Doba, kdy popkulturním světem hýbala Jacksonova ultradlouhá a pro někoho ultranudná filmová série Pán Prstenů je už pryč, ale stále se najde početná skupina lidí, která usíná s figurkou Sarumana a nosí umělé uši. Upřímně se těmto dětem, pardon lidem, nedivím, protože i já měl na střední škole před koncem totality podobné zájmy. Západní import Spockových uší jsem však po shlédnutí kazety s názvem „Nějaké fantasy z budoucnosti v němčině“ nepovažoval za tolik, ehm, divný, jako u elfa z Karibiku.
Na první pohled vypadá jako typické akční RPG, ale k tomu má hra opravdu hodně daleko.
The Lord of the Rings: Conquest tak jistě má určitý komerční potenciál, ale rozhodně ne takový, jako kdyby Electronic Arts vyčkali, než na filmová plátna zaútočí dvoudílný 
del Torův Hobbit.
The Lord of the Rings: Conquest přichází kromě velkých verzí i ve zmenšené podobě na Nintendo DS. A to už samo sebou zavání tragédií. Na druhou stranu skutečnost, že i tuto verzi mají na svědomí lidé z vývojářského studia Pandemic (viz. Infobox), přináší trochu optimismu. Alespoň do té doby, než začnete hrát.
Každopádně první, co vás trkne do oka, je grafika, která není na poměry NDS úplně marná. Postavy od sebe rozeznáte, stejně tak jako monstra a prostředí. Animace je průměrná, ale zas tolik na ní zde nezáleží. To samé platí i o efektech. Atmosféru Pána Prstenů podtrhují filmové sekvence, které ani na malém displeji nevypadají marně, a stejně tak hudební doprovod, ve kterém uslyšíte řadu známých motivů i několik nových.
Conquest nabízí dvě příběhové linie. Jak už tušíte, tak jedna je za dobro, druhá za zlo. Za společenství elfů, trpaslíků a lidí příběhová linie kopíruje příběh filmové trilogie. Pokud budete hrát za skřety, skurut-hai a podobnou havěť, tak se mrknete na nový příběh s alternativním koncem, ve kterém to všechno dopadne jinak.
Nejsem fandou Tolkiena, ale pro fanoušky je tato možnost určitě lákavá. Herní 
schéma vypadá na první pohled jako typické akční RPG, ale k tomu má hra opravdu hodně daleko. Souboje sice probíhají stylem hack 'n' slash, čili zmydli vše co vidíš, ale žádných rozsáhlých vylepšení své postavy či družiny se nedočkáte. Popravdě se nedočkáte ani žádného zadávání rozkazů své družině.
Co ovšem Conquest lehce zachraňuje, je ovládání.
Tohle není totiž žádné klasické RPG. Tohle je ve skutečnosti taškařice ve stylu Star Wars Battlefront. Pandemic totiž nejspíše dostali zadání od EA, ať vytvoří hru ve stylu Battlefrontu v reáliích Pána Prstenů. Máme tu tedy Capture the Flag hratelnost ve Středozemi. Mno, co na to říct? Je to stejně hloupé, jak to zní. Conquest není totální propadák, ale je to nesmyslná blbina, která zabaví jen na chvíli.
Ať již v příběhovém režimu, nebo v kterémkoliv jiném – vždy budete muset na mapě zabrat všechny vlajky. Pokud jste se přestali už smát, tak vězte že si budete moci vždy při začátku hry či při respawnu (no dobře, teď se směji už i já) zvolit postavu, se kterou budete bojovat. Bojovník se ohání mečem, mág kouzly, lukostřelec šípy atd. Pokud se vám bude dařit, tak na pomoc přispěchá i nějaký ten hrdina jako Gimli nebo Aragorn za kladnou stranu, respektive Sauron a jeho společníci za tu zlou. Tyto známé postavy budeme moci po omezený čas i ovládat. Stejně tak i velká monstra a chodící stromy Enty.
V jednotlivých misích samozřejmě budete mít na starosti i nějaké ty úkoly. Obvykle se jedná o zničení něčeho nebo někoho, něčí ochranu a další drobnosti. Hlavní je stejně zabrat co nejvíce vlajek. K dispozici je i příběhový režim, dobývání Středozemě, ale ve všech režimech jde ve výsledku stejně jen o jediné – ano, o 
zabrání co nejvíce vlajek. Jasně, nic proti, ale na samostatnou hru to nevydá.
Co ovšem Conquest lehce zachraňuje, je ovládání. K dispozici jsou totiž dva druhy. Buď své postavy budete řídit pomocí směrových tlačítek, což je děsné, nebo prostřednictvím stylusu. Ani tato metoda sice není úplně doladěna k dokonalosti, ale je vcelku zábavná. Obzvláště když budete s mágem vyvolávat ta nejsložitější kouzla nebo s válečníkem provádět ta nejobtížnější komba.
| Čtyři zářezy Pandemicu |
|
Full Spectrum Warrior (Xbox, PlayStation 2) – Propracovaná taktická akce se silnými prvky strategie se dočkala i druhého dílu. V roli amerických jednotek se ve hře utkáváte s teroristickými nezbedy. Hra se dočkala od Pandemicu pokračování s podtitulem Ten Hammers. Star Wars Battlefront (Xbox, PlayStation 2) – Multiplayerové šílenství ze světa Star Wars bylo velmi úspěšné. Druhý díl přinesl řadu vylepšení a hrdiny z filmové předlohy. Následně byl vydán i speciální díl pro PSP s podtitulem Renegade Squadron. Ten už ale neměl na svědomí Pandemic. Battlefront byl velkou inspirací pro Conquest. Destroy All Humans! (Xbox, PlayStation 2) – Malý, nakrknutý mimozemšťan vraždící lidi. To nemohlo dopadnout špatně. Druhý díl si navíc vzal na paškál hippíky. Série pokračuje dál, ale, jak se stalo zvykem, bez účasti Pandemicu. Mercenaries (Xbox, PlayStation 2) – Sandbox hra á la Grand Theft Auto vystřelila Pandemic mezi vývojářskou elitu. Druhý díl se ale moc nepovedl. |
Nejlepší na hře, jak se dalo čekat, je multiplayer. Ten je sice přístupný pouze dvěma hráčům, ale zábavný je dost. Ostatně tento typ hry je i v reáliích Tolkienovy fantasy nejlépe stravitelný ve více hráčích. K dispozici je kooperativní i versus režim a jelikož lze singleplayer dohrát za víkend, tak multiplayer alespoň o nějaký ten čas prodlouží životnost.
Celkově tedy nelze nad The Lord of the Rings: Conquest zlomil Gandalfovu magickou hůl, ale hodnotit kladně tento titul nelze. Je to prostě Capture the Flag ve světě Pána Prstenů. Někomu to bude stačit, většině pravděpodobně právem ne. Každá hra nevládne kvalitě.
