To, že se v dnešní době vývojáři nijak neženou do nových myšlenek, asi není nijak převratný poznatek. O to větší radost pak ale člověk má, když se mu do rukou dostane něco skutečně neokoukaného a nového. The Experiment (původní název zněl Experience 112) je bezesporu nejoriginálnější hrou, se kterou jsem měl za posledních pár let čest. A co je ještě lepší – nejedná se o žádnou ujetou podivnost ale o propracované dílo, které je radost hrát. I když, jak už to u podobných pionýrských počinů bývá, bez nějakých těch mušek se to neobešlo.
"V této v této hře skutečně neovládáte přímo hlavní postavu tak, jak už tak bývá zvykem, nýbrž jen počítač a veškeré její konání ovlivňujete pouze nepřímo."
Atmosférická úvodní animace nás zavede na opuštěnou vědeckou loď, kotvící u pobřeží malebného tropického ostrova. Během efektního průletu kamery je jasně patrné, že od doby, co se po palubě pohybovali lidé již nějaký ten pátek uběhnul, místo nich je zde jen bujná tropická vegetace, prorůstající každou volnou skulinkou mezi prkny. Kamera ale pokračuje do podpalubí, kde se v jedné rezavé kajutě právě probouzí mladá žena. Nechápavý výraz na její tváři dává jasně najevo, že netuší, kde se to ocitla a co tam dělá.
VIDEO
Nic zatím nenasvědčuje, že by se by se mělo jednat o něco neobvyklého - beru tedy do ruky myš a klikám na dveře vedoucí z místnosti a... nic - žena místo toho zahájí průzkum na vlastní pěst a mého zuřivého klikání si nevšímá.
A pak se v jednu chvíli podívá do kamery, a osloví mě. Přiznám se, že v tu chvíli jsem měl na obličeji přesně stejně nechápavý výraz, jako před chvíli ona. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, že v této v této hře skutečně neovládáte přímo hlavní postavu tak, jak už tak bývá zvykem, nýbrž jen počítač, který má pod kontrolou všechno technické vybavení na lodi a veškeré její konání ovlivňujete pouze nepřímo.
V první řadě máte k dispozici bezpečnostní kamery, kterými je každá paluba doslova prošpikována a zprostředkovávají váš jediný vizuální kontakt z okolím a také jedinou možnou formu komunikace s doktorkou Leou Nichols (jak se ona žena jmenuje) – pomocí kývání či vrtění kamery jí můžete odpovídat na její otázky. Poté, co se od ní dozvíte základní informace, požádá vás o pomoc při hledání léku což se již neobejde bez vaší vzájemné spolupráce. Lea totiž bez vaší pomoci nikam nedojde – jste to právě vy, kdo ovládá všechno osvětlení, otvírá dveře, má přístup do informační databáze... Na druhou stranu ale nemáte žádnou možnost jak aktivně ovlivňovat předměty v lokacích – proto potřebujete Leu, která bude sbírat předměty, přehazovat páky, prohledávat šuplíky a vůbec vykonávat všechny akce, které vyžadují osobní přístup.
Možná to zní na první pohled komplikovaně, ale stačí chvilka a ovládání přejde rychle do krve. Základní herní obrazovka připomíná plochu ve Windows (dokonce lze změnit i pozadí), kde si můžete otevírat nejrůznější okna podle potřeby a momentálního vkusu. Nejdůležitějším z nich je mapa daného podlaží – na ní je vidět rozmístění všech kamer, dveří, světel a různých přístrojů, s nimiž můžete v tomto jednoduchém prostředí přímo operovat, a také momentální Leinu polohu. Pokud ji potřebujete dostat na nějaké konkrétní místo, jednoduše tam rozsvítíte světlo a ona tam už sama dojde a případně i provede nějakou adekvátní akci.
Kromě toho máte k dispozici i správu uživatelských účtů všech bývalých zaměstnanců na lodi, k nimž je však potřeba nejprve zjistit přístupová hesla. Je proto nezbytné číst všechny dokumenty na které narazíte, protože mnohé z nich skrývají informace nezbytné pro další postup. Stejně tak zde ale najdete spoustu soukromé korespondence nebo deníkových zápisků sloužících pouze k prohloubení příběhu. A co že se to na lodi vlastně stalo? Autoři se díky bohu vyhnuli tomu nejpříšernějšímu klišé se ztrátou paměti a jakmile se hrdinka trochu vzpamatuje začnou se jí vracet i vzpomínky. Jak si budete pomalu získávat její důvěru, dozvíte se o novém živočišném druhu, který vědci našli pod hladinou moře, a o strašlivých pokusech na lidech, které se na lodi prováděly.
"V první půli, odehrávající se na opuštěné lodi, i hra svojí atmosférou připomíná geniální System shocky."
V první půli, odehrávající se na opuštěné lodi, mi hra svojí atmosférou připomínala geniální
System Shocky a přestože zde není možné zemřít, budete se bát. Záběry z bezpečnostních kamer, působí neobyčejně chladně, všude vládne strašlivý nepořádek, čas od času narazíte na mrtvolu v pokročilém stádiu rozkladu, kterou bude Lea muset chtě nechtě prohledat. Dívka navíc působí ve svém nemocničním úboru neuvěřitelně křehce, pokašlává a často musí odpočívat. Druhá půle už je mnohem pohodovější a dopředu vás žene hlavně napínavý příběh a také skvělé hádanky. V The Experinece neexistuje žádný inventář, na jaký jsme z klasických adventur zvyklý a už z podstaty příběhu je jasné že ani dialogů si moc neužijeme.
Naopak netradiční ovládací rozhraní umožnilo vytvořit spoustu skvělých situací, které nemají obdobu. Budete rozšifrovávat zakódované vzkazy, ovládat bezpečnostní roboty, manipulovat s laboratorními přístroji, navigovat Leu skrz labyrint a dělat mnoho jiných zábavných věcí. Zpočátku jsem se bál, že hra časem upadne do stereotypu ale i přes nadstandardní délku (přibližně 15 hodin) nic takového nehrozí, jelikož autoři dokáží po celou dobu přicházet s novými nápady. Horší už je to ale s technickým zpracováním. To že je grafika poměrně obstarožní ani tak nevadí, jelikož je obraz většinou prohnán různými atmosférickými filtry, takže vás ani nenapadne všímat si, že je vše poněkud hranatější, než je v poslední době zvykem. 
Mnohem více zamrzí, že pokud si otevřete více oken s kamerami, což je v některých případech nutnost, začne se hra nepříjemně trhat i na těch nejsilnějších sestavách.
Časem jsem se tak naučil pohledy kamer využívat jen pro zorientování se po příchodu do nové lokace a poté je hned vypínal. To že hra poté nevypadá jako hra, ale spíše jako kombinace AutoCadu s prohlížečem dokumentů může někoho odpudit, ale je to tak mnohem efektivnější, než se pořád přepínat a orientovat mezi desítkami různých kamer. Nahrávací časy jsou také vzhledem k velikosti lokací neúměrně dlouhé.
"Ono vůbec cestování na delší vzdálenosti je o nervy, a přejít z jednoho konce mapy je tedy záležitost několika minut a desítek kliknutí, což hru velice zdržuje. "
Nejvíc ale zamrzí hromada drobných chyb, které ve výsledku táhnou hru dolů. Neskutečně mě například štvalo, že zde neexistuje priorita oken, čili že se na popředí nepřenese právě aktivní okno, ale to později otevřené. Nebo nutnost měnit nastavení každé kamery individuálně – je sice hezké, že v průběhu hry získáváte nový software, který přidává všem kamerám nové funkce, jako třeba noční vidění, nebo ostření, ale ono je nutné zapínat u každé kamery zvlášť i manuální ovládání nebo zoom, což jsou naprosto základní funkce. 
Pokud navíc nahrajete starší pozici, všechna nastavení se vyresetují. Párkrát se mi také stalo, že se postava při chůzi zasekla a jelikož jí lze ovládat pouze nepřímo, neexistuje způsob jak jí z takové pasti vymotat.
Ono vůbec cestování na delší vzdálenosti je o nervy, jelikož Lea reaguje pouze na ta světla, na která momentálně může vidět – přejít z jednoho konce mapy je tedy záležitost několika minut a desítek kliknutí, což hru velice zdržuje.
Přes všechny tyto nedostatky je Experience výtečným dílem, které mě vrátilo zpátky do let, kdy hraní představovalo výzvu a radost z objevování nových věcí a ne jen nekonečné opakování už dávno vyčpelých postupů, jako je tomu dnes. Otázkou je, zda je zde pro takovou hru publikum – přece jen nároky na hráče jsou poněkud vyšší než je obvyklé a pokud se zaseknete, nepomůže quicksave ani zkoušení všeho na všeho. Přes všechny zmíněné chybky se jedná o hru, která mě přilepila k monitoru do 4 ráno dva dny po sobě a to už se žádné hodně dlouho nepovedlo. Koupi si ale pořádně rozmyslete a nejprve pro jistotu vyzkoušejte $1#demo">demo.
