Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

The Shadow of Zorro - šarmantní mstitel

  12:00aktualizováno  28. března 2004 12:30
Jak dopadla simulace španělského mstitele od francouzského týmu In Utero, který se nejvíce proslavil nedávno vydanou akční adventurou Evil Twin? Ochrání opět Don Diego de la Vega čest krásných dam a prošpikuje svým kordem všechny lotry široko daleko? To všechno se dozvíte v recenzi.

The Shadow of Zorro Přiznejme si, kdo z nás nechtěl být v dětství jakýmkoliv filmovým nebo komiksovým hrdinou - ať už jste po bytě běhali v červené pláštěnce s velkým papírovým S na hrudi, nebo jste se oděni v bílém ptali maminky: "Je ti teplo, děvenko?" :-). A podobný boom nastal v leckteré domácnosti i po příchodu Zorra, temného mstitele, Robina Hooda dalekeho Západu. S chutí vzpomínám, jak jsem po prvním shlédnutí seriálu šermoval urvanou anténou magneťáku dolifrovaného za totality z Rakouska, vypíchávaje očička želvím ninjům, visícím na plakátě opodál. Zlaté časy, ehm, ale zatlačme slzu v oku a vrhněme se na novou adventurní akci s el Zorrem v hlavní roli.

Tým, který se převedení španělské legendy na počítačovou platformu ujal, není nikdo jiný, než francouzské In Utero (jako překlad se nejvíc osvědčilo označení "V děloze"), autor průměrné hry Jekyll and Hyde a skvělého Evil Twinuý. Na začátek mohu rovnou prozradit, že Zorro kvalitou inklinuje spíš k prvnímu jmenovanému titulu, takže jestli to půjde takhle na přeskáčku dál, máme tu příště od In Utera další hit roku. Žánrově se Zorro z počátku tváří jako klasická tombriderovka spojená s krvavou akcí, plnou usekávání končetin Zorrovou šavlí. Opak je ale pravdou. Zorra sice vidíte z pohledu třetí osoby, ale k The Shadow of Zorro volnosti pohybu a dokonalosti kamery má k Tomb Raiderovi dost dalekou cestu. Krve je zde také jako šafránu, takže se budeme muset spokojit se spojením jednoduché adventury a akce se špetkou thiefovské zlodějiny.

S čím si autoři moc nevyhráli, je příběh. Ten začíná příjezdem kapitána městské stráže Fuertese do místní vesničky. To, že je Fuertes nejšpinavější gringo v okruhu sta mil, není třeba připomínat, a to, že si s mladým Don Diegem de la Vegou (alias Zorrem) nepadli příliš do oka, jakbysmet. Hra je navíc docela dost krátká, takže za celou dobu máte prakticky jen dva striktně lineárni úkoly (teď prosím přeskočte řádek, pokud chcete být překvapeni), a to na začátku zachránit z vězení obtloustlé individuum zvané Juan Felipe a pak překazit Fuertesův plán vedoucí k získání mayského pokladu. Samozřejmě přibudou další úkoly typu najdi klíč od vězení, najdi ruku sochy, kterou otevřeš kryptu, to už ale na atmosféře moc nepřidá.

To, co Zorra uchraňuje od potupného dohrání za jedno odpoledne, je někdy až pekelné poschovávání klíčových předmetů, byť jsou vždy indikovány modrou aurou. Jak už bylo naznačeno, celou dobu spočívá náplň vašeho snažení v hledání klíčů a jiných věcí The Shadow of Zorro nutných pro postup dále. Vzpomínám, že zmíněný klíč od vězení jsem hledal skoro celý den, než se mi ho NÁHODOU podařilo najít. S podivem zůstává, že ke konci tuhost ustupuje a hra se tak mění v pobíhání z lokace do lokace.

Nastěstí vám v bezuzdném pobíhání brání vysoká koncentrace stráží. Obvykle máte tři způsoby, jak se s nimi vypořádat. Ten první je jako stvořený pro všechny thiefaře. Potíž je, že v brilantním řemeslu zloděje vám brání přímo nechutné chování kamery. Sice zde je tlačítko pro vycentrování obrazu za vaše záda, to však funguje jen v určitých, logicky nezdůvodnitelných chvílích. Vetšinu času tak nemáte možnost sledovat, kde právě jste, kde jsou stráže a kde k čertu jsou ty dveře, ke kterým se právě plížíte. Veškeré plížení podél zdí a ručkování tak přichází vniveč. Druhý způsob spočívá na Zorrovu kordu. Souboje probíhají na kola, kdy vám na monitor naběhne sada znaků, podle kterých musíte co nejrychleji nadatlit kombinaci šipek na klávesnici. Pokud neuspějete, nepřítel má bod (v tomto případě spíše "pich"), pokud ano, bod přijde na vaše konto. Asi kvůli cílové skupině hráčů, kterou budou podle všeho děti, vojáci neumírají, pouze na několik vteřin omdlí, aby se v zápětí mohli v plné síle Zorrovi postavit znovu. To je jedině dobře, protože vzhledem k nízké obtížnosti soubojů (a to i na obtížnost hard) byste si mohli celou úroveň cvičně The Shadow of Zorro vykostit a ze hry by tak nezůstalo nic. Třetí způsob obcházení stráží je nejzábavnější, ale pro hru asi nejsmutnější. Po zahrání Zorra jsem totiž nabyl pocitu, že: a) Každý jihoamerický voják byl trotl. b) Každý jihoamerický voják prodělal lobotomii a stal se trotlem. c) Každý jihoamerický voják dělal trotla ve strachu ze Zorrovy šavle. Jinak není možné, že by se při honičce se čtyřmi nepřáteli na středně velkém plácku dalo pohodlně vykličkovat bez jediného škrábance. Navíc stráže bez ustaní pokřikují citoslovce typu "Ua", "Ejjahej", "Hua-au", takže si brzy budete připadat jako návštěvník ústavu pro mentálně postižené.

Z počátku mě zarazilo, že žádný z celkového počtu dvou druhů vojáků (jeden s kordem, druhý s puškou) neuměl překonat jediný schůdek, ale po čase jsem začal zakoušet pocit jako u starých adventurních plošinovek typu Dizzy a dalších, kde vás nepřátelé také nepronásledovali přes několik obrazovek a hry to byly přesto nezapomenutelné. V In Utero zřejmě nechtěli stvořit ultrarealistický simulátor mstitele, takže se tento fakt nedá chápat jako velké mínus, ale spíše jako záměr programátorů.

The Shadow of Zorro Graficky nevybočuje The Shadow of Zorro z dnešního standardu, grafika je pěkná, prostředí dobře nadesignované a modely postav... ehm... francouzské. Je až s podivem, že ač se na hře podílí Cryo jen jako distributor, postavy vypadají jako z textury vypadlé jeho dřívějším hrám Devil Inside nebo Hellboy. Mám na mysli typickou hranatost, za kterou by se ani Picasso nemusel stydět, a sem tam nějakou tělesnou disproporci. Zajímavé ale je, že Francouzi vždy dokáží do malého počtu polygonů vdechnout nečekanou vizuální přitažlivost. Jinak ale Zorrův plášť ladně vlaje ve větru a jediné, co si zde zaslouží kritiku, je jakási nedomrlost intra a filmečků vůbec. Kde jsou doby krasně renderovaných animací. Tady se vám hned na začátku nabídne enginová splácanina několika záběrů, kde nesedí ani načasování titulků, ani posazení mluvené řeči vůči mluvícím postavám.

Na začátku jsem se zmínil o nesrovnatelné volnosti pohybu ve srovnání s Tomb Raiderem. S Larou bylo obvyklé, že jste si skočili na jaký útes jste chtěli, tady je ale interaktivita s prostředím nulová. Vylézt můžete jen na objekty k tomu předem naskriptované a za celou hru otevřete asi 10 % jinak pouze dekorativních dveří. Často tak bloumáte úrovněmi, zkoumajíc na jakou stěnu se dá vylézt. Tomu také odpovídá rozvržení ovládání, kdy máte k dispozici jen jednu klávesu pro jakoukoliv akci (skok, šplh, sebrání, The Shadow of Zorro použití). Pro maximální zjednodušení navíc nemůžete téměř nikdy nikam spadnout, protože pokud pod aktuální pozicí není nic k zachycení, hra vás dál nepustí.

Pomalu se dostáváme k závěru a tak je na čase pohovořit o několika kardinálních chybách v programu. Častým problémem je zasekávání se do polygonu. Ve spojení s nešikovnou kamerou to někdy vede ke kuriózním situacím. Jednou jsem se plížil Fuertesovou kanceláří, když v tom se kamera přepnula na pohled shora. A od té doby jsem věděl, že stůl, do kterého jsem se zasekl, nebyl perský koberec. Naštěstí byla savovací pozice nedaleko. Avšak mnohem horší je, že se do polygonu zasekává i kamera. Jestli tohle nespraví nějaký patch, bude to mít The Shadow of Zorro těžké.

Co říci na závěr? Zorro vůbec není špatná hra. Jen ji kazí několik nezanedbatelných chyb a také přílišná krátkost. O koupi bych zauvažoval jen v případě vydání v budgetové cenové kategorii, jinak jsou tu rozhodně lepší kousky. Nevím jak vy, ale já mažu Zorra z disku, popadám anténu od rádia, nasednu na svého černého oře (ono je to sice rozvrzané kolo, ale nikomu to neříkejte) a jmu se zachraňovat čest krásné Graziely (ona se ta slečna sice jmenuje jinak, to ale tím tuplem nikomu neříkejte :-)).

The Shadow of Zorro
Výrobce: In Utero
Vydavatel: Cryo Interactive
Distribuce v ČR: Cenega, kompletní lokalizace
Hratelná demoverze: BonusWeb.cz
Oficiální homepage: zorro.cryogame.com
Minimální konfigurace: procesor 400 MHz, 64 MB RAM
Doporučená konfigurace: procesor 600 MHz, 128 MB RAM
3D karty: ano
Multiplayer: ne
Verdikt: Docela dobra hra, nebyt nekolika zasadnich chyb v programu a zoufale kratkosti.
Hodnocení 60%

Autor:


Témata: šavle, simulátor, Socha


Nejčtenější

Cook, Serve, Delicious! 2!!
Ukažte Pohlreichovi, kdo je tady šéf. Recenze Cook, Serve, Delicious 2

Gastronomie už pomalu proniká i do her. Druhý díl originální akční hry Cook, Serve, Delicious! 2!! je tak povedený, že pobaví i toho, koho vařit vůbec nebaví.  celý článek

Star Wars Battlefront II
Příběh nového Star Wars Battlefront 2 prý zvládnete za pět hodin

Kampaň pro jednoho hráče bude sice intenzivní, ale také velice krátká. Podle producenta hry Davida Robillarda její dohrání zabere něco mezi pěti až sedmi...  celý článek

Legacy of Kain
Bude nová hra ze série Legacy of Kain? Vývojáři něco naznačují

Majitelé práv na dlouho opuštěnou značku Legacy of Kain začali na sociální síti sdílet obrázky upíra Raziela. Mohlo by to znamenat nový díl?  celý článek

Watch Dogs
KOMENTÁŘ: Herní kauzy a pseudokauzy. Čemu věřit?

Pokud pravidelně sledujete dění na herní scéně, jistě vám nebude dělat problém vybavit si nějaký prohřešek, trapas, nebo prostě „fail“, kterého se vůči...  celý článek

South Park: Fractured but Whole
Pšoukání se časem omrzí i v South Parku. Recenze Fractured but Whole

Populární seriál Městečko South Park se vrací v ambiciózním herním zpracování a ani tentokrát své předloze ostudu nedělá. Kromě třaskavé nálože záchodového...  celý článek

Další z rubriky

Divinity Original Sin 2
Divinity Original Sin 2 je kandidát na RPG roku. Sežere ovšem moře času

Hry na hrdiny jsou si často podobné jako vejce vejci, zvlášť ty z ranku fantasy. Vznešení elfové, věčně nabručení trpaslíci a k tomu hromada kostlivců, draků a...  celý článek

Total War: Warhammer II
RECENZE: Válečné kladivo opět udeřilo. Total War: Warhammer II je skvost

Pokud jste si mysleli, že strategický Total War: Warhammer byl vrcholem, tak jste se mýlili. V tomto případě známé pravidlo, že díl první je vždy lepší,...  celý článek

Cook, Serve, Delicious! 2!!
Ukažte Pohlreichovi, kdo je tady šéf. Recenze Cook, Serve, Delicious 2

Gastronomie už pomalu proniká i do her. Druhý díl originální akční hry Cook, Serve, Delicious! 2!! je tak povedený, že pobaví i toho, koho vařit vůbec nebaví.  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.