The Wheelman

The Wheelman

The Wheelman – vyhlídková projížďka Barcelonou

  • 5
Barcelona patří k nejznámějším evropským metropolím. Nyní ji ale máte možnost poznat z trochu jiného pohledu.
73

The Wheelman

Platforma: PC
Výrobce: Tigon Studios

  • Příjemná hratelnost
  • Povedené ježdění
  • Slušné technické zpracování
  • Pěších pasáží mohlo být klidně o dost méně
  • Plus dnes již klasické neduhy městských akcí

Povedená městská akce, která paradoxně ztrácí právě v akční části. Vše ale dohání ve velmi povedených honičkách. Škoda několika větších či menších chyb.

Herní karta

The WheelmanAkční hry odehrávající se v otevřecných prostředích patří v posledních letech k těm nejoblíbenějším žánrům. Ostatně, nebývalý úspěch čtvrtého GTA coby jasného krále žánru nemůže nechat nikoho na pochybách. The Wheelman na to jde ale trochu jinak.

Obecně by se dalo říci, že si bere to nejlepší, vcelku úspěšně to kopíruje a následně to vše zasazuje do svých vlastních záměrů a kulis. A to určitě není málo, zvláště když minulost již ukázala, že okopírovat GTA není ani zdaleka tak snadné, jak by se mohlo zdát. A Wheelmanovi se to docala podařilo.

Svým způsobem je tento přístup možná až příliš „casual“.

I když již název naznačuje, že jedinou inspirací rozhodně nebylo pouze GTA. Valná část hry se totiž odehrává za volantem auta nebo za řídítky motorek, a tak hra v první fázi evokuje spíše dávný hit z PSone Driver, jehož poslední díly bohužel na The Wheelmanpředchozí úspěchy navázat nedokázaly. Takže i proto se Wheelman jeví jako rozumná volba.

Jako ještě rozumnější volba se pak jeví v prvních chvílích či několika hodinách po spuštění. Projíždět se tryskem po ulicích Barcelony, kde se Wheelman odehrává, je zkrátka zábava, ať už jde o samotnou jízdu nebo o vcelku příjemné vizuální zpracování, které sice vzhledem k žánru není na kdovíjaké technické výši, ale kouká se na to dobře.

The WheelmanSchéma hry, respektive příběhu, je v podstatě naprosto klasické. Virtuální Vin Diesel (mimochodem, vypadá ve hře docela dost věrně) přijíždí do Barcelony, v kapse ani floka, a začíná jako řidič plnit všemožné úkoly pro šéfíky spolků, které by se neziskovými dobročinnými organizacemi rozhodně nazvat nedaly.

A jak už to tak v podobných hrách bývá začnete se postupem času seznamovat s dalšími a dalšími postavami, přijímat od nich úkoly a mezitím třeba plnit i celou řadu vedlejších misí. Ty se záhy začnou objevovat doslova jako houby po dešti, až budete vděční za možnost přiblížení mapy, protože v oddáleném pohledu se vám budou ikonky úkolů míchat v naprosto nepřehledné změti.

Pochvalu si autoři zaslouží za možnost skočit z mapy přímo do mise, takže nemusíte zdlouhavě ke každému úkolu dojíždět, což obvykle naštve ponejvíce v okamžiku, kdy musíte úkol opakovat. Ve Wheelmanovi ale nejen že stačí skočit z The Wheelmanmapy rovnou do mise, ale i v jejich průběhu hra pracuje s chackpointy, takže i když v nějaké přestřelce neslavně zemřete, máte možnost vrátit se k poslednímu záchytnému bodu a pokračovat odtud. Nemusíte tedy ani opakovat celou misi. Svým způsobem je tento přístup možná až příliš „casual“, ale na druhou stranu to opravdu značně zpříjemňuje hraní.

Ostatně velmi příjemným dojmem hra působí celkově, alespoň tedy v úvodu, kdy se tváří, že je výhradně o jízdě v autech. Nedá se zrovna říci, že by se zdejší auta chovala kdovíjak realisticky, ale rozhodně potěší skutečnost, že každý model se při jízdě chová zcela jasně jinak než ostatní, takže záleží na tom, jaké auto si ke kterému úkolu vyberete. Jízdní model vozidel je vcelku dynamický a ovládání dostatečně odladěné, takže je docala radost se i jen tak bezcílně projíždět ulicemi.

Po nějaké době vychází najevo, že má hra tendenci sklouzávat ke standardizovanému schématu misí.

The WheelmanPro účely honiček jsou navíc k dispozici speciální manévry, kdy můžete prudkým pohybem do strany (provádí se pravou analogovou páčkou) vrazit do dotírajícího vozu a případně ho tak zcela zrušit. V prvních chvílích to tak asi každému alespoň trošku připomene Burnout. Navíc je vcelku chytré, že lze tyto manévry použít i pro rychlé kličkování v hustém provozu. A navrch všeho je tu i možnost přeskakovat za jízdy z jednoho vozu do druhého, což činí honičky ještě atraktivnějšími. Snad jen škoda, že nahánění s policejními vozy nemá až tak úplně prvotřídní šťávu.

Jisté rozčarování ovšem přichází v okamžiku, kdy zjistíte, že tu na vás čekají i pěší mise, zhusta spojené s přestřelkami. Nedá se říci, že by byly otravné nebo nudné, ale s povedeným ježděním jsou v docela ostrém kontrastu, respektive na nich není nic, co byste nemohli vidět leckde jinde. Rozhodně bychom se tedy nezlobili, kdyby se jich tu objevovalo podstatně méně.

The WheelmanPo nějaké době totiž vychází najevo, že má hra tendenci sklouzávat ke standardizovanému schématu misí, podle něhož nejprve někam jedete (ať už piánko nebo tryskem, když musíte následovat někoho, kdo vám nesmí ujet), „tam někde“ z vozidla vystoupíte a jdete pokropit pár protivníků a následně jim musíte zase tryskem ujet do bezpečí.

Opět to není nic, co by člověk už x-krát neviděl, a v zásadě to není ani nijak špatně, akorát že to hru zbytečně tříští budí to dojem, jako by chtěla sedět jedním zadkem na dvou židlích. Wheelman by zkrátka podle našeho názoru měl sedět „behind the wheel“ a z auta vystupovat, pouze když jde na benzínce natankovat a koupit si svačinu.

Zájmové kroužky

Nebyla by to žádná městská akce, kdyby se zde vedle hlavních misí neobjevovaly i nějaké ty vedlejší.

Asi nejzábavnějším typem je mód Taxi, v němž musíte v daném čase dojet z jednoho místa na druhé a trasu si volíte pochopitelně sami. Je to takový pohodový oddych, přestože zde často jde o setiny sekundy. Naproti tomu úkoly, kdy musíte odolat nájezdům protivníků a dostat se včas do bezpečí nebo kdy musíte najít a zničit nějaké vozidlo jsou až příliš podobné hlavní hře. Na druhou stranu zde můžete velmi dobře vypilovat využívání speciálních manévrů nebo dávkování boostu.

Režim Rampage pak je klasicky poplatný dnešní herní módě - máte vyhrazen jistý čas, v němž musíte způsobit co největší škody na majetku v ulicích města. A chybět pochopitelně nemohou ani pouliční závody.

The WheelmanNa druhou stranu je ale potřeba ocenit, že i pěším misím věnovali tvůrci dostatek péče, a tak je tu vedle možností asistovaného a volného zaměřování i krytí za objekty a dokonce i výběr, o které Vinovo rameno se má opírat pažba zbraně (respektive ve které ruce ji drží v případě pistole). Zdánlivě zbytečná věc, ale u opatrného vykukování zpoza rohů se velice hodí, protože se změnou „gardu“, změní svou polohu i kamera, takže tím můžete získat lepší výhled.

Ve výsledku tak tedy nebudete hře vyčítat ani tak onu schématičnost, jako spíše klasické neduhy městských akcí. Každou chvíli se totiž nějaké herní objekty zaseknou, každou chvíli vás nějaký náraz odhodí třeba do úplně jiné ulice, než kam jste původně chtěli, nebo se vám každou chvíli nebude dařit něco zaměřit. A nebo že vám některá z misí nepůjde a budete ji opakovat stále dokola, abyste pak následujících několik zvládli s prstem v nose. Ale tak to zkrátka u městských akcí už bývá.

The WheelmanCo se týče technického zpracování, to dopadlo velice slušně. Vzhledem k menší rozloze herní Barcelony může prostředí vypadat docela obstojně a přestože každou chvíli nějaký dům nebo něco jiného vypadá jako nabarvená krabice, celkový vizuální dojem rozhodně nepohoršuje. Možná je to jen sytějším a teplejším podáním barev, možná architekturou města, ale jak již zaznělo, kouká se na to dobře.

Povedená je i zvuková stránka hry, zejména tedy dabing postav. Ten sice není ve všech případech úplně prvotřídní, ale do značné míry to se svým bručákem zachraňuje Vin Diesel. Ten se tedy neprojevuje zrovna jako člen Akademie věd, a tak když nemůže říct nějakou „fakt drsnou“ hlášku, tak raději neřekne nic, ale překvapivě to v tomto případě vlastně vůbec nevadí. Těžko říct, jak se projevují takovíto řidiči doopravdy, ale když k tomu vidíte právě konkrétně Diesela, tak to k sobě zkrátka patří.

The WheelmanČas od času pobaví i některá z dalších postav, ať už obsahem sdělení nebo častěji spíše španělským přízvukem či celými větami ve španělštině. Přesto se ale ani v tomto ohledu nepodařilo dosáhnout úrovně posledního GTA, kde se scény s Little Jacobem a jeho kámošem řadí do kategorie nezapomenutelných. Ale třeba je toto srovnání jen ovlivněno tím, že GTA IV tu bylo dřív.

Celkově tak lze Wheelmana docela dobře doporučit. Nečekejte od toho žádný zázrak nebo převrat v herním průmyslu, ale zabavit se můžete docela dobře. Tahle hra si totiž zcela zjevně uvědomuje, že král žánru je jen jeden a bylo by bláhové pokoušet se ho sesadit. A podle toho taky k celé věci přistupuje, což se projevuje možná až lehce překvapivě příjemným výsledkem.


Hodnocení hry

Redakce

73 %

Čtenáři

76 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 116 čtenářů