Říká se „do jedné řeky dvakrát nevstoupíš“, ale v případě nového filmu a hry Italian Job: L.A. Heist se toto pořekadlo minulo účinkem. Všechno tu už jednou bylo. Určitě si vzpomínáte na originální snímek Italian Job s Michaelem Cainem v hlavní roli ze sedmdesátých let. A co stejnojmenná hra pro první PlayStation, která až moc puntičkářsky kopírovala scénář filmu? Jistě tento vskutku zábavný kousek znáte z naší recenze.
Proto vás asi nepřekvapí, že této staré filmové licence se chytli Američané a stejně jako jiné evropské snímky (Brutální Nikita, Návštěvníci z 13. století) si ji přetvořili k obrazu svému tentokrát tím způsobem, že z původního námětu zůstalo prakticky jen jméno a nová generace legendárních Mini Cooperů. Výsledek můžete vidět na vlastní oči v některém z českých kin právě v těchto dnech. Souběžně s filmem se připravovala i herní inkarnace mající za úkol podpořit návštěvnost a zvýšit zájem o tento snímek. K tomu vám mohu rovnou prozradit, že se jí to podařilo přesně naopak.
Základní kostra je naprosto stejná jako v původní a o mnoho originálnější hře na PSX, tedy jízda z místa A do místa B v rámci časového limitu. Tento koncept si dobře zapamatujte, protože nic jiného ani dělat nebudete. Ono je dobře patrné, jak nový Italian Job naprosto nestydatě vykrádá nápady a prvky použité v jiných hrách, zatímco svých vlastních „zlepšováků“ mnoho nenabízí, vlastně skorem žádné. Ale k tomu se ještě dostanu.
Podobně jako ve staré filmové předloze se děj filmu a námět hry točí kolem jedné loupeže, která byla provedena tentokrát v Benátkách, a kde se stala taková nemilá věc. Jeden kumpán se totiž rozhodl osamostatnit, vyfoukl ostatním lup a ještě „sejmul“ hlavního šéfa bandy, toho času taťku jednoho komplice z týmu. Ponížený zbytek se vydává do Los Angeles pomstít šéfovu smrt a hlavně najít dvakrát ukradené zlato.
Za tímto přiznejme si docela zajímavým příběhem se ale v herní podobě skrývá stereotypní a nudná řidičská zkušenost s řízením hbitých Mini Cooperů a dalších vozidel v malé části fiktivního L.A. Velmi malou tvůrčí invenci vývojářů ukazují již in-game filmy, které spojují jednotlivé mise dohromady a nastiňují náplň následující jízdy. Vždy jsou to pouhé pohledy na město v enginu hry bez jakýchkoli postav na scéně vykazujících nějakou činnost.
Takže když máte dovézt komplice do autopůjčovny, kde si má vyzvednout vůz pro pozdější použití v loupežném plánu, po zaparkování před obchodem uvidíte pouze jeho fasádu a nic víc. Z auta nikdo do půjčovny nevyjde, což značí pouze to, že virtuální panáky nový Italian Job vůbec neobsahuje! V první „Italské práci“ byli právě pitoreskně se pohybující aktéři zlodějny příjemně zpestřujícím prvkem, který dodával in-game filmečkům šťávu a živost.
Naprosto stejně smutně vypadá i město, v dnešním případě pouze jediné, protože mimo L.A. se nikam jinam nepodíváte. Sic je poměrně detailně zpracované, ale s minimálním dopravním provozem a tvoří jej hlavně široké a přehledné dálnice, které váš řidičský um nijak výrazně neprověří. Na čilý dopravní ruch a rozmanité provedení Londýna z prvního Italian Jobu můžete zapomenout. Stejně tak i na jakýkoli život, obyvatelé jsou asi všichni mrtví, protože jsem nikoho neviděl. Ani rabovat se ve hře nedá. Pouze tu a tam občas přelétne vrtulník a policejní auto mimo relevantní mise neuvidíte. Nápad s projížděním nákupních galerií byl i zde znovu použit a také můžete využít rampy a skokánky převzaté z Crazy Taxi, které vám zvednou bodové ohodnocení po splněné misi. Čím více bodů nastřádáte, tím se vám odemkne více vozidel pro alternativní režimy jízdy. Ovšem špatnou jízdou a narážením do ostatních vozidel o bodíky naopak přijdete.
Další negativum spočívá v šíleném naskriptování všeho, co se dalo. Když začínáte opakovaně stejnou misi, rozložení aut na silnici je stále stejné. Všechen pohyb jako by byl předem naprogramován, tudíž vás při jízdě už nic nepřekvapí. Ad absurdum je to vidět v poslední misi, kdy máte za úkol stíhat zrádce z vlastních řad. Mise je rozdělena do tří částí. V první musíte v časovém limitu najít jeho auto, ve druhé pak neztratit jej z očí a ve třetí se zdárně dopravit na nádraží. Druhé dějství končí lapením zrádce do policejního zátarasu z aut. Tudíž jsem se opravdu divil, když při hledání místa úkrytu v prvním úkolu jsem zmiňovanou policejní bariéru objevil připravenou na pozdější použití ve druhé části! Samozřejmě, že zatím byla naprosto k ničemu a pouze zabírala místo.
Stejně tak při pronásledování onoho vozidla jsem si postupně zapamatoval jeho cestu a později při svých dalších pokusech o splnění mise jel „napřed“. A to všechno jen proto, že jeho celá cesta je pevně daná a hlavně se jaksi pozapomnělo zabránit předjetí. Navíc pronásledované auto nelze nijak zdemolovat, je totiž nezničitelné. Zato vaše tolik nevydrží, ale nijak to při jízdě nepoznáte, pouze se začne zpod kapoty kouřit a pak se vůz zastaví. Takže jediná možnost splnit zadaný cíl je vytrvale pronásledovat auto více než šest minut! Ano, tak dlouho musíte dělat „ocas“, než se zrádce sám zastaví před zatvrdlým policejním kordonem. K tomu jsou poslední dvě mise opravdu tuhé, v jízdě nesmíte moc chybovat. Tyto jsem pak hrál skoro tak dlouho jako celou předchozí část, tedy asi tři hodiny. Většina z misí obsahuje vždy dvě až tři části, přičemž si partii uložit můžete až po splnění všech. Kromě posledních dvou úkolů je předcházející várka až směšně lehká, všechno jsou to víceméně jízdy do určeného místa a
nechají se zajet každá za několik minut. Z toho důvodu je také hra dosti krátká.
Jízdní projev vozidel je možné popsat jedním slovem „arkáda“ a evidentně se na nich šetřilo každým polygonem. Do vozidel není vidět, alespoň si můžete vybrat ze čtvera pohledů na vaše auto. V prvním Italian Jobu byla totiž jen jedna kamera za vozidlem. Prakticky jedinou dobře zvládnutou věcí v celé hře je nabídka alternativních režimů jízdy, které ale odfláknutý hlavní mód nezachrání. Nicméně jedná se o výrazně pozitivní prvek - kromě volné jízdy více zábavy skýtají rychlé závody ve městě napodobující styl Burnoutu, nebo projíždění opičích drah podobných Stuntmanovi, samozřejmě v časovém limitu.
Ale na rovinu - na skákání je stejně Stuntman vhodnější, závody Burnout zvládne také lépe, rampy se nejlépe jezdí v Crazy Taxi a „italskou práci“ si daleko více vychutnáte s původním titulem pro PSX. Od této ledabyle provedené arkádové jízdy dejte ruce pryč a radši si zajděte do kina.
| The Italian Job: L.A. Heist | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
