Žánr tower defense je jako droga. Pořád chcete víc a dostáváte víc. S nostalgií vzpomínám na jednoho takového zástupce žánru: Master of Defense. Jeho endless mód mi dělal společnost po notnou řádku týdnů. Žánry se mění, vyvíjejí a tower defense není výjimkou. Že to jde i jinak, dokázal například malebný Kingdom v roce 2015. The Wild Age plně ctí jeho odkaz.
Kingdom se hrál odlišně, než jsme byli zvyklí. Místo odosobněné strategie, kde shlížíte na bojiště z boží perspektivy, jste přímo tam dole. S avatarem procházíte ze strany na stranu. Budujete obranné valy, získáváte zlaťáky a trénujete armádu, která je schopna konkurovat bubákům za branami. The Wild Age toto splňuje do puntíku.
První pocity ze hry byly trochu rozpačité. The Wild Age je však v předběžném přístupu. Dá se tedy předpokládat, že ne vše bude perfektní, ale řešení menu je přímo děsivé. Výběr se provádí posuvníky. Vážně by mě zajímalo, zda se autorům tento systém na PC ovládá intuitivně a příjemně. V menu výběru hrdiny jsem tak strávil spoustu neproduktivního času. Zápolil jsem s nespolupracujícími táhly, abych si přizpůsobil vše pěkně na tělo. Vážně, tabletové ovládání se na PC nehodí. Šipky možná nejsou tak cool, ale mají svůj smysl.
Na začátku toho moc v menu úprav vašeho hrdiny nesvedete. To si tak akorát zvolíte standartu padnoucí k estetickému cítění, barvu vašeho pytle (na mince samozřejmě) a potisk. Ty zajímavější věci, ovlivňující hru i hratelnost, se otevřou až po zdolání rozličných podmínek.
Odemknout si můžete různé typy mountů, od běžného koně po méně běžného obřího zajíce. Každý mount má trochu jiné vlastnosti, pozitiva a negativa. Kůň je univerzální, ale jelen má větší rychlost v lese, navíc láká do své blízkosti další jeleny. Zajíc je o poznání pomalejší, ale v jeho blízkosti se víc rojí chundelatí králíčci. Hned po dokončení první mise si odemknete i svého mazlíčka.
The Wild Age
Mazlíček je tou největší pomocí, které se vám může dostat. Sbírá za vás mince. V pokročilé fázi kampaně si lze vybrat i jiné povolání (rytíř, král, kouzelník). Hratelnost se tím příliš nemění, hrdina je totiž naprostý pacifista a s penězi dokáže hotové divy. V přímém střetu s nepřítelem je však zhruba tak platný jako pískoviště na poušti.
Jde se bránit
Konečně jste ve hře. Ocitáte se uprostřed malebného, přímo pohádkového lesa, jímž se vine cestička tam dál k podezřelému ohništi. Cestou posbíráte první ledabyle pohozené mince a za pár zlaťáků postavíte tábor. Základ vaší osady je hotový. Jenže sami nic nesvedete, a tak další bakšiš hodíte dvěma tulákům zevlujícím příhodně u cesty. Neváhají a s chutí se stávají prvními poddanými.
V cechu stavitelů necháte vyrobit řemeslnické náčiní u lovců luk a vaši služebníci se s vervou chopí nového zaměstnání. Co by to bylo za tower defense, kdyby nebylo prvořadým úkolem se chránit. Tak tedy za úplně poslední drobné, lovené ze záhybu vytahaného pytlíku, necháte vybudovat val. Spíš jen pro pocit. Příliš důvěry nevzbuzuje, vypadá jako postavený z párátek. Jednou to ovšem bude masivní kamenná hradba.
Lovci s luky vyrazí za zdi panství pokosit mírumilovně se pasoucí králíky a laně a ochotně vám výdělek dají. Víc peněz znamená možnost vylepšovat radnici, odemknout nové budovy, expandovat dál. Hra však skýtá mnohem víc, byť prostoru pro rozličnou taktiku zatím moc není.
Přímo klíčovou roli mají dřevorubci. The Wild Age pracuje s myšlenkou transformace prostředí. Tam, kde rostou stromy, nepostavíte farmu, obranou zeď a ani se vám tam nebudou množit králíci. Vaší soustavnou činností se stane označování stromů nutných k posekání. Až vymýtíte dostatek flóry, úsek se změní na louku.
Spousta roztomilých králíčků znamená větší obnos z lovu, ale pozor, jakmile zde cokoliv postavíte, králíčci zmizí. Budete tedy vyvažovat mezi zachováním luk, obraných věží, lesů a farem. Každá budova má své přesné místo, věže lze postavit pouze na skále, farmy na řece a zdi na předělech. Volná stavba není možná a je to jedině dobře.
Farmy jsou největším zdrojem zlaťáků do vaší pokladny a taky finančně nejnáročnější na zřízení. Kromě nutnosti vymýtit polovinu lesa stojí celá budova slušný ranec peněz a náčiní pro farmáře je tím nejdražším. Jenže výnosy jsou v desítkách zlatých a to se vyplatí. Jako jediná nevojenská budova se farma může vylepšit na vyšší level. To s sebou nese úskalí, od toho momentu u ní farmáři zůstávají i přes noc a ta je ve světě The Wild Age časem hrůz.
Přicházejí v noci
Nad osadou se smráká, brány se zavírají a lučištníci se šikují do obrané pozice. Čekají příchod hordy. Louče signalizují svým plamenem, odkud půjde nepřítel. Tentokrát máte opravdu štěstí. Útok půjde z obou stran. Konečně přichází vlna zplozenců pekla či kanibalů, těžko říci. Naráží svými těly do zdí a snaží se je prolomit. Se svým hrdinou postáváte opodál a čekáte, až už konečně bude den a budete moci něco dělat.
Stejný scénář vás čeká každičkou noc. Momentálně jsou útoky tím nejslabším článkem hratelnosti. Hordy jsou jednotvárné, nemají zajímavé schopnosti, jen to napálí do zdi a ta pomalu praská ve švech. Dá se předpokládat, že souboje ve finální verzi budou zcela jiné a přibude víc typů nepřátel. To, co na vás momentálně útočí, vypadá jako divoši. Což je divné, lezou z obřích rudých pentagramů ověnčených kostmi gigantických draků, trochu konzistentnosti by to chtělo.
Soubojům by prospěla i rozmanitost vašich jednotek. Lučištníci jako jediná obrana vůči všemu zlu světa, to je dost málo. Stejně tak intervence hrdiny by dost narušila jinak jednotvárný průběh nocí. Možnost využívat speciálních schopností či snad dokonce kouzel by přinesla vítaný svěží vítr.
Autoři mají našlápnuto na příjemnou casual záležitost pro všechny věkové kategorie, ale mám trochu strach z repetitivnosti. Momentálně se každá rozehraná partie nijak neliší. Potřebujete získat dostatek peněz, vytrénovat dřevorubce, vykosit co nejvíc lesa, expandovat až k nepřátelskému spawn pointu a tam udělat co nejsilnější obranu. Do toho soustavně trénovat nové lučištníky a střádat do banky na horší časy (období zimy), pak je úspěch zaručen.
Jediné, na co lze reagovat, jsou změny mapy. Což v praxi znamená, že prostě ta farma nebude hned u města, ale o jeden segment mapy dál. Ani kampaňové mise nejsou nijak převratné. Nyní jsou čtyři typy: zamorduj určitý počet zvěře, zamorduj určitý počet nepřátel, přečkej tolik a tolik dní a oprav loď.
Jako z dětské knížky
Vizuální stránka hry je jedním slovem kouzelná. Opět platí, že stylizace dokáže mnohé a autoři vsadili na neokoukaný jednoduchý vizuál, který je zároveň roztomilý a hravý. Je vidět, že hra má potenciál proniknout hlavně do rodin. Nemusíte se bát žádného obsahu, který by mohl poškodit či pokřivit křehkou dětskou mysl.
I útok na hrdinu je zcela nevinný, prostě z vás vypadne jakýsi zlatý fragment a pokud ho nepřítel sebere dřív než vy, je konec. Moc pěkné je i ozvučení, každá akce vyvolává nějaký roztomilý tón a tak vlastně skládáte svou vlastní, jednoduchou melodii.
The Wild Age
Na čem by se mohlo ještě zapracovat, je celková přehlednost. U poddaných nevidíte, že pro vás mají zlaťáky, označené stromy k pokácení jsou opatřené téměř neviditelnou cedulkou a tak se vám snadno stane, že nějaké přehlédnete. A určitě by bylo potěchou oka výrazněji oddělit vizuálně roční období, nyní je buď zima nebo léto. Maličkostí tohoto ražení je víc, ale to patří procesu vývoje a snad se s tím něco udělá.
Čeká nás hravý casual?
The Wild Age působí jako typický casual. Ze všeho nejvíc cílí na rodiny s dětmi. Není náročný, nemá mechanismy, které by vás nutily přečíst celé rozsáhlé návody, abyste hru mohli v poklidu hrát. Ideální hra pro relaxaci. Early access ukazuje, že hra má bezesporu potenciál, ale také poukázal na spoustu věcí, které by stály za přehodnocení a vylepšení. Pokud se vše podaří, máme tu další návykovou tower defense. Co víc si přát?
