The King of Fighters XII

The King of Fighters XII

The King of Fighters XII: mlátička bez příkras

  • 7
Čistokrevná bojovka, u které člověk utratí v herně celé kapesné plus peníze na svačinu. Ale jak se hraje na konzolích?
68

King of Fighters XII

Platforma: Xbox360
Výrobce: SNK Playmore

  • Vcelku zajímavý bojový systém
  • Týmy
  • Nostalgické technické zpracování
  • Absence příběhu
  • Skromný výběr postav
  • Nostalgické technické zpracování

Milujte ji nebo nenáviďte, nic mezi tím není možné. The King of Fighters XII evokuje staré časy jak hratelností, tak technickou stránkou. Je na vás, jestli to berete jako klad nebo zápor.

Herní karta

The King of Fighters XIIPokud nejste specialisty na bojovkový žánr, tak vám asi série The King of Fighters nic moc neříká, v naší malé idylické zemičce totiž není až tak proslavená jako jinde. Ale v některých částech světa (zejména v Japonsku a také díky herním automatům) patří k nejoblíbenějším zástupcům žánru a králem bojovníků už se můžete stát celých 15 let. A to je v elektronickém světě slušná doba.

King of Fighters se sice občas snaží o nějakou tu změnu (trio her KOF: Maximum Impact bylo ve 3D), ale obecně to s inovacemi nepřehání. V době, kdy je všechno větší, lepší, bombastičtější a 3D, si zachovává The King of Fighters nostalgický nádech a i zatím poslední díl série (tedy ten s pořadovým číslem XII) nabízí jak prostředí, tak postavy dvourozměrné.

King of Fighters nabízí poměrně unikátní možnost, ve které si nevolíte jednotlivce, ale rovnou tři.

The King of Fighters XIIPro mnohé něco, co nepřenesou přes po nejvypiplanějším technickém zpracování toužící srdce, pro jiné tah, který evokuje doby dávno minulé. A přestože na první pohled to není až tak patrné, spritová 2D prostředí jsou docela náročná na výkon, a proto bylo rozhodnuto, že hra se už neobjeví na Playstation 2, protože ta by to jednoduše „neutáhla.“

Kreslené sprity jsou navíc důvodem, že dvanáctý díl nabízí jen dvacet hratelných postav (plus dvě unikátní, pouze na konzolích), což je nejméně z celé série, která čítá nespočet titulů. Alespoň tak to tedy zdůvodňují sami tvůrci.

The King of Fighters XIIPřítomné mlátičky jsou pak sestaveny podle standardního schématu, tedy malí a rychlí, silní a pomalí či střední a vyvážení, tak, aby byl uspokojen každý. Ale rozdíly v síle a rychlosti nejsou výrazné jako například u v našich končinách proslulejšího Street Fightera.

Máme tu velké svalovce, malé zdánlivě křehké dívky, které vypadají, že jim bylo sotva dvanáct a podobně. Vzhledové odlišnosti jsou docela výrazné, ale někteří jsou si pro změnu podobní tak, že jsme měli dojem, že je tu implementována i minihra „Najdi pět rozdílů“.

King of Fighters nabízí poměrně unikátní možnost, ve které si nevolíte jednotlivce, ale rovnou tři. Vytvoříte si tým dle vaší libosti a s tím musíte porazit pět dalších týmů, abyste se dočkali titulu, na který jistě letí každá holka – tedy titulu King of Fighters.

Ale souboje neprobíhají tak, že si mezi bijci přepínáte. Pořadí, ve kterém budou vaše The King of Fighters XIImlátičky do tříkolového střetu s rivalským týmem nastupovat, si volíte před vstupem do bitky, když je poražen jeden z vašeho tria, nastupuje druhý v pořadí a pokud zneškodníte někoho z protivníkova týmu, vaší postavě se obnoví část zdraví.

Je to hezké, že zdejší „korby“ nejsou samotáři, ale přináší to s sebou i jednu nepříjemnou věc – absenci příběhu. Opět si nejsme jisti, jestli nejde o výmluvu, ale autoři tvrdí, že aby bylo možné sestavit si libovolné trio, vysekli děj a nenutí nás vybírat z předem vytvořených týmů. Nikdo netrvá na tom, abychom po každém souboji dostali naservírovanou dvacetiminutovou animaci, ve které vede bojovník dramatický monolog vysvětlující, proč rozbil tomu chudákovi hlavu, ale určitá motivace by neuškodila.

Technické zpracování je dvousečnou zbraní. Buď ho budete milovat, nebo nenávidět.

The King of Fighters XIIPokud ovšem chcete, aby se váš tým bijců mohl honosit titulem King of Fighters, pak nestačí jen porazit všechny, které proti vám umělá inteligence pošle, ale je nutné dosáhnout i co nejnižšího času (tedy součtu všech časů za pět kol).

Ovládání není nikterak složité a není nutné studovat manuál tři dny, abyste vůbec věděli, jak jít dopředu a dozadu. Máte tu dva kopy a dva údery ve standardním rozlišení – slabý a silný. I během souboje pak můžete hru přerušit a juknout se, jaké speciální údery má postava k dispozici. Jsou proveditelné skrze běžné mechanismy jako například kombinace úderů a kopů se směrovými tlačítky či jejich zadání v požadovaném pořadí.

Opět se ale dostavuje nešvar, kdy u některých bojovníků vyvoláte speciální útok lehce, ale u dalších div nevyrvete analog z ovladače a nic se nestane. Běžné speciální útoky můžete provádět dle libosti, pak jsou zde ale ještě silnější, pro jejichž aktivaci je nutné mít dostatek energie v ukazateli, který se nabíjí během bitek. Nepříjemné ovšem je, že tabulka při zastavení hry vám neukáže komba, takže The King of Fighters XIIbudete muset improvizovat.

Na nejnižší obtížnosti (jsou tři) je možné dosáhnout vítězství stylem „mačkám všechno, co mi přijde pod ruku“ (míněno na ovladači), ale u těžších už je nutné proniknout do hry hlouběji. Je tu tedy několik záležitostí, kterým byste měli věnovat pozornost. Například Critical Counter – pokud použijete jako protiútok silný úder v pravý moment, dostane se vám krátkého okamžiku na provedení několikanásobného útoku, který soupeři pěkně zdecimuje jeho ukazatel života. Po vypršení časového limitu na provedení ještě můžete takovéto kombo dokončit speciálním útokem.

Jelikož postavy se obvykle nepohybují přehnaně rychle, máte šanci si promyslet své počínání. Opravdu to není jako u žánrové konkurence, ve které než se vzpamatujete, soupeř si na vás vyzkouší 20-ti násobné kombo a vy jen s otevřenou pusou sledujete nápis „You Lose“.

The King of Fighters XIITechnické zpracování je dvousečnou zbraní. Buď ho budete milovat, nebo nenávidět. Předpokládáme, že více osloví „pamětníky“, kteří budou grafiku považovat za poctu dobám dávno minulým. Hráči mladšího data narození pak asi budou ladit televizi a kontrolovat kabely, protože se budou domnívat, že tu něco nehraje.

Postavy jsou zpracovány roztomile, vypadají sice tak trošku „pixelovatě“, a pozadín jsou kapitola sama pro sebe. Většinou na něm uvidíme statické místo (vilu, stadion) a mnoho fandů, kteří se pohybují tak rychle, že vypadají, jako by zrovna měli epileptický záchvat nebo je zasáhl elektrický proud. Arén bohužel není moc, takže se brzy omrzí.

The King of Fighters na filmovém plátně
Už neplatí, že každý film inspirovaný hrou musí být paskvil (tedy, pokud je nemá na starosti Uwe Boll), ale bojovkový žánr se ve světě příliš nepředvedl. Kromě skvělého Mortal Kombatu, už je situace slabší. Ani jeden ze Street Fighterů se zrovna nepovedl, DOA: Na život a na smrt bylo fajn, ale spíše jako videoklip plný skoro nahatých krasotinek, ale v následujících letech by se měla situace zlepšit (alespoň doufáme). Tento rok by měl přijít na plátna kin Tekken (a věřte, že v obsazení figurují největší borci ze světa bojových umění) a v roce 2010 pak The King of Fighters. I ten má v castingu pár zajímavých jmen, kromě Seana Farise (Nikdy se nevzdávej), také kočku, která se umí ohánět, Maggie Q (Mission Impossible III.), Will Yun Leeho nebo Raye Parka (Darth Maul ze Star Wars). Nemuselo by to dopadnout špatně.

The King of Fighters XIIDabing si můžete navolit anglický nebo japonský. Japonský je pro ty, kteří vyznávají exotičtější nádech, anglický pro ty, kteří se chtějí nasmát. Pro ukázku, například oznámení počátku a konce soubojů má v režii jakási žena, respektive spíše dívka, která zjevně musí mít rovnátka, šlapat si na jazyk a ještě u namlouvání musela mít v puse půlku pytlíku bonbonů. Je to samozřejmě účel, že dabing zní jako užvatlané dítě, ale asi to není to pravé ořechové pro každého.

Je hezké, že hra vyvolává vzpomínky, ale absence příběhu, sporná grafika a dabing a pár dalších nedostatků strhávají hru v hodnocení dolů. Soubojový systém není špatný, má pár zajímavých prvků, ale konkurence je na tom často lépe. Spíše bychom vám tedy doporučili například úžasný Street Fighter IV, který byl dostatečně uspokojivý pro „seniorské hráče“, ale oslovil i nováčky a i přes špičkové technické zpracování si zachoval onen „oldschool“ ráz.


Hodnocení hry

Redakce

68 %

Čtenáři

38 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 44 čtenářů

Témata: bitka, dabing, Herny