The Dig - vážná adventura od LucasArts

Někdy mám dojem, že doba klasických adventur už pominula. A je to škoda. Vždyť co je lepší, než krásná ručně kreslená 2D grafika, dobrý příběh a trochu toho přemýšlení? Milovníci adventur dnes stále častěji sahají spíše po hrách starších, než aby se mohli těšit na hry připravované...
The Dig

Někdy mám dojem, že doba klasických adventur už pominula. A je to škoda. Vždyť co je lepší, než krásná ručně kreslená 2D grafika, dobrý příběh a trochu toho přemýšlení? Milovníci adventur dnes stále častěji sahají spíše po hrách starších, než aby se mohli těšit na hry připravované...

Mezi zlatý fond takových starších her jistě patří The Dig od LucasArts. Firmu LucasArts jistě zná každý adventurista, vždyť od ní pochází takové legendy jako Monkey Island nebo Indiana Jones. Mýlili byste se ovšem, pokud byste očekávali, že v LucasArts vytvořili jen další crazy adventuru, jak mají zvykem. The Dig je totiž hra veskrze vážná, jen občas okořeněná nějakou humornější hláškou. A aby byla dokonalá, nebyl k jejímu vývoji nápomocen nikdo jiný než Steven Spielberg. Tak vznikla sci-fi adventura v téměř hollywoodském stylu.

Příběh hry začíná hrozbou srážky asteroidu se Zemí. Aby se srážce předešlo, je k asteroidu poslána výprava mající za úkol asteroid vychýlit z dráhy. Během operace se však ukáže, že asteroid je vlastně umělý. Po jeho náhodné aktivaci jsou členové výsadku (kapitán Boston Low, The Dig novinářka Maggie Robbins a vědec Ludger Brink) přeneseni na neznámou planetu v cizím hvězdném systému. Nenachází zde však rozvinutou civilizaci, ale jenom její zbytky. Překvapivě jsou však na místě přistání mnohá mimozemská zařízení funkční. Jejich smysl však není zcela zřejmý... Jaký účel mělo toto místo? Co se stalo s jeho tvůrci? A podaří se výsadku dostat zpět na rodnou Zemi?

Ale ne, samozřejmě vám to nevyzvoním, jinak byste přišli o zážitek ze skvěle připraveného scénáře. Příběh hry totiž patří k tomu lepšímu, co nám počítačové hry vůbec kdy nabídly. Zápletka možná není tak úplně originální, nějaké ty nesrovnalosti by se taky našly, ale celkově se povedl. Budete přímo dychtit po tom, abyste se dozvěděli víc a víc z historie mimozemského světa. Budete se těšit na rozuzlení. Prostě vás to nebude nudit - a o to přece jde.

Během hry ovládáte kapitána Bostona. Tentokrát ovšem nebudete mít k dispozici klasické "seber", "použij", "mluv" atd. Celý herní interface je postaven na jednoduchém principu jediného kurzoru. Pokud kliknete na nějaký předmět, Boston s ním provede právě to, co je třeba. The Dig Pokud kliknete na jinou osobu, bude se mluvit. Předměty používáte jednoduše tak, že je z inventáře (ten je pěkně přehledný) přetáhnete na patřičné místo. V inventáři se nachází také lupa, kterážto vlastně představuje tradiční příkaz "prozkoumej". U Lucasů jsou už tradičně ve hře zvýrazněny aktivní lokace, takže nic nelze přehlédnout. Nekoná se ani žádné honění pixelů. Příjemné je také to, že používaných předmětů je poměrně málo a všechny akce jsou logické. Ve hře potkáte málo postav. Většinu hry jsou to právě jen Maggie a Ludger. Rozhovory s nimi jsou řízeny (také trochu netradičně) pomocí ikon.

Pokud bude něco stát za optání, objeví se v nabídce příslušná ikona. Tak se sice rozhovory stávají poněkud lineárními, ale na druhé straně se dozvíte právě to, co potřebujete a také vás nic důležitého nemine. Na rozdíl od počtu postav a předmětů, počet puzzlů poněkud překračuje běžný adventurní průměr. Některé z nich patří k nejzáludnějším místům hry (při opravě mimozemské elektrárny si užijete...). The Dig není hra pro adventuristy-začátečníky, jak by se mohlo z jednoduchého ovládání zdát. Hru určitě nedohrajete za jedno odpoledne a možná vás chvílemi i pěkně potrápí.

The Dig

Grafika hry je poplatná své době (The Dig bude mít páté narozeniny), tedy klasická VGA 320x240 v 256 barvách. Ale to neznamená, že je špatná! Dá se říci, že autoři vyždímali z VGA co se dalo. Scenérie jsou krásné. Skoro každá z celkem asi 200 scén má svůj vlastní barevný nádech a vypadá to pěkně. Styl trochu připomíná Indiana Jonese IV a nebylo by divu, kdyby na těchto hrách pracovali stejní grafici. Prostě zlaté časy VGA (ach...!). Ostatně pokochejte se obrázky.

Nakonec jsem si nechal zvuky a hudbu, protože opravdu stojí za to! Tak atmosférickou zvukovou kulisu jsem snad ještě neslyšel. Na scénických zvucích se nešetřilo. Uslyšíte hukot moře, kvílení větru mezi skalami, hřmot vzdálené bouře... Namluveny jsou také všechny dialogy. Zní čistě, bez praskání a chybných návazností. Dabing zajistili profesionální herci, tak třeba zrovna velitele Bostona představuje Patrick Stewart (asi ho znáte jako T1000 z Terminátora 2). Hudba je jedním slovem dokonalá. Jako její základ sloužily skladby Richarda Wagnera a tak na pozadí hry zní vlastně klasická hudba. V dramatických momentech nabývá až monumentálních rozměrů a na hráče působí skutečně silným dojmem. Spolu se zvuky a scénářem tak vytváří neopakovatelnou atmosféru, kterou je protkána celá hra.

The Dig

The Dig má ovšem i své zápory. Tak například některé puzzly se v ní vícekrát opakují. Některé scény ve hře jsou zase krásné, ale slouží jenom k tomu, abyste jimi prošli. Narazíte také na některé dějové zvraty, které evidentně jen uměle prodlužují herní čas. Co však zamrzí nejvíc je vyložený scénáristický podraz, který se v jisté fázi hry projeví nesmyslným objevením nového aktivního předmětu v už prošlé lokaci. Fuj, takový primitivní trik bych teda u jinak téměř dokonalé hry nečekal...

Mnozí recenzenti dávali hře The Dig vysoké ohodnocení (dočkala se ho i v tuzemsku). Tady v Klasice se hry číselně nehodnotí. Taky proč, vždyť se sem dostanou jen opravdu dobré hry. The Dig je výborná hra. Pokud jste ji ještě nehráli, běžte a učiňte tak, dokud ji ještě seženete v bazarech a ve výprodejích. Jinak o hodně přijdete!

P.S.: The Dig v angličtině znamená něco jako "archeologické naleziště" a vězte, že nejpoužívanějším předmětem ve hře je opravdu lopata...