Zaklínač, neboli Witcher, rozhodně patří k nejoblíbenějším novodobým fantasy románům, a to i přesto, že je znám především v Evropě, ohnisko fanoušků je pak v její střední části. Minimálně zde se dílo Andrzeje Sapkowského popularitou může rovnat vynikajícím dílům páně Tolkiena. Zaklínač rozhodně není zcela tradiční fantasy, povedeně se oprošťuje od zavedených klišé a klade důraz na zajímavé, propracované charaktery, jimž vévodí právě Zaklínač i s jistým nadhledem podávaná vtipnost, která však celkový zážitek ani v nejmenším nedegraduje. Sapkowského romány se tedy staly značně oblíbenými a natočení filmu následovaného seriálem tak nebylo nejmenším překvapením. Ovšem oba tyto počiny solidně ztroskotaly a ani v nejmenším se knižní předloze nemohou podívat do očí. Třetí pokus o přepracování si vzala na starost polská společnost CD Projekt a zasvěcení již jistě tuší, že nepůjde o nic jiného, než o počítačovou hru. A jak to tak vypadá, máme se rozhodně na co těšit, jelikož vývojáři z Red Studia projekt rozhodně neberou na lehkou váhu, ba právě naopak – podle všech indicií budeme mít co do činění s tříáčkovým titulem.
The Witcher by přes americkou neznalost předlohy chtěl proniknout i na tamní trh, což jasně znamená, že znalost ságy nebude podmínkou, ale jak už to tak bývá, pokud ji máte načtenou, užijete si hru o mnoho lépe, jelikož i detailní odkazy vám budou působit familiárním dojmem. Ptáte-li se, jaký žánr si autoři vybrali, asi vás moc nepřekvapí, když odpovíme: RPG, ale zároveň musíme dodat, že jde s největší pravděpodobností o šťastnou volbu. Witcher byl ohlášen již v roce 2001, avšak vývoj provázely potíže a především po grafické stránce bylo znát, že titul hraje až druhou ligu. Po prvotních informacích a obrázcích bylo dlouhou dobu ticho po pěšině, až se na letošní výstavě E3 událo cosi velkého. Zčistajasna jsme se dozvěděli o zakoupené licenci Aurora enginu, což by samo o sobě nebyla kdovíjaká událost, kdyby ovšem tento nástroj nevytvořili sami RPG odborníci Bioware a nepoužili ho v takových peckách jako je Neverwinter Nights nebo Knights of the Old Republic, které minimálně po grafické stránce vypadaly skvěle. 
Příběh hry by měl být jednou z hlavních deviz a přestože o něm v současnosti není známo mnoho, můžeme již nyní prohlásit, že se bude odehrávat několik let po skončení pětidílné ságy o Zaklínači.
Witcher byl navíc na stánku Bioware prezentován a zdál se býti v poměrně pokročilé fázi vývoje, i když si na něj ještě do začátku příštího roku počkáme a navíc působil velice sympatickým dojmem, tudíž se bez větších debat jednalo o jedno z nejpříjemnějších RPG překvapení této světové výstavy, na čemž se shodli i zástupci zahraničního tisku. Příběh hry by měl být jednou z hlavních deviz a přestože o něm v současnosti není známo mnoho, můžeme již nyní prohlásit, že se bude odehrávat několik let po skončení pětidílné ságy (Na příběhu nepracuje Sapkowski, ale jiní dva "nadějní autoři", kterým, oproti filmu, duchovní tvůrce Zaklínače požehnal - pozn. Ondřej). Hlavním hrdinou nebude dobře známý zaklínač Geralt, nýbrž jeden z jeho nástupců, který se opět vydá vstříc rozmarům dobře známého fantasy světa a na svých cestách potká množství zajímavých NPC postav, z nichž některé budou čtenářům předlohy dobře známé. Jako příklad uveďme barda Marigolda. The Witcher je jakousi kombinací těch nejlepších role playing her, Dungeon Siege počínaje a samotným Baldurs Gate konče. Jednoduše si bere ze všech souputníků to nejlepší a ještě leccos přidává.
Jelikož má CD Projekt slušné zkušenosti s Dungeon and Dragons a jemu podobnými hrami, rozhodl se nelicencovat herní systém, ale vytvoří si ho sám od píky. Logicky se vžijeme do role jednoho ze Zaklínačů, což nejsou žádní kung-fu bojovníci chránící lidské dobro, nýbrž entity ne nepodobné rytířům, lépe řečeno žoldákům. Vskutku – zaklínači nebojují z morálních vnuknutí nebo z jakési vyvolenosti, ale víceméně jde o nájemné lovce, kteří si na svá bedra berou rozličné questy a dostávají za ně dobře zaplaceno. Souboje jsou chystány realtimovou formou, přičemž rozhodně nebude nemožné zapauzovat a v klidu si rozmyslet další pohyby v náročných bojích. S přivřenýma očima jde soubojový systém přirovnat ke Knights of the Old Republic i s všemožnými komby a rozličnými útoky, jimž se postupně učíte v průběhu hry. Jejich počet by údajně měl dosáhnout velice slušných výšin, tak, aby si každý mohl vypracovat vlastní účinnou taktiku, případně je jednoduše kombinovat. Útoků budete moci zadat více najednou
a pak se jen kochat animacemi, ale může se stát, že nepřítel kombo odrazí a vy budete muset pod tíhou okolností zasáhnout. Pro tupé klikání myší zde není místo, autoři z hry nechtějí mít pustý click-fest ve stylu Diabla a my musíme dodat, že ač Blizzardímu titulu fandíme, v tomto případě jde o jednoznačně dobrou volbu. Za zmínku dozajista stojí i takzvaná znamení, což je obdoba kouzel v jiných fantasy titulech. V tomto směru Zaklínač nebude zase tak propracovaný. Je to logické, vždyť zaklínači si znameními pouze pomáhají z obtížnějších situací a vůbec nejde o jejich prioritu. Na druhou stranu, oproti knihám bude tento element ve hře trochu pozdvižen, takže se zase nemusíte tolik bát, že byste si neužili nějakého toho kouzla. Učit se je budete také postupně.
Stejně jako knihy se i herní zpracování vyvaruje klasických fantasy klišé a bude až nečekaně temné i ponuré. Tradiční kreatury jako jsou goblini nahradí mnohem tvrdší, strašidelnější a v neposlední řadě také uvěřitelnější nátury. Autoři se
hodně snaží zamlžit často tak zřetelnou linii mezi dobrem a zlem. Ani Zaklínač nebude tak zcela hodná postava a jen naprosté minimum charakterů dá zřetelně najevo svůj náhled na svět. Trochu nás mrzí, že se nechystá naprostá volnost pohybu, jelikož Sapkowského svět je natolik rozsáhlý, že něco podobného by zabralo moře času. Podíváme se tak sice do mnoha lokací, avšak přechod mezi nimi nebude plynulý. Měl by se totiž odehrávat za pomoci mapy, na níž si vyberete další lokaci, kterou chcete navštívit. Ani tak se ale nemusíme vůbec bát přílišné lineárnosti, ba právě naopak. Možností je strašná spousta a dokonce by mělo být možné postupovat hrou s maximální opatrností, s jen malou pomocí chladné oceli.
Tradiční kreatury jako jsou goblini nahradí mnohem tvrdší, strašidelnější a v neposlední řadě také uvěřitelnější nátury. Autoři se hodně snaží zamlžit často tak zřetelnou linii mezi dobrem a zlem.
O enginu jsme již hovořili, ale musíme se ještě zmínit o té parádě, kterou na monitoru dokáže vykouzlit. Prostředí vypadá hodně povedeně a je zřetelně vidět, že autoři na hře pracují s citem a láskou. Za zmínku stojí především do jisté míry unikátní architektura často i rozsáhlých měst.
Podíváme se jak do hlubokých lesů, zasněžených krajin, pustých lokací, ale třeba i do interiérů hradů a tvrzí. Ani pohyby postav se nemají za co stydět, jelikož byly vytvářeny technologií Motion Capture a je to na nich jasně vidět, především pak v efektních kombech. Co se týče hudby, musíme se výhradně spolehnout na sliby autorů, které jsou jako vždy velkohubé, ale v tomto případě by se implementování atmosférických motivů dalo s klidem věřit. Pokud by totiž chyběly, byl by zážitek neúplný.
Celkově se tak The Witcher jeví jako velice nadějné RPG, zvláště nyní, když se jich zrovna moc nechystá. Éra Black Isle je již za námi, a tak se Zaklínač s největší pravděpodobností utká s biowařím Dragon Age a Dungeon Siege D.W. Bradleyho. Zdánlivě má dnes propíraný titul nejmenší šance, ale nenechte se mýlit. Propracovaný, byť nenavazující svět, s vynikajícím příběhem a povedeným systémem soubojů dnes není vůbec málo. Snad se povede přenést unikátní atmosféra, k čemuž notnou a dobrou dávkou přispěje mocný Aurora engine. V naší zemičce bude hru logicky distribuovat CD Projekt a ten jak známo, jen málokdy hru nepočeští, což je vzhledem k četným rozhovorům jedině pozitivní zpráva.
Index očekávání: 8/10
|
