To, že je Starfy vycpaná pěticípá hvězda, není vše, co ho od Bulánka odlišuje. Starfy není agresivní. Na zbraně si nepotrpí. Má rád vodu. A je princ. No vážně. Žije si klidně a vesele v Obláčkovém království, s klidnými a veselými kamarády, a nemá jiné ideály než klid a veselost.
Na druhou stranu, když se do království zřítí pronásledovaný králičí kosmonaut, Starfy předvede, že navzdory zahálčivé existenci není žádné ořezávátko a energicky nakope pronásledovatelům – ehm – prostě je nakope. Králík Bunston je ale tak vyplašený, že nevěří nikomu a uteče i z Obláčkového království. Dolů do moře. Starfy se s takovým koncem incidentu nehodlá spokojit, takže skočí za králíkem. A dobrodružství začíná.
Na fyzice jsou založeny náznaky hádanek.
Z dosud napsaného je zřejmé, že máme co do činění se hrou, určenou především mladším ročníkům. Současně ale nejde o kousek tak infantilní, že by dospělejšímu neměl vůbec co říci. Pokud jste si oblíbili třeba Kirbyho, budete jako doma. Jde tedy o variaci na plošinovku, s tou modifikací, že Starfymu se na jeho krátkých cípech dvakrát dobře neběhá, takže jádrem hratelnosti je podmořské plavání.
Grafická stránka věci je velice stylová a čistě provedená, díky čemuž třeba zrovna v podvodních levelech máte silnou iluzi, že se díváte do jakéhosi akvária s průzračně čistou vodou. Čemuž odpovídá i předváděná fyzika, a to nejen Starfyho. Lehčí předměty se vznášejí, těžší klesají ke dnu, vegetace si lehá a zase se napřimuje, vodní proudy proudí a tak dále. Zvláštní výjimkou jsou bubliny, které nestoupají vzhůru, ale vznášejí se na místě, občas s nějakou tou perlou uvnitř.
Na této podvodní fyzice jsou založeny i náznaky hádanek, spočívající v manipulacích s balvany různých velikostí, bez jejichž pomoci často nepostoupíte dál. Mozek se ale dvakrát nezapotí – musíte například shodit kámen shora a pak ho zachytit uprostřed klesání, přičemž se ale nemůžete potápět stejnou cestou jako on. Anebo musíte 
dostat balvan na dno a přitom zabránit tomu, aby cestou nevratně uvíznul.
Pozemní levely zas nezřídka předvádějí oblíbený hopsačkový surrealismus – překážky v podobě tučňáků neúnavně budujících sněhuláky, jsme snad ještě nezdolávali. A když pak drtíte řadu dvaceti pracujících stavitelů sněhuláků ovladatelnou sněhovou koulí, má to něco do sebe. Prostředí se jako obvykle střídají, takže tu jednou máme sníh a led, jindy tryskající lávu, pak zas vyschlou krajinu, do toho se stále vracíte pod vodu a tak dále.
| No to se na TOSE podívejme |
| TOSE je japonská vývojářská společnost se základnou v posvátném městě Kyoto. Její historie pak zajímavě osvětluje ne zcela notoricky známé stránky herního byznysu. Od svého založení v roce 1979 vyrobila TOSE přes tisíc (!) videoher, přičemž v drtivé většině případů jste název společnosti na krabici ani v titulcích hry nenašli. A to ne vždy proto, že by to zadavatelé zakázek neumožnili. TOSE si totiž sama zakládá na tom, že pracuje jako neviditelný, bezejmenný nindža, což samozřejmě zase zpětně posiluje obchodní úspěch diskrétní značky.
No jen si představte, že se vám do nějaké práce nechce, takže brnknete specializované firmě a ta ji za přijatelnou cenu tajně udělá za vás! Najděte si oficiální stránky TOSE, dobře se pobavíte - jen tak mimochodem jde o jednu z největších vývojářských firem na světě. Hráli jste třeba slavný Resident Evil Survivor na PSOne? Všude na krabici, v titulcích i encyklopediích stojí jasně napsáno CAPCOM, že ano. Jenomže hru dle zákulisních informací vyrobila TOSE. Zajímavé je, že fakta o čtvrt století trvající skryté činnosti firmy začala vyplouvat na povrch až s rostoucím počtem zakázek od amerických klientů. Holt šťouraví a materiální Američané asi nemají pro samurajskou diskrétnost patřičné pochopení. Ale protože každé pravidlo musí mít i svou výjimku, na jednu herní sérii vlastní TOSE autorská práva a netají to. Jde o značku Densetsu no Sutafi, neboli: The Legendary Starfy. Ačkoli, aby se to zase moc nepřehánělo, i zde se o ta práva firma dělí - s Nintendem. |
Výše zmíněné perly jsou standardními tokeny, velké i malé, plavou ve vodě, schovávají se za vegetací, jsou zamrzlé v ledu i jen tak levitují ve vzduchu. Jejich sbíráním si Starfy doplňuje hvězdičky zdraví, o něž jinak, což odrostlejší ocení, přichází dosti snadno. Rovněž se za perly dají nakoupit obligátní bonusy, typu převleků, v nichž si Starfyho můžete dosyta vynaprohlížet, leč při návratu do hry ovládáte zase tu starou známou žlutou hvězdu.
Metoda setrvačníku postupně nabyde na průraznosti.
Byla řeč o křehkosti Starfyho zdraví. Hrdina sám má proti nepřátelům především možnost roztočit se kolem své osy, nicméně bojových i pohybových schopností časem přibývá. I zmíněná standardní metoda setrvačníku tak postupně nabyde na 
průraznosti, což činí souboje daleko veselejšími, nemluvě o ultimátně ničivé spolupráci s Bunstonem.
Likvidace nepříliš variabilních soupeřů ovšem není nijak honorovaná a poměrně dlouho závisí na pečlivém odhadu vzdálenosti, takže asi mnozí vsadí spíš na obratné kličkování. To samozřejmě neplatí u bossů, bez nichž se správná plošinovka neobejde, takže i zde občas musíte nějakému vzrostlejšímu borci vymazat vodorovný „teploměr“ u horního okraje obrazovky. Recept ale ničím nepřekvapí: optimální postup objevíte během minutky a pak už ho jen mechanicky aplikujete až do slavného vítězství.
Cílem však není vybíjet mořskou i jinou faunu, nýbrž dostat se vždy z bodu A do bodu B a cestou pokud možno posbírat bonusy a otevřít skryté lokace. Do těch se vstupuje dveřmi s hvězdou a čeká tam na vás speciální úkol, někdy zcela triviální, 
jako mechanicky o kus přetlačit soupeře, někdy docela zábavný a konečně vzácně překvapivě náročný – překážkovou časovku, testující dokonalé zvládnutí všech pohybových vychytávek, asi napoprvé nedáte.
Posun vpřed je pak odměňován i posunem v příběhu pronásledovaného Bunstona. Nečekejte žádnou zvláštní epiku, svou roli v barevné dětské plavačko-hopsačce však plní dobře. Králík trpí ve videohrách vskutku „vzácnou“ chorobou: amnézií. Takže mu po střípcích lepíme paměť dohromady, což nás obšťastňuje vzpúomínkami ve formě krátkých komiksů.
| Mokrá škatulka |
| Žánr, do něhož lze Starfyho zařadit, má v anglosaském světě svůj zažitý název: marine-platformer. Jak to ale přeložit do češtiny? "Námořní plošinovka"? Vždyť nemusí jít vždy nutně o moře. Název prostě vyjadřuje skutečnost, že se ve hře kromě skákání po plošinách i plave. Samozřejmě, své označení "plavačko-hopsačka" používám spíš jako vtip. Zkuste vymyslet své vlastní. |
Postup se ukládá v mušlích a hru lze též uložit v jakémkoli místě, avšak za cenu toho, že pak musíme vypnout handheld a při dalším nahrání se tato provizorní pozice smaže. Ale i kdyby se nakrásně stalo, že v zápalu hry – ano, i k tomu může dojít – ukládací mušli přehlédnete, hra je z 99% tak dětsky snadná, že s největší pravděpodobností ve zdraví dorazíte k nejbližší další. A i kdyby čirou náhodou ne, slovem „nejbližší“ se tu míní vskutku velmi blízká.
Čas od času jste vyzváni, aby se přes bezdrátové připojení přidal do hry další hráč, v roli Starfyho sestry Starly. Což naštěstí neznamená, že by to bez ní šlo špatně – sólová hra v těchto místech plyne zcela přirozeně a balvan lze valit stejně dobře sám jako ve dvou.
Postupně navíc rovněž odemknete několik velmi, ale opravdu velmi prostých, 
stylusem ovládaných miniher. Ty je možné hrát sólo nebo s kamarády přes bezdrátové připojení, a to dokonce s jedinou cartridgí. Nutno přiznat, že například zuřivě klikat na svou barvu ve shluku poskakujících mincí není kdovíjaká švanda, ale snaha výrobce zabavit partičku přátel se počítá.
Dohromady je tak další dobrodružství vycpané hvězdy příjemnou záležitostí, u níž odrostlejší nenásilně omládnou a ti mladší se možná odvděčí i hlasitějšími radostnými projevy. Též proto, že texty, ač poměrně hojné, prakticky netřeba číst. Králík Bunston a jeho noví kamarádi to dětem rádi odpustí.
