Titan Quest: Immortal Throne

Datadisk k nejlepšímu klonu Diabla vás zavede do říše řeckého boha Háda, který vyvolal rebelii a chce ovládnout svět. Přídavek to je povedený, nabízející slušná zlepšení i atraktivní, byť ne moc dlouhé dobrodružství.

Určitě nejsme sami, kdo považuje Titan Quest za nejlepší diablovku. Samozřejmě jen v případě, pokud si odmyslíme samotný vzor, který, jak jsme se už několikrát přesvědčili, je nedostižný. Ale Titan Quest v mnoha očích hravě poráží silnou konkurenci v čele se Sacred, Dungeon Siege či nejnověji Silverfall. Mnohem důležitější však je, že ani prodeje za nadšením hráčů nezaostaly – výtvor Iron Lore se na několik týdnů vyhoupl do čela žebříčků, na základě čehož si autoři mohli dovolit odstartovat vývoj datadisku. Vždyť každá správná diablovka musí mít aspoň jeden svůj add-on. Chce-li totiž někdo čelit oblíbenosti velkého Diabla, musí se přesně držet konceptu nastoleného Blizzardem. Po zahrání Immortal Throne můžeme říci, že se Titan Quest svému vzoru zase o kousek přiblížil. V případě, že už jste si dlouho pořádně nezaklikali a chybí vám to, následující řádky vás přesvědčí o tom, že dlouho presovaný tlak lze velice jednoduše uvolnit právě u tohoto titulu.

Zdejší bůh Hádes ohrožuje svět jednou vlnou démonu za druhou, a ačkoliv příběh zřejmě příliš sledovat nebudete, posílá je většinou přímo hlavnímu hrdinovi do cesty.

Kdo by to byl řekl, že takový výlet do říše mrtvých může působit tak živě? Immortal Throne nastavuje příběh původního Titan Questu a zavádí tak pokořitele titánů do hodně hlubokého podzemí. Zdejší bůh Hádes ohrožuje svět jednou vlnou démonu za druhou, a ačkoliv příběh zřejmě příliš sledovat nebudete, posílá je většinou přímo hlavnímu hrdinovi do cesty. V datadisku budete pochopitelně opět kosit hordy nepřátel, sbírat vybavení a učit se novým schopnostem. A jelikož přídavek spolu s patchem 1.1 přináší do celého systému hry smysluplná vylepšení, poznáte jeho vliv i v již prošlých aktech.

Immortal Throne přidává pátou kapitolu, přičemž lze prohlásit, že tato je o něco delší než čtyři předcházející, ale za to je opravdu pouze jedna, což znamená herní dobu někde mezi osmi až deseti hodinami. Hodně zkušení hráči dobrodružstvím profrčí dost možná ještě rychleji. Ostatně do Hádovy říše se nováčci stejně nepodívají. Nejprve je totiž zapotřebí projít původním příběhem, teprve poté se vám o mnoho obtížnější končiny pátého aktu otevřou. Naštěstí funguje import charakteru z originálu, ale v případě, že si chcete půjčit postavičku třeba od kamaráda, tvrdě narazíte, protože hra obsahuje docela nepochopitelné svázání hrdiny s klíčem, takže v tomto případě musíte využít neoficiálního prográmku, což už jsou přeci jen zbytečné obstrukce. Asi by nám to tak nevadilo, pokud by hra obsahovala výběr pokročilých postav, se kterými by bylo možné rovnou skočit do nového aktu – tak tomu ale není. Dovedu si představit, že hráči, kteří původní hru projeli a zapomněli si uložit data, nebudou mít chuť ani čas projíždět zhruba třicetihodinovou hru znovu a budou tak od jinak povedeného datadisku odrazeni.

Ale zpět k samotné hře. Po velkolepém vítězství nad dosavadním nejvyšším bossem Typhonem se hrdina ocitá opět na Rhodu, kde mu místní senzibil poreferuje o Hádově rebelii, se kterou musíte udělat krátký proces. Immortal Throne hráče provede po plážích mýty opředeného ostrova, později se podíváte do, o poznání nepříjemnějších bažin, abyste se promlátili až na břeh dobře známé řeky Styx. Pochopitelně se nevyhnete ani krásným elysejským pláním a atmosférickému podsvětí. Obsah je opravdu hodně nahuštěn a nestane se vám tedy, že byste toho kterého prostředí začali mít plné zuby. To se se stoprocentní pravděpodobností dříve změní než aby z tohoto důvodu vyvstal stereotyp.

VIDEO

Immortal Throne přidává pátou kapitolu, přičemž lze prohlásit, že tato je o něco delší než čtyři předcházející

Jistě se těšíte na nová monstra a autoři nenechají vaše očekávání nenaplněna. Řadoví pohůnci nestojí příliš za řeč, ačkoliv musíme přiznat, že se opakují možná častěji, než by bylo záhodno. Plně to nicméně vynahrazují větší nepřátelé. Teď nemluvíme pouze o bossech. Přítomni jsou totiž jacísi „hrdinští“ protivníci, jejichž vizuální schránku uvidíte za hru vícekrát, ale ne tolikrát, aby se vám okoukala. Pak tu jsou nejrůznější, rovněž speciální, nepřátele představující překážku v úspěšném zakončení questů. V těchto kategoriích tak narazíte na přerostlé kraby, obří hmyz či podivné fúrie. No a pak jsou tu samozřejmě ti největší z největších – zmínění bossové. Prozradíme vám jen Chárona, převozníka na řece Styx, kterého jsme si z řeckých bájí představovali jako víceméně hodného staříka, autoři ho však prezentují jako vypečeného démona, který vám teprve po své první „smrti“ dá zakusit, co doopravdy umí. Vpravdě monumentální je i závěr, tedy poslední level, který je až po okraj naplněný těmi nejhrozivějšími a speciálními schopnostmi oplývajícími monstry. Zde obtížnost dramaticky stoupá. Slabší charaktery budou i přes neustálé chlemtání životadárných flakónků umírat, což může být sice frustrující, ale vezměte v potaz, že je to opravdové finále. A je jedině dobře, pokud není procházkou růžovým sadem. Nakonec diablovky byly vždycky o výzvách a tahle je pěkně velká.

Ve městech narazíte krom mnohých questů i na dvě zbrusu nové služby. Především karavana nám přišla velice užitečná. Jednak supluje funkci truhly z Diabla 2, takže si do ní můžete ukládat všemožné haraburdí a jednak dokáže převádět předměty z jednoho rozehraného charakteru na druhý. To výborně nahrává setovým předmětům. Ani jakéhosi zaklínače není vůbec od věci využívat. Z různých přísad a receptů dokáže udělat poměrně slušné artefakty. Pro ty je v inventáři zvláštní místo, přičemž pokud se je rozhodnete aplikovat, zvýší vám například atributy, ty lepší potom zpřístupní rovnou zajímavé schopnosti, jako například kouzla. Nesmíme zapomenout ani na nové povolání, ačkoliv si nejsme úplně jisti, zda se dočká široké obliby. Jde o snového mága, který dokáže hibernovat nepřátele, vyvolává nestvůry z nočních můr a má vůbec celou plejádu psionckých skillů. Z těchto všech zlepšení profituje i původní hra, takže nakonec nemusí být tak špatné si ji zahrát od znova.

Klady a zápory

Smysluplná vylepšení
Tradiční hratelnost

Přeci jen krátké
Nutnost mít prošlou původní hru

599 Kč
České titulky

Immortal Throne hráče provede po plážích mýty opředeného ostrova, později se podíváte do, o poznání nepříjemnějších bažin, abyste se promlátili až na břeh dobře známé řeky Styx.

Po grafické stránce se mnoho nezměnilo. Hra pořád vypadá výborně, navíc nová prostředí jsou vážně atraktivní. Zvuk je stále náležitě sytý, pouze některé hudební motivy se do hry příliš nehodí – není jich však mnoho. Ačkoliv tak má Immortal Throne své chyby, není příliš dlouhý a zlepšení mohl nabídnout i druhou hrst, jde o řádný přídavek, který si všichni milovníci Titan Questu jistě nenechají ujít. Už jen proto, že postava s maximálním, 75. levelem má něco do sebe.