Není tomu zase tak dlouho, co si Gameboyáři mohli pořídit první díl legendy The Sims do svých malých konzolí s názvem The Sims: Bustin' Out. Hra měla změněný koncept oproti verzi pro PC a celkově se dala považovat za nový díl celé série, nikoli však špatný. Spíše naopak, nový styl hraní se krásně hodil právě pro GBA, potažmo přenosné konzole obecně, a proto si získal velkou řadu fanoušků. Nyní tady máme druhý díl s názvem The Urbz: Sims In The City, který nepřichází zase tak dlouho po dílu prvním. Hned zpočátku musím konstatovat, že právě tyto dva díly jedné série připomínají na první pohled jeden druhého až moc nápadně. Vyvstává tedy otázka, co můžeme od pokračování čekat, kvalitní hru nebo jen šmejd ždímající peníze od nás, hráčů? Pokusme se najít odpověď.
Na cestě za poznáním potkáváte nové postavy s různými charakterovými vlastnostmi, řadou originálních dialogů i osobního stylu.
Hned zpočátku začneme trošku nezvykle, tedy celkovým zpracováním a prvotním názorem na hru samotnou. Jakmile poprvé vklouznete do světa virtuálních lidiček, první, čeho si zajisté všimnete, bude grafické zpracování hry. Zklamu ty, kteří doufali ve
změnu. Hra jede na úplně stejném enginu jako starší díl série, animace jsou tedy krásně plynulé, ovšem okoukané. Těžko říct, jestli je to špatně, ovšem vývojáři mohli aspoň zapracovat na jistých změnách. Koukat totiž opět na totožnou grafiku je přeci jenom poněkud nudné. Samotný systém hraní pak také nedoznal prakticky žádných změn, vše se ovládá stejným způsobem, platí stejná pravidla a pocit ze hry je také podobný jako z Bustin‘ Out. Překousněme tedy tento fakt a pohlédněme na hru z jiného úhlu, z úhlu inovací a hratelnosti.
Naštěstí nezůstalo vše při starém, na což narazíte prakticky okamžitě při prvním spuštění hry. Tvorba sima zůstává velmi podobná minulému dílu, změnu však zaregistrujete ve chvíli, kdy se vás hra začne vyptávat na nejrůznější otázky typu „Co bys udělal, kdybys dostal v pátek volno?“ a odpovědi jako třeba „Co asi, spal.“ nebo „Hrál hry a jedl pizzu.“ Po zodpovězení otázek vám vznikne profil, který závisí právě na odpovědích na dané
otázky. Vcelku zajímavá novinka. A během chvíle se ocitáte v samotné hře.
Jak už jsem uvedl, grafika vás rozhodně nepřekvapí, ten, kdo měl tu čest a zkušenost s minulým dílem, bude asi zklamán, co si budeme povídat, jíst dvakrát to samé jídlo pokaždé ale s jiným názvem je poněkud nedobré. Pominete tento fakt a začnete hrát. A opět žádná změna, systém hraní je stejný. Čím vás tedy může nový díl vlastně nalákat?
Samozřejmostí zůstává i tvorba vlastního hnízdečka.
Možná i vy si budete klást stejnou otázku. Naneštěstí odpovědi tady jsou. V prvé řadě se změnil koncept samotného příběhu, začínáte jako největší póvl, kterému navíc hrozí vyhazov z práce, protože hotel, kde pracujete, převzal nový šéf. Snažíte se dělat vše pro to, abyste se nějakým způsobem udrželi při životě. Zpočátku to bude znamenat nutnost zaučování do tajů hraní. Pokud ale znáte styl hraní z předchozího dílu, budou vás prvotní úkoly spíše nudit. Zachraňuje to naštěstí zcela nové prostředí, kterým je
město plné nejroztodivnějších lokací k prozkoumání a probádání. I když engine zůstal stejný, nové lokace, postavy a sem tam i nové předměty to zachraňují. Tady narazíte na další kosmetickou změnu, kterými jsou rozhovory. Volby vět, které povíte, jsou tentokrát symbolizovány ikonami, ne jen samotným textem, to ale je opravdu jenom malý zásah do celkového vzhledu hry. Další šmouhou na obličeji může být i stavové menu, ve kterém jsou zobrazeny vaše „potřeby“. Můj osobní dojem z něj je spíše negativní, přijde mi více nepřehledné a přeplácané. Navíc mám takový špatný pocit z toho, že potřeby tentokrát „ubývají“ rychleji. Nevím, jestli je to jen pocit nebo holý fakt, zkrátka mi přišlo, že každou chvíli, když se snažíte plnit nějaké úkoly, vaše postava nadává, že jí chybí tohle nebo támhleto.
S dalším průběhem hry se před vámi rozvíjí příběh, který není nijak nudný, ale právě naopak, a díky němu překousnete onu značnou podobu s dílem předchozím. Na cestě za poznáním potkáváte nové postavy s různými charakterovými vlastnostmi, řadou
originálních dialogů i osobního stylu. K tomu připočtěte především ony nové lokace a nakonec to nemusí znít tak špatně, jak se na první pohled může zdát.
Samozřejmostí zůstává i tvorba vlastního hnízdečka. Můžete nakupovat nejrůznější vybavení z rozsáhlé škály předmětů a následně je libovolně umísťovat po bytě. Pokud by vám ani to nestačilo, objevují se zde opět minihry, které můžete znát z dílu minulého. Je jich opět osm, každá jiného charakteru a jiné grafické podoby. Přirovnal bych je k flash hrám – jednoduché, snadno ovladatelné a zábavné. Pro příklad uvedu třeba střelbu na basketbalový koš, kdy jen zmáčknete tlačítko ve chvíli, kdy se míč objeví na středu osy, po které jezdí. Je to jednoduché, ovšem hratelnost tomu nechybí. Samozřejmě všeho moc škodí, proto nečekejte, že vás hraní miniher bude stále dokola bavit.
|
Znovu se vrátím k technickému zpracování. Grafika je tedy sice značně podobná té z The Sims: Bustin‘ Out, ale animace jsou příjemně plynulé a pohledné. Zvuková kulisa hry je na vysoké úrovni. Přibyly nové songy, které se dají poslouchat prakticky v jednom kuse a samotné zvuky také nejsou laciné. Ovšem ty do značné míry připomínají zvuky z Bustin‘ Out.
Jak tedy rozsoudit nový přírůstek do rodiny her The Sims? Pokud bych měl být hodně tvrdým soudcem, asi bych hru hodnotil někde kolem šedesáti až sedmdesáti procent, je přeci jenom znát ona podoba s dílem minulým nejen v grafické podobě, ale vůbec v celkovém pojetí hraní. Tímto pohledem bych hru nazval spíše datadiskem. Pokud by moje soudcovské oko hledělo neutrálním pohledem, hodnotil bych hru asi tak pětasedmdesáti až osmdesáti body. Přeci jenom je znát propracovaný příběh, úplně nové rozsáhlé lokace, tuny dialogů a celková propracovanost. Velmi kladně, tedy řekněme pětaosmdesáti body, bych hru
mohl hodnotit pouze tehdy, kdybych nikdy předtím nehrál The Sims: Bustin‘ Out, potom by pro mě totiž hra byla velmi zábavnou, inovační a hratelnou. Jak tedy nakonec zhodnotit The Urbz: Sims in the City? Asi je vám jasné, že okem negativně laděného názoru ne, to by si hra nezasloužila. Zcela pozitivní být rovněž nemůžu, ona podoba s dílem minulým není zrovna férová k hráčům, kteří už vlastní The Sims: Bustin‘ Out. Proto bych zůstal někde na středu a hru bych vhodil do škatulky her velmi zábavných, hratelných a fanouškovsky vděčných, tam totiž noví Simové rozhodně patří. Příště bych už ale stejné technické zpracování a koncept hraní asi nepřekousl tak snadno.
| The Urbz: Sims in the City | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
