Celebrita Lara Croft
Fenomén svůdné archeoložky prostoupil již mnohá odvětví, často nemající s počítačovou zábavou pranic společného, proto by se asi jen blázen podivoval nad novým přírůstkem do rodiny GBC her. Při předělávkách slavných celebrit z jedné platformy na druhou mě zprvu napadá otázka, o jakou konverzi půjde. V mnoha případech se stává, že firma pouze využije slavného jména (či hodnotné licence) a hru po všech stránkách řádně odflákne. Hotový guláš pak nepotěší ani recenzenty, ani hráče, zkrátka nikoho. Logické? Určitě ano, ale kultovní jméno se mnohdy staví proti zákonům zdravého rozumu, a tak i brak ze všech nejhorší trhá prodejní rekordy. Příklady jsou nasnadě, ale jelikož nehodlám dostávat od rozlícených fanoušků té či oné hry výhružné e-maily, nechám na laskavém čtenáři, aby si konkrétní titul samostatně doplnil.
Cože? Lara na GBC? Jak?
Spolu s mnoha fanoušky Lary jsem si i já po spuštění hry setřel pot z čela, jelikož Tomb Raider určený pro GBC vypadá na první pohled velmi slušně. Samozřejmě, na GBC nešlo udržet tři rozměry, jakými se pyšní především PC předloha. Zrodila se tak prakticky nová gamesa v podobě 2D arkády, což dle mého názoru hře jen a jen prospělo. Laru poznáte na 
první pohled. Vysokou postavu charakterizují, jak již bylo mnohokrát řečeno, ňadra větší velikosti, dlouhé vlasy svázané do culíku, krátké šortky a mocné pistole.
Vypadá to nádherně!
Je tu jedna maličkost, jež Tomb Raidera drobet odlišuje od ostatních her této malé konzole. Když jsem jej poprvé spustil, doslova mne překvapila barevnost obrazu, se kterou jsem se již dlouho nesetkal. I prostředí bylo zajímavě a hlavně kvalitně zpracované. Lara začíná v chrámu, nechybí tedy kamenné zdi, podezdívky, propasti, žebříky a vše, co k starobylým chrámům dle obecného mínění patří.
Hýbe se to ještě lépe
Další devizu a důvod, proč si zahrát s Larou na dobrodruha, představují animace postav. Během okamžiku jsem zapomněl na trhaný, často jen třífázový a pouhým okem viditelný posun obrázků, tolik známý z jiných her na GBC. Začněme u toho nejdůležitějšího, postavičky Lary. Ona je prostě skvělá, okouzlující, úžasná – tedy co se týče jejích akrobatických dovedností. Při chůzi se pohybuje ladně a s grácií, když to ale vyžaduje situace, bez problémů zvládá i běh a skok daleký. A pokud potřebujete v těžkých chvílích předvést 
přemet ve vzduchu, ani zde vás Lara nezklame. Samozřejmě, tu a tam se do cesty připlete nějaký otrapa. V těchto okamžicích nezbývá než vytáhnout pistole a střílet. A střílet. Veškeré pohyby překvapí zejména svým precizním zvládnutím. Jako brnkání na struny harfy pak působí doprovodný plápolající plamen či blikající oltář.
A jak se to hraje?
Po herní stránce Tomb Raider nepřekvapí - neliší se od jiných, poctivě vytvořených arkád. Běháte po chodbách, střílíte a občas přehodíte páčku, čímž si otevřete cestu dál. Střílení a míření probíhá vcelku jednoduše. Když Lara vyrukuje se zbraněmi, její natažené paže se automaticky zaměřují ve směru nepřítele. Tím odpadá manuální míření, což na jednu stranu zamrzí, na druhou však přispívá ke většímu spádu akce. Prakticky se s ničím nezdržujete. Navíc vás právě automatické míření mnohdy upozorní na blížícího se nepřítele a funguje tak jako nikdy se nemýlící indikátor. Co by za něj dali příslušníci speciálních jednotek :-) (a nejen oni). A na co že vlastně střílíte? Občas nepříjemně překvapí obyčejný netopýr, kterého si díky malé velikosti ani nevšimnete. Had příliš problémů nedělá, jelikož stojí na místě, potíž začíná s pokročilejšími, chodícími nepřáteli. I ty však s trochou dobré vůle zneškodníte.
Jestřábe, vypravuj dál
Osvěžujícím nápojem v parném letním počasí (napadá mě, že bych měl spíš použít obrat „horkým čajem v promrzlých zimních měsících“) se stává proces ukládání pozice. Stejně příjemně jako zmíněný nápoj v příslušném období totiž působí nalezení speciálního krystalu. Jen na něm a nikde jinde si totiž můžete uložit jednu jedinou pozici. Zvyšuje to nejen atmosféru ale i celkovou atraktivitu hry. Někomu tento způsob ukládání nemusí vyhovovat, nicméně hry hrajeme kvůli zábavě, motivuje nás úspěšné dokončení, takže nepochybuji, že každý z vás vytrvá a nevzdá to hned při prvním zákysu.
Jak to vidím?
Ještě jsem se nezmínil o hudební kulise a ústředním motivu, který se tvůrcům zvláště vydařil. Velice přesvědčivě zní i samotná střelba. A aby toho nebylo málo, celou hrou se táhne poměrně zajímavý příběh, který vás nenechá na pochybách, zda z vás chtěli tvůrci jen vylákat peníze, nebo vám za ně nabídnout kvalitní zábavu. Takže jak to vidím? Konverzi Tomb Raidera naštěstí nepotkal osud drsné fušeřiny, setkáváme se zde s poctivě odvedenou prací. Navíc s Larou v hlavní roli. Čili, pokud svůj zájem směrujete vstříc 2D arkádám, nezbývá mi, než vám tenhle kousek doporučit.
