The Golden Horde - mongolské tažení

Staromódní realtime strategie s atraktivní tématikou mongolských výbojů dovoluje upravovat jednotky k obrazu svému a nabízí trojici solidních kampaní.

The Golden Horde

Klasické realtime strategie zaznamenaly za poslední léta citelný ústup z někdejší slávy. Stavění a opevňování základny, pozvolné trénování jedné jednotky za druhou, těžení surovin a finální zteč frčely od dob Duny 2 velmi dlouho a především díky nim zná dnes série jako Command and Conquer, Warcraft či Age of Empires úplně každý. Jenže jednou, ačkoliv to pochopitelně nebyl jasně viditelný zlom, se stále stejná, jen lehce alternující hratelnost, hráčům omrzela. Jakoby řekli dost a zájem o desítky tradičních RTS opadl. Studia specializovaná na tento žánr začala mít existenční problémy – zmiňme například posun kdysi slavných Ensemble Studios do ústraní, a přestože slavné série přežily, menší tituly, jež se přiživovaly na enormním zájmu hráčství o tento žánr, který byl místy větší než u stále oblíbených akcí, ovšem už příliš nevznikají.

"Pokud si chcete připomenout staré dobré časy, kdy strategie byly ve středu zájmů většiny hráčů, The Golden Horde vám dá dobrou možnost."

Současnost je zasvěcena moderním strategiím, kde není třeba budovat základnu, těžit a trénovat, stačí jen válčit. Jistě, je to rychlejší, pravděpodobně také zábavnější, ale kouzlo tradičních strategií to jen těžko nahradí. Proto jsme rádi, když si čas od času u nějakého titulu můžeme na tyto plodné doby zavzpomínat. Jako třeba před rokem v Ancient Wars: Sparta.

Studio World Forge hned po vydání a vcelku slušném prodejním úspěchu ohlásilo záměr vytvořit z Ancient Wars trilogii. Jenže, jak už tomu tak bývá, vývojář mínil a vydavatel činil. Z pohledu společností Playlogic a Eidos nebyl úspěch Sparty nejspíše dostatečný a o další díly už neměly zájem. Jen tak pro jistotu si ale ponechali ochrannou známku a licenci, takže s trilogií byl utrum. World Forge ale nezavřelo brány a s ruskou houževnatostí se pustilo do další práce – nakonec zůstaly jim veškeré technologie i knot-how, jak udělat solidní strategii.

Začali tak vyvíjet hned dvě samostatné hry navazující na Ancient Wars: Sparta. Fate of Hellas a The Golden Horde. Na tom by nebylo ještě nic tak divného, jen kdyby oba tituly nevyšly prakticky ve stejný den (dobře, možná týden). Na první pohled jsou na sobě sice nezávislé, ale po důkladném zahrání obou můžeme prohlásit, že jde jen o jinak otexturované verze toho samého. Jistě, to je menší nadsázka, která by se v podobné hyperbole dala použít na kdejaké tituly, ale v podstatě je tomu tak. Stejně jako z Ancient Wars obsahově i graficky vychází Fate of Hellas, činí tak také The Golden Horde, byť přeci jen v podobě, která je pro hráče atraktivnější.

Gameplay video

Zatímco Fate of Hellas mělo být původně skutečně jen datadiskem a přináší jen jednu novou frakci a pouhé dvě krátké kampaně, může se The Golden Horde pyšnit novým tématem a rozhodně bytelnějším obsahem. Hlavní premisa se točí kolem mongolských dobyvačných choutek ve vrcholném středověku. Netěšte se ale příliš, z nějakého důvodu se hra nezabývá Čingischánovým ovládnutém téměř celé Asie a části Evropy, nýbrž osudy jeho syna Batu Khana, které jsou historicky o pět řádů méně významné. Za jeho vlády ve skutečnosti došlo k úpadku mongolského impéria, ale od toho je tu přeci hráč, aby tomu zabránil. Dozvíte se tudíž, že si Batu Khan v roce 1240 brousí zuby na Rusko. Válka tak může nerušeně začít. Kromě Mongolů a Rusů si překvapivě zahrajete ještě za Křižáky. Všechny tři frakce mají vlastní, relativně dlouhou kampaň.

 

Je však velká škoda, že jednotlivá tažení nejsou zajímavěji provázána. Ona vlastně nejsou provázána vůbec. Takže za Mongoly sice v několika misích něco dokážete, druhá, ruská kampaň to ale prakticky vůbec nereflektuje a žádá po vás plnění víceméně nesouvisejících úkolů. Zcela vytrženi z kontextu jsou potom Křižáci, což jsou mise poslepované zřejmě proto, aby The Golden Horde nemohla být nařčena z nedostatečné porce zábavy. Ona ani zápletka jednotlivých kampaní není kdovíjaká. Zatímco v Ancient Wars vystupovali bájní hrdinové, kteří v animacích vedli různé rozhovory, které děj tak nějak ukotvovaly, zde se budete muset spokojit převážně s in-game animacemi, jež uvozují každou misi, ale že by měly nějakou vypovídací hodnotu, to tedy věru ne.

 

Pokud jste hráli Ancient Wars či Fate of Hellas, s klidem můžete přeskočit tutoriál, který vám stejně nic nového nepřinese. Jde tu o dvě tradiční suroviny (dřevo, kov) a jednu poněkud neokoukanou (zbraně). Výstavba základny probíhá zcela podle konvencí, musíme však pochválit, že až na výjimky (například zabírání cizích budov) velmi svižně. Určitým vynálezem autorů, který už ale není novinkou, nýbrž potřetí recyklovanou součástí, je editor, v němž si můžete sami vyzbrojit své svěřence. V zásadě vyrábíte pouze obyčejné dělníky, ale stačí jim vtisknout do ruky štít, meč, luk či sekyru (je jedno, zda ukovanou ve vlastní základně nebo nalezenou na bojišti) a určit jejich roli v armádě. Zbraní je na pohled poměrně hodně, ve výsledku jsou ale rozdílnosti v rámci jednoho typu jen malé.

 

Příjemný je vcelku hojný výskyt hrdinů se specifickými schopnostmi. Avšak nejen oni získávají zkušenosti. Ty se dostávají i obyčejným bojovníkům, kteří rovněž stoupají po úrovních. Potěší, že dva oblíbence si sebou můžete vzít do další mise a dále je cepovat. Co se týče odlišností mezi jednotlivými frakcemi, není jich zdaleka tolik, kolik bychom si představovali. U Mongolů nás potěšila kočovnická nátura, kdy lze hlavní stan složit zpět do vozu a odvézt na jiné místo, u Rusů jsou zajímaví například průzkumníci se schopností zneviditelnit se a krátkodobou abnormální rychlostí.

 

Největší problém bratříčků The Golden Horde je umělá inteligence. Bohužel ani ona sama není výjimkou. U nepřátel se zmatené pobíhání sem a tam ještě snese, obzvlášť když vám ve vypjatých situacích trochu odlehčí, ale jakmile vám začnou blbnout vlastní jednotky, které rády neposlouchají příkazy nebo je plní po svém, začnete dříve nebo později šílet. Přitom náplň samotných misí není zdaleka špatná a označili bychom ji dokonce za nejlepší z celé série. Kromě klasických stavěcích a posléze destruktivních misí nechybí různé eskorty, průzkumy či obrany. K pozitivnímu dojmu přispívá i dynamický průběh misí, kdy je před vámi vždy jen určitý rychle dosažitelný cíl, který se po odškrtnutí změní v další atd.

 

Technika hry má sice svá nejlepší léta za sebou, ovšem přesto musíme pochválit pěkně provedená prostředí vyzařující severskou atmosféru. Nakonec ani ty jednotky nevypadají špatně, a když nebudete přibližovat kameru přespříliš, měli byste být s mírou detailů docela spokojeni. Zvuky jsou v pořádku a hudba dokonce velmi povedená – taková řekněme „mongolská“.

 

Pokud si mermomocí chcete připomenout staré dobré časy, kdy strategie byly ve středu zájmů většiny hráčů, The Golden Horde vám dá dobrou možnost. Rozhodně pobaví méně ostřílené hráče a něco by na něm mohli najít i ti zkušenější. Ve srovnání s Fate of Hellas jde jednoznačně o lepší kus po stránce obsahové i designové. Umělá inteligence však hru docela kazí a neškodila by ani větší příběhová i tematická svázanost kampaní a misí.