The Saboteur je jako Mafia z druhé světové

Paříž už není co bývala. Obsadili ji nacisté, všude rozvěsili hákové kříže a dělají obyčejným lidem ze života peklo.

The Saboteur (PC) | foto: Bonusweb.cz

Seanu Devlinovi, hlavnímu hrdinovi akce The Saboteur, bychom mohli závidět. Usídlil se přímo v centru Paříže v jednom z varieté, jimiž je toto historické město proslulé. Je obklopen sličnými tanečnicemi, které se před ním neváhají převlékat a visí na něm očima. Jen si vybrat…

Jenže Sean je všechno, jen ne spokojený. Je totiž automobilovým závodníkem, avšak na točení volantem nemá ani pomyšlení. Nedávno se přesvědčil, jak moc je závodění propojené politikou, obzvlášť když venku zuří druhá světová válka. Paříž už také není co bývala. Obsadili ji nacisté, všude rozvěsili hákové kříže, rozestavěli hlídky a dělají obyčejným lidem ze života peklo.

Sean navíc není obyčejný. Je předurčen k tomu, aby na oplátku dělal peklo náckům z jejich pařížské vakace. Má k tomu dobrý důvod. Nejenže mu německý jezdec Kurt Dierker vzal nefér způsobem vítězství v závodě, ke všemu ještě zabil jeho nejlepšího kamaráda. A aby toho nebylo málo, je to jeden z největších padouchů vyslaných německým velením do Paříže. Pomsta volá.

The Saboteur je obvykle řazen do škatulky klonů či kopií městské akce Grand Theft Auto (GTA). A přiznám se, že jsem před vydáním byl k této hře skeptický, načež mé domněnky utvrdilo uzavření vývojářského studia Pandemic, jež je za něj zodpovědné. Něco takového se přece kvalitním tvůrcům před vydáním skvělé hry nedělá.

Ať už to ale v Electronic Arts provedli z jakéhokoliv důvodu, poslední výkřik ze záhrobí Pandemic Studios je nebývale silný a zvučný. The Saboteur je povedeným titulem. Ve skutečnosti GTA tolik nekopíruje a vypůjčuje si z něj toliko free-formový koncept, na čemž není vůbec nic špatného.

Svým pojetím inklinuje k příběhové intenzitě Mafie a z otřepaného tématu druhé světové války dokáže čerpat nebývale svěží i vzrušující atmosféru.

Možná největší předností celé hry je způsob, jakým autoři dokázali zkombinovat dobře napsaný a atraktivně vyprávěný příběh se samotnou herní náplní, sestávající rovněž z dobře namíchaného mixu ježdění, střílení, plížení se a lezení po stěnách.

Sean Devlin se v okupované Paříži rychle stane jednou z nejdůležitějších figur. Na mapě se přitom objevuje dostatek symbolů, které neznamenají nic jiného než hlavní a vedlejší úkoly, aby bylo o zábavu na nějakých patnáct až dvacet hodin postaráno.

Začátky jsou krušné. Německý Wehrmacht má město dokonale pod palcem. Všude možně rozmístil svá hlídková stanoviště a uzavírky, zabral důležité budovy a skladiště či instaloval megafony, z nichž zní propagandistická hatmatilka. Němečtí vojáci se procházejí po ulicích jako by jim patřily a šikanují obyčejné lidi. Ještěže má Sean napojení nejen na francouzský odpor, ale také na anglickou tajnou službu. Cíl? Mrtvý Kurt Dierker.

Prakticky na jakoukoliv budovu se dá vylézt a následně běhat po střechách. Pravda, místy to probíhá docela kostrbatě, ale na to se dá zvyknout. Důležitější je, že svrchu máte mnohem lepší přehled o situaci. Můžete si naplánovat postup, vniknout tak snadno do zakázaných zón, případně touto cestou uniknout pronásledovatelům, kteří vás budou často honit. Po střechách se podaří prakticky jakýkoliv úprk. Sean je jedinou postavou ve hře, která dokáže šplhat, což by se dalo považovat za jisté manko v neprospěch vyváženosti.

Docela jsem se obával zakomponování šplhacího elementu. Působilo to na mě dojmem snahy svést se na vlně zájmu o Assasins Creed. Možná na tom něco pravdy bude, pro The Saboteur je ale důležitější, že je tato složka do hry implementována nenásilně, a co více, je dobře využitelná. 

The Saboteur je správným nositelem free-formového konceptu. Najdete tu jak hlavní, tak vedlejší úkoly. Nečekejte ale zase takovou nálož jako v GTA IV ani podobnou volnost. Ústřední příběhová linka probíhá lineárně a rychle kupředu. Vedlejší mise takovou důležitost nemají, snad i proto, že se drží zažitých a po čase už ne moc zábavných mustrů typu "znič nacistické stanoviště XY" nebo "převez osobu ZX".

Zato hlavní úkoly jsou o poznání atraktivnější a variabilnější. Dokonce bych řekl, že jsou jedním z hlavních lákadel hry, a proto vám je nebudu prozrazovat. Vězte však, že jsou opravdu dobře propojeny s příběhem, podobně jako v již zmiňované Mafii.

Zpočátku je celá Paříž zahalena do temných černobílých kontur, což nebývale zdůrazňuje atmosféru, na druhou stranu může na někoho po čase působit poněkud fádně. Je to každopádně zajímavý nápad: postupně osvobozovaná teritoria se temných kontur zbavují a halí se opět do sytých barev. Na některých místech pak uvidíte kontrastní přechod z černobílé do barevné. To samo o sobě motivuje město zabarvovat.

Nutno říct, že se autorům Paříž docela povedla. Narazíte tu na známá místa a celkový styl vyzařuje nenucenou historičnost. Kromě tří městských zón se podíváte i na předměstí a venkov, kam ale pojedete přeci jen delší dobu, než jaká by slušela udržení úrovně adrenalinu na nejvyšších hodnotách.

Pakliže se vám zrovna nechce plnit mise, nemusíte. Můžete se jen tak potulovat po Paříži a likvidovat nepřátelská stanoviště. Za to získáváte prostředky, jež pak lze použít na černém trhu, který nabízí zbraně, výbušniny či nová auta.

The Saboteur hráče odměňuje i za obzvlášť dobré výkony. Podaří se vám zabít deset nepřátel granáty? Pak se Sean automaticky zlepší v některé z vlastností. Třeba bude od té chvíle rychleji klást výbušniny.

Kdyby se jednotlivé elementy The Saboteur rozdělily a složily trochu jinak, hra by zdaleka nebyla tak dobrá, ba naopak, byla by nejspíš velmi špatná. Jenže Pandemic Studios se podařilo různorodé prvky namixovat tak skvěle, že vás budou bavit od začátku do konce, byť nejsou propracované do hloubky.

Užijete si zábavné a hodně rychlé ježdění autem po pařížských bulvárech, užijete si záživných přestřelek se zautomatizovaným krycím systémem, užijete si plížení a převlékání do nacistických uniforem, užijete si lezení po budovách a pobíhání po jejich střechách a v neposlední řadě si vychutnáte popcornový a místy velmi silný příběh.

U The Saboteur se budete prostě bavit a neměli byste moc dumat, proč tomu tak vlastně je. Berte to jak fakt vyplývající z dobře namíchaných herních prvků, na nichž by se jednotlivě dala najít řada skvrnek, ale dohromady tvořících výbornou hru.