Timeline - cesta zpátky v každém ohledu

  • 2
Kdo zná dílo Michaela Crichtona, nemohl si nevšimnout jeho fascinace novými technologiemi a nejrůznějšími fantastickými teoriemi. Zatím posledním objektem jeho zájmu se stal svět počítačových her a jestli chcete vědět, jak tahle symbióza dopadla, tak máte právě příležitost.
Timeline

Ačkoliv nejsem zrovna fanouškem knih Michaela Crichtona a z jeho děl bych vybrala sotva dvě nebo tři, které bych byla ochotná si přečíst podruhé, čestně prohlašuji, že proti Timeline jsem od počátku nebyla nijak zaujatá. Možná tomu nebudete věřit, obzvlášť poté, co si přečtete celou recenzi, ale přísahám, že je to pravda. Nenávist začala vystrkovat svoje růžky až s postupem hraní, kdy se ukázalo, že nejsem schopná se pohybovat ve světe Timeline déle než čtvrt hodiny, aby se mi přitom netočila hlava a nedělalo špatně od žaludku. Moje nervová soustava se z nějakého důvodu prostě nedokázala na engine hry adaptovat, a mě tak nezbylo, než přetrpět celou hru se studeným obkladem na hlavě. Snažila jsem se, seč jsem mohla, aby to můj recenzentský názor nijak neovlivnilo, ale když se už při pohledu na úvodní logo začnete obávat o průběh věcí příštích, tak nějak to nepřispívá k hratelnosti.

Příběh vám přidělí roli studenta archeologie, který je z 21. století vyslán strojem času na záchrannou misi do Francie 14. století, odkud je třeba přivést profesora Johnstona, který tam záhadně uvízl. Spolu se dvěma dalšími studenty se tak ocitnete přímo uprostřed konfliktu stoleté války, v jejíž vřavě se někde pohybuje hledaný profesor a jeden důležitý předmět, bez kterého se taky nemáte vracet. Příběh není ani dobrý ani špatný (což, jak brzo zjistíte, Timelineje u téhle hry vysoce pozitivní hodnocení), takže se u něj nebudeme zbytečně zdržovat a rovnou kousneme do shnilého jablka.

Timeline ze všeho nejvíc troskotá na nereálných plánech Crichtonovy společnosti. Hned, když se začaly objevovat první zmínky o chystané hře, muselo každého soudného člověka uhodit do očí chvástání, že Timeline bude hra jak pro začátečníky (ba přímo pro lidi, kteří dosud nehráli vůbec žádnou počítačovou hru), tak pro pokročilé hráče. Osobně považuji vytvoření něčeho tak univerzálního za utopii, protože si na žádný takový počin nedokážu vzpomenout (mimochodem by mě zajímal i váš názor, který můžete vyjádřit dole v anketě) a tahle hra je toho smutným dokladem. Není prostě možné neotrávit hardcore hráče tím, že ho na začátku hry donutíte čtvrt hodiny vyskakovat na bednu a koukat nahoru a dolů, případně doleva a doprava. Celým hraním se táhne tlustá, nepřehlédnutelná niť nápomocných aktivit všech okolo vás, až vám to poleze krkem. Přítelkyně v modrém vám stále vnucuje, co máte udělat, a když jste od ní násilně odloučeni a těšíte se, že si konečně užijete trochu svobody, zjistíte, že jste vybaveni něčím, co jí umožňuje vám přímo do ouška udílet další a další rady.

Největším průšvihem Timeline je proto hratelnost - ještě týden se budu vzpamatovávat z hrůzostrašné epizody ve mlýně, kde pořád jen někam skáčete, něco podlézáte Timelinenebo se něčeho chytáte. Ani jinde to není o moc lepší - strašlivé akční vložky na vás vyskakují každou chvíli a každá další je horší než ta předchozí. Představte si, jak slalomem mezi balvany sjíždíte horskou stezku a cestou sbíráte uzdravovací jablíčka a vinné hrozny, abyste na konci mohutným výskokem překonali propast chybějícího mostu a přistáli celí potlučení (spíš psychicky než fyzicky) kdesi v údolí. Pak si zkuste představit, jak sedíc na konci cváláte pět minut hořícím městem, přičemž kůň běží sám stále vpřed a vy jen mačkáte šipku doleva a doprava, případně tlačítko pro skok, s jehož pomocí překonáváte padající trámy a shluky lidí. A to jsem se ještě nezmínila například o poskakování po tlačítkách z důvodu toho, že jste se zmenšili a nemáte dost síly na to, abyste je zmáčkli nebo o naprosto nudném rytířském souboji, kde musíte z koně srazit tři chrabré protivníky za sebou. Není to zábavné ani za mák a nějakou invenci aby v tom člověk hledal s mikroskopem.

Celá hra je navíc neuvěřitelně snadná (právě provádím dokončovací práce na návodu, ale skoro se ho bojím uveřejnit, abyste se snad neurazili, že mám o vašem IQ tak nízké mínění) a to tak, že velmi. Zhruba po hodině hraní mi začalo být podezřelé, proč 80% stráží stojí otočených zády ke mně. Buďto se já se svou postavou plížím pokaždé nějakým supervýhodným směrem, kterým zároveň neustále hledí všechny postavy ve hře, nebo mě mají autoři za blbečka, kterému je třeba všechny protivníky otočit tak, aby se k nim nebál přiblížit. Pokud náhodou někdy nastane případ, že je pohromadě strážných víc Timeline a nedejbože nejsou všichni příhodně natočeni směrem ode mě, řeší se to tak, že dva kroky od nich je pokaždé nějaká postranní chodba či tajný tunel, kterým lze taková zalidněná místa obejít. Pro zpestření prekérních situací se autoři rozhodli přidat ještě tu možnost, že Kate všechno obstará za vás, čímž ve vás její postava musí nutně vyvolávat komplexy méněcennosti - zatímco vy se někde krčíte za zdí, ona sama vyřídí skupinku vojáků a neutrpí přitom ani tolik zranění, aby se musela shánět po nějakých občerstvovadlech.

O nějakých rozhovorech nemůže být ani řeč. Většinu času jen posloucháte - Kate, stráže, postávající občany, prostě všechny okolo vás, až máte pocit, že k tomu všemu dění asi ani nemáte co říct. Možná byste na ně ani nemuseli mluvit, kdybyste je mohli aspoň zabít, ale to právě nejde. Vaše jediná kloudná interakce s ostatními lidmi je skrze omračovací tyč (při cestě do minulosti je zapovězeno kohokoliv zabít), a tak si musíte vystačit se šťoucháním místo se střílením či sekáním mečem. Naštěstí je Timeline kromě toho, že je hrou špatnou, taky hrou krátkou, takže hráčovo utrpení nebude trvat dlouho.

Další smutnou kapitolou jsou chyby ve hře. To, že se postavy zasekávají o veřeje a vůbec o všechno, kolem čeho projdou, to bych spolkla bez protestů (k vidění je to totiž ledaskde). To, že se občas po nahrání pozice Timelinemusíte dívat na svou společnici, které upadla její vlastní hlava a místo ní jí narostla bílá sádrová bysta, popelavá hlava mumie, celokovový zlatý odlitek nebo cokoliv jiného složeného z textur obsažených v příslušné obrazovce (ukázka je vidět na některém z obrázků), už je o něco znepokojivější, ale přežít se to dá. Nejhorší ze všeho je ale skutečnost, že autoři evidentně nepočítali s tím, že by někdo mohl mít na posloupnost úkolů ve hře jiný názor než oni, a proto hru můžete snadno rozhodit tím, že předepsané akce vykonáte v nepředepsaném pořadí. Kupříkladu brzy po začátku hry je třeba dostat se do hospody, kam vás ale bez peněz nechtějí pustit. Ty si proto musíte opatřit účastí ve střeleckém klání, které se koná hnedle opodál. Žádoucí postup je tedy nejprve se pokusit vejít do hospody a po odmítavém postoji dveřníka se pokusit o výdělek střílením. Pokud si však nejdřív vystřílíte zlaťáky a teprve pak se zkusíte vejít do hospody, stejně vás tam zmatený dveřník nepustí a bude vás nutit k lukostřelbě. Byla by to sice otrava účastnit se jí podruhé, ale budiž - kdyby vám to konečně otevřelo dveře do hospody, nakonec byste k tomu i byli svolní. Potíž je v tom, že už není střílet na co - vycpané pytle jste zlikvidovali už při prvním střílení a teď tam chudinky leží rozmetané na zemi, zatímco vaše šance na vstup do té zatracené putyky mizí v nedohlednu. Osobně jsem v sobě nenašla sílu, zkoušet se z té šlamastyky dostat - prostě jsem si nahrála starou pozici a udělala všechno tak, jak si to autoři naplánovali.

Timeline

Ačkoliv se grafika na první nezdá tak hrozná, často hrozná je. Velké plochy jednolitých barev jsou v Timeline tak častým jevem, že brzo uvyknete výhledu, kdy dvě třetiny obrazovky pokrývá divná flekatá textura, zatímco na té jedné třetině se tísní něco ke koukání. Opravdu nevyžaduji žádné ohňostroje barev, ale při hraní Timeline musí člověk každou chvíli bojovat s počínající depresí vyvolanou pohybem v převážně hnědém světě. Pouze některé lokace vypadají k světu a to se k jejich jednotlivým částem ještě nesmíte moc přiblížit, aby se vám ta krása nerozplizla do malých čtverečků. Okna jsou ve hře reprezentována zásadně placatou imitací zamřížované krajiny, která se ani po přimhouření obou očí neblíží pohledu z okna. Naproti tomu animace postav jsou slušné, nikdo se nepohybuje prkenně ani nebruslí. Z technického i všeobecného hlediska je nejpovedenější částí hry hudba, což svádí k tomu, vypnout monitor a nechat hru běžet bez toho, že byste se na ni dívali nebo ji snad dokonce hráli. Myslím, že psát jakýkoliv závěr by bylo zbytečným opakováním všeho výše uvedeného. Prostě se té hře vyhněte a zkuste si raději přečíst její literární podobu.

Timeline
Výrobce: Timeline Computer
Distributor: Eidos Interactive
Distributor v ČR: Bohemia Interactive, hra se prodává za 1499,- Kč
Oficiální homepage: www.timelineworlds.com
Minimální konfigurace: Pentium II 266, 64 MB RAM, 3D karta (8 MB RAM)
Doporučená konfigurace: Pentium II 300, 64 MB RAM, 3D karta (16 MB RAM)
3D karty: ano
Multiplayer: ne
Verdikt: Pan Crichton by se měl spíše orientovat na své knižní bestsellery a nebo si vzít dvouměsíční stáž u některého renomovaného vývojářského týmu.
Hodnocení Začátečníci: 45%, ostatní: 35%