Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

The Gladiators – akce nebo strategie?

  12:00aktualizováno  15. února 2003 11:47
The Gladiators je hrou s vcelku tradičním názvem, ale poměrně netypickým pojetím a neobvyklým zpracováním. Přináší totiž akčně strategické klání neohroženého hrdiny v bizarní aréně spojené s galaktickou zápletkou ve stylu Flashe Gordona a komiksovou atmosférou vzdáleně připomínající nedávný hit Freedom Force.

The Gladiators Víceméně béčkový film Flash Gordon je i v našich krajích poměrně známým dílem, a to nejen díky ústřední skladbě v podání legendární kapely Queen, ale i proto, že ho hned několikrát promítaly snad všechny české televizní kanály. Je vcelku nepodstatné, co si o kvalitě tohoto filmu myslíte, ale důležité je, že jeho zápletka a atmosféra v lecčems připomíná novou počítačovou hru od Eugen Systems, jež nese jednoduchý název The Gladiators a trochu složitější (a zároveň velice výstižný) podtitul Galactic Circus Game.

V komiksově zpracovaném intru jsme svědky toho, jak se pozemský (a samozřejmě že americký) voják, major Greg Callahan, vydává se svojí posádkou do vesmíru na průzkum černé díry a díky sérii náhod a nehod končí v rukou vojáků galaktického generála Maximixe, jež našeho hrdinu posílá štandopéde do imperiálního vězení. Tam ovšem pozemšťana vyhledá princezna Lydia, jejíž otec zemřel za podivných okolností, a nabízí Callahanovi svobodu. Ovšem něco za něco – major se dostane z vězení jen v případě, že bude ve jménu císařské dcery bojovat v takzvaném Deathbowlu, neboli sérii zápasů, ve které nejde jen o pobavení diváků, ale také o to, kdo se stanem novým vládcem galaxie.

Ač by takovýto úvod asi nejlépe slušel klasické arénové bojovce či střílečce, nenechte se mýlit – v The Gladiators sice není o akci a krev (respektive sliz) nepřátel nouze, ale pokud se chcete hrou úspěšně prokousat, nebudou vám stačit jen hbité prsty a blesková reakce, ale občas budete muset zapojit i část mozku, která se stará o strategické uvažování. Příběh je sice vcelku The Gladiators jednoduchý, přímočarost zde ovšem není příliš na škodu, jelikož hráč se může věnovat zejména svižným misím, a o ty jde v The Gladiators především. Jelikož technici galaktického impéria nejsou omezeni fyzikálními zákony jako my, mají k dispozici obrovskou arénu, která se může přemísťovat na nejvhodnější, tedy pro publikum nejatraktivnější, místa. Postupem času tak vystřídáte rozmanité terény a scenérie, od pustých ledových plání a pouštních dun přes zarostlé a nepřehledné džungle až po rozpálená vulkanická pole protkaná lávovými řekami. Je sice pravda, že některé části map jsou dost pusté, ale aspoň trochu to zachraňují různá neškodná zvířátka a ptáci (pamatujete na ovečky ve stařičkých Warcraftech? :o)). S rozmanitostí krajiny souvisí i proměnlivost nepřátel – ty jsou tvořeni jak všemožnými živými bytostmi bizarních tvarů, barev i rozměrů, tak různými roboty a stroji. Gladiátorská klání navíc obvykle nespočívají pouze v pokosení bezhlavě pobíhajících nestvůr, ale představují opravdový souboj dvou protivníků a jejich organizovaných miniarmád.

V některých misích začínáte pouze s Callahanem, v jiných budete mít už od počátku k dispozici nějaké další muže a techniku. V arénách se obvykle nalézají speciální bonusy, po jejichž sebrání se pod vaším velení ocitne několik nových vojáků, nebo (a to častěji) tzv. Spawning Pointy, které představují analogii k rekrutovacím budovám z klasických RTS. Stačí mít dostatek kreditů (které, stejně jako bonusy, prostě můžete najít v krajině) a máte-li takové důležité místo pod kontrolou, můžete si během několika okamžiků přivolat na The Gladiators pomoc něco ozbrojenců. Není snad třeba dodávat, že Spawning Pointy představují hlavní strategické body na mapě a zároveň místa, o která se vedou nejkrutější boje. V arénách jsou ovšem pro vaše i nepřítelovo použití připraveny i další speciální lokace, jako například strážní věže nebo bunkry. Navíc je dost běžné, že několik podobných zařízení tvoří komplex chránící Spawning Point a po získání takové lokality vlastně máte jakous takous základnu, na které můžete doplňovat své síly.

Jak už je asi patrné z předchozího odstavce, The Gladiators rozhodně nepatří mezi klasické realtimové strategie, ve kterých se kloubí boje s resource managementem. Ten je totiž představován jen již zmíněným sbíráním bonusů a rychlým verbováním nových sil na místech k tomu určených, jinak jde jen a jen o bojovou taktiku. Kdo by ovšem čekal, že v takto pojaté hře se dočkáme nepřeberného množství jednotek lišících se navzájem v desítkách různých atributů a disponujících mnoha různými dovednostmi, ten bude zklamán. A podobně zklamán jsem byl i já, tedy alespoň do doby, kdy jsem pochopil, že vývojáři vsadili na něco úplně jiného. Ač máte na zkompletování dané arény obvykle desítky minut, stále se něco děje a vy musíte reagovat velice rychle. Na žádné dlouhé studování statistik a dovedností jednotlivých vojáků byste tedy stejně neměli čas, jelikož by vás pouze odvádělo od vašeho hlavního úkolu – zlikvidovat soupeře a přežít.

I když k taktickým fíglům asi nesáhnete příliš často (jednak díky již zmiňovanému rychlému tempu a druhak i díky tomu, že mnohá The Gladiators místa, na kterých se strhne boj, jsou natolik prázdná, že žádný trik prostě vymyslet nelze), alespoň občas nějakou fintu použijete. Důležitou roli totiž hraje například porost – v dostatečně hustém houští můžete ukrýt třeba oddíl vyzbrojený bazukami a nepříjemně překvapit nepřítele. Počítat je ovšem třeba i s terénem a výškovými rozdíly, jelikož kopec (nebo třeba také strážní věž) vám poskytne nejen lepší rozhled, ale také výhodu v boji. Zanedbávat není radno ani na první pohled triviální povely, jako je „drž pozici“ (což v podstatě nezbytnost, pokud chcete bojechtivé vojáky udržet ve strategicky umístěném bunkru) či „postupuj a nič“, stejně jako nastavení formace, které umožní slabě obrněné, ale ničivými či dalekonosnými zbraněmi vybavené jedince udržet alespoň v relativním bezpečí. Hra nabízí klasické grupování jednotek pod číselné klávesy, ale smutné je, že do jedné skupiny lze přiřadit maximálně 20 jednotek. V arénách je možno zdemolovat většinu objektů a setkáte se i s různými sebratelnými předměty, jako jsou například lékárničky a různé vylepšováky útoku, rychlosti či brnění, při troše důvtipu můžete ke svému užitku využít i barely s výbušninou, miny a podobně.

Už v perexu jsem zmínil jistou podobnost s výborným titulem Freedom Force a komiksové pojetí celé hry. 3D grafika je opravdu inspirována právě kreslenými příběhy dříve označovanými jako „americký brak“ a nijak se nesnaží navodit dojem opravdovosti. Grafika a animace sice nejsou na špičkové úrovni, ale svému účelu v podstatě slouží. S 3D zpracováním jde ruku v ruce volnost kamery, kterou můžete různě rotovat a zoomovat. Ke zpracování kamery ovšem mám jednu výhradu – nelze ji totiž příliš oddálit a pokud chcete mít v jednu chvíli přehled o větší části bojiště, máte smůlu. Ve hře je velké množství meziscén, které The Gladiators odhalují děj spojující jednotlivé akce, a chtě nechtě jim musím vytknout dost mrzutou věc – při rozhovorech postavy neotvírají ústa ani nijak negestikulují a působí až přehnaně staticky, což autoři prostě komiksovým pojetím neomluví, ani kdyby chtěli. Ozvučení je na více méně průměrné úrovni, a to jak řízná hudba, tak různé hlášky (tady stojí za zmínku poměrně stylový moderátor komentující dění v aréně jako sportovní utkání) a zvukové efekty doprovázející vesměs střelbu a umírání. Hra nabízí tři hlavní kampaně, které nejsou přístupné ihned, ale vždy až po dohrání té předchozí. Zatímco v první sérii misí budete hrát za několikrát zmiňovaného Callahana, v těch dalších se chopíte role mimozemského šampióna. Kromě toho autoři nezapomněli ani na multiplayer, díky němuž se můžete pustit do bojů s kamarády jak přes lokální síť, tak po internetu.

Titul The Gladiators je poměrně rozporuplnou hrou. Zpracování není nikterak převratné a nosná by tedy měla být myšlenka a hratelnost – zatímco námět a pokus o spojení akční zábavy a RTS vypadají velice slibně, samotná realizace zbytečně přehnaně sází na akci a potlačuje slibované taktické prvky. Větší členitost map a rozmanitost prostředků, kterak zlikvidovat protivníka, stejně jako širší škála povelů (například nastavení agresivity vojáků) a pomalejší tempo či možnost regulace rychlosti hry by určitě všechny stratégy potěšila. Takto lze hru označit za vcelku zábavnou, ale přitom nijak převratnou akci s prvky strategie a lehce nadprůměrným komiksovým zpracováním.

The Gladiators
Výrobce: Eugen Systems
Vydavatel: Arxel Tribe
Distribuce v ČR: Top Distributor
Stáhněte si: demo, screenshoty, trailer
Oficiální homepage: http://thegladiators.arxeltribe.com
Minimální konfigurace: PII 300 MHz, 128 MB Ram, 800 MB HDD, 16 MB D3D
Doporučená konfigurace: PIII 800 MHz, 192 MB Ram, 800 MB HDD, 32 MB D3D
3D karty: ano
Multiplayer: ano (LAN, internet)
Verdikt: Vcelku zábavná záležitost, která ovšem zdaleka nevyužívá všechen svůj potenciál.
Hodnocení 69%

Autor:




Nejčtenější

Oficiálně neoznámená StarWars hra od Visceral Games
Herní Star Wars v potížích. Electronic Arts zavřeli studio Visceral

Autoři Dead Space už žádnou hru pod značkou Visceral Games nevytvoří. Slibovaná příběhová hra ze světa Star Wars, na které studio poslední roky pracovalo, bude...  celý článek

Grand Theft Auto 5
Jakým typem hráče jste?

Stejně jako se hry dělí do mnoha různých žárů, z nichž každý má svoje specifické publikum, dělí se do kategorií i hráči. Vzájemné nepochopení těchto skupin pak...  celý článek

Call of Duty: WWII
Američan na webu prodával kradené kopie Call of Duty: WW2

V americké Indianě byl zatčen muž za přeprodávání fyzických kopií dosud nevydané hry Call of Duty: WWII.  celý článek

Mafia: The City of Lost Heaven
Legendární první Mafia je opět v digitální distribuci

Fanoušci nejpopulárnější české hry všech dob si konečně zase mohou koupit její digitální kopii.  celý článek

Dungeon Keeper (2014)
Activision vymyslel způsob jak lidi motivovat utrácet za mikrotransakce

Firma Activision si nechala patentovat úpravu mechanismu, který se stará o to, aby se v multiplayerových hrách potkávali hráči na stejné výkonnostní úrovni....  celý článek

Další z rubriky

Empathy: Path of Whispers
RECENZE: Jaký je svět bez lidí? Empathy ho ukazuje po apokalypse

Empathy je jedna z těch her, v níž nepotkáte jediného člověka. Podobně jako třeba v Everybody's Gone to the Rapture nebo Dear Ester to však má svůj důvod....  celý článek

Impact Winter
RECENZE: Postapokalyptický Impact Winter vás odnaučí milovat zimu

Očekávaný simulátor přežití Impact Winter vám ukáže, že konec světa bude pěkně ledový. Jako vedoucí skupiny přeživších se budete muset postarat nejen o sebe,...  celý článek

Divinity Original Sin 2
Divinity Original Sin 2 je kandidát na RPG roku. Sežere ovšem moře času

Hry na hrdiny jsou si často podobné jako vejce vejci, zvlášť ty z ranku fantasy. Vznešení elfové, věčně nabručení trpaslíci a k tomu hromada kostlivců, draků a...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.