifikován jako vcelku běžná akce, ovšem výsledek na zaběhnutou konformitu silně útočí. Ve své podstatě vlastně ani nejde o střílečku v takovém významu, v jakém jsme tento výraz zvyklí chápat. Mnohem více se jedná o arkádu zaměřenou na sbírání stále lepšího skóre v ukrutném tempu závodní hry. Jen ten háv neodpovídá tak jednoduchému schématu, které jsme byli dosud zvyklí vídat v dvourozměrné podobě.

VIDEO

The Club (PC)Ani příběhové pozadí nejde tak docela tradiční, tedy alespoň ve hrách, jelikož v různých – obvykle béčkových – filmech jsme ho v různých variacích viděli již mnohokrát. Skupina zkažených milionářů pořádá elitářskou zábavu, kdy si napětí zvyšují hrou o život. Nikoliv však o svůj, nýbrž o ten několika vybraných pistolníků, neřádů a vyvrhelů společnosti, kteří mají společné pouze to, že stojí za hranou zákona a jsou hodně dobří v boji. Tito borci jsou umisťováni do speciálních arén v podobě vcelku běžných prostředí, v nichž se musí prostřílet davy nepřátel, získat patřičné skóre a dostat se až k východu. Chápete správně, o příběhu The Club skutečně není a všem tak musí stačit pouze základní zápletka a občasné řečičky správně zákeřného sekretáře, jenž reprezentuje zbohatlíky.

The Club (PC)Na počátku singleplayerové kampaně, dá-li se tak nabídce pro jednoho hráče vůbec říkat, stojí výběr hlavního „hrdiny“. K dispozici je celkem šest charakterů, přičemž dva se ještě postupem času odemknou. Jsou to opravdová kvítka, jejichž vzezření a drsňácký výraz vás ale nemusí tolik zajímat. Výběr by se totiž měl řídit především vlastnostmi borců, respektive tím, jak vám statistiky každého z nich vyhovují. Liší se v charakteristikách síly, rychlosti a výdrže. Podle mých zkušeností ale není dopad vlastností na samotnou hru tak velký, jaký by asi být měl. Jistě, poznáte rozdíl u někoho, kdo má nejvyšší a nejnižší možnou rychlost, ovšem jinak to nehraje moc roli.

The Club (PC)Hra je rozdělena do osmi rozdílných turnajů, rozmístěných do stejného počtu prostředí. Každý z turnajů přitom obsahuje šest různých akcí, přičemž žádná z nich by vám neměla zabrat déle jak pět minut. Rekordně krátká herní doba, říkáte si? Pokud to berete na první zahrání, pak zcela určitě ano. Jenže jak už jsem řekl, klíčovým aspektem hry je znovuhratelnost. The Club je kompletně postaven na touze opakovat jednotlivé úrovně, učit se je dokonale znát, zlepšovat se v nich a získávat stále vyšší bodové ohodnocení.

"Za úspěšné zabití, stejně jako navazování komb a využívání interaktivity prostředí dostáváte body."

Každý level představuje naprosto lineární průchod, jehož nástrahy v podobě překážek a neustále se objevujících nepřátel je třeba zdolat co možná nejdříve. Za úspěšné zabití, stejně jako navazování komb a využívání interaktivity prostředí dostáváte body. Jakmile sestřelíte prvního protivníka, spustí se tzv. „kill bar“, což je naplněná měrka, The Club (PC)která postupně ubývá. Je třeba se co nejrychleji dostat k nějaké další akce, aby neklesla na minimum, respektive to znamená neztratit kombo. Čím déle se vám daří prodlužovat a navazovat jedno kombo, tím vyšší máte násobitel bodů, jež dostáváte. Je jasné, že především proto je The Club tak hektickým zážitkem. Neustále je třeba běžet, aby kombo stálo za to. Když už pár sekund nemůžete narazit na žádného protivníka, dost možná vás zachrání interaktivní místa, na kterých lze provést nějakou tu akci, například kotoul s rozražením dveří (nejlépe pokud se vám hned podaří sejmout za nimi stojící padouchy), přeskočení překážky či uchopení stacionárního kulometu, který přiláká vlnu zloduchů.

Úrovně jsou postaveny tak, aby se právě tímto způsobem dalo jednoduše dosahovat neustálých zlepšení. Po prvním projetí levelu ho budete znát z několika málo procent, tento stav se ale rychle začne zlepšovat a body narůstat. Nehledě na to, že radost z dobře provedeného, efektního a dlouhého komba je skutečně velká. Adrenalin v jeho průběhu, kdy se zuby nehty snažíte přinejmenším o nepoklesnutí „kill baru“ by se dal rovněž krájet.

The Club (PC)Kromě klasických sprintů si v rámci turnajů vyzkoušíte i řadu dalších módů, tu více, tu méně měnících pravidla. Siege hráče obvykle uvede do malých prostor a nechá ho tu čelit jedné vlně nepřátel za druhou. Jinde se k cílu budete muset dostat pod časovým tlakem apod. Společným jmenovatelem všech herních variant je ničím nebržděná adrenalinová zábava. Poté, co singleplayerovou kampaň dokončíte, což je otázkou maximálně několika hodin, se zpřístupní všechny úrovně ke hře na libovolnou ze čtyř obtížností. Nejnižší vyžaduje malý počet nahraných bodů, na nejvyšší se připravte na to, že takřka celou úroveň budete muset projet v rámci jednoho dvou komb, abyste získali naprosté maximum. Jeho zlepšování je poměrně návykové, obzvlášť když máte s kým porovnávat (třeba s hráči na internetu).

The Club (PC)Graficky není The Club žádný zázrak a řadí se spíše k průměru, ať už jsou to ne úplně přirozené pohyby postav, nebo často nevýrazné, nedetailními a vybledlými texturami pokryté úrovně. Zvuk je na tom lépe a hudba hraje pěkně do rytmu. Jak tedy s touto netradiční závodně akční arkádou naložit? Troufám si tvrdit, že většina z těch, kdo udělují The Club překvapivě (oproti vysokým očekáváním) hodnocení tak úplně nepochopila jeho podstatu. Pokud bychom ho měřili optikou, kterou máme vyhrazenou pro klasické akce, příliš by se svým lehce povrchním střílením, absentujícím příběhem, malým rozsahem a nic moc designu úrovní neobstál. Jenže The Club je specifický a na odreagování jako dělaný projekt, jenž dokáže vyhnat adrenalin až k mezním hodnotám. Chcete-li od hry především toto, budete spokojeni.

Autor:


Hodnocení hry

Redakce

78 %

Čtenáři

66 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 256 čtenářů

Témata: Interaktivní

Nejčtenější

Revoluční rok 1998 ve hrách. Zvolte tu nejlepší

Nejlepší hry roku 1998

Rok 1998 byl pro hry mimořádně požehnaný. Kromě toho, že vznikl Bonusweb, vyšla celá řada her, které dodnes platí za...

Konec dohadů. Unreal, nebo Quake?

Střílečka Quake je šestnáct let stará a stále září.

Pokud byste si museli vybrat, dáváte, případně dávali jste přednost značce Quake, nebo raději konkurenci v podobě...



Hry a porno generují největší příjmy z virtuální reality

Pornografická videa v VR

Největším motorem v oblasti virtuální reality jsou hry a porno videa. Vyplývá to z úniků dat Valve a analýzy...

Lepší než GTA? Ohlédnutí za prvním dílem Red Dead Redemption

Red Dead Redemption

Původní Red Dead Redemption patřilo s přehledem k nejlepším hrám minulé generace konzolí. Cenami ověnčená kovbojka...

Vynikající střílečka Insurgency je dočasně zdarma

Insurgency

Multiplayerová střílečka Insuregncy dostane 18. září nepřímé pokračování nazvané Sandstorm. Aby její autoři zvětšili...

Další z rubriky

RECENZE: V týmové akci Earthfall likvidujeme mimozemšťany po stovkách

Earthfall

Earthfall je v jádru jen kopie kultovní kooperativní akce Left 4 Dead. Ale je tak dobře udělanou kopií, že nám to ani...

RECENZE: Far Cry 5 ve Vietnamu jde cestou Ramba, tiché zabíjení netřeba

Far Cry 5: Hours of Darkness

Hours of Darkness je první placené rozšíření střílečky Far Cry 5. Jako jednohubka na dvě až tři hodiny svůj účel splní....

RECENZE: První placený přídavek pro český Kingdom Come je rozpačitý

Kingdom Come: Deliverance: From Ashes DLC

Placený přídavek From the Ashes nepřináší nic z toho, proč Kingdom Come tak milujeme. Možnost spravovat vlastní vesnici...

Vzpomínáme: Kdo nechal sestru jíst mouchy a kdo chutnal žížaly?
Vzpomínáme: Kdo nechal sestru jíst mouchy a kdo chutnal žížaly?

Když jsem u nás v kanceláři řekla, že chystám článek o příhodách z dětství, spustila se lavina vzpomínání. Redakce se smíchem rázem otřásala v základech. Jedna si ostříhala řasy, druhá si touhu po papouškovi splnila v bažantnici, třetí nutila mladší sestru jíst mrtvé mouchy… a to není zdaleka všechno!



Najdete na iDNES.cz