Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

The Da Vinci Code

  12:00aktualizováno  13. června 12:52
Slavná kniha Dana Browna se dočkala rozporuplného hollywoodského zpracování, na jehož motivy vznikla zde recenzovaná videohra. Odpovídá její kvalita filmu?

The Da Vinci Code Slavné knihy Šifra Mistra Leonarda se prodalo více jak 30 miliónů kousků po celém světě a byla přeložena do neuvěřitelných 42 jazyků. Bylo tak pouhou otázkou času, než se jedna z nejprodávanějších knih všech dob dočká filmového zpracování. Nelehkého úkolu přetvořit uznávané knižní dílo pro stříbrné plátno se sice ujal uznávaný Ron Howard, ale podle prvních ohlasů se mu to nepovedlo úplně nejlépe. O to níže se na pomyslném žebříčku očekávání hráčů umístila chystaná herní verze zmiňovaného snímku. Zahoďte však společně s námi veškeré předsudky a rozluštěte, jaká ve skutečnosti herní Šifra Mistra Leonarda je.

Žánrově spadá Šifra (jak budu i nadále hru The Da Vinci Code zkráceně nazývat) do kategorie akčních adventur, i když by se slovo akční hodilo v případě Šifry označit uvozovkami. Příběh se překvapivě striktně nedrží filmové předlohy ani knižního originálu a i znalci Šifry přijdou na spoustu zajímavostí, doplňujících klasickou dějovou linku jak filmové, tak i knižní Šifry. Hlavní postavy knihy a filmu - Robert Langdon a Sophie Neveu – se ujímají ve hře role dvou hratelných postav. A světe div se, jejich herní podoby The Da Vinci Code vypadají mnohem lépe než ty filmové. Na rozdíl od zpoceného Toma Hankse se dočkáte uhlazeného harvardského profesora a Sophiina herní podoba je stejně sexy jako Audrey Tautou. To, že tvůrci neangažovali při tvorbě herce z filmu, nám tak ve finále vůbec nevadilo.

Hlavolamy, jež jsou bez debat tím největším kladem celé Šifry.

Na tvorbě videohry se částečně podílel i v adventurním žánru zkušený Charles Cecil, jenž má na svědomí cenami ověnčenou sérii Broken Sword. Není tak žádným překvapením, že na první pohled vypadá Šifra velmi podobně, jako poslední díl série Broken Sword s podtitulem Sleeping Dragon. Hlavní náplní Šifry jsou přitom kvanta hlavolamů, doplněná o nějakou tu akci či stealth prvek.

Nejdříve bych však rozebral ony hlavolamy, jež jsou bez debat tím největším kladem celé Šifry. Mnoho z nich vás zaměstná jen na pár okamžiků a pobaví spíše svojí jednoduchostí. Postupem času však přijde řada na mnohem obtížnější kousky, u nichž se vaše The Da Vinci Code šedá kůra mozková řádně zapotí. Typově jde přitom o velmi rozdílné hlavolamy, od jednodušších skládanek, přes dešifrování textu až po klasické herní hádanky, založené na manipulování s předměty, prozkoumávání lokací apod. O slovo se přihlásí i posouvání soch a prohlížení předmětů v inventáři á la Resident Evil. Byť to tak na první pohled nevypadá, tak má Šifra kromě třetího Broken Swordu mnoho společného právě s původními díly slavné hororové série od Capcomu. Předměty v inventáři lze kromě prohlížení dokonce i kombinovat a to téměř identickým stylem, jako v RE.

Ke slovu se přihlásí i akční část, která se nese pro změnu v duchu dodnes právem vychvalovaného herního klenotu jménem Fahrenheit. Souboje přitom připomínají pošťuchování v mateřské škole o pověstnou červenou bábovičku. Jakmile se totiž dostanete do kontaktu s nepřítelem (což v Šifře znamená, že se s ním vzájemně chytíte za ramena), zobrazí se na obrazovce volba útoku či odstrčení. Zvolíte-li si odhození nepřítele, můžete se vzápětí vydat na útok, jenž je díky nesmyslné nepohyblivosti nepřátel povětšinou úspěšný. Pokud se však rozhodnete pro The Da Vinci Code útok, vyskočí na obrazovce lišta znázorňující sled tlačítek, které je pro úspěšné završení útoku nutno ve správně kombinace namačkat. Tímto opakovaným způsobem nepřítele dříve či později udoláte. Stejným způsobem funguje i obrana, ve které vaše herní alter-ego rány pouze nerozdává, ale naopak se jim snaží vyhnout. V bojích figurují občas i okolo povalující se předměty, které můžete snadno a efektivně využít ve svůj prospěch.

Bohužel se hra neobešla bez celé řady bugů, včetně zasekání postav.

Pokud si v této chvíli myslíte, že je Šifra pouhým plagiátem herních veleděl, tak s vámi do jisté míry musím souhlasit. Osvědčené herní mechanismy dodávají akční části bezproblémovou hratelnost, která sice spadá často do lehce únavného stereotypu, ale přesto ji odsoudit jen tak lehce nelze. Poražené nepřátele poté můžete odtáhnout na libovolné, méně viditelné místo, aby je případná posila nenalezla. Tím se dostáváme k další neopomenutelné část Šifry a to k (ne)populárním stealth prvkům. Ty jsou ve The Da Vinci Code hře přítomny v relativně akceptovatelné míře, aniž by narušovaly její adventurní průběh. Kromě povinného skrčení, se mohou obě postavy podobně jako Solid Snake „přilepit“ na stěnu a nepozorovaně se tak proplížit okolo hlídkujících protivníků. Ty můžete i okoukaným zaklepáním na stěnu (což nepochopitelně funguje například i u keřů) přilákat a vymrštěním svého těla i bez boje srazit na zem. Škoda, že hlavní postavy nedisponují alespoň nějakými odlišnými schopnostmi. Hratelnosti by to zcela jistě prospělo. Alespoň že je přítomná občasná kooperace obou postav, kdy tu druhou ovládá počítač.


Silas

Nejzáhadnější postavou, ať již knižní, filmové či herní Šifry je bezesporu tajemný záporák Silas. Jeho pravé jméno není stále známo. Původně žil společně s rodiči v Marseille do doby, kdy jeho otce popadl amok a kvůli údajné nevěře zavraždil Silasovu matku. Silas poté ubodal svého otce několika ranami do hrudi a zmizel. Od té doby se dal na dráhu zločince a byl vězněn třeba i v Andoře a na Pyrenejích. Z druhé jmenované lokace uprchl po zemětřesení, které zničilo vězeňské zdi. Poté se spřátelil s mladým španělským knězem, který mu dal biblické jméno Silas. Jeho roli v celém příběhu však dále nebudu prozrazovat, abych vás nepřipravil o následná překvapení a dějové zvraty.

The Da Vinci Code Nejzábavnější částí hry však nadále zůstávají již mnohokrát zmiňované hlavolamy, díky nimž se stává Šifra daleko zajímavější, než konkurenční tituly z akčně-adventurního žánru. Hra disponuje i velmi povedenou atmosférou, která svojí temnou podstatou vyvolává v hráči napětí a někdy i příslovečné mrazení na zádech, doprovázené husí kůží. Nemalou zásluhu na tom mají i vhodně zvolené lokace. Opuštěné panské sídlo, kostel či uzavřená muzea jsou ta pravá místa na rozehrání tajemného příběhu, plného náboženské mystiky. Pokud ovšem ovládáte alespoň pokročileji anglický jazyk. V očích akčně orientovaného hráče se může zdát Šifra pěkně upovídanou hrou. K pochopení příběhu a důležitých vodítek k řešení hádanek se tak bez znalosti angličtiny neobejdete. Ke prospěchu vám bude i alespoň minimální znalost křesťanského náboženství, o které se celý příběh Šifry znatelně opírá.

Bohužel se hra neobešla bez celé řady bugů, včetně zasekání postav, několika výpadků textur a bohužel i chyb v umělé inteligenci

Klady a zápory

Plus Několik desítek hlavolamů
Plus Velmi atmosférické
Plus Rozšiřuje příběh filmu i knihy

Mínus Opakující se souboje
Mínus Obsahuje nepříjemné bugy

nepřátel. Společně tak dohromady s nezáživným grafickým zpracováním tvoří na první pohled pro hráče nepříliš zajímavý titul. Pod touto nelákavou slupkou se ale skrývá v celku zábavná adventurka s nějakými těmi akčními pasážemi. Největší zádrhel nastávajícího problému s prodejností herní Šifry vidím v její spojitosti s nepříliš lichotivě přijatým filmem, který dělá své herní sestřičce doslova medvědí službu. Ne, že bychom byli ze hry až natolik „odvařeni“, ale přes počáteční odpor ke hraní, jsme zjistili, že je Šifra příjemnou, lehce nadprůměrnou zábavou, která v žádném případě neurazí a díky přítomnosti mnoha originálních hlavolamů dokonce solidně pobaví.

The Da Vinci Code
Výrobce/Vydavatel The Collective/2K Games
Platforma PlayStation 2, Xbox
Multiplayer: ane
Vibrace/Analog: ano/ano
Paměťová karta: 112 kB
Verdikt: Přes počáteční nedůvěru i vy zjistíte, že se jedná o celkově povedenou akční adventuru, která se díky povedeným hlavolamům hraje až překvapivě příjemně. Ledhčí nadprůměr, ne více, ne méně.
Hodnocení: 65% (info)




Nejčtenější

Nejvtipnější chyby z českého hitu Kingdom Come: Deliverance

Kingdom Come: Deliverance

Kingdom Come je obrovská a propracovaná hra, ale její autory čeká ještě spousta práce při odlaďování mnoha chyb, které...

RECENZE: Kingdom Come naučí svět milovat českou historii

Kingdom Come: Deliverance

Nejočekávanější česká hra poslední dekády nezklamala. Je to sice o dost náročnější záležitost, než na jaké jsme si v...



Hrajete už Kingdom Come: Deliverance? Jak se vám zatím líbí?

Kingdom Come: Deliverance

Dnešní anketa je určena pro ty z vás, kteří už se ponořili do české hardcore hry na hrdiny Kingdom Come: Deliverance....

RETRO: Winter Challenge je i po 25 letech nejlepší herní olympiádou

Winter Challenge

Je to s podivem, ale i po čtvrt století od vydání zůstávají neoficiální zimní hry od Accolade tou nejlepší olympijskou...

Dosáhl maximální úrovně ve střílečce Call of Duty jen pomocí nožů

Call of Duty

Lidé se u počítačových her baví různými způsoby. Hráče s přezdívkou TheseKnivesOnly baví hrát střílečky bez toho, aby...

Další z rubriky

Zabíjet nácky ve Wolfesteinovi je zábava i bez hrdiny Blazkowitze

Wolfenstein II: The Adventures of Gunslinger Joe

Přídavek pro letošního Wolfensteina určitě neoslní originalitou, ale o to tu přeci nejde. Další tři levely plné...

RECENZE: SpellForce III je parádní mix strategie a hry na hrdiny

SpellForce III

Kombinace strategie a hry na hrdiny ve stylu Baldur’s Gate bude atraktivní vždycky. SpellForce III je toho důkazem, i...

RECENZE: Seven: The Days Long Gone je mix Thiefa, Commandos a Diabla

Seven: The Days Long Gone

Mix Thiefa, Commandos a Diabla? Že to zní jako skvělý nápad? Nemůžete se dočkat, až si hru zahrajete? Než začnete...

Najdete na iDNES.cz