The Italian Job na mě už zpočátku působil poměrně dost podezřele. Obsahuje totiž hned několik ingrediencí, které hravě můžou na první pohled příjemnou hru změnit v noční můru. Předně, jedná se o hru na motivy filmu, což ve většině případů nekončívá zrovna dobře. Dále je hra portovaná z konzole, přesněji řečeno z PSX (ne, skutečně nemyslím PS2), a konverze na PC dopadají až na velmi řídké výjimky (z poslední doby např. Tony Hawk's Pro Skater 3) taky dost špatně. Ale než se pustím do hlubšího popisu, sluší se zmínit firmy za hrou stojící, jednou z nich je totiž SCi, která by se měla každému vybavit ve spojení se hrou Carmageddon, zcela určitě nejbrutálnějším a jedním z nejzábavnějších automobilových simulátorů všech dob. Povedl se jim i další pokus na závodním poli?
Když už se tedy jedná o hru podle filmu, měla by se pyšnit povedeným příběhem. The Italian Job je britský film (musím se přiznat, že jsem ho bohužel neměl možnost vidět) z roku 1969 v hlavní roli s Michaelem Cainem, kterému se povedlo dost rychle získat magický přívlastek "kultovní" a není se tedy čemu divit, že se příští rok dočká remaku, tentokrát se hlavní role ujme Mark Wahlberg. 
Ale zpět k ději – vžijete se do Charlieho Crokera, lupiče, který byl při jedné akci chycen a vsazen do basy, kde si ale během stráveného času pečlivě připravil takřka dokonalý plán na loupež čtyř miliónů dolarů (nedivte se sumě a vzpomeňte na dobu, kdy se příběh odehrává). Po propuštění se okamžitě pouští do realizace, která je ve filmu stejně jako ve hře (resp. v jejím hlavním herním módu) rozdělena na tři části.
První z nich je situována do Londýna, kde Charlie zatím shání svoje staré komplice za někdy docela komických okolností. V této části si projedete osm misí, které jsou velmi lehké a jdou udělat za pár desítek minut, pokud nebudete mít problémy s ježděním po správné straně, tj. vlevo. Následující část čítající šest misí se odehrává v Turíně, kdy se už nevěnujete shánění lidí, ale spíše tiché přípravě na velké finále, tedy různé menší sabotáže apod. Konečně se přesunete i na sympatičtější stranu vozovky, zato provoz znatelně zhoustne a celý průběh je nyní o něco těžší, přesto jde i tuto část s jistými problémy dojet za něco přes hodinu. Každopádně se jedná o nejlépe zpracovanou část hlavního módu hry. 
No a do konce šestnáctky misí nám už zbývají pouze dvě v Alpách, kdy se už jen ujíždí s čerstvě ukradeným zlatem a obtížnost opět překvapivě klesá. Bez nejmenší nadsázky se dá hlavní část dohrát za poněkud zkrácené odpoledne, což nevěstí nic dobrého.
Hlavní problém hry spočívá v tom, že se jedná o téměř přesnou a bohužel dost špatnou kopii tři roky starého a podle mě naprosto dokonalého Drivera, a to skutečně do puntíku. Začíná to už v menu, které se tomu driverovskému podobá, jak jen to jde. Nejvíce je to však znát v samotném zpracování hry a především právě v Italian Jobu, hlavní části hry popsané výše. Ve zcela shodném duchu dostanete před začátkem mise zhruba popis toho, co vás čeká a vrhnete se do akce, spočívající především v ježdění z místa A na místo B, případně z něj dále na místo C + čas od času nějaké to setřásání dotěrných policajtů, kteří se vás chytají buď za rychlou jízdu a nehody, nebo např. kvůli převážení jistého většího množství kradeného zlata. Problém je v tom, že úkoly jsou k uzoufaní stereotypní a nezábavné, velmi krátké a ke všemu i lehoučké, takže časový limit nebo nedej bože strážci zákona vám život skutečně neztíží. To, co by tedy teoreticky mělo sloužit jako hlavní chod večera, je příšerně lehká
a rychlá záležitost na pár hodin, kdy mě rozesmál především konec, který se s Driverem naprosto nedá srovnávat. Žádné nervy drásající unikání desítkám policejních vozů, pouze pohodové zaježdění. Když si vzpomenu, jak jsem po skutečně dost dlouhém snažení a vychytávání každičkého místa v poslední misi konečně dokončil Drivera... škoda slov. Bohužel musím srovnávat, protože The Italian Job je Driver v bledě modrém a ani se to nesnaží skrývat.
Pokud by však hra nenabízela další možnosti hraní, ani bychom se jí tu nezabývali. Díky bohu si toho byli vědomi i tvůrci a dostanete možnost si zajezdit na vícero způsobů. Začneme třeba Freeride, při kterém si můžete nerušeně projet Londýn i Turín a zjistit co a jak. Nemá to však hlubšího smyslu, protože i bez přípravy se mi povedlo dojet všechny mise napoprvé a nepochybuji, že se to komukoliv povede bez problému taky. Freeride však odhaluje a zvýrazňuje hned několik nelichotivých skutečností – především to, že města jsou postavena zcela nereálně. Měl jsem možnost navštívit oboje živě a ve hře vypadají velmi odlišně, autoři si prostě vymysleli neurčitou městskou strukturu a do ní plácli náhodně známé londýnské a turínské stavby, což působí silně amatérsky.
Dále mě naštvala skutečnost, která se opakuje snad v každé podobné hře, a jež mi bez výjimky saje krev. Auta v dopravě mají své předepsané trasy a za žádnou cenu z ni neuhnou, ani kdyby se přímo na ně řítil obrněný transportér, takže nějaké troubení apod. je úplně na nic a budete se holt muset se stupiditou AI vypořádat sami, někdy za použití dost šílených manévrů. Ach jo, až nějaké tvůrce napadne udělat hru, kde by počítačoví řidiči nebyli zpracování jako stádo netečných hovad, mají u mě poklonu.
Checkpoint je mód, který je pravděpodobně kvůli nějaké tajné dohodě v takřka každé automobilové hře a nejinak je tomu i zde, takže klasické projíždění na čas brankami roztroušenými po mapě. Nuda. Trochu lepší je to s Destruction, ve kterém máte za úkol dojet z místa A do místa B po trase vyznačené "gumovými policajty" (neboli takové ty plastové kužely), přičemž za každého sraženého se připočítává 1 sekunda k dobru. Dostanete bohužel pouze deset a deset misí v Londýně a Turíně, které jdou dojet za něco přes 20 minut a to je skutečně sakra málo, ke všemu jde o mód přesně okopírovaný z Drivera. Challenge je takový mix předešlých režimů plus něco navíc, respektive různé skákání z můstků, jízda po ledu atp. Opět nuda. 
A abychom mody měly všechny pohromadě, musím zmínit ještě skutečně dost vtipně provedený multiplayer, pojmenovaný Party Play. Zde se ukazuje v plném světle, že jde o port z PSX a především je vidět neschopnost autorů konverzi jakkoliv obohatit. Multiplayer se totiž hraje na jednom počítači, kde se prostřídá několik hráčů a na konci se jim vyhodnotí časy. A to si nedělám legraci. Že by pokus o přizpůsobení se lidem nemajícím přístup k internetu? Spíš ostudná lenost lidí v Pixelogic a SCi.
Poněkud mne znechutilo, že si The Italian Job přidal do sbírky obšlehnutých her i Midtown Madness, a to díky nemožnosti přejíždět chodce, což jsem od SCi opravdu nečekal. Nu což, asi se snaží přiblížit masám či co... Každopádně zapomeňte na krev a když jsme u toho, tak i na destrukci automobilů. Abych to upřesnil, auta se samozřejmě nárazy ničí, ale vůbec to na nich není poznat, asi je to moc brutální a kazí to mládež. :) Dále mě zrovna nepotěšila fixní kamera, která je za autem zavěšená na pořád stejném místě a neobtěžuje se ani s takovou samozřejmostí, jako je zoomování. Snadno se vám stane, že ztratíte přehled kam máte namířeno.
Technické zpracování má téměř doslova napsáno na čele "PSX". Je jasně vidět, že se jedná o konverzi, problém je ale hlavně v tom, že nikoliv z PS2, ale z jejího předchůdce, který už je 
skutečně dost obstarožní. Docela mě rozesmálo, že ve většině recenzí se nachází screenshoty pouze v rozlišení 640x480 – spousta lidí asi kvůli ovládání menu šipkami ani nenašla možnost si ho zvednout, i když to upřímně řečeno grafiku nijak výrazně nezlepšuje. Jediné, co vypadá jakž takž dobře, jsou modely aut, města vypadají neskutečně placatě a uměle. Skoro bych se odvážil tvrdit, že grafika v Driverovi byla na lepší úrovni. Hudba a zvuky jsou slabě nadprůměrné, pochválit lze namluvení postav, které zní dobře a má odpovídající anglický akcent.
K The Italian Job jsem nepřistupoval s žádným velkým očekáváním a díky tomu nejsem ani příliš zklamán. Jedná se o velmi okatou kopii Drivera a Midtown Madness, ke všemu trpící několika neduhy způsobenými převodem z PSX. Tohle by se ještě dalo jakž takž překousnout, ale hra je hlavně zoufale krátká. Pokud by se časem objevila na cover CD nějakého papírového časopisu, bylo by to fajn, ale dávat za ni peníze vám rozhodně nedoporučuji.
| The Italian Job | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
