Tomb Raider je kultovní série, to víme zajisté všichni. Jak k tomu došlo je věc jiná. Pro všechny příznivce je v tuto chvíli nejdůležitější, že se opět setkají se svým symbolem a stanou se tak na pár dní lepou hrdinkou s výjimečnými schopnostmi a akrobatickými dispozicemi. Každý z předešlých TR měl pro nás nachystáno pár překvapení a tento, jak se zdá, má těch překvapení ještě o trochu více, než jsme byli doposud zvyklí.
Trocha historie nikoho nezabije!
Lara vlétla do našich hráčských duší nečekaně a okamžitě jsme si ji zamilovali. Po druhém dílu se hráči tradičně rozdělili na dva tábory, kdy jedni vynášeli TR do nebes a ti druzí jej naopak nemohli ani cítit. Nicméně každý z nás alespoň jednou tuhle slavnou archeoložku proklel a říkal si, jestli to tvůrci postupem času již nepřehání. Lara totiž navštívila snad všechny možné kouty naší planety a s každým dalším dílem jsme byli na pochybách, je-li ještě co objevovat. Její neuvěřitelné eskapády rámoval poměrně zajímavý příběh, kde se můžeme zastavit u čtvrtého dílu, který se odehrával kompletně celý v Egyptě a tím nám přiblížil něco z jeho bohaté historie. Totiž právě na konci čtyřky jsme byli svědky něčeho, co pro fanoušky znamenalo šok. Lara zůstala uvězněná v jedné z pyramid a tvůrci nás nechali dlouho na pochybách, jestli tohle vůbec přežije. Následující pátý díl osobně nepovažuji za plnohodnotnou herní kapitolu, jelikož je pouze vzpomínkový.
Lara žije, ale …
Ano, Lara skutečně žije, ale bohužel je obviněna z vraždy svého učitele a přítele Von Croye, kterého jste poznali právě ve shora citovaném čtvrtém dílu. A tak jí nezbývá nic jiného, nežli utíkat před slepou spravedlností. To, jestli je skutečně vinna či nikoliv se dozvíte až na konci tohoto dobrodružství. Nicméně připravte se na skutečnost, že po vzoru série Soul Reaver je konec jaksi otevřený a vám nezbude nežli o některých věcech jen spekulovat. Jsou tady momenty i pro zasmání, jako např. otázka, jestli Lara dostane nazpět svůj batůžek, který má stejně jako klobouk Indiana Jonese svoji vlastní historii a neodmyslitelně patří k copaté krásce - o uvedený batůžek totiž na úplném začátku přijdete. Třídílné pokračování celé série na nextgen formátu se má vést jaksi v dospělejším duchu a více nežli jakýkoli jiný TR se soustředí na postavu samotné Lary, ale nejenom jí.
Lara Croft a ti druzí.
Ano, všichni známe kdo je, z jaké rodiny pochází, co se učila a další papírové podrobnosti, ale o její povaze nevíme zhola nic. Něco se dalo vypozorovat z doprovodných animací, ale tady jsme pouze nečinně naslouchali rozhovorům, které Lara vedla. Teď, díky změně struktury celé hry a NPC postavám na scéně, skutečně poznáte lépe její charakter a v některých případech se za ni dokonce můžete rozhodnout v případě nadcházejícího dění. Ovšem Lara
není jediná hratelná postava. Tou druhou je tajemný Kurtis Trent, který toho moc nenamluví a používá velice zvláštní metody vysvětlování, o zbraních nemluvě. Jejich první vzájemné setkání osobně považuji za nejlepší enginovou animaci, která se v TR dosud objevila. Některé z postav na scéně budou i velice vstřícné. Díky otázkám a odpovědím dokážete získat důležité informace a ovlivnit tak alespoň částečně chod děje. V mnoha případech pak získáte klíče nebo kódy od míst, kam se musíte dostat. Právě díky určitým kombinacím v rozhovorech může nastat dříve slibovaná variabilita ve hře.
Herní lokace.
Paříž a Praha - dvě velice oblíbená a bohatou historií opředená místa. O to víc zamrzí, že z nich uvidíte jen stoky a hrobky, o kterých byste si nemysleli, že se tam vůbec nacházejí. Ano, názvy herních scenérií vám budou více než povědomé, ale jejich ztvárnění již nikoli.
V Paříži se budete procházet po ulicích, povídat si s náhodnými občany, občas navštívíte kavárnu a nebo překupníka, který od vás koupí vše, co máte právě v inventáři. Vaše kroky vás zavedou i na diskotéku, kde však místo tance zlikvidujete pár obejdů, a též do muzea, kde objevíte a poté odcizíte potřebné kombinační šifry. Ano, Paříž je velice rozmanitá a také docela zábavná, ale ne dokonalá. Např. zmíněný prodej zbytečností musíte uskutečnit co nejdříve, neboť v pozdějších fázích hry již nebude příležitost a v tom případě budete mít zcela
zbytečně všelijakými nemožnými tretkami zaplněný inventář a to samé se týká finanční hotovosti.
V Praze pak jako když utne a celá hra se otočí o sto osmdesát stupňů - najednou hrajete starého TR. Lokace jsou sice zajímavé, ale jaksi bez špetky nápadu, potažmo inovace. Hlavní problém tkví v naprosté přímočarosti a zrychlení celého děje, což je vzhledem k tomu, že se jedná o první kapitolu trilogie poněkud podivné. Také je pozoruhodné, co všechno se dá objevit pod takovým Strahovem. Jistě bude plno z vás zírat, co že ještě nevíte o našem hlavním městě. Jednou z hlavních náplní každého TR jsou puzzle, takže se na ně teď podíváme.
Bedny, bedničky, páky a páčky.
Již několikrát se hráčská kritika shodla na tom, že již s tím věčným taháním za páky a odtahováním beden začíná být celá série trochu nudná. A zde se konečně dočkáme několika příjemných změn. Hlavní z nich je jistě Von Croyův deník. Právě ten hraje velice důležitou úlohu v novém dobrodružství Lary Croft. Po vzoru posledního filmového dílu Indiana Jonese totiž obsahuje klíčové zápisky a kresby napomáhající při plnění nějakého úkolu. Také se vám tam v průběhu hraní budou zapisovat další potřebné informace. Ale hra se nebude točit jenom okolo deníku, znovu je zpátky tradiční tahání za páky a dále klíče, přístupové karty a různé číselné kódy…
Tomb Raider, Resident Evil a jiní.
Ovlivňování titulů a vykrádání nápadů je velice běžné a tak není divu, že to nakonec postihlo i jinak nedostižnou Laru. Když si uvědomíte, co všechno zde navštívíte za podivné lokace, bude vám zřejmé, že nezanedbatelný vliv měla série Resi. Tajné laboratoře, biologické pokusy a zmutovaní nepřátelé jsou toho jasným důkazem. A také schéma s přístupovými kartami a kódy.
V dnešní době každá hra využívá hodně oblíbený stealth motiv a TR nemůže zůstat pozadu. Plížení kolem zdí a nahlédnutí za roh a nebo zákeřné napadení nepřítele zezadu s jeho rychlou pacifikací - ano, i to je nový TR. Dále umíte bojovat na blízko za pomoci několika úderů rukama a nohama. Bohužel je bojové umění nepropracované a nakonec de facto i nevyužité, neboť můžete celou hru projít bez jediné aplikace tohoto v minulosti občas postrádaného nápadu. Čemuž do značné míry napomáhá tristní skutečnost, že nepřátelé jsou tak tupí, že je v klidu odstřelíte z dálky, nežli byste je krkolomně likvidovali ze zálohy a nebo absolvovali souboj tváří v tvář.
Pohyby, děláme pohyby.
Série TR byla vždy špičkou - co se týče animace postav, a zde tomu není jinak. Rozličné pohybové kreace jsou vybroušené do absolutního maxima a tak můžete obdivovat výtečné
akrobatické dovednosti obou klíčových protagonistů. Všechny klasické pohyby zůstaly a přibyly další. Mezi nejlepší pak zajisté patří lezení po stěnách, skalách a trubkách. Nejedná se přitom o žádné předdefinované šplhání nahoru-dolů či do stran, zde to znamená dynamické překonávání převisů či přelézání z trubky na trubku s následným efektním zachycením. Také to již není o tom, že dokážete viset na římse celou věčnost, svou sílu a vytrvalost si vylepšujete různými úkony. I když je to opět hloupě účelové, stále se jedná o velice příjemné zpestření a hlavně vám to zvyšuje adrenalin. Ono když na poslední chvíli po několikametrovém výstupu v obrovské výšce dosáhnete pevné země, určitě vás bezděčně zamrazí. Na druhou stranu přijdete o nejkvalitnější animaci, která se snoubí s Lařinou smrtí - občas budete nevěřícně koukat, jakým způsobem rozložení těla nakonec Lara znehybní.
Ach ten analog… ach to ovládání!
Není všechno tak dokonalé, jak se zdá a TR trpí jedním velikým nedostatkem.
Jak jsme si již v dnešní době zvykli, většina her využívá striktně analogové ovládání, které nicméně každému nesedne. V případě TR se připravte na to, že vám zprvu bude hodně vadit. Co jsem měl možnost diskutovat s hráči, největší problém při hraní tkvěl právě v nemožnosti ovládat Laru pomocí digitálních šipek. Analog byl pro většinu z nich velice přecitlivělý nástroj. Osobně jsem zpočátku na něj také nadával a během hraní jsem posléze zjistil, v čem
je vlastně problém. Spočívá v postupném přechodu chůze v běh, který je nepřirozený a i zbytečný, jelikož pro pomalou chůzi je zvlášť vyhrazené tlačítko. Několikrát se vám stane, že díky tomuto velice pomalému přechodu nebudete moci rychle utéci nějakému nebezpečí.
Další problém je v boji na blízko. Pokud se totiž utkáte s nepřítelem tváří v tvář, tak se automaticky přepnete do soubojového režimu a i když to váš sok do vás pálí ostošest, nemáte šanci uhnout. Klasické automatické zaměřování zůstalo, jenže i zde je změna v podobě přepínání cíle, což využijete pouze jednou za celou hru a ještě k tomu u bosse. Prostě jestli se na celou věc podíváme střízlivě, ovládání je hodně nedodělané, ale zvyknout se dá.
Něco málo z technického hlediska.
TR na PSX vždy exceloval a řadil se jasně mezi deset graficky nejpodařenějších her. Obrovské lokace bez přerušování loadingové obrazovky se často považovaly za zázrak. Zde již tomu tak není. Ne, že by grafický engine byl špatný, ale v některých momentech si jistě uvědomíte, že by to šlo vyřešit lépe. Řada lokací je až příliš přebarvená a loadingové přechody z lokace do lokace (týká se převážně Paříže ) jsou poměrně časté, což narušuje dynamiku hry; úrovně jsou krátké a nezřídka se stane, že za sebou zavřete dveře a už nemůžete nazpět, neboť jste v další herní části. Po hudební a zvukové stránce není co vytknout. Klasické TR skladby, které zaznějí jen na takových místech, kde si to vyžaduje
sama atmosféra. Namluvení postav je takovou třešničkou na dortu pečeného pro české hráče, neboť párkrát lze zaslechnout i něco málo z naší mateřštiny, i když ne vždy je zřejmé, o čem je vlastně řeč:o)
Obtížnost, délka, prostě to co vás asi nejvíce zajímá.
Je zvláštní, jak se tyto informace odlišují, někde se zmiňují o dvaceti hodinách a někde o neuvěřitelných čtyřiceti. Já osobně bych se přikláněl k té první variantě a to z důvodu jednoduchosti hry. Každý, kdo měl kdy co do činění s jakýmkoli předchozím TR nebude mít tady jediný výrazný zákys a bude hrou procházet zcela bez problémů. Na vině jsou možná až moc krátké a hlavně uzavřené úrovně, které sice na první pohled působí robustním dojmem, ale skutečnost je jiná. Anebo jsou na vině až příliš jednoduché a viditelné puzzly, jež dnes nikoho nepřekvapí.
Slovo závěrem.
Tři roky čekání jsou u konce a my jsme konečně svědky znovuzrození TR. Tentokrát se jedná o novou generaci. Otázkou ovšem je, jestli ji všichni přijmou. Doba, kdy jsme na Laru vzhlíželi jako na herní ikonu je již dávno pryč a místo toho nás oslovili jiní a v některých ohledech i mladší a čerstvější hrdinové. Stačí si jistě vzpomenou na uměleckou hru Ico a konečně ani Primal není špatný příklad. Na druhou stranu je to TR a tohle jméno asi přiláká miliony hráčů zpět k TV obrazovkám.
| Tomb Raider: Angel of Darkness | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
