Theme Hospital je hra od Bullfrogu jako vyšitá. Originální, milá, vtipná, tělem pro mladší, duchem pro všechny. A protože Bullfrog až na jednu výjimku nevydal špatnou hru, je zcela logické, že budovatelská strategie Theme Hospital si své místečko v Klasice po právu zaslouží. Rok 1997 byl pro Bullfrog úspěšný, neboť záhy po vydání hry Theme Hospital přišla i hra Dungeon Keeper. Nebudeme polemizovat nad tím, která z nich je kvalitnější, dnešní Klasika je o hře Theme Hospital, takže necháme Dungeon Keepera Dungeon Keeperem a povíme si o jedné z nejoriginálnějších strategií vůbec.
Jak už napovídá název, celé dění se točí kolem stavění nemocnice a jejího správného fungovaní. Cílem je splnit všechny podmínky mise (vysoká popularita nemocnice, určitý počet peněz na kontě nebo musíte vyléčit daný počet nemocných atp.) a jestliže se vám to úspěšně podaří splnit, můžete se kochat misí další. A jak se taková nemocnice buduje? Inu, asi takto.
Na mapce se vždy nalézá několik baráčků a jen na vás je, kolik si jich koupíte (větší stojí více peněz). Na vlastní půdě se můžete naplno vyřádit. Základem je recepce, kam chodí pacienti. Ti dále putují do ordinace, kde je čeká všeobecná prohlídka. Stanovit diagnózu není lehké, a tak pacienti neustále putují z jedné místnosti do druhé. Jednou na rentgen, podruhé jim zase lékaři měří tep atp. Za pomoci těchto diagnostických metod lékař ve své ordinaci určí diagnózu a potom už stačí, aby nemocný přišel na to správné místo, kde ho jeho nemoci zbaví (lékárna, zařízení pro zkracování dlouhých jazyků, operační sál apod.). Až se z nemocného stane zdravý, přičte se na vaše konto určitá suma podle toho, jak je nemoc
vážná a její vyléčení náročné. Takto chod nemocnice probíhá v lepším případě, který si za celou hru užijete asi jenom dvakrát. Problémů může nastat celá dlouhá řada.
Pacienti by měli mít trochu pohodlí, takže všude možně byste měli stavět sedačky, květinky, radiátory a záchodky. Jestliže pacienti nemají pohodlí, nikdo k vám nebude chodit a vaše finanční konto bude hubnout. Průběžně musíte vynalézat nové přístroje k léčení i diagnóze. Theme Hospital je budovatelská strategie jako poleno a rozhodně si nezadá s nejlepšími kousky v tomto žánru. Takže čekejte klasické budovatelské problémy. Pacienti by měli mít blízko diagnostická zařízení, ordinace musí být v centru celé nemocnice, protože jsou prakticky výchozím bodem, a ještě vás neustále zaplavují nejrůznější zprávy (starosta touží po prohlídce vašeho zařízení nebo k vám chce urgentně přistát vrtulník první pomoci s několika naléhavými případy). K tomu ještě připočítejte starání se o zaměstnance a desítky hlášení o tom, že doktoři nevědí co s pacientem, neboť neumějí identifikovat jeho nemoc. V Theme Hospital se nezastavíte ani na minutku a závěrečné intro... vlastně outro bude pro vás krásné zadostiučinění za bezpočet stresující chvil, jež při hraní zažijete. Nutno říct, že ty stresové chvilky jsou sice stresové, ale také zábavné, tedy přesně takové, jaké by měly v každé v budovatelské strategii být.
Chod celé nemocnice zabezpečují čtyři druhy pracovníků – lékaři, sestřičky, zruční muži (což je doslovný překlad anglického slova handyman; nechť lingvisté napíší svůj volný překlad do diskuse) a recepční. Všichni zaměstnanci chtějí pochopitelně mzdu a čím je pracovník výkonnější, tím je jeho výplatní páska delší. A kdo co dělá? Recepční stojí za recepcí a směrují nově příchozí k lékařské ordinaci, k základnímu bodu celé nemocnice.
Rychlost recepční je ovlivněna jejími zkušenostmi, málo placené dámy povídají pomalu a nestíhají pacienty vhodně orientovat (neplést s orientací sexuální). Handyman se stará o veškeré mašiny v nemocnici a pravidelně je chodí opravovat – jestliže nestíhá, klidně vám může vybouchnout nový rentgen za několik tisíc. Kromě toho sem tam z kapsy vytáhne koště a umyje podlahu. Nečekejte špínu, ale pouze a jenom zvratky, zelené a se správnou hustotou. Dlouho čekající pacienti mají totiž tendenci zvracet na podlahu. Někdy se stává, že obrácená peristaltika střev postihne většinu nemocných, takže handymani nestíhají uklízet a kašovitá hmota se povaluje všude kolem. Následně vám klesne ukazatel krásy nemocnice a můžete se rozloučit s postupem do dalšího kola.
Roli sestřiček netřeba zdůrazňovat. Dávají pacientům nejrůznější medicínku a také asistují při operacích. Opět platí totéž, co pro zbytek zaměstnanců. Více zkušeností – větší mzda – lepší výkony. A doktorů v celé hře najdete nejvíce. Nejenže pracují prakticky ve všech objektech, ale také vynalézají nové přístroje i objevují dosud nepoznané a neviděné. Tedy jestliže vlastní příslušný diplom. Každý muž v bílém má jednak ukazatel zkušeností (čím víc, tím rychleji rozpozná nemoc, rychleji operuje atp.), tak i diplom. Ten nevlastní úplně každý a když lékař diplom nemá, nemůže vykonávat danou činnost, lépe řečeno, neumí ji. Diplomy jsou celkem tři – psychiatrie, chirurgie a vědátorství. A aby to nebylo tak jednoduché, každý doktor má tři úrovně znalostí, jež určují, jak rychle a zda vůbec se doktor může něčemu přiučit. Tempo posledních misí dosahuje rychlosti blesku a někdy vládnete svou ředitelskou rukou klidně i padesáti zaměstnancům. Koloběh pracovních sil v Theme Hospital funguje, takže s klidem v srdci někoho můžete vyhodit a na jeho místo najmou novou tvář. Avšak není jisté, jestli na seznamu potenciálních nových zaměstnanců naleznete toho
pravého. Některé mise jsou na tomto principu založeny, kupříkladu v jedné si můžete najmou jenom jednoho diplomovaného lékaře z každého odvětví a další specialisty si musíte s jejich pomocí vyškolit. Zaměstnanci nikdy nechodí domů (Theme Hospital je v těchto věcech zjednodušená tak, aby byla co nejzábavnější), a tedy sem tam potřebují odpočinek. A tak jim musíte postavit jednu místnost s kulečníkem, hracími automaty a pohovkami, kde nechávají odpočinout své unavené tělo.
Nebýt originálních nemocí a vtipnému nádechu hry, asi by si hra Theme Hospital své místo v Klasice nezasloužila. V počátečních misích nebudete věřit vlastním očím, co to šílenci z Bullfrogu vymysleli. Jednou k vám přijde chlápek, který by jako z oka vypadl Elvisovi – případ pro psychiatra. Jestliže se léčba zdaří a pacient se převlékne do normálního oblečení, penízky se hrnou. Podruhé si zase muži v bílém lámou hlavu nad člověkem, který má nadměrně velkou hlavu. Řešení? Hlava se propíchne špendlíkem a nafoukne do správné velikosti. Jak prosté. A do třetice všeho dobrého si uveďme poslední příklad. To si vám takhle cestu k recepci razí klobouk, brýle, boty a hůl. Zní to divně, vypadá roztomile. Diagnóza – syndrom neviditelnosti. Šupky hupky do lékárny za sestřičkou, které namíchá nešťastníkovi (no... kdybych já byl neviditelný, tak bych... ) medicínu a ejhle, z ničeho nic se před vašimi zraky objeví onen neviditelný, vlastně už viditelný. Nemocí je celá řada a dalo by se o nich dlouze psát (chronicky vypláznutý jazyk nebo třebas zlomené srdce). Vrcholem všeho je jedna nemoc, kdy k vám přiťapkají čtyřnozí mimozemšťané a vy jim musíte ve velmi drahém přístroji vrátit jejich lidskou podobu. Smrt autoři Theme Hospital pojali nejlépe, jak mohli. Léčba se nezdaří, pacient čeká příliš dlouho, až nakonec nevydrží, nebo neznáte způsob, jak jej vyléčit. A tak človíček umře. Buď z něj vyletí duše, která
následně stoupá do nebe, nebo si pro něj přijde smrtka, v podlaze se objeví díra a společně putují do horoucích pekel.
Přehled nad celou nemocnicí zajišťuje několik nezbytných grafů, tabulek, prostě všech těch věcí, které jsou nezbytnou součástí každé budovatelské strategie. Technické zpracování na tehdejší dobu patřilo k absolutní špičce - parádní SVGA grafika, úvodní intro v klasickém stylu Bullfrogu rozhodně nezůstává pozadu a pohodová hudba ke hře perfektně sedí. Do tohoto odstavce bych ještě zařadil jednu krásnou vychytávku, která se do ostatního textu nehodila. Myši. Malé potvůrky; někdo se jich štítí, někdo je má zase rád, avšak ve hře Theme Hospital do nich můžete střílet. To vám takhle po podlaze občas proběhne myška, co vařila kašičku na zeleném rendlíčku, tomu dala... , vám se kurzor změní v zaměřovač a s krásným zvukem brokovnice můžete myšku několika výstřely poslat do věčných krysích lovišť. A právě to je na hře Theme Hospital krásné. V každé jiné budovatelské strategii by se problém myšího přemnožení řešil deratizatéry, v Theme Hospital ne. Je to prostě milá, úsměvná hra a přitom pořádně těžká budovatelská strategie.
Škoda že se Bullfrog po odchodu Petera Molyneauxe jaksi vypařil, takže o druhém dílu hry Theme Hospital si jen můžeme nechat zdát. Na druhou stranu – Theme Hospital svou grafikou rozhodně nepřipomíná přes čtyři roky starou hru a s chutí si ji můžete zahrát i dnes. Pokud máte takovou možnost, rozhodně Theme Hospital nezahazujete a zkuste si zahrát jednu z nejlepších budovatelských strategií na počítači. Rozhodně neprohloupíte.
