The Time Machine - dobře to dopadlo

  12:00aktualizováno  10. července 2001 12:59
Jak si představujete náš svět za několik set tisíc let? Určitě plný šedé oceli, laserových zbraní, drogových gangů a totálně černé oblohy. Ne-né, nebojte se. Budoucnost naštěstí nevypadá tak černě - alespoň ne podle britského spisovatele Wellse, jehož vize nám na obrazovky monitorů přináší francouzské Cryo v dlouho očekávané hře The Time Machine.
Wales se skupinou rebelů se připravují k útoku na Hourglass City

Sybila předpověděla konec světa na rok 2000... Nevím, jestli se jí tento letopočet zdál nějak obzvlášť kulatý, nicméně zatím to jí a i mnoha podobným vizionářům úspěšně nevychází... A nevyjde přinejmenším do roku 800.000 - to je zase "předpověď" francouzského Crya.

Tak tedy konečně jsme se dočkali... bílý háv na zbrusu nové bystě vytesané velmistry z francouzského Crya byl slavnostně shozen. Všichni byli plni očekávání, jelikož se jedná o první ze čtyř unikátních soch z kolekce Cryo Legends vytesaných ze zcela nového materiálu. Navíc každá z nich má představovat nějakou mytologickou legendu či aplikaci slavného románu... The Time Machine je první a ukazuje způsob a styl, jakým budou vytesány i všechny ostatní... Tak co? Jste zvědaví, jestli je tohle nové dílo pěkně a pečlivě vyhlazené, nebo jestli se na něm najdou i nějaké nedodělané ostré hrany? To se vám pokusím odhalit v několika následujících odstavcích. A pro větší přehlednost zaměním sochařský materiál za strojový kód, souhlasíte? Prima.

Nejdříve bych se ale rád zmínil o tom, že Time Machine jsem původně neměl recenzovat já, ale Alenka Kiriloviczová. Ta ovšem byla v inkriminované době plně vytížena pařbou Diabla 2 (ostatně jako celá naše redakce - já byl jedinou výjimkou, protože ke hrám podobného typu cítím hlubokou antipatii), takže jsem se této hře začal věnovat já. A zpočátku rozhodně ne s úsměvem na tváři - spíš s výrazem menšího strachu. Proč? Až doposud se mi totiž úspěšně dařilo vyhýbat všem akčně laděným adventurám a o The Time Machine bylo již od samého prvopočátku známo, že se alespoň bez sebemenší špetky akce neobejde. Ještěže mají v 800. tisíciletí rovné střechy. Jinak by se mi útěk z vězení asi nepodařil Navíc byla tato hra všude na internetu různě škatulkována a výjimkou nebylo ani její zařazení mezi "3D akce"! No a konečně mé obavy výrazně prohloubil i můj kamarád a bývalý redaktor BonusWebu Leech: "Time Machine? Něco ti řeknu: Tomb Raider hadra! Sotva vyjdeš z města, v ruce se ti objeví pistole a střílíš, střílíš a střílíš. Povídám ti, ty u téhle hry zhebneš, protože na něco takového nejsi zvyklý!". Leechovo tvrzení mě přimělo k rozhodnutí domluvit se s Vrecou, že pokud se z Time Machine vyklube akční hra, dá ji na starost někomu jinému. A jak to tedy nakonec dopadlo? Vidíte - hru jsem si ponechal ve svých rukou, z čehož plyne, že s tou akcí to sice není zase tak hrozné, jak jsem původně očekával, ale... Ale víte co? Začněme pěkně od začátku...

Příběh aneb život na Zemi za 798 tisíc let
Kořeny celého příběhu vycházejí ze stejnojmenného románu britského spisovatele Herberta G. Wellse. O tom, že si autoři tohoto literárního umělce nesmírně váží, svědčí i fakt, že jeho osobu obsadili do hlavní role - sice ne pod skutečným jménem Wells, ale pod zkomoleninou Wales. Výslovnost těchto jmen je sice shodná, přesto však já sám tuto změnu nechápu. Na tom však vůbec nezáleží - důležité je to, že ve hře je Wales britský vědec žijící v Londýně na konci devatenáctého století. Po mnoha letech úmorné dřiny se mu ve sklepení svého domu podařilo sestrojit něco nevídaného - stroj, který dokáže člověka přenést časem do kteréhokoliv období si zamane. Noc, v níž rok 1892 uvolňoval prostor svému o jedničku vyššímu nástupci, si Wales zvolil pro první otestování svého Stroje času. Už už pomalu do něj nasedal, když se najednou v místnosti zjevil zářící krystalový Nautilus (záhadný předmět tvaru hlemýždí ulity). Wales ani nevěděl proč, ale uchopil tajemný Nautilus a vzal si ho na svou cestu časem s sebou... a to neměl dělat. Po komplikované cestě čtvrtým rozměrem se najednou objevil v neznámém městě, a ke všemu ještě bez svého stroje, který ihned po přistání explodoval. Jediné, co věděl naprosto jistě, byl letopočet, ve kterém se nachází... a ten byl přímo hrozivý... píše se totiž rok osm set tisíc.

Moment, moment, teď musím rychle přemýšlet... Smete mě ta vlna, nebo nesmete?

Hourglass City - tak se jmenuje ono neznámé město. Je to jediné místo na Zemi, kde žijí lidé - všude kolem je totiž jen nekonečná poušť plná nebezpečných tvorů, jimž se říká Lemurové. Město osmistého tisíciletí ovšem nevypadá nijak hrozivě, jak by si mohl leckdo představovat - podle kamenných budov, dřevěných povozů či jiných "normálních" předmětů bych spíš tipoval, že jsme se ocitli někde hluboko ve středověku. Wales brzy odhalí, že nejen město Hourglass, ale i celá Země žije v jakési zvláštní časové abnormalitě. Čas zde totiž neběží plynule jako v naší době, ale po skocích. Ony skoky způsobují časové bouře, které se v rychlosti přeženou po celé krajině a jednorázově učiní z mladíků dospělé může, z dospělých starce a ze starců... aha... tedy... kde jsem to skončil? Ano - z dospělých starce. To ale není jediný problém Časových bouří - navíc ještě mažou obyčejným lidem veškeré vzpomínky a ti vlastně začínají svůj život od nuly... Wales naštěstí není jen tak obyčejný člověk. Časové bouře mu sice způsobují změnu věku (chlapec - dospělý muž - stařec), nicméně jeho paměť zůstává nedotčena. Obdobnou výhodu mají i Chronomanceři - tj. jakási nadřazená kasta mnichů/mágů, kteří jako jediní Časovým bouřím rozumí a umí se proti nim chránit. Zpočátku se zdá, že Chronomanceři jsou jediní, kdo může Walesovi pomoct navrátit se zpět do své doby. Později se však ukáže, že jedinou skutečnou Walesovou nadějí je bůh času Khronos... a k bohům nebývá věru jednoduché se dostat.

Wales ale nemá jinou možnost a tak se vydává na dlouhou pouť za Khronosem (no, tak dlouhá ta pouť zase není, popravdě řečeno - už jsem hrál mnohem rozsáhlejší hry než je The Time Machine). Přestože většinu času stráví v rozsáhlém městě Hourglass City, nahlédne taktéž do dalekého kláštera Chronomancerů a do pouštní osady vzpurných rebelů. Během svého putování potká spoustu zajímavých lidí - od přítelkyně Ashamiry přes stařeny Hamiatu a Ataimu až po nepřátelského Chronomancera Tetradona. A kdo ví - třeba nakonec vstane tváří v tvář samotnému Khronosovi...

Tak takhle jsem si architekturu 800. tisíciletí vůbec nepředstavoval

Zbrusu nový engine a ovládání
CRYOGEN. To jest ona novinka francouzského Crya, na které hodlá postavit všechny své budoucí tituly. V podstatě se jedná o kombinaci předrenderovaného pozadí a 3D polygonových postav, která se poslední dobou dostává čím dál tím více do módy. Cryogen má ale oproti ostatním podobným enginům jednu obrovskou výhodu - vychází totiž z původního Omni3D, známého z původních her Crya, jako byl třeba Atlantis 2, Aztec a jiné. V těchto hrách s 1st person perspektivou představovala každá lokace jednu obrovskou "bublinu", v jejímž centru jste byli uzamčeni a mohli se libovolně rozhlížet o 360 stupňů. Podstatou Cryogenu jsou opět tyto "bubliny", ovšem s tím rozdílem, že v jejich středu tentokráte nestojí hlavní postava, ale pouze nezávislá kamera, která skutečnou 3D postavu sleduje a plynule se za ní otáčí. A pokud s ní zajdete příliš daleko, kamera přeskočí (do další "bubliny") a sledování pokračuje. Výsledný efekt je vskutku famózní! Už samotný přechod z 1st person do 3rd person perspektivy považuji za obrovské plus, no a o přínosu neustále se pohybující kamery, která navozuje skutečnou filmovou atmosféru, zde ani nemá smysl hovořit. Všechno má ale i své stinné stránky - bohužel, ať se může tento nový engine zdát na první pohled jakkoli geniální, dříve nebo později narazíte i na jisté nedostatky, které souvisí s ovládáním a mají nezanedbatelný negativní vliv na hratelnost.

Podstatou toho všeho je ten fakt, že celou hru ovládáte z naprosté většiny na klávesnici (myš je aktivována pouze v menu a inventáři s předměty nebo kouzly). To je samo o sobě ještě docela přijatelná změna - postavu ovládáte kurzorovými šipkami, po zmáčknutí SHIFTu Krátká návštěva u vládce Hourglass City vyústila v naštěstí stejně krátký pobyt v base s ní můžete i běhat (což budete využívat prakticky neustále pro rychlejší přesuny mezi lokacemi) a po stisknutí mezerníku můžete provádět interaktivní úkoly (mačkat páčky, sbírat a používat předměty, mluvit s ostatními charaktery...). Problémy ale nastávají při akčních scénách. Jednak je velmi složité v rychlosti nepřítele zaměřit. Wales totiž reaguje velmi citlivě, rychle, ale s mírným zpožděním na stisknutí kláves na úskok nebo pouhé otočení, takže se často stane, že s ním budete kvedlat zleva doprava a nepřítele, který stojí přímo před vámi, nebudete schopni přesně a VČAS zaměřit. K tomu si ještě připočtete neuvěřitelné prodlevy mezi ukončením střelby a úhybným manévrem - než se totiž Wales uráčí přestat střílet a "hejbnout zadkem" trochu do strany, schytá jednu až dvě smrtící střely a o jeho životě (či spíše smrti) je rozhodnuto.

Druhý problém spojený s akční částí hry spočívá v přepínání kamer. Mnohdy se totiž nepřítel nachází někde v povzdálí, kam kamera nedohlédne. Samozřejmě - pokud se k němu rozběhnete, kamera přeblikne a vy ho budete mít přímo před nosem... otázkou ovšem zůstává, jestli se vám k němu vůbec podaří doběhnout. Ty potvory totiž mají vrozenou intuici a na rozdíl od vás vidí i do dálky. Jediným spolehlivým řešením je zůstat v povzdálí a střílet naslepo, ale popravdě řečeno - v tomhle příliš zábavy nepozoruji. Akční scény se tak pro mě staly doslova otravnou záležitostí... naštěstí jich ale nebylo mnoho, takže se to dalo, s přimhouřením obou očí, překousnout.

Tím ale moje kritika zdaleka nekončí! Další zpočátku docela nepříjemnou záležitostí, která vás bude provázet celou hrou, ale na kterou si časem zvyknete, je nemožnost identifikace aktivních předmětů na obrazovce. Kurzor myši k dispozici nemáte a pohyblivý Walesův krk A zde vidíte ukázku souboje Tetradona (hlavního Chronomancera) s Lemurem (a-lá Grim Fandango nebo připravovaný Monkey Island 4, ve kterých se postavička za aktivními předměty otáčí) taky ne, takže se budete muset spolehnout na své bystré oko a na náhodu. Naštěstí jsou předměty na obrazovce na rozdíl od pozadí 3D, takže je lze jakž takž rozeznat, ovšem počítejte s tím, že právě přehlédnutí klíčových předmětů bude zdrojem mnoha nešťastných zákysů.

A konečně poslední věcí, kterou bych chtěl Time Machine v souvislosti s ovládáním vytknout, je manipulace s některými předměty... konkrétně například s dřevěnými bednami, se kterými se během hry mnohokrát setkáte. Na tyto bedny totiž můžete buďto vylézt, nebo je někam odtlačit. Vše se děje po stisknutí mezerníku a hra jakoby si sama určovala, zda má Wales udělat to, či ono... a někdy pro změnu vůbec nic. Řeknete si "Fajn, ale to se dá přežít..." Představte si ale situaci, kdy jste na dvorku plném nepřátelských vojáků, z bezpečnostních důvodů musíte pravidelně aktivovat kouzlo neviditelnosti a mezitím ještě přesunovat bednu z jednoho konce dvorku na druhý. Jste časově omezeni, kouzlo vám vyprchává a místo toho, abyste bednu někam odtahovali, vám na ni Wales neustále vylézá... Mezitím kouzlo neviditelnosti vyprší... a je po vás. Po pátém loadování uložené pozice budete naštvaní. Po desátém budete zatraceně hodně naštvaní a proklejete toho chudáka Walese i s celou hrou nesčetněkrát... Nadávky ale situaci nevyřeší - ten přesun bedny přes dvorek si prostě budete muset přetrpět.

Všechny čtyři nedostatky, o kterých jsem právě hovořil, způsobují nemalý pokles hratelnosti. I přesto však The Time Machine není zase tak špatnou hrou, jak by se v tuto chvíli mohlo zdát. Je zde spousta věcí, které vás dokážou udržet u monitoru - ať už je to příběh, atmosféra nebo bezchybná grafika. A právě u grafiky a technického zpracování vůbec se teď na chvilku zastavím. Tenhle snímek zabírá asi čtvrtinu hlavního náměstí v Hourglass City Dle tradice Crya se opět nese ve velkém stylu, navíc máte možnost zvolit si rozlišení od 640x480 až po 1152x864 (alespoň tolik mi umožňovala moje grafická karta), a rozdíly jsou opravdu znát. Polygonové herní postavičky vypadají docela dobře - opět však musím podotknout, že na detailnost charakterů v Gabriel Knightovi 3 nemají, ale vzhledem k jejich malé velikosti na obrazovce je rozdíl zanedbatelný. Velmi mě potěšil i takový detail, že pokud Wales třímá v ruce nějaký inventářní předmět, je to na něm vizuálně znát. Naopak jsem byl zklamán pouhými třemi videosekvencemi ve hře (intro, outro a jedna během hry), což je na poměr grafických mágů z Crya zatraceně málo. Zvukové efekty jsou OK, hudba je taky docela dobrá, ovšem kvalit skvělého soundtracku z Atlantisu 2 nedosahuje (přestože se autoři chvástají, že na hudbě k The Time Machine pracoval známý a oceňovaný francouzský orchestr).

Co je vlastně The Time Machine za hru? Adventura, nebo akce?
Zodpovězení jedné z nejdůležitějších otázek jsem si nechal až na samotný závěr recenze. Takže - akce tedy určitě NE! Čistokrevná adventura? To taky ne. Akční adventura? Popravdě řečeno, tento termín by se k The Time Machine hodil ze všeho nejvíce, přesto ale ani on nevystihuje pravou podstatu této hry. Nezanedbatelná je jistá podobnost s Outcastem, Nomad Soulem nebo Phantom Menace, ovšem tyto hry jsou oproti The Time Machine přeci jen více akčnější. Tak třeba v první polovině hry jste nuceni zastřelit pouze jediného strážného, naopak v polovině druhé se například dostanete do situace, kdy se proti vám postaví polovina města a bez použití zbraně nebo kouzel se rozhodně neobejdete. Z celkového pohledu však adventurní složky drtivě převládají nad těmi akčními, I když jsou v podstatě taktéž částečně redukovány. Rozhovory se odehrávají velmi jednoduchým způsobem - jen dojdete k nějaké postavě a mačkáte mezerník. Žádná volba témat, žádné větvení dialogu - prostě nic. I za tohle jsem byl nucen strhávat bodíky... Suma sumárum - The Time Machine balancuje někde na rozmezí mezi žánry adventure a akční adventure.

Walesova laboratoř... k závěrečným titulkům zbývá už jen několik výstřelů

Ještě si nemohu odpustit pár slov k akční složce hry a ke kouzlům, jež jsou její nedílnou součástí. Kouzla (útočná, obranná i užitková, jako je třeba často využívaná neviditelnost) se budete učit postupně během celé hry, přičemž v závěru jich budete znát asi deset. Jakousi manu, která je ke kouzlení zapotřebí, představuje v The Time Machine "Jad Garrul". Ukazatel jejího stavu, stejně jako stavu vašeho zdraví, je neustále zobrazen v levém dolním rohu obrazovky a to v pěkném designu hlemýždí ulitky. Jak Jad Garrul, tak I život si samozřejmě můžete během hry kdykoliv doplnit, máte-li ovšem u sebe potřebné předměty (např. krystaly černé soli doplňují Jad Garrul, pouštní bylinky doplňují zdraví). Nutno ještě poznamenat, že Jad Garrul je potřebná I k ukládání pozice, což mě osobě příliš nepotěšilo - ona nutnost šetřit se sejvováním ve hře, ve které očekáváte smrtelnou hrozbu na každém kroku, není dvakrát příjemná.

A máme tu konec recenze... konečně. Závěrem mi dovolte konstatovat, že mé noční můry a strach z jednoho velkého fiaska se nenaplnily. Pravda - několik nedostatků a chybiček v celkovém konceptu hry a v ovládání, které mají nezanedbatelný vliv na celkovou hratelnost, jí odpustit nemohu, přesto je však můj celkový dojem ze hry docela slušný. To mi na jedné straně vlévá do tváře příjemný pocit, na druhé straně jsem však tak jako tak zklamán mírným odklonem Crya od klasických adventur, které doposud produkovalo. The Time Machine ode mne dostává celkové hodnocení 70% a to i s přihlédnutím k velmi důležitému faktu, že se u nás bude prodávat kompletně česky namluvená. Nevylučuji však možnost dodatečného zvýšení hodnocení v případě, že bude český dabing abnormálně vydařený... Ale o tom je v této chvíli předčasné spekulovat. Pokud si však chcete zahrát nějakou česky namluvenou adventuru od Crya, doporučuji vám sáhnout spíše po Atlantisu 2 nebo po Faustovi, protože oproti těmto hrám The Time Machine přeci jen znatelně ztrácí.

The Time Machine
Výrobce: Cryo Interactive
Distributor: Cryo Interactive/Bohemia Interactive
Minimální konfigurace: Pentium 200, 32 MB RAM, 8x CD-ROM, 420 MB instalace
Doporučená konfigurace: Pentium II 300, 64 MB RAM, 16xCD-ROM, 3D akcelerátor
3D karty: ano (Direct 3D)
Multiplayer: ne
Verdikt: Nakonec se z Time Machine vyklubala docela obstojná hra.
Hodnocení: 70%

Autor:
  • Nejčtenější

Nebýt seriálu o Buffy, jsem bezdomovec, přiznala hvězda The Last of Us

Osmačtyřicetiletý herec Pedro Pascal dnes díky seriálům jako The Last of Us, Mandalorian nebo...

Nový trend na Twitchi: Streamerky promítají hry na svá prsa a pozadí

Streamerka Morgpie objevila nový způsob, jak zaujmout své převážně mužské fanoušky na Twitchi, když...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Pozapomenutá hra od mistrů žánru RPG už se dá zase pořídit legálně

Špionážní klasika Alpha Protocol od legendárního studia Obsidian se vrátila do oficiální...

Už hrajeme šestý díl, provokují vývojáři The Elder Scrolls fanoušky

Do vydání dalšího dílu legendární RPG série The Elder Scrolls zbývají ještě dlouhé roky, vývojáři...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Úspěšní vývojáři zepsuli velká vydavatelství. Padla i velmi vulgární slova

V posledním roce obchází herním průmyslem strašidlo masivního propouštění, svou pozicí si nemohou...

Předplatitelé PS Plus dostanou v dubnu nedoceněný herní propadák

Největším tahákem dubnové nabídky pro předplatitele služby PS Plus je loňská fantasy střílečka...

Vývojáři mobilní hříčky utratili za marketing více, než stojí vývoj velké hry

Aktuální mobilní hit Monopoly GO! vydělal během pouhých deseti měsíců od uvedení již dvě miliardy...

Judas nechce být novým Bioshockem, sází na znovuhratelnost

Legendární herní vývojář Ken Levine konečně poodhalil detaily o své dlouhé roky připravované hře...

PRVNÍ DOJMY: Stellar Blade nabízí daleko víc než jen sexy zadek hlavní hrdinky

Po první hodině strávené v nelítostném světě akční hry Stellar Blade můžeme být zatím spokojení....

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...