Tomáš Enge jako soupeř v Le Mans: Race Driver GRID

Jen velmi málo lidí má to štěstí usednout za volant závodního vozu. Od toho tu jsou ale videohry, konkrétně třeba Race Driver GRID.

Race Driver GRID

Jen velmi málo lidí má to štěstí usednout za volant závodního vozu, natož pak poměřit své síly s piloty zvučných jmen. Od toho tu jsou ale videohry a Race Driver GRID je jednou z těch, které na nás vytáhnou dokonce celou řadu okruhových závodních disciplín.

Hru mají na svědomí tvůrci z Codemasters, kteří nedávno vcelku překvapili s rallye titulem Colin McRae DIRT, jenž představoval hodně velkou změnu oproti předchozím dílům série Colin McRae, a to samé se dá říci i o GRIDu. Pokud jste si tedy oblíbili předchozí díly série Race Driver, není úplně jisté, že se vám GRID trefí do vkusu. Jedná se totiž svým způsobem o DIRT na závodních okruzích.

Zlatým hřebem večera je závod 24h Le Mans.

Od prvních okamžiků ve hře je patrný značný příklon od realismu k akčnějšímu pojetí, což je pro vyznavače realistické závodní jídy jednoznačné mínus, ale pro většinu nevyhraněných hráčů je to naopak jistě posun k lepšímu. Pryč jsou totiž sterilní závodní okruhy a nutnost milimetrově přesné jízdy – nyní se vedle okruhů závodění přesouvá do městských ulic i na úzké horské silnice (místy i s řidším provozem). A abychom šli s dobou, nesmí pochopitelně chybět ani soutěže ve smykování.

Smyky jsou vůbec jedním z hlavních témat této hry. Vedle toho, že zde jsou specializované soutěže, v nichž musíte získat co nejvíce „smykových bodů“ buď na daném úseku trati nebo za daný čas, najdou smyky své využití i v klasických závodech.

Díky tomu, že je ovládání i celé pojetí hry značně arkádové, tak není důvod, proč se zabývat přesným určováním brzdných bodů a podobných „nesmyslů“, ale je výhodnější to zkrátka do zatáčky napálit tak nějak odhadem a v případě, že jste byli až příliš velkorysí, to doladit smykem.

Ani vše výše zmíněné ovšem dojem ze hry nijak zvlášť nekazí. Akční přístup má za následek skutečnost, že prakticky v každém okamžiku budete mít pocit, že se opravdu ženete vpřed v závodním bouráku a při množství všech možných disciplín je jakási „jednotnost“ jízdního modelu svým způsobem ku prospěchu celé věci.

Každé auto sice jezdí trochu jinak, ale základní principy jsou stejné, a tak není při častém přesedání mezi různými modely problém se přizpůsobit.

Hlavní pozornost hry je upřena k okruhovému závodění cestovních vozů, ale najdou se i zajímavá zpaestření jako například malé formulky či již zmíněné driftovací závody nebo duely na úzkých a klikatých silnicích. Dokonce se zde setkáme i s jejich nočními variantami, čímž dostáváme v podstatě na chlup to samé, s čím se ještě relativně nedávno chlubila série Need for Speed s dílem Carbon (závody v kaňonech).

Jakýmsi zpestřením „mimo soutěž“ pak jsou podniky demoličního derby, kde se okruhy kříží, takže se nemůžete divit, když si to tak hezky hasíte v posledním kole do cíle a na posledním skoku vás z boku sejme soupeř, jenž je třeba o kolo zpět. Jistoty jsou zde totiž veškeré žádné, ale překvapivě to nijak nefrustuje a člověk to bere opravdu jen jako takové žertovně zpestření.

Nejzajímavějším způsobem získávání financí je angažování týmového kolegy.

Ovladače se ale místy dostávají do vážného ohrožení ve víceméně standardních okruhových závodech. Soupeři totiž jsou i zde poměrně agresivní, a tak se nezřídka stane, že se ocitnete mimo trať nebo přímo ve zdi, aniž by to byla vaše chyba. Závod tak mnohdy končí buď totálkou nebo značným poničením vozu, při němž vynikne velmi slušný model poškození. Je tu sice možnost kus závodu "vrátit" a zkusit znovu, ale jelikož se tato možnost v závodních hrách příliš často nevyskytuje, tak vás většinou asi ani nenapadne ji použít a závod rovnou restartujete.

Na druhou stranu, to je závodní život a holt se to stává. Obecně je ale potřeba pochválit plynulost jak hratelnosti, tak i průchodu hrou, kdy obtížnost stoupá veskrze rozumně a občasné několikeré opakování závodu člověk bere spíše jako svůj vlastní neúspěch než že by se proti němu vývojáři spikli.

Hlavní kariérní režim představuje stejně jako v předchozích dílech jakousi cestu začínajícího závodníka z nuly mezi závodnickou elitu, ale je možná trochu škoda, že to tentokrát už není pojato tak příběhově jako v předchozích Race Driverech.

Začínáte jako naprostý zelenáč, ale s prvními úspěchy se dostaví i dostatek peněz na založení vlastního týmu, s nímž se účastníte všemožných soutěží.

Ty jsou rozděleny podle regionu na Ameriku, Evropu a Japonsko, přičemž v každé oblasti se závodí trochu jinak. Zatímco v Evropě je důraz kladen v prvé řadě na závody na klasických okruzích, v Americe se častěji podíváme do městských ulic s nabouchanými americkými bouráky a v Japonsku je okruhové závodění jen jednou z několika položek. Často se zde ale driftuje nebo se zde konají různé vyřazovacím způsobem pojaté duely. Zpět ale do vlastního týmu.

Bez peněz na závody nelez, chtělo by se říci. Proto je potřeba samozřejmě co nejvíce vyhrávat a tím získat co nejvíce financí pro další rozvoj týmu.

Větší peníze lze vyhrát jednak tak, že si před závodem nastavíte vyšší obtížnost, čímž se zvýší vaše odměna za dobré umístění, a jednak tím, že uzavřete smlouvy se sponzory. Ti si ale kladou i jisté podmínky, povětšinou tedy umístění v závodě či šampionátu, které je potřeba splnit, pokud chcete nějaký ten mrzký peníz do své kasy přihodit.

Třetím a zároveň nejzajímavějším způsobem získávání financí je angažování týmového kolegy. Na výběr je vždy dostatek jezdců, kteří jsou k mání, ale je potřeba vybírat nejen podle toho, jaké si kladou nároky, ale v prvé řadě podle jejich závodní specializace.

Pokud tedy angažujete někoho se specializací na formulové vozy, tak vám sice dokáže dovézt dobré body v závodech formulek, ale při kláních japonských supersportů můžete jen stěží doufat, že zajede nějaký dobrý výsledek.

Jelikož má týmový kolega na autě úplně stejné sponzory jako vy, má i stejné podmínky, za jakých získá nějaké peníze navíc. Do hry ale vstupuje i volba sponzorů, kdy může být lepší zvolit si nějakého, který nabízí sice méně, ale má i volnější podmínky, u nichž je pravděpodobnější, že je dokáže splnit i váš týmový kolega. Svým způsobem je to ale nakonec stejně jedno, protože nějaká finanční tíseň tu rozhodně nehrozí, takže jde spíš o to, abyste se co nejvíce posouvali v žebříčku týmů, jenž je sestavován na základě výše vydělané částky.

Vedle vás a týmového kolegy je zde ale i celá řada dalších zajímavých jmen. Na trati se tak proti vám postaví nejden z reálu známý závodník jako například Tom Kristensen, Jeroen Bleekemolen, Nelson Piquet či Tomáš Enge, jenž je vaším úhlavním soupeřem ve čtyřiadvacetihodinovce v Le Mans. Respektive pokud ho porazíte, přijdete si na velmi slušný finanční bonus.

Pařížské pamětihodnosti

Když se řekne Paříž, každého hned napadnou věci jako Eiffelova věž, Notre Dame, Vítězný oblouk nebo Louvre. Nacházejí se tam ale i další zajímavosti. To jsme si to tak po skončení nedávného Blizzconu vykračovali po Champs Elysées a najednou vidíme showroom Peugeotu s několika opravdu nádhernými kousky. Zejména ony dva Le Mans speciály by stály za krádež :-).

  

A jsme u zlatého hřebu večera. Colin McRae DIRT obsahoval bonbónek v podobě legendárního vrchařského závodu Pikes Peak a GRID nabízí jinou motoristickou modlu – závod 24h Le Mans. Zatímco Pikes Peak byl ale opravdu za odměnu, Le Mans je tak trochu za trest.

Po každé sezóně máte možnost do tohoto závodu vstoupit buď s vlastním týmem nebo se nechat najmout týmem jiným. Ve standardním nastavení ale závod naštěstí netrvá 24 hodin, ale pouze 24 minut, což s sebou nese i jisté obtíže. Jelikož čas zde plyne mnohem rychleji, bude vám dost dlouho trvat než se okruh naučíte, protože než objedete první kolo, padne už tma, v níž vše pochopitelně vypadá značně jinak než za denního světla.

Problém je pak ten, že soupeři i v noci jezdí naprosto dokonale, zatímco vy se snažíte jet co nejrychleji, ale zároveň pokud možno i po trati. A přestože ve dne není problém udržet se a bojovat i s vozy ve vyšší třídě, v noci vám pak nezřídka budou dělat společnost jezdci ve vozech třídy nižší. Je ale třeba uznat, že kdo chce, ten se okruh v Le Mans naučí perfektně tak jako tak, třeba tím, že si nastaví delší dobu trvání závodu a okruh si několikrát pořádně projede ve dne i v noci.

Celkově tak lze Race Driver GRID označit za povedený kousek, který každého fanouška motorsportu musí zaujmout minimálně svou šíří záběru. Úctyhodné množství disciplín zároveň funguje jako účinná zbraň proti jednotvárnosti a docela dobře si zde zajezdí poměrně dost široké spektrum hráčů. A s přimhouřením oka a pohráním si s nastaveními hry mají šanci dokonce i příznivci nekompromisního realismu.