RECENZE: The Outer Worlds jsou skutečný nástupce Falloutu

Zkušené studio Obsidian opustilo dobře známé vody izometrických RPG a po dlouhé době zase zkouší štěstí ve třech rozměrech. A zkouší to nadmíru úspěšně.

Obsidian Entertainment jsou známí snad všem hráčům RPG. Ještě pod značkou Black Isle vytvořili kultovní Fallout, mrazivý Icewind Dale nebo takřka dokonalý Planescape: Torment. Ale ani po založení Obsidian nezaháleli a jak Pillars of Eternity, tak Tyranny už také rozhodně patří do zlatého fondu RPG her. Dnes recenzovaná novinka jim pak ostudu také rozhodně nedělá. 

Náhlé probuzení

The Outer Worlds

Kdesi hluboko v kosmu pluje tiše ztracená kolonizační loď Hope. Na palubě leží v kryospánku spousta velkých osobností: myslitelé, technici, vědci, umělci. Všichni, kdo mohou z nového světa udělat ráj pro život. Jenže Hope se ztratila a po desítkách let od jejího startu se z ní stal jen mýtus. Bludný Holanďan galaktických dálav. Okolní svět se za ty desítky let změnil. Doba blahobytu pominula a nastala éra úpadku. Trochu šílený, ale sympatický vědec Phineas Welles ztracenou loď objeví a chystá se všechny na palubě lodi oživit, aby mohli vesmíru navrátit tak ztracenou krásu a povznesenost. Jenže stihne rozmrazit jen jednoho z pasažérů, pak jeho snahu přeruší ozbrojené pořádkové složky. A asi vás nepřekvapí informace, že tím jediným rozmrazeným „šťastlivcem“ jste vy. Místo vřelého uvítání zpět mezi živé vás tak vystřelí ještě rozespalé na zapadlou planetu, kde se máte setkat se svým kontaktem a nechat se důvěrně zasvětit do tajů toho,„co se to sakra děje“. Jenže jak už to tak bývá, všechno se pokazí, a tak nezbývá, než se o sebe postarat sami. 

The Outer Worlds

The Outer Worlds se neodehrávají na jedné planetě, ale hned několika. Již ta první však vypadá kouzelně. Spousta roztodivných květin, zvířátek, která by vás ráda dostala do svého mimozemského bříška, a dvě znepřátelené frakce, usilující si navzájem o krk. Hotová idylka. 

Osada Edgewater je víc pracovní kemp než skutečné město a lidé tu neznají nic než práci. To se nelíbilo jedné sortě, a tak se její členové osamostatnili v odlehlých laboratořích. Každá strana má svou pravdu a naneštěstí některá rozhodnutí, která budete muset udělat, nelze vyřešit stylem, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Přiznám se, že jednu morální volbu jsem nesl tak těžce, že jsem se po nějakém čase odhodlal k loadingu a situaci nakonec vyřešil jinak. Zatímco se poflakujete po prvním objeveném světě, nabudete dojmu, že hra je celkem lineární. To se však začne měnit v momentě, kdy se dostanete k vlastní vesmírné lodi a poprvé se vznesete na orbit.

Ne, není to No Man‘s Sky a tak na vás nevybafnou miliardy procedurálně generovaných světů, ale i tak jich na vás v soustavě Halcyon čeká slušná řádka. Navštívíte zdejší vesmírnou stanici, tajné doupě šíleného vědce, planetu vidláků, těžbou zprzněný asteroid a mnoho dalších. Každá z nich je přitom vizuálně zcela odlišná.

Při svém hrdinském tažení budete samozřejmě svoji postavu vylepšovat. Forma levelování je v The Outer Worlds celkem tradiční, liší se jen v tom, že až do určité úrovně nelze levelovat jednotlivé dovednosti, ale jen obecné zaměření. Pokud třeba chcete zlepšovat dovednost plížení, z počátku budete body přidávat i do hackingu, který se nachází ve stejné dovednostní větvi. Teprve až ji nalevelujete na úroveň 50, budete moci přidávat body přímo do jednotlivých dovedností. Je to zjednodušení, protože aspoň zpočátku nemusíte dlouze laborovat, kam body dáte.

The Outer Worlds

Zpestřujícím RPG prvkem jsou takzvané perky. Mohly by sice být o něco originálnější a víc ozvláštňovat hratelnost, ale i tak vám hru výrazně usnadní. Jeden z nejvýhodnějších vám například zlepší vnímavost tak, že uvidíte interaktivní prvky na větší vzdálenost. K užitku přijde i rychlejší běhání nebo možnost cestování po mapě i v případě, že jste přetíženi. V omezené míře pak můžete levelovat i své parťáky. Vyměnit jim zbroj a zbraň i je lehce specializovat pomocí perků. Body se hodí investovat i do vůdcovství, odemknete si tím schopnost zadávat kolegům speciální útoky, čímž souboje povýšíte na další taktickou úroveň.

Co je nesmírně sympatické, je možnost vylepšovat si i zbraně. Oblíbený kvér tak nemusíte zahodit jen proto, že pokulhává ve statistikách, naopak si ho můžete postupně piplat, co hrdlo ráčí, a limitují vás pouze zdroje a kredity. Za obnos tak lze zbraním navyšovat poškození, ale také je třeba osazovat rozšiřujícími moduly a přidávat tak nové vlastnosti i typy útoků. Výše řečené platí samozřejmě i pro brnění. Protože ne na každého nepřítele platí stejný typ útoku, je dobré mít v záloze zbraní víc. Arzenál je celkem originální, na svou hrozivou energetickou kosu jsem nedal dopustit.

Ke škodě všech, co mají rádi omáčku okolo, nenabízí hra příliš vedlejších aktivit, které by nějak ozvláštnily hratelnost. Přemýšlel jsem, proč ze hry nemám tak příjemný pocit jako z jiných rozmáchlých RPG typu Skyrim nebo Dragon’s Age, a dospěl jsem k názoru, že The Outer Worlds jsou oproti nim mělké, jednoduší a nenabízí nic navíc. Tedy až na pár vyložených drobností. Uvěznění desítky let v kryospánku vám v hlavě natropilo neplechu a vnímání času máte trochu popletené. Dokážete tak ohýbat čas, což znamená místní variaci na oblíbený bullet-time. V soubojích si díky tomu můžete vytvořit taktickou výhodu a v efektním sledu pokosit hned několik nepřátel naráz. Druhé ozvláštnění hratelnosti je holografické maskování. Umožní krátce setrvat v přísně střežených oblastech, ale potenciál této mechaniky zůstává téměř nevyužit.

Pokud jste se těšili na komplexní zážitek ve stylu předešlých her od Obsidianů, The Outer Worlds vás nejspíš trochu zklamou. Pokud k nim však přistoupíte jako k hodně akčnímu RPG, není to vůbec špatné. Přesto musím přiznat, že jsem čekal víc a to především od příběhu a postav. The Outer Worlds nemají jediného vyloženě zapamatovatelného protagonistu, a to jak záporáků, tak naneštěstí i vašich parťáků. Ti jsou ploší jak prkno a jejich vedlejší úkoly plníte ne ze sympatií k postavám, ale čistě pro sběr bodů zkušenosti. Příběh je na poměry tvůrce prostě zklamáním, což naštěstí částečně zachraňuje jeho humorná a odlehčená prezentace a originalita prostředí.

Kolik planet znáš

Co je naopak obrovskou devizou The Outer Worlds, je variabilita jeho světů. Ve své lodi procestujete celou soustavu. Samotný přílet k nové lokaci na palubě lodi dokáže vyrazit dech. Každá planeta je něčím unikátní, zajímavá. Ať už jste na holém asteroidu, kde vaše oči spočinou na obří věži, nebo na pouštní planetě se skalami, na kterých se příroda pořádně vyřádila.

Pozadu nejsou ani interiéry. Což je obří plus, protože to rozhodně u first person RPG není pravidlem. Obsidian neskrývá, že je silně inspirovaný Falloutem: New Vegas, ale pocítíte i nádech Bioshocků nebo Borderlands. Uživatelské rozhraní vám vejde do krve jedna dvě a jediné co by se dalo vytknout na PS4 verzi je pomalé načítání automapy. O hudbu se postaral opět Justin Bell, který vytvořil například skvělý soundtrack k Pillars of Eternity. Soundtrack z The Outer Worlds bych si asi sám o sobě nepustil, ale atmosféru ve hře dokresluje dobře.

Fallout trochu jinak

The Outer Worlds lze s jistou nadsázkou nazvat duchovním nástupcem Falloutů. Má čarovný a originální svět. Hraje se dobře, ale nenabízí nic navíc, co by ze hry udělalo opravdu jedinečný zážitek. Jednoduše jde o dobře odvedený standard. Těch hodin, co u něj strávíte, určitě litovat nebudete, ale Obsidian má podle nás na mnohem víc. Za těch pár peněz, které dáte v rámci předplatného Game Pass na PC a Xboxu, ale hra rozhodně stojí.