Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tom Clancy´s EndWar – vrtulník vládne třetí světové

aktualizováno 
Třetí světová – kdo by si ji přál? Nikdo. Kromě zvláštní sorty lidí, zvané hráči.
70

Tom Clancy's EndWar

Platforma: Xbox360
Výrobce: Ubisoft

  • Dobře fungující headset
  • Na RTS nezvyklá perspektiva
  • Pohledná grafika
  • Zajímavý multiplayer
  • Repetitivní mise
  • Plytký příběh
  • Takhle že by vypadala třetí světová?
  • Chyby umělé inteligence

Zábavná, byť ne zrovna přelomová RTS, bodující dobře začleněným využitím headsetu. Repetitivnost singlu vynahrazuje multiplayer se zapojením hráče do skutečné „světové války“.

Herní karta

Tom Clancy´s EndWar

Tom Clancy´s EndWarMožná v tom nejedou jen hráči a virtuálně. Možná vojenské akademie nebo jiná podhoubí legálního násilí občas vyprodukují mozek tak zelený, že by rozpoutal nový světový konflikt klidně ještě dnes. Tom Clancy tomu každopádně věří, případně předstírá, že věří, a jeho konto v bance mu dává za pravdu. Což automaticky neznamená, že dílka s jeho značkou kupujeme proto, že bychom věřili my jemu.

Příběhy, jimiž Tom oblažuje videohry, bývají řídké lepidlo s tajemnými teroristy na začátku a pádem nějakého rozvojového pohlavára na konci. Nikoho tedy nepřekvapí, že jen co utichne úvodní prognostická pohádka o tom, jak se v éře barelu ropy za $800 světové mocnosti rozkmotřily, EndWar začíná – tajemnými teroristickými útoky.

„Kámen nůžky papír“ se opět těší slávě.

Přesněji řečeno se najednou kolem mysu Canaveral poflakuje regulérní malá armáda Tom Clancy´s EndWarse stejným vybavením, jako máme my v roli statečných Yankees, ale nešť. Podstatnější je, že se celý „příběh“ po do jisté míry slibném začátku rychle vypaří v malé mlhavé nic a zbude jen jednotvárná kostra „jdi tam a tam a postarej se o kontrolní body“.

Možná i proto výrobci správně usoudili, že přestože konkurence na strategickém poli není u konzolí tak vražedná jako na PC, bude vhodné se odlišit i něčím hmatatelnějším, než dohledem akčně-literárního gurua. A vsadili na propracovanou podporu headsetu, jenž je součástí základního balení konzole.

Po některých tristních zkušenostech s hlasovým velením musíme uznat, že tady to funguje uspokojivě. Není třeba nijak zvlášť hulákat – to vám soldžaz taky nebudou rozumět – stačí mluvit úplně přirozeně a vaše jednotky poslouchají na slovo. Ano, klidně napochodují i do sebevražedné mise, jen si dovolí skromně a tiše zaprotestovat. Samozřejmou nutností je přesná výslovnost, takže kdo má v tomto Tom Clancy´s EndWarohledu rezervy, bude se muset zlepšit.

Na druhou stranu počet dostupných povelů není nijak astronomický, takže pokud školou povinní vylákají z rodičů EndWar coby pomůcku pro výuku angličtiny, nejspíš jim při následné kontrolní předváděčce titulu hrozí problémy.

Před misí vždy shlédnete nějakou tu animaci, vyslechnete brífink a jde se na to. Titulky se nevedou – vzhledem k tomu, že máte perfektně vyslovovat, se celkem logicky předpokládá, že i perfektně rozumíte. Kdyby přece jenom ne, můžete si vyvolat na obrazovku textové shrnutí úkolu, ale nebojte se – nebude to potřeba.

Tom Clancy´s EndWarZadání je totiž až na malé výjimky stále totéž. Znič všechny jednotky nepřítele anebo na pět minut obsaď nadpoloviční většinu spojovacích bodů světové satelitní sítě, takzvaných „uplinků“. Těmi malými výjimkami jsou úkoly něco zbořit – s pomocí uplinků – nebo něco uhájit: uplink. Po uplincích tudíž jdete stále – hned si povíme víc – takže si prakticky ani nevšimnete, že si zadání naneslo lehký makeup.

Záhy se tudíž ukazuje, že se pod honosnou fasádou a megalomansky světovým rámcem skrývá velice komorní a prostá RTS, která by se klidně mohla odehrávat třeba v rámci Středočeského kraje. Faktem ale je, že by pak prostředí trochu ztratilo na pestrosti, jíž odhání od hráče nudu, nemluvě o multiplayeru, jemuž světová válka svědčí.

Prostředí jsou tedy opravdu příjemně variabilní - v jednu chvíli se kocháte polární září, abyste ji vzápětí vyměnili za slunné stráně Španělska, zaválčíte si náměstích Tom Clancy´s EndWarsvětových metropolí, stejně jako kolem malebných vesnických rybníčků a tak dále – pestrost bojišť do jisté míry vynahrazuje třeskutou jednotvárnost konceptu.

Pohled z perspektivy helikoptéry je nejpraktičtější.

Jak už bylo řečeno, vše se točí kolem uplinků, jež de facto suplují těžbu a výrobu. Jde o bizarní stavbičky, které se v krajině vyjímají jako pěst na oko a připomínají aztéckou pyramidu bez schodiště. Po stranách mají od základny až po vrchol světelná pole, která svým postupným rozsvěcováním signalizují, jak vaši pěšáci pokročili v dobývání uplinku – strategické vojenské zařízení přece musí zářit do krajiny jako herna v Las Vegas.

Vždy, když vojáčci vrazí dovnitř, spustí se v levém horním rohu obrazovky malá animace, jak vbíhají mezi počítače a rozsvěcují vnitřní obdobu venkovní „reklamy“. Přitom se na liště jednotek nad spodní hranou obrazovky točí u ikonky těchto hrdinů Tom Clancy´s EndWarozubená kolečka, jako že usilovně makají. No a pak je uplink váš a přibudou vám velitelské body, za něž můžete, až se naplní čas, přivolávat posily.

Celá slavná strategie tudíž spočívá jen v tom, postupovat od uplinku k uplinku a udržovat linii tak, aby nepřítel zpětně neobsazoval již jednou vámi obsazené. K tomu vám dopomáhá řada druhů jednotek, jež ovšem nikterak neodpovídají naší představě o arzenálu třetí světové války.

Navzdory očekávání tedy nevelíte silu A, silu B a silu C, nýbrž vrtulníkům, transportérům pěchoty, tankům, „inženýrům“ s bazukami, standardním pěšákům a tak podobně. Postupně se dopracujete i k sekundárním módům jednotlivých zbraní, takže třeba helikoptéry mohou kromě základního kropení krajiny olovem i vypálit společnou salvu raket. A nelze zapomenout ani na speciální ničivý útok, ať už z kosmu nebo z tohoto světa, jehož účinek je vskutku spektakulární, až na to, že je Tom Clancy´s EndWara) směšně omezený co do územního rozsahu a b) povolený jednou za uherský rok.

Až se konflikt rozhoří, dostanete navíc na vybranou ze tří frakcí – Američanů, Evropanů a Rusů – nicméně jde opět jen o kosmetickou ozdůbku, protože se za všechny frakce hraje až na výjimky typu druhu speciálního útoku úplně stejně.

Jediné, co by vás zpočátku mohlo zmást, je místy opravdu prvotřídní mela na bojišti. Takový déšť kulek se hned tak někde nevidí, což je ovšem dáno především tím, že má EndWar nebývale nízko posazenou kameru. Ta má sice tři stupně výšky, ale jde spíš o sklon než skutečné „blízko, středně nebo vysoko“. Jediným skutečným pohledem shora je takzvaný SITREP, pohled ze satelitu, který se spouští tlačítkem Back – vlastníte-li takzvané velitelské vozidlo.

Satelitní přehled je ovšem ultimátně nevzhledný a především většinou nadbytečný, Tom Clancy´s EndWarprotože nepřítele jen málokdy musíte hledat. A pak je tu ještě mapka v pravém horním rohu, nic moc, ale funkční. Bohužel není otočná, avšak obsahuje zřetelný „reflektor“, ukazující směr vašeho momentálního pohledu, což odvádí dobrou práci. Nakonec však stejně nezbývá, než se ponořit do onoho deště kulek a naučit se v něm plavat, což se ale záhy ukazuje snazší, než se zprvu zdálo.

Hra má sice tři úrovně obtížnosti, ale ty se nijak zvlášť neprojevují na protivníkově taktice, takže ten se navzdory očekávání a vojenské praxi nesnaží vysazovat jednotky ve vašem týlu, nýbrž postupuje lineárně. Co použijete vy, je na vás, ale mně osobně se tentýž lineární postup navýsost osvědčil, samozřejmě s tím, že je na správné místo třeba útočit tou správnou jednotkou.

Princip „kámen, nůžky, papír“ se totiž opět těší své pochybné slávě, takže s helikoptérami neútočte na transportéry (!), transportéry neposílejte proti tankům a Tom Clancy´s EndWartanky proti helikoptérám. Naštěstí ale hra ledacos promine, neboť umělá inteligence trpí hrubými nedostatky: nepříteli například nečiní pražádných potíží opakovaně umisťovat svůj výsadek na totéž místo, kde už byl třikrát vyhlazen, tedy přímo do vaší křížové palby.

Čemu je však třeba zatleskat, je možnost se prostým stiskem modrého tlačítka přemístit na jednotku, jejíž ikonu navolíte dole na obrazovce. To vypadá a funguje naprosto skvěle a člověk se kolikrát vrhá z helikoptéry dolů mezi běžící vojáky ani ne tak z praktické potřeby, jako spíš aby si užil komplexní bojové atmosféry.

Běhá pešek okolo, nepouštěj se do něho
Herní logika se řídí velice specifickými pravidly. Příklad: je třeba bránit uplink Alfa až do příchodu mohutných posil a útočící nepřítel neustále nahrazuje padlé jednotky novými. Udržet se v okolí uplinku naživu až do časového limitu tak není úplně samozřejmé. Lze se sice krýt za budovami a v případě pěšáků i zalézat dovnitř, ale AI vás cítí skrz beton a promptně vám váš asyl shodí na hlavu.
Zdánlivě obtížná mise má však „geniálně“ prosté řešení. Stačí si někam na okraj bojiště umístit skupinu helikoptér a až vám nepřítel vybije vše, s čím se marně bráníte na zemi, stačí jen poletovat sem a tam a vyhýbat se boji. Protivník se za vámi líně vláčí a po vypršení limitu ho vaše konečně dorazivší posily rozsekají na hadry.
Uplink Alfa soupeř neobsadí, důvod čehož není zcela jasný – buď už v pozdější fázi dobývání negeneruje žádné nové pěšáky, nebo o vámi „bráněnou“ Alfu prostě nemá vůbec zájem.

Tom Clancy´s EndWarFaktem ale je, že pohled z perspektivy helikoptéry je zdaleka nejpraktičtější – nejvíc vidíte a nejrychleji se pohybujete. Později jsem, jakmile se naskytla příležitost posil, volil sem tam nějaký ten tank, čistě kvůli potřebě umravnit programu ony zatracené protivzdušné transportéry, zato helikoptéry jsem požadoval téměř automaticky – jejich řvoucí mračno uhlídá a smete skoro všechno, takovou bezbrannou artilérii pak přímo ohromujícím tempem.

Za vítězství jsou zkušenostní body, jimiž lze upgradovat zvolený druh jednotek. To je opět velmi příjemná záležitost, tím spíš, že kromě možnosti upgradů přeživší jednotky dále šplhají po šestistupňovém hodnostním žebříčku, což znamená další nárůst odolnosti a schopností.

Dveře k pilování vašich oblíbenců jsou tedy otevřené dokořán. S tím pochopitelně rapidně rostou bojové šance a pokud tedy zpočátku někoho odrazuje dojem Tom Clancy´s EndWarhektického chaosu, vše se změní, jakmile se začnou sypat triumfy jako na běžícím pásu. Chytne vás to, uvidíte.

Pokud někdo není zvyklý na headset, ať už z důvodů jazykových nebo proto, že jako já rád hraje s kvalitními uzavřenými sluchátky, jež spolu s headsetem už tvoří příliš velké monstrum na hlavě, nemusí se ani tak obávat, že by si EndWar pořádně neužil. Ovládání tlačítky je rovněž možné a po pravdě řečeno vzhledem k jeho typicky konzolové zjednodušenosti možná nejednomu přijde pružnější.

Ikony jednotlivých jednotek máte přehledně srovnány u spodního okraje obrazovky a listujete jimi směrovým křížem. Každá ikonka kromě druhu jednotky ukazuje zároveň i míru jejího poškození – v clancyovsky oblíbených obdélníčcích zdraví – a to, co se s vojáčky momentálně děje: zda na ně někdo útočí, oni sami někoho mydlí, volají o pomoc a podobně.

Tom Clancy´s EndWarPravým analogem pak ukazujete jako prstem přímo do krajiny, kam se má ta která jednotka odebrat. Ukázat tudíž takto na nepřítele a poslat na něj tři čtyři zvolené jednotky zabere směrovým křížem a tlačítky pár sebejistých vteřin, zatímco srovnat si v hlavě, co je co a pak odříkat i v největší vřavě boje perfektní výslovností celou větu, která jednotka má jít dělat co na které místo, může trvat o dost déle. A jak víme od Péti Čecha, „ta rychlost je tu důležitá“.

Graficky je na to celé pěkný pohled, i když ne vysloveně dech beroucí. A občas to má nějakou tu chybku: pěšáci sem tam proběhnou masou betonu a hlavně technika je na sebe naprosto nepřirozeně napěchovaná – u vozidel člověk přimhouří oko, ale jestli se i v reálu v Iráku a Afghánistánu létá takhle „rotor na rotoru“, nelze se divit výši spojeneckých ztrát. Rovněž vidět soupeřící tanky, jak to do sebe praží z několika málo metrů a chvíli jim trvá, než se odpraví, k realistickému pocitu zrovna nepřispívá.

Tom Clancy´s EndWarNaopak mnohý nikoli nutný detail potěší: prohrávající dělostřelci se snaží „balit fidlátka“, pěšáci nevnikají do uplinků nezpomaleným během, ale nacvičenou metodou obsazování objektů, z obsazených domů střílejí z oken, před záhubou vystřelí světlici a podobně.

Skutečné těžiště zábavy ovšem zřetelně spočívá v multiplayeru. Nejenže se jím pádně řeší problémy s nevýraznou umělou inteligencí, ale především druhý mód, Theatre of War, nabízí na rozdíl od tradičně pojatého Skirmishe zajímavý nápad. Úspěchy či prohry frakce, za niž hrajete, se totiž promítají do jejích výsledků v celosvětovém měřítku.

Výsledky se následně každý den aktualizují na webové stránce hry pod záložkou Community – Theater of War. Vidět „svou“ barvu, jak den za dnem zalévá – nebo nezalévá – svět, pak i stojí za pohled, bez ohledu na to, jak mizivé rozdíly jsou mezi frakcemi po technicky bojové stránce. Dohromady tak možná z této hry budete nadšeni, možná ne, v každém případě se ale dobře pobavíte.

Autor:


Hodnocení hry

Redakce

70 %

Čtenáři

69 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 119 čtenářů



Nejčtenější

Oficiálně neoznámená StarWars hra od Visceral Games
Herní Star Wars v potížích. Electronic Arts zavřeli studio Visceral

Autoři Dead Space už žádnou hru pod značkou Visceral Games nevytvoří. Slibovaná příběhová hra ze světa Star Wars, na které studio poslední roky pracovalo, bude...  celý článek

Hajime Taniguchi aka Tokido
Na každém detailu záleží. Profík sedí přesně 80 centimetrů od obrazovky

Legendární hráč vystupující pod přezdívkou Tokido pobavil na turnaji všechny přihlížející, když vytáhl z kapsy metr a odměřil si ideální vzdálenost od...  celý článek

Divinity Original Sin 2
Divinity Original Sin 2 je kandidát na RPG roku. Sežere ovšem moře času

Hry na hrdiny jsou si často podobné jako vejce vejci, zvlášť ty z ranku fantasy. Vznešení elfové, věčně nabručení trpaslíci a k tomu hromada kostlivců, draků a...  celý článek

Porsche v Gran Turismo Sport
Unikátní edice Gran Turisma s opravdovým autem se už prodala

Jediný kus sběratelské edice závodního Gran Turisma, která mimo jiné obsahovala i skutečné závodní auto, se prodal vskutku rychle. A to navzdory ceně...  celý článek

Dungeon Keeper (2014)
Activision vymyslel způsob jak lidi motivovat utrácet za mikrotransakce

Firma Activision si nechala patentovat úpravu mechanismu, který se stará o to, aby se v multiplayerových hrách potkávali hráči na stejné výkonnostní úrovni....  celý článek

Další z rubriky

Divinity Original Sin 2
Divinity Original Sin 2 je kandidát na RPG roku. Sežere ovšem moře času

Hry na hrdiny jsou si často podobné jako vejce vejci, zvlášť ty z ranku fantasy. Vznešení elfové, věčně nabručení trpaslíci a k tomu hromada kostlivců, draků a...  celý článek

Impact Winter
RECENZE: Postapokalyptický Impact Winter vás odnaučí milovat zimu

Očekávaný simulátor přežití Impact Winter vám ukáže, že konec světa bude pěkně ledový. Jako vedoucí skupiny přeživších se budete muset postarat nejen o sebe,...  celý článek

Sudden Strike 4
Zase pořádná strategie z druhé světové? Recenze Sudden Strike 4

Sudden Strike se po dlouhé odmlce znovu vrací na monitory. Jde stále o krvelačnou strategii z druhé světové války, nebo o slabý odvar? Autoři moc...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.