The Warriors - ulice je jako sen

  12:00aktualizováno  31. října 4:31
Čas od času je potřeba vzít právo a pořádek do vlastních rukou. Že se tak děje ve hrách od Rockstaru již velmi pravidelně, dnes asi již nikoho nepřekvapuje.

The Warriors Udělat hru podle filmu chce hodně odvahy. Obvykle tituly obdařené pseudo-atraktivní licencí nepatří mezi hráči k nejoblíbenějším. Udělat hru podle 26 let starého filmu už chce ale mít pořádnou dávku odvahy. Tou Rockstar samozřejmě disponuje, a tak neváhal a do na první pohled absurdního projektu se pustil s nebývalou vervou. Já osobně si myslím, že si lidé z Rockstaru touto hrou v prvé řadě dělají radost sami sobě. Již v několika rozhovorech totiž přiznali, že tento (v Americe) populární film je pro ně největším kultem a v tvorbě her byl pro ně nesmírnou inspirací. Vezmeme-li v potaz krvavou náplň filmu a obsah her jako Grand Theft Auto či Manhunt tak nám do sebe začíná zapadat jeden kousek pěkně krvavé hádanky po druhém. Udělat hru z několik desítek let starého filmu ovšem není až tak originální nápad, jak se na první pohled zdá. Již na PSone jsme se dočkali Italian Jobu - gamesky založené na lupičském filmu s Michaelem Cainem z šedesátých let. Nemůžu ale popřít fakt, že mě hřeje na srdci, když autoři dělají hru podle své oblíbené předlohy. Navíc je to ze hry opravdu znát.

The Warriors

Okopírované herní mechanismy jsou sice absolutně neoriginální, ale překvapivě zábavné.

Co ovšem nenahrává českému hráči je film samotný. Nikdy u nás nebyl v distribuci, v televizi nikdy neběžel a ani na VHS či DVD jsme ho v naší zemi neměli šanci spatřit. Ani já sám si nebudu hrát na génia filmové předlohy znalého. Když film vznikl, bylo mi zhruba mínus šest let a dodneška jsem neměl to štěstí ho shlédnout. Myslím si že 99% hráčů, kteří si hru zahrají na tom bude asi stejně jako já. Teď by se slušelo vyřknout zásadní otázku - může se vůbec hráč filmu neznalý u nové hry od Rockstaru vůbec bavit? Nebudu vás napínat: může. Navíc není vyloučené, že se při úspěchu hry slituje nějaký český filmový distributor a film nám ve své kolekci nabídne. Zrovna teď totiž vychází v zahraničí Director’s Cut verze snímku a česká lokalizace by jí určitě slušela. Film je do jisté míry zásadní. I přes absenci jeho shlédnutí jsem poznával některé hlášky i scény. Mnohé z nich byly totiž The Warriors použity hned v několika parodiích a slavná věta „Can you dig it?“ se objevila v zremixované podobě již v několika tanečních hitech. Ale dost polemizování vrhněme se na hru!

The Warriors je akční skupinovou mlátičkou z pohledu třetí osoby. Hlavními (anti)hrdiny jsou členové gangu Warriors (Válečníci), jehož domovskou půdou je samotný Brooklyn. Příběh se začíná odehrávat tři měsíce před filmem a je dokonalou průpravou na jeho shlédnutí. V roli nejmladšího člena Rembranta si musíte nejdříve vymlátit respekt u ostatních členů gangu. Vaší první obětí bude skupinka bezdomovců, která se nechá dobrovolně zmlátit za flašku whisky. Takto stylově se dočkáte tutorialu, který skvěle zapadá do děje hry. Postupně si samozřejmě vystřídáte role všech devíti členů Warriors, ale rozdíly mezi nimi budete hledat marně. Ano, každý z nich sice vlastní speciální vlastnost a nějaký ten originální hmat, ale jinak jsou postavy až příliš podobné. Navíc jsou si všichni podobní i vizuálně a rozeznávat je budete i díky nezapamatovatelným přezdívkám velmi těžko. Že byste se s některým z partičky Warriors ztotožnili, tedy opravdu nehrozí. Sympatický mi z nich nebyl opravdu ani The Warriors jeden. Žádný z nich nemá charakter jako klasické herní postavy typu Solid Snake nebo Cloud Strife.

Pár mušek by se sice našlo, ale koho to zajímá, když můžete mlátit lidi na 123 způsobů?

Nevadí, to co jim chybí na osobitosti si zajisté vymlátí hrubou silou. To je to, co jde Warriors opravdu dobře. Navíc je netrápí žádné svědomí, takže se dočkáte přepadávání bezbranných žen nebo vykrádání automobilů. Vše probíhá stylem kroucení levé analogové páčky. To samé jsme ale viděli ve Splinter Cellu či nedávném Fahrenheitu. Warriors otvírají zámky stejným stylem jako hi-tech špion Sam Fisher, který tak však činil o nějakých třicet let později, takže jsou v podstatě originální :-). Z herního hlediska ovšem samozřejmě ne, protože prvního Splinter Cellu jsme se dočkali již v roce 2002. Ve hře se dočkáte i týmových rozkazů typu zničit všechno či zmlátit všechny. Tyto rozkazy The Warriors zadáváte též zamáčknutím levé páčky a mnohdy tak pošlete do bitvy své parťáky jen díky tomu, že například při vykrádání autorádia omylem spustíte některý z rozkazů.

Okopírované herní mechanismy jsou sice absolutně neoriginální, ale překvapivě zábavné. Sprejování na zdi s omezenými zásobami spreje, navíc s nutností vlastnit alespoň minimální zručnost, je skvělým osvěžením mezi mnohdy stereotypními boji. Ty jsou zpočátku zajímavé a zábavné, ale ke konci hry se stávají často stereotypní a otravné. Warriors navíc nejsou žádní kung-fu mistři a jediná bojová technika kterou ovládají je pouliční boj. Což znamená úder pěstí, kop nohou, úder pěstí, kop nohou … ale abych zase nekřivdil: přítomny jsou i chyty a závěrečné údery. Co boje jednoznačně osvěžuje, je možnost používat všemožné zbraně. Od těch klasických jako trubky, baseballové pálky až po ty méně tradiční - např. koště či elektrická kytara. Přítomen je i multiplayer pro dva hráče, ať již kooperativní (ten více zábavný) či versus (ten je na tom se zábavností už poněkud hůře).

Konkurenční gangy

Postupem času se budete potkávat s čím dál tím nebezpečnějšími a bizarnějšími gangy. Zde je výčet těch nejzajímavějších.
The Lizzies – Lesbi ... pardon, dívčí gang, se kterým by se v noci nechtěl (ne)potkat žádný muž. Představa mučení tímto gangem je totiž naprosto děsivá :-).
Boppers – Co je lepšího, než zmlátit pasáka? Přece zmlátit partu pasáků! Navíc se můžete zasmát jejich příšernému stylu oblékání.
Orphans – Skupinka osiřelých dětí, která se po dosažení dospělosti vydala špatným směrem. Netrapte je dlouho.
Baseball Furies – Partička šílených fanoušků populárního sportu. Jsou ozbrojeni baseballovými pálkami, to jste nečekali, že?
Rogues – Jedni z nejhorších. Tihle týpci vám postup hrou více než ztíží. Navíc hrají důležitou roli v příběhu.

The Warriors Samotná hratelnost má zdravý základ a pokud vám nejsou mlátičky cizí, tak neexistuje nejmenší důvod, proč byste se u Warriors nebavili. Mírný stereotyp sice popřít nelze, ale hra nabízí zajímavé minihry typu rabování, které vás na nějakou tu dobu jistě zabaví. Atmosféra je ovšem naprosto pohlcující. Retro styl působí stylově a ve zdejším podání i překvapivě temně. Grafika je též stylová, ale žádné orgie se nekonají. Detaily typu rozbitá okna, povalující se flašky a hořící auta sice dotvářejí atmosféru, ale modely postav (i těch hlavních) působí na dnešní dobu poněkud chudě. Musíme si ovšem uvědomit, že jde o multiformátový titul a ne o „only“ pecku, což se na výsledné kvalitě technického zpracování musí nutně projevit. Zvuková stránka je naproti tomu perfektní a nemám k ní výhrady. Speciální pozornost si zaslouží i dabing, který povětšinou obstarali původní herci z filmové předlohy.

Klady a zápory

Plus Skvělá atmosféra
Plus Nevyžaduje znalost filmové předlohy
Plus Perfektní hudba a dabing

Mínus Boj je mnohdy stereotypní
Mínus Okopírované herní mechanismy

Manhunt byl jistě povedená hra, ale snažila se šokovat svojí mnohdy až absurdní brutálností. Ve finále to někdy působilo až komicky a The Warriors jsou v tomto směru daleko dále. Působí celkově daleko více surověji a stylově. Nemůžu si pomoci, ale i přes počáteční skepsi jsem se u The Warriors bavil více než jsem očekával. Hry od Rockstaru sice sází zejména pouze na jeden aspekt - šokující téma či násilí (vyjma Red Dead Revolver - ten je však přejat od Capcomu), ale neustále jim to vychází. Ani The Warriors nejsou v tomhle ohledu výjimkou. Pár poletujících mušek nad torzem polomrtvého bezdomovce by se sice našlo, ale koho to zajímá, když můžete mlátit lidi na 123 způsobů?

The Warriors
Výrobce/Vydavatel Rockstar/Rockstar
Platforma PlayStation 2, Xbox
Multiplayer: ano, 2 hráči
Vibrace/Analog: ano/ano
Paměťová karta: 98 kB
Verdikt: Rockstar opět ukázal, že prostě umí. Krvavá tématika na hráče zabírá a spojení s dobrou hratelností je u tvůrců vždy zárukou kvality.
Hodnocení: 80% (info)



Nejčtenější

Herní rekordman má 1 720 platinových trofejí. Vypadá, jako kdyby nespal

Herní rekordman Hakam "Hakoom" Karim

Bahrajnec Hakam Karim, vystupující pod přezdívkou Hakoom, se stal oficiálním držitelem Guinnessova rekordu v počtu...

Kvůli ukliknutí se ze hry stal nečekaný hit, vývojáři stejně nezbohatli

Evolvation

O tom, že i špatná reklama je stále reklama, se přesvědčili nezávislí vývojáři z nizozemského týmu HyperReuts. Poté, co...



Sedm nejtypičtějších výmluv chudáka hráče

Hráč na kokainu - ilustrační foto (Angry Gamer)

Za okny pomalu vychází slunce, na krku spousta povinností a rozechvělé prsty ospalého hráče se jen velmi neochotně...

RECENZE: Call of Duty: Black Ops 4 je pro sérii přelomovým dílem

Call of Duty: Black Ops 4

Veleúspěšné Call of Duty letos poprvé odvrhlo kampaň pro jednoho hráče a láká fanoušky na svoji verzi populárního módu...

Pět nadějně vypadajících komiksových her, z nichž se vyklubaly propadáky

Superman: The New Superman Adventures

Doufalo se v hodně, dostali jsme málo. Připomínáme pět komiksových videoher, které to projely na plné čáře.

Další z rubriky

Příběh barda po třiceti letech. Recenze The Bard's Tale IV

The Bard’s Tale IV: Barrows Deep

Říká se, že hudba je nejlepší lék. Ve světě The Bard's Tale je také nejmocnější silou. The Bard's Tale IV je návrat do...

RECENZE: Přídavek Canny Valley pro Fortnite potěší fanoušky příběhu

Fortnite: Canny Valley

O Fortnite se mluví hlavně ve spojitosti s módem Battle Royale, nicméně hra obsahuje také příběhovou kampaň. A ta se...

RECENZE: Banner Saga 3 láká na špičkové tahové souboje a epický závěr

Banner Saga 3

Každý příběh jednou dospěje do konce a tak to je i s oblíbenou Banner Sagou, která třetím dílem vše v epickém stylu...



Najdete na iDNES.cz