Už jste někdy hráli čínskou počítačovou hru? Že ne? Tak vidíte - právě teď k tomu máte jedinečnou příležitost. Otázkou ovšem zůstává, jestli se vůbec vyplatí takhle riskovat ...
Nebývá zvykem, aby se na BonusWebu zabývali jednou hrou dva redaktoři najednou a ještě k tomu následně napsali společnou recenzi. A když už se tak jednou za uherský rok stane, je tomu většinou proto, že se jedná o nějakou skvělou a dlouho očekávanou hru, na kterou si oba recenzenti již dlouhou dobu brousili zuby. Ovšem pozor, nenechte se zmýlit! Na The Legend Of Lotus Spring (dále jen Lotus Spring) jsme se já a Alenka soustředili ze zcela jiného důvodu.
Lotus Spring je totiž hrou určenou primárně pro dívčí část hráčské komunity. Co přesně tato slova znamenají, o tom budete mít po přečtení recenze poměrně slušnou představu, protože jsme se rozhodli předložit vám článek smíchaný částečně z pohledu ženského a částečně z mužského. Pro vaši orientaci je třeba uvést, že odstavce psané kurzívou prezentují ženský názor a ty s normálním písmem vyjadřují postřehy druhé polovičky recenzentské dvojice.
No a když dovolíte, tak právě já si vás dovolím seznámit se základem toho, co nám tento netradiční projekt nabízí. Hlavní náplní Lotus Springu by měla být láska a romance... tedy alespoň tak to tvrdí distributor DreamCatcher Interactive. Sice jsem onu romantiku hlavně v počátcích hry hledal opravdu horko těžko, ale budiž - třeba byla Alenka úspěšnější. Jádro příběhu je zasazeno do rozsáhlé zahrady nazvané "Garden of Perfect Brightness" na konec 19. století. Podle slov autorů se celý příběh zakládá na pravdě a i ona nádherná zahrada prý kdysi skutečně existovala. Mužem činu (neboli hlavním hrdinou) se zde stává čínský císař Xian Feng - nesmělý mladík, jehož do zahrady přivádí tentokráte zcela vyjímečně ne zrovna příjemné okolnosti. Tento malý "ráj na Zemi" byl totiž pro něj místem schůzek se svou tajnou láskou - mladou, pohlednou a prostou dívkou, které dal jméno Lotus Spring.
Ta se mu ale už pěkně dlouhou dobu neozvala (to víte, když vám alespoň jednou denně vaše drahá polovička nezavolá na mobil, lze z toho vytušit, že tu asi není něco v pořádku), a tak se náš zaláskovaný hrdina vydává do zahrady zjistit, co špatného se jeho milované přihodilo.
Přiznám se, že ze začátku jsem z téhle hry byla úplně zmatená. Ačkoliv jsem věděla, co je mým hlavním úkolem (najít ztracenou dívku), stále jsem nemohla v pátrání jakkoliv pokročit. Bloudila jsem po zahradě, prohledávala domy i altánky, ale jediné, čeho se mi několikrát podařilo dosáhnout, bylo přehrání videa s císařovou dívkou v hlavní roli pokaždé, když jsem vyřešila nějakou logickou hádanku (pod pojmem "logická hádanka" si nepředstavujte nic přemrštěně náročného, často stačí něco sebrat, ve vedlejší obrazovce to použít a nezřídka na vás video vyskočí i poté, co třeba jen otevřete skříň nebo krabičku). Problém je v tom, že zmíněná videa absolutně nenaznačují, jakým směrem byste měli svoje úsilí napřít dále. Prostě si jen připomenete nějakou hezkou chvilku, kterou císař strávil se svojí láskou právě na tom místě, kde zrovna stojíte, a víc nic. Pokud se mám tedy vyjadřovat k té inzerované romantice, řekla bych, že nejvíc je jí k nalezení právě ve videích z minulosti hlavního hrdiny. Nikde jinde jsem ji nenašla - slídění mezi okrasnými keříky a prohledávání zásuvek prádelníků má k romantické činnosti stejně daleko jako vyplňování daňového přiznání.
Po prvním pohledu na Lotus Spring lze bezesporu prohlásit, že se jedná o adventuru. Po chvíli ovšem začnete zjišťovat, že o čistou adventuru v našem případě zrovna neběží a že se jedná spíše o jakýsi zvláštní hybrid, se kterým jsem zatím neměl tu čest (i když tohle asi nebude to správné slovo) se setkat. Náplní téhle hry je převážně běhat po zahradě a "obdivovat" starou čínskou architekturu a umění, kterého je všude plno (kopie originálních obrazů, soch, hodin, nábytku, hudebních nástrojů atd.). Studium dávného umění však není zrovna to, co by mě na počítačových hrách zvlášť přitahovalo, a toho, čeho si cením nejvíce (poutavého příběhu a kvalitních puzzlů), jsem se v Lotus Springu v podstatě vůbec nedočkal.
Nepřítomnost jakýchkoliv klasických indicií, jež vás obvykle v adventurních hrách navádějí žádoucím směrem, mě znervózňovala natolik, že jsem dlouhé desítky minut obcházela stále dokola několik prvních lokací a snažila se najít nějaký smysl v tom, proč mám tady uhodit do gongu nebo jinde vyhnat papouška z bidýlka. Veškerá moje snaha se však míjela účinkem, a tak jsem nakonec rezignovala a přestala se pokoušet na Lotus Spring aplikovat zákonitosti normální hry žánru adventure (jinými slovy - přestala jsem očekávat, že někde najdu nebo si přečtu něco, co mi naznačí, kam mám jít dál a co tam asi tak budu dělat). Jakmile jsem se vzdala svých původních představ a přistoupila na to, že tady bude zkrátka všechno jinak, začalo mi být konečně jasné, co si autoři představují pod "romantickou hrou pro dívky."
Tak předně je tu ta již zmiňovaná obtížnost logických puzzlů, lépe řečeno tu žádná obtížnost není. Většina toho, co se po vás chce, jsou maximálně jednoduché úkony, občas ještě korunované tím, že v rámci jedné místnosti stačí používat na různých místech stále ten samý předmět, aby se dostavil kýžený efekt - přehrávání videosekvencí. Poněkud znepokojivě působí i inventář, v němž je přesně šest míst a na každém z nich je sice mlhavě, ale přesto zřetelně vyobrazen konkrétní předmět, který někdy v budoucnu máte sebrat. Jakmile ho najdete a do inventáře umístíte (což s takovou nápovědou nepředstavuje moc velký problém), mlha ustoupí a předmět se zobrazí výrazněji.
Téměř až do samotného konce hry jsem doufal, že jakmile oněch šest předmětů seberu a použiju, objeví se mi v inventáři prostor pro alespoň jednu další šestici. Chyba lávky, přátelé! Většího množství předmětů se skutečně nedočkáte, ba co víc - použití toho mála, co si budete moci do svého inventáře uložit, je až dětsky snadné. Pokud se vůbec u Lotus Springu přinutíte chvíli sedět, měli byste ho bez problémů během jednoho dne dohrát. Ono navíc k úspěšnému dohrání je nutné vyřešit sotva pětinu všech "puzzlů", které hra obsahuje. Stačí jen proběhnout polovinou zahrady, na dvou místech sebrat dva konkrétní předměty, ty pak o několik lokací dál použít, posléze proběhnout druhou polovinou zahrady až k vodnímu altánku a tam sebrat na zemi ležící kapesníček. Následuje outro, které vám prozradí co se vlastně s Lotus Spring stalo. Jednoduše řečeno, pokud byste věděli kde a co je bezpodmínečně NUTNÉ udělat, podařilo by se vám smrsknout hrací dobu na neuvěřitelných 15 až 20 minut včetně shlédnutí videosekvencí, které ani nemáte možnost nijak přeskočit.
Minimalistický rozsah hry je neuvěřitelný hlavně s přihlédnutím k faktu, že se hra rozkládá na celých dvou CD. Prastaré adventure z doby před šesti, sedmi lety zabírající maximálně pár disket strčí svým rozsahem a dobou, kterou u nich strávíte, Lotus Spring s přehledem do kapsy a totéž pochopitelně platí i o množství sebraných předmětů. O nějakém kombinování mezi sebou ani nemluvím, nic tak intelektuálně náročného se autoři do hry zapracovat zřejmě neodvážili.
Kromě inventáře je velmi důležitou součástí vašeho vybavení i jakýsi diář. Vždy, když důkladně prozkoumáte jednu z osmnácti herních lokalit, vám v diáři přibude jedna stránka s poměrně rozsáhlým textem popisujícím dávné události, které se na dané lokalitě kdysi odehrály. Pro naprosté pochopení příběhu je nutné všechny tyto informace vstřebat, což by jistě nebylo vůbec příjemné v případě, že byste onen nezáživný text museli dlouze a s odporem číst. To ale naštěstí nebude nutné, protože všechny tyto texty jsou anglicky namluveny docela příjemným ženským hlasem se znatelným čínským přízvukem. A tohle je pro Lotus Spring jediná záchrana, protože ke čtení těch rádoby romantických blábolů bych se asi nikdy nepřinutil.
Já jsem se přinutila a můžu zodpovědně říct, že je-li vaše angličtina na patřičné úrovni (nebojte se, není to napsané čínsky), dozvíte se z textu nejen to, co se v dané lokalitě kdysi odehrálo, ale i přesný název inkriminované budovy nebo přímo místnosti a neuniknete ani podrobnému popisu předmětů, které se vyskytují na dohled a které autoři (často bůhvíproč) považují za zajímavé. Naučný efekt nelze v tomto případě ani při nejlepší vůli přehlédnout.
Jediné, co mě na hře dokázalo skutečně uchvátit, byla grafika. Snad možná ještě občasné FMV animace vypadaly vcelku vydařeně, tím ale veškerá sláva končí. Herní lokace jsou až na výjimky naprosto statické, jen sem tam zde narazíte například na malou lezoucí želvu, plovoucí kachny nebo tekoucí vodopád. Zvukové efekty jsou na průměrné úrovni a hudba... No, ne že by byla vyloženě špatná, ale má jednu obrovskou chybu, která vás možná donutí ji i úplně vypnout. Všechny skladby jsou totiž neuvěřitelně krátké (asi jen 15 sekund) a na každé lokaci se jedna a tatáž písnička neustále opakuje až do skonání... Jak říkám, místy mi ten "looping" docela brnkal na nervy.
Je to tak, grafika a videa převyšují ostatní složky hry o několik tříd a je to prakticky to jediné, co na Lotus Spring za něco stojí. Jak zahrada, tak i interiéry přilehlých domků vypadají moc dobře, ale příznivý dojem z okolí kazí obtížná orientace v prostoru způsobená systémem pohybu a otáčení. Z místa, na němž stojíte, se můžete někam vydat jen po předem nadefinovaných drahách, což by ještě nebylo to nejhorší, protože například v Atlantisu je to zařízeno stejně a funguje to k všeobecné spokojenosti. Potíž je v tom, že zatímco v Atlantis se můžete otáčet o celých 360° a získat tak docela solidní představu o vašem okolí, Lotus Spring nabízí pouze předdefinované možnosti otáčení (což znamená to, že na některých místech se lze otočit i pětkrát, než opíšete celé kolečko, a na jiných jenom dvakrát). Pokud se tedy otočíte třeba o jeden pohled doprava, může to stejně dobře znamenat posunutí o 45° jako o 180°. Často tedy po procesu otočení a jednoho kroku dopředu není vůbec jasné, kde jste se to vlastně ocitli, a jediným řešením je neustálé otáčení do všech stran na každém možném místě, abyste důkladně zmapovali svoji polohu.
Pravda, pravda a nic než pravda. Otáčení je zde vyřešeno vskutku příšerným a velmi zastaralým způsobem a když už nic jiného, tak tohle vám hraní znepříjemní téměř stoprocentně. Naposledy jsem se s něčím podobným setkal u Mystu (respektive u jeho "nové" verze Myst Masterpiece Edition), ale ten vyšel někdy dávno před šesti nebo sedmi lety (přesně nevím). Jak je vidno, o "QuickTime" technologii nemají v Číně ani páru.
Co v této souvislosti opravdu nemůžu autorům zapomenout, je příhoda z obrazárny, kde jsem ztvrdla na velmi dlouhou dobu (jak dlouhou, to se ani neodvažuji napsat, protože teď, když už víte, že celá hra se dá dohrát za čtvrt hodiny, by to působilo obzvlášť humorně). Jsouc nepřivyklá na zmatečné otáčení jsem si nevšimla, že klikaté bludiště chodbiček má i jiný východ než ten, kterým jsem vstoupila dovnitř, a tohle fatální přehlédnutí mělo za následek nejdřív nárůst hladiny adrenalinu a potom pokles procentuálního ohodnocení.
Nepohodlné ovládání ale není to jediné, čím vás Lotus Spring ... no, řekněme "překvapí". Předpokládám, že asi každý hráč počítačových her očekává, že po outru shlédne závěrečné titulky ukončené nápisem "THE END", čímž mu hra dá logicky najevo, že je definitivní konec. Ne tak Lotus Spring. Zde se po outru vrátíte zpět do hry a zůstanete na věky uvězněni v rozsáhlém zahradním komplexu. Zbývá tedy pouze kliknout v menu na Exit a opustit hru s divným pocitem, že jste i přezevšechno někde něco zapomněli udělat.
Další nepříjemnou záležitostí je způsob prachsprostého ukládání a nahrávání pozic. Vždy se totiž před vámi objeví nevkusné windowsovské okénko, které vás zcela nepochopitelně nasměruje do adresáře Dokumenty a zvysoka kašle na to, že hra se svým adresářem SAVE se nachází někde úplně jinde. Tahle zdánlivá prkotina se později zvrhne ve zbytečně zdlouhavé a otravné proklikávání se stromovou strukturou adresářů do kýženého cíle.
Nejenže evidentně nejsem členem té správné cílové skupiny, na kterou je Lotus Spring zamířený, ale mám i vážné pochybnosti o tom, zda vůbec nějaká cílová skupina existuje. Nevím o nikom, kdo by chtěl dobrovolně hrát hru, která nedisponuje žádným pořádným příběhem s pořádnou zápletkou, ale skládá se převážně z bloumání z místa na místo, prohlížení pěkných lokací a ještě pěknějších animací a sem tam vyřešení nějakého toho puzzlíku.
Musím se přiznat, že od Lotus Springu jsem nečekal mnoho. Už jen proto, že je to adventura určená hlavně ženám. V duchu jsem ale doufal, že se bude jednat o zajímavou romantickou adventurku, která bude alespoň něčím zajímavá a zábavná i pro nás - muže. Nestalo se tak, ba co víc - Lutus Spring je ještě horší než jsem čekal, takže můj verdikt je naprosto jednoznačný: RUCE PRYČ!
Původně jsme počítali s tím, že se naše konečná hodnocení budou lišit a chtěli jsme proto v závěru uvést každý svůj procentuální verdikt, ale ukázalo se, že spíše než na "mužské" a "ženské" se hry dělí na dobré a špatné, a je proto vcelku jedno, jakého je recenzent pohlaví. Na výsledných 45 % jsme se shodli oba dva a před tímhle nelítostným odsudkem nezachrání Lotus Spring ani předstírání, že jde o "hru pro ženy", v níž je třeba uplatňovat hlavně intuici a bůhvíkolikátý smysl.
| The Legend of Lotus Spring | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
