Timeshift - hutná akce!

  0:01aktualizováno  0:01
Překvapivě kvalitní a napínavé zážitky jsme si odnesli z vývojovými peripetiemi sužované akce, která vás zavede do temné orwelovské budoucnosti a dovolí vám manipulovat s časem, a to hned několika způsoby!
80

TimeShift

Platforma: PC
Výrobce: Saber Interactive

  • Svižná akční hratelnost
  • Manipulace s časem
  • Později už hra není tak strhující
  • Ledabylý příběh

Znovuzrozený Timeshift tak není žádnou revolucí, ale po většině stránek velmi povedenou střílečkou, která zpočátku ohromí, pak sice z nejvyššího standardu trochu sleví, ale nudit se po dobu těch zhruba deseti hodin nebudete ani minutu.

Herní karta

Ne každá hra má takové „štěstí“, aby byla dokončena hned dvakrát. Ale Timeshiftu se to povedlo. Saber Interactive tuto střílečku vyvíjelo nejprve pod Atari, jež je a ještě více bylo známo svým tlačením na pilu, které často stálo nadějný titul vavříny. Ono když jste v rudých číslech, snažíte se ošidit co se dá. Timeshift byl ale na Atari zjevně příliš velkým projektem, protože se ho rozhodlo prodat konkurenčnímu Vivendi. Pod ním vývoj de facto doběhl, dokonce před zhruba rokem a půl vyšlo první demo a zdálo se, že vydání nestojí nic v cestě. Vivendi ale v poslední chvíli zasáhlo a podle něj nedostatečně kvalitní titul nechalo tvůrce z velké části přepracovat. Jeden by se na to vykašlal, ale když se podíváme na výsledek, byla by to velká škoda, protože ozdravná kůra udělala jedné z předních akcí letošního podzimu dobře.

A začátek hry je opravdu efektivní, kdy se Timeshift nemusí bát ani před takovou konkurencí, jako je Half-Life 2.

Příběh se točí kolem speciálního obleku, díky kterému je možné manipulovat a dokonce cestovat časem. Toho však využije mocí posedlý despota, který se díky šikovnému mundúru dostane do budoucnosti a zřídí si tu vlastní diktaturu ve stylu Velkého bratra. Na našem hrdinovi je, aby se oblékl podle stejné módy a vydal se padouchovi zkřížit jeho plány. A začátek hry je opravdu efektivní, kdy se Timeshift nemusí bát ani před takovou konkurencí, jako je Half-Life 2. Jedna naskriptovaná událost střídá druhou a atmosféra by se dala krájet. To se takhle nacházíte uprostřed přestřelky s nepřáteli krytými bariérou, když v tom se zpoza rohu vynoří mech, jehož neohrabaný pohyb vyústí v devastaci několika domů. Ani ne o čtvrt hodinky později potkáte skupinku rebelů, kteří se zoufale kryjí před další mechanickou nestvůrou, která je nahání svým kulometem a raketami.

VIDEO

Pokud by takhle vysoké tempo hry vydrželo po její celou dobu, museli bychom uvažovat o přehodnocení šancí na titul akce roku, nicméně to se bohužel nedaří. Po vysoce explozivní hodince dvou v úvodu hra přeci jen začne stagnovat a stává se z ní víceméně tradiční akce s mnohem menším počtem „wow“ efektů, než sliboval začátek. Pak si hráč může i vydechnout a začne přemýšlet o příběhu, což není tak zcela rozumné, protože příliš otázek vám Timeshift nezodpoví. Do jaké budoucnosti jste se to vlastně dostali. Co za pohnutky vede ďábelského doktora? A proč teď děláte zrovna to a ne ono? Musíte se smířit s tím, že když už nějakou odpověď dostanete, bude hodně povrchní. Filmové sekvence mezi misemi se povedly, ale opět tu jsou především pro efekt. Přitom již zmíněný Half-Life 2, F.E.A.R. či Bioshock ukázaly, že i akce může mít propracovanější a hlubší děj. Zrovna k ponurému prostředí Timeshiftu by se jednoznačně hodil.

Kromě hodně intenzivního zážitku zpočátku a stále zábavné akce později má však hra přeci jen další trumfy. Jedná se především o promítnutí funkcí časoprostorového obleku přímo do hratelnosti. Timeshift je tak po Maxi Paynovi další hrou, která posouvá manipulaci s tokem času o něco dále. Můžete ho nejen zpomalovat, ale dokonce zastavit, a aby toho nebylo málo, tak i přetočit nazpět. Často se s tím pojí různé logické problémy. Například musíte přejít vratké prkno, které se ale za normální okolností propadne. A tak čas zpomalíte, přičemž začnete na lávce balancovat – a kupodivu bez problému přejdete. Jenže o takových chytácích se často dozvíte metodou pokus-omyl. Upozornění, že by něco takového bylo potřeba, přichází obvykle až příliš pozdě. Pak se hodí přetočení času, ale to není univerzálně nasaditelné, takže nakonec dojde i na nepopulární vyhledávání a nahrávání starých pozic. Každopádně jde o příjemné zpestření hry. Ta ho navíc usnadňuje komfortními funkcemi. Ačkoliv vás ve třech variantách manipulace s časem nikterak neomezuje, na různých místech předkládá nejvýhodnější možnosti, které pak lze okamžitě aktivovat. To se hodí.

Filmové sekvence mezi misemi se povedly, ale opět tu jsou především pro efekt.

Ještě důležitější než při spíše výjimečných hádankách je práce s časem v přestřelkách. Hra na vás posílá výhradně slušné přesily (rozhodně ale ne takové jako třeba v Painkillerovi), které jsou konvenčním způsobem často nepřemožitelné. A ani se zpomalením či rovnou zastavením času to není žádná procházka růžovým sadem. Protivníci vydrží hodně zásahů a sami se dokáží trefit i z velké dálky. Jejich umělou inteligenci navíc vyznamenává skutečnost, že se snaží schovávat za četnými překážkami, a když po sobě pálíte z úkrytů, budou se vás snažit dříve či později obejít. Timeshift má jednu z nejlepších AI poslední doby, byť má i nápadné výpadky. Příjemné ale je, že nepodvádí. Když kupříkladu zastavíte čas a zastřelíte pár vojáků, budou se po vás jejich zbylí kamarádi poohlížet na místech, kde jste byli naposled spatřeni. Vy ale můžete být už za jejich zády a řádně si je vychutnat. Zábavné je také vystřelit nepřátelům z rukou zbraně. To pak neví, co si počít. Potěší i dobře zpracované zásahové zóny – trefíte-li soupeře do nohy začne kulhat. Přes to všechno ale Timeshift není žádným cirkusem, ale zůstává hodně vyzývavou hrou.

Ještě před vydáním jsme se obávali nepříliš zajímavých lokací. Hra nás však příjemně vyvedla z omylu. Temné město, ve kterém stále prší a jež je utiskováno represivními složkami, přímo sálá orwellovskou atmosférou. Nezůstane ale jen u válkou poničených ulic, podíváte se i do rozlehlých údolí, kde si zařídíte svižnou čtyřkolu a o pár misí dále už budete likvidovat osazenstvo muniční fabriky. Klady a zápory

Přitom platí, že se tvůrcům podařily především exteriéry a interiéry spadají svým často nevýrazným prostředím spíše k průměru. Co se zbraní týče, žádnou velkou revoluci nečekejte, ale určitě musíme pochválit dobrý akční model všech kvérů, s nimiž je radost zacházet.

Grafika potom patří určitě k tomu lepšímu, co dnešní technologie dokáží nabídnout. Některá místa sahají snad až na špici, celkový dojem ale přeci jen sráží nějaké ty nedodělávky. I tak ale platí, že se na Timeshift budete rádi dívat a ještě radši poslouchat. Pro jistotu si ale ověřte, že na to váš počítač má sílu.

Ačkoliv vás ve třech variantách manipulace s časem nikterak neomezuje, na různých místech předkládá nejvýhodnější možnosti, které pak lze okamžitě aktivovat.

Znovuzrozený Timeshift tak není žádnou revolucí, ale po většině stránek velmi povedenou střílečkou, která zpočátku ohromí, pak sice z nejvyššího standardu trochu sleví, ale nudit se po dobu těch zhruba deseti hodin nebudete ani minutu. Práce s časem jednoznačně osvěžuje hratelnost a atmosféra rovněž stojí za zažití. Proto by Timeshift neměl minout žádný fanda akcí.

Autor:


Hodnocení hry

Redakce

80 %

Čtenáři

86 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 358 čtenářů

Nejčtenější

Herní rekordman má 1 720 platinových trofejí. Vypadá, jako kdyby nespal

Herní rekordman Hakam "Hakoom" Karim

Bahrajnec Hakam Karim, vystupující pod přezdívkou Hakoom, se stal oficiálním držitelem Guinnessova rekordu v počtu...

Kvůli ukliknutí se ze hry stal nečekaný hit, vývojáři stejně nezbohatli

Evolvation

O tom, že i špatná reklama je stále reklama, se přesvědčili nezávislí vývojáři z nizozemského týmu HyperReuts. Poté, co...



Sedm nejtypičtějších výmluv chudáka hráče

Hráč na kokainu - ilustrační foto (Angry Gamer)

Za okny pomalu vychází slunce, na krku spousta povinností a rozechvělé prsty ospalého hráče se jen velmi neochotně...

RECENZE: Call of Duty: Black Ops 4 je pro sérii přelomovým dílem

Call of Duty: Black Ops 4

Veleúspěšné Call of Duty letos poprvé odvrhlo kampaň pro jednoho hráče a láká fanoušky na svoji verzi populárního módu...

Pět nadějně vypadajících komiksových her, z nichž se vyklubaly propadáky

Superman: The New Superman Adventures

Doufalo se v hodně, dostali jsme málo. Připomínáme pět komiksových videoher, které to projely na plné čáře.

Další z rubriky

Šťastný je ten, kdo si nepamatuje minulost? Recenze We Happy Few

We Happy Few

Dlouho očekávaná survival akce z dystopického světa je konečně tady. Má cenu se do ní pouštět, nebo si radši máte dát...

RECENZE: State of Mind je i přes spoustu chyb zajímavým sci-fi příběhem

State of Mind

Ambiciózní novinka od německých adventurních specialistů z firmy Daedalic detailně rozpracovává témata, nad kterými se...

RECENZE: Not Tonight je sžíravá kritika Velké Británie po brexitu

Not Tonight

Jak by mohly vypadat děsivé důsledky brexitu? To zjistíte v kůži jednoho nešťastníka, jehož život se rázem změnil kvůli...



Najdete na iDNES.cz