Mám rád příběhy Sherlocka Holmese. Toho pána s charakteristickou dvoukšiltovou čepicí na hlavě, dýmkou v ústech a lupou v ruce; detektiva, který rád přiloží housle ke krku, který nesnáší zbraně a bez jehož neuvěřitelných dedukcí by londýnský Scotland Yard ve své době vyřešil sotva polovinu závažných zločinů. V televizi si nenechám uniknout žádný z jeho filmů, a to i v případě, že by na jiném programu právě dávali Teletubbies, a na počítači pochopitelně žádnou jeho hru. Dva nejpodařenější kousky, inspirované dílem britského spisovatele Sira Arthura Conana Doyla, vydala společnost Electronic Arts v letech 1992 a 1996 a obzvláště na ten druhý (Case of the Rose Tatoo) nikdy nezapomenu, neb jsem si ho koupil 2 týdny před maturitou a jen díky zázračnému spojení štěstí a náhody se mi podařilo složit zkoušku dospělosti hned na první pokus (Bože, jestli tam shůry čteš tyto řádky, tak ještě jednou díky!).
Jistě vás tedy nepřekvapí, že informaci o vývoji další holmesovské adventury jsem uvítal radostným bojovným pokřikem o otevřením příručního demižonu slivovice. Jejím tvůrcem ovšem tentokráte nejsou američtí Electronic Arts, kteří na Holmese už nejspíš zanevřeli, ale začínající ukrajinský tým Frogwares. A první zádrhel byl na světě. Ne snad, že bych měl něco proti nováčkům 
a už vůbec ne proti Ukrajincům, ale záhy uveřejněné hratelné demo jen potvrdilo mé obavy z toho, že na špičkový AAA titul patrně budeme muset zapomenout. O to smutnější je, že finální verze hry toto podezření potvrdila. Je na ní totiž každým coulem znát, že tvůrci do jejího vývoje nešli s tím, že by byli bůhvíjací Holmesovi fanouškové a že by chtěli navázat na skvělé hry od EA. Toto téma si bohužel vybrali nejspíš jen z toho důvodu, že je známé po celém světě a umožní jim tak viditelněji vstoupit na pole počítačových her.
Holmes bez Watsona
Jen těžko si lze představit Sherlocka Holmese bez jeho dobrého přítele a pomocníka Dr. Watsona, jenž je Holmesovi inspirací a rádcem současně. Leč v Mystery of the Mummy se tato nemožná představa stává skutečností. Autor scénáře totiž poslal milého Watsona někam mimo Londýn a zakryl tak neschopnost herního enginu naskriptovat dvě hlavní postavy. Problém programátorů tím sice vyřešil, nás ovšem ochudil o charakteristické dialogy mezi oběma postavami, které byly živnou půdou obou zmíněných her od EA. Sherlock se tak tentokráte musí o všechno postarat sám a to ve vcelku neoriginálním příběhu, který je nápadně podobný zápletce hry Loch Ness. O pomoc ho požádá jeho budoucí příbuzná Elizabeth Montcalfe, která je zasnoubená se Sherlockovým bratrancem. Její otec, slavný egyptolog, před šesti měsíci zmizel a podle policie spáchal sebevraždu, čemuž Elizabeth pochopitelně nevěří. Pozve tedy Sherlocka do rozlehlého rodinného panství, které připomíná spíš egyptské muzeum, aby záhadu vyřešil. Pro úplnost ještě dodám, že se píše rok 1899.
|
První adventura s nejslavnějším detektivem v hlavní roli pojednávala o vraždě divadelní herečky. Inspektor Lestrand ze Scotland Yardu pozval Holmese na místo vraždy, kterou podle něj spáchal nechvalně proslulý Jack Rozparovač. Holmes však brzy zjistí, že vrahem nemohl být Rozparovač a jelikož jeho závěry Lestranda jako obvykle nezajímají, pouští se do vyšetřování sám. Tedy – s pomocí dr. Watsona, samozřejmě. Děj je situován do viktoriánského Londýna, ovšem není protkán tolika klasickými Holmesovými dedukcemi, jako je tomu v druhém díle. Oproti tomu je zde však dokonale vyvážený poměr konverzace/manipulace s předměty a možná i díky tomu jsou herní úkoly znatelně jednodušší. Hra používala klasický interface známý z adventur od Lucas Arts (tedy s příkazy typu „Pick up“ nebo „Talk to“), grafika běžela v rozlišení 320x240 ve 256 barvách. Pozdější CD verze navíc obsahovala nové animace a digitalizovaný dabing postav.Detektivka bez dialogů
Zatímco předešlé holmesovské adventury byly přecpané košatými dialogy, je i v tomto ohledu, opět v důsledku omezenosti enginu, hra Mystery of the Mummy na štíru. Děj se odehrává pouze ve zhruba 35 místnostech panství Montcalfů, které je prakticky opuštěné a když nepočítám závěrečnou animaci, do níž se překvapivě připlete nečekaně mnoho lidí, narazíme ve hře samotné na pouhé DVĚ postavy, s nimiž Sherlock prohodí jen pár vět, opět prostřednictvím animací. Naštěstí náš detektiv alespoň trpí samomluvou, takže 
během hry často komentuje různé situace a poděluje se s námi o své názory a dedukce. Pozitivní je ještě dabing, který se svým zabarvením k Sherlockovi docela hodí.
Když už není princip hry postaven na dialozích, musí se logicky zakládat na něčem jiném. V našem případě je to překonávání všemožných pastí a hledání tajných průchodů, k čemuž je potřeba vyřešit několik logických puzzlů, pročíst desítky různých svitků či dokumentů a sebrat a použít zhruba stovku předmětů. V tomto ohledu, pokud si odmyslíme jméno Sherlocka Holmese a budeme hru považovat za prachobyčejnou puzzle adventuru, nelze hratelnosti nic vážného vyčíst. Herní úkoly jsou vesměs logické, i když jen zřídkakdy originální, a jejich obtížnost stoupá od počáteční střední až ke konečné velmi vysoké. Tématicky se vše točí kolem faraónů, mumií a různých egyptských artefaktů, které si lord Montcalfe přivezl ze svých výprav a kterými svůj dům vyzdobil od sklepa až po střechu. Na Sherlockovi tak bude rozchodit různá starodávná zařízení, otevírat zakódované schránky a řešit hádanky založené a egyptské mytologii. Přesto však hraní znepříjemňuje několik krutých časových limitů, po nichž následuje smrt (kupříkladu udušení se v kouři nebo včasné nezničení časované bomby), s tím souvisejících pouhých 6 pozic k uložení hry (což je naprosto nedostačující) a především velmi časté hledání malinkých předmětů ukrytých v temných zákoutích. Obzvláště kvůli tomuto nepříjemnému pixelhuntingu zábava často přechází ve frustraci a tím i ztrátu zájmu o pokračování ve hraní.
|
V případu vytetované růže Holmes tentokráte nevyšetřuje obyčejný zločin, jako je vraždění prostitutek či různé krádeže, ale zaplete se do neskutečně propletené a komplikované politické konspirace, která ohrožuje pověst samotného britského královského trůnu. Dokonale promyšlený děj je naprosto věrný holmesovskému stylu vyšetřování a zakládá si jednak na sáhodlouhých rozhovorech (kvůli čemuž hra může leckomu připadat nudná), které jsou dokonce napsány v dobovém stylu, a na komunikaci s věrným přítelem doktorem Watsonem, jehož mimochodem na pár okamžiků hráč taktéž dostává pod kontrolu. Nechybí samozřejmě neustálé a normálnímu člověku nepochopitelné Holmesovy dedukce, pokusy v jeho laboratoři a dokonce ani hra na housle. Herní prostředí je obrovsky rozsáhlé, oplývá na svou dobu špičkovou renderovanou grafikou s digitalizovanými postavami a příjemně se ovládá pomocí myší. Jedná se prostě o dokonalou holmesovskou detektivku, která na PC nemá a dlouhou dobu nejspíš ani nebude mít obdoby.Engine, co pamatuje druhou světovou válku
Několikrát jsem se už zmínil o omezenosti herního enginu a tak je na čase si o něm říct něco bližšího. Tvůrci se naneštěstí rozhodli svůj projekt postavit na 4 roky starém PhoenixVR, který pohání většinu 1st person „bublinových“ adventur od Wanadoo (Louvre, Dracula, Dracula 2 Necronomicon, Loch Ness, The Secret of Nautilus, Pharaoh’s Curse). Jeho nedokonalost a omezenost je znát především na vizuálním zpracování. Grafika, ač pěkně vymodelovaná, je v jediném možném rozlišení 640x480 neostrá a rozmazaná a navíc prakticky bez jakýchkoliv in-game animací, což je taky důvod, proč ve hrách běžících na tomto enginu natrefíme na minimum živých bytostí. Tím pádem dostává na frak atmosféra, kterou tentokrát nezachraňuje ani zvuk, jehož technická kvalita je mizerná (praská a šumí), ani hudba. Jednotlivé melodie sice působí příjemně, ale pouze prvních pár desítek minut. Jakmile se budou celé hodiny donekonečna opakovat, začnou člověku pomalu lézt na nervy.
Alespoň proti ovládání nelze vznést žádné námitky. Interface je velmi podobný tomu ve hře The Secret of Nautilus, 
kdy je kurzor pohyblivý a lze s ním najet mimo jiné i do levého dolního rohu obrazovky na dvě ikonky – brašnu jako inventář (na rozdíl od Nautilu se otevře přes celou obrazovku) a zápisník, který otvírá hlavní menu se standardními funkcemi, doplněnými o složku se sebranými svitky a o záznamník s Holmesovými dedukcemi. Pokud jste Nautilus hráli, určitě víte, že když jste kurzorem najeli do blízkosti těchto ikonek, začala se obrazovka předčasně otáčet. Tento problém je v Mystery of the Mummy naštěstí zcela eliminován, neb rozhlížet se začnete teprve když s kurzorem najedete až k úplnému kraji obrazovky.
Smutné resumé
Přestože mi bylo předem jasné, že tato hra žádným hitem nebude, jsem i tak z výsledku dost smutný. Kromě jména hlavního hrdiny a jeho autentického dabingu nemá tato hra s klasickými případy a vyšetřovacími postupy Sherlocka Holmese vůbec nic společného. Je to prostě jen obyčejná tuctová adventura, která hráčům nenabízí nic nového ani nic zajímavého. A skutečnost, že se ohání jménem nejslavnějšího detektiva světa, je jí alespoň z mého pohledu spíše na škodu. Nicméně pokud se s notným sebezapřením vyvarujete jejího srovnávání s předchozími skvělými holmesovkami od Electronic Arts, můžete na The Mystery of the Mummy pár pozitiv najít a třeba se u ní i obstojně pobavit. Já to ale nedokázal…
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
