Tom Clancy’s Rogue Spear: Black Thorn

  • 7
A je tady další datadisk, jenž kráčí ve šlépějích populární série Rainbow Six a k jehož spuštění nemusíte vlastnit předchozí plnou verzi hry Rogue Spear. Tentokrát nás ale čeká dost misí na to, aby mohli být všichni příznivci taktických akcí spokojeni. Na druhou stranu je to vlastně pořád to samé a je tedy zřejmé, komu je hra primárně určena.
Rogue Spear: Black Thorn

Pakliže jste fandové taktických akcí a ještě více série , určitě vás potěší informace týkající se dalšího rozšíření této oblíbené edice, jež se nazývá Black Thorn a jedná se o stand-alone datadisk, tedy k jeho spuštění nepotřebujete předchozí titul Rogue Spear.

Black Thorn nenabízí vcelku nic nového a žádných zásadních změn a vylepšení se nedočkáte. De facto by stačilo říci, že tady máte nové mise a pár dalších zbraní. Pakliže se vám herní mechanismy Rogue Spear zajídají, nebo čekáte na něco jiného v tomto žánru, nenabízí Black Thorn pohříchu nic natolik významného či převratného, aby vás přesvědčil pro svou koupi. Ale jestliže patříte k sortě lidí neznající fenomén tohoto typu her, nebude od věci malé představení, oč zde vlastně přicházíte.

V první řadě je důležité říci, že hra je rozdělena na několik misí (konkrétně tu máme devět singleplayerových a šest multiplayerových map - tyto si však můžete střihnout i v singlu), přičemž v každé vás čeká nějaký typický úkol (osvobozování rukojmích je stále vděčný motiv), jehož splněním je mise úspěšná a můžete postoupit do té další v pořadí. Naopak nesplněním, a to byť i dílčí části (např. osvobodíte pouze jedno rukojmí ze dvou), je okamžitě a bez pardónu konec a celou misi začínáte znovu od jejího začátku. Nemohu si pomoci, ale některé úseky si tak nejednou Rogue Spear: Black Thorn vyzkoušíte systémem pokus-omyl a určitě bych přivítal, kdybyste si v misi mohli alespoň jednou uložit (což není možné, vždy až po jejím skončení), abyste nemuseli fázi, jíž máte již v malíčku, celkem zbytečně absolvovat třeba i několikrát po sobě. Váš postup přitom koordinujete až se čtyřmi dalšími týmy (samozřejmě, že jejich počet je odvislý od vašeho výběru), kdy každý čítá maximálně čtyři muže/ženy, přičemž ještě před vstupem do mise lze naplánovat jejich detailní chování, kde za pomoci tzv. spouštěcích kódů posléze aktivujete jejich postup v samotné akci vpřed. Plánování mise je samozřejmě prima, ale osobně mi to k srdci nijak zvlášť nepřirostlo, mimo jiné proto, že váš plán během akce paradoxně nelze pozměnit, což je jedním slovem šlendrián. A pokud tohle někdo pojímá jako simulátor protiteroristické jednotky, tak je vůčihledné, že při podobném pravidle je v tomto odvětví asi dosti velká fluktuace. Proč mne to tak čílí? Protože během střetu se může přihodit řada nepředvídatelných věcí, které dosti významně naruší chod naplánované akce, pročež pak nezbývá mnoho možností, jak si s nastalou situací poradit bez zbytečných ztrát ve vlastních řadách.
Nicméně už na samém začátku se můžete vykašlat na celé tohle rádoby plánování, shlédnout mapu lokace s označením (zhruba) výskytu nepřátelských sil, vybrat své muže (tady též s ohledem na jejich specializaci), zvolit vhodný zbrojní arzenál (opravdu pestrá paleta střelných zbraní a také
Rogue Spear: Black Thorn propriet, kde nechybí klasický Heartbeat, s jehož pomocí dokážete lokalizovat postavení blízkých nepřátel), posléze rozdělit vojáky do jednotlivých skupin a nakonec nezbývá, než vstoupit tvrdě do akce. Do akce, odehrávající se sice v pohledu první osoby, avšak dle vašeho gusta či momentální potřeby lze použít third-person, díky němuž se příležitostně nadějete lepšího povědomí o situaci. Pro korektní ovládání všech týmů se „přepínáte“ mezi veliteli jednotlivých oddílů a jako takový pak můžete zadat několik specifických příkazů, kterými koordinujete úsilí vašeho momentálně vybraného mužstva. Zadáte-li „Cover“, budou vaši muži jistit jistý úsek před vámi (pročež můžete aktivně "vstoupit" do velení druhého oddílu a s ním se pak s klidným srdcem obrátit k hlídanému místu zády), nebo také můžete přimět spolubojovníka k otevření dveří a vhození oslepujícího granátu do místnosti, po jehož explozi se všem blízko stojícím subjektům velice špatně zaměřuje. Navrch zde máte tři režimy určující rychlost pohybu, kde vám ostatní mohou krýt záda a rychle reagovat na výskyt teroristy i během rychlého přesunu!

V pohybových aktivitách vašich vojáků najdeme chůzi a běh (zde se zohledněním případného zranění), přikrčení se a výbornou volbu vyklánění se zpoza rohu, což ve spojitosti s okamžitou střelbou v jakékoliv pozici přijde velice vhod. Zvláště, když jedna kulka zabíjí, takže při tomto nemilosrdném pravidle je zvýšená obezřetnost na místě. Zaměřovací režim dále nabízí funkci Rogue Spear: Black Thorn „Auto Aim“, díky které se náměr automaticky zacílí i na hodně daleko stojícího nepřítele, což je fajn, protože bez této „feature“ by mi celá série přišla až nepříjemně obtížná. Také tu oceníte funkci zoom, jíž má většina zbraní, snad jen lze politovat momentu, že přibližování náměru mohlo být řešeno postupně! Herní interface zůstal naprosto nezměněn, pravidla taktéž, příjemným znovuvylepšením standardního plnění misí, majících opět ten sympatický příběhový podtext (zakládající se na skutečných teroristických činech), je zajímavý výběr dalších herních módů po skončení konkrétní mise, kde najdeme oblíbený Lone Wolf (kde se musíte ve zdraví prostřílet či proplížit lokací) či Terorist Hunt (v němž je nutné zlikvidovat všechny teroristy, jejichž počet si před vstupem do mise určíte), Defend (bránění jistého místa - jako když se snažíte znemožnit protivníkům aktivaci přepínače v blízké místnosti) apod. Tohle všechno je každopádně vítané a vděčné schéma, znatelně prodlužující životnost zde recenzovaného datadisku, u něhož se asi jako největší klad dá brát multiplayer, nabízející jednak opravdu pestrý výčet herních režimů a druhak fakt, že v něm lze absolvovat jakoukoliv zde nabízenou mapu (i tu pro singleplayer s nutností dodržet úkoly původně singleplayerové mise za spolupráce zúčastněných hráčů – každý však ovládá toliko jednotlivce a nikoliv tým) v kooperativním nebo versus módu! K čemuž dále patří rozšíření výběru příslušenství, kde navíc najdeme třeba C4 či rušičku pro Rogue Spear: Black Thorn Heartbeat. Dle mého je však jedním ze záporů multiplayeru skutečnost, že zejména zbraně tu vybíráte naslepo, neboli musíte vědět, co se přesně skrývá za strohým typovým označením.

Co říci ke grafické stránce? Hra běží na stejném enginu jako Rogue Spear, a tak nebudete mít problémy ani na slabších počítačích, přičemž vizuální podoba nevyhlíží tak špatně, jak by se možná dalo usuzovat, ale ze židle vás rozhodně nezvedne. Mapy, kde se nadějete jak interiérů, tak exteriérů, nejsou nijak mimořádně rozlehlé, nenabízejí nějak velkou svobodu konání a cesta skrze každou oblast tak nabízí vlastně jen pár možností, a tudíž jenom několik alternativ svého řešení, které se komplikuje nevyváženou umělou inteligencí protivníků, kdy tito mnohdy reagují naprosto příkladně, jindy zase jdou jako ovce na porážku a zpravidla je nijak zvlášť nevyruší z klidu ani přítomnost mrtvého spolubojovníka (tady nemůžu nevzpomenout na první díl Commandos, kde nepřítel po nalezení svého mrtvého vojáka vzápětí povolal do boje téměř celou divizi wehrmachtu, což je zase druhý extrém). Jejich počet je přirozeně předem daný, ale stejné to je i s jejich postavením v lokaci, které je neměnné, a neškodila by nějaká významná generace pozice (i když při absenci funkce Save je skoro lépe, že tomu tak není). Interaktivita prostředí se omezuje ponejvíce na otevírání a zavírání dveří a jinak skvělou možnost Rogue Spear: Black Thorn překonávání nevysokých platforem se zohledněním indikátoru prodlení, během něhož nelze dělat nic jiného – což platí též pro výše uvedenou dveřní činnost či dobíjení zbraně.
Hudební složka má příležitostně efektní orchestrální vstupy, mající téměř filmový podtext (zejména můžu pochválit doprovod skrze počáteční briefing a přípravu do akce) a zvuková část se pak omezuje hlavně na charakteristické ozvučení blízkých kročejů, střelby ze zbraní či hlášek v éteru nejen od vašeho mužstva.

Co říci na úplný závěr? Jak jsem již předeslal, je to stále to samé, ve stejném kabátě a shodnými pravidly, stejnými chybami (zejména v okamžiku „Misson Failed“ bych uvítal ozřejmení, kde že jsem přesně udělal chybu), ale též pořád dostatečně návykové. Ale vzhledem ke skutečnosti, že v tomto ohledu Red Storm už trochu vaří z vody a že za rohem je mimořádně dobře vyhlížející , je Black Thorn určen do rukou pouze hardcore fans (mezi něž se také řadím)! Á propos. Pakliže se chcete pokochat větším počtem screenshotů, doporučuji tuto naši galerii.

Tom Clancy’s Rogue Spear: Black Thorn
Výrobce: Red Storm
Vydavatel: Ubi Soft
Distribuce v ČR: Playman, český manuál
Hratelná demoverze: BonusWeb.cz
Oficiální homepage: www.redstorm.com/blackthorn
Minimální konfigurace: procesor PII 266 MHz, 64 MB RAM, 550 MB HDD
Doporučená konfigurace: procesor PIII, 128 MB RAM, 1 GB HDD
3D karty: ano
Multiplayer: ano
Verdikt: Stále stejná písnička, která se díky své délce bude fandům žánru pořád dobře poslouchat. Jinak ale nic nového pod sluncem.
Hodnocení 70%


Témata: simulátor