RECENZE: Tony Hawk’s Pro Skater 1+2 je nejlepší skateboarding současnosti

Ať už jste někdy byli fanoušky skateboardingu, nebo vám zahnuté prkno na kolečkách nic neříká, první díly série Tony Hawk’s Pro Skater bezesporu patří do zlatého fondu herní historie. Aktuální kolekce nevylepšuje pouze grafiku dvacet let starých titulů, ale zároveň posouvá jejich hratelnost na zlatý standard, který série nabrala s dalším dílem.

Obliba starých her, remastery, remaky, kolekce a nejrůznější reedice nepředstavují v herním průmyslu nic nového. Velká vydavatelství však v posledních letech poskytují vývojářským týmům mnohem větší rozpočet na realizaci těchto nostalgických tripů do minulosti, jež tak mají velký potenciál zaujmout i hráče, kteří za časů originálu ještě nebyli na světě. 

Staré tituly se tak mnohdy mohou pyšnit vyladěným ovládáním, hratelností a moderní grafikou, kterou by jim mnohé aktuální hity mohly závidět. Není divu, že po vynikajících remasterech Crashe Bandicoota a dráčka Spyra se vydavatelství Activision rozhodlo oživit legendární skateboardingovou ságu, která patří k symbolům generace.

Tony Who?

Na první díly Tonyho Hawka hojně vzpomínají především třicátníci, které série zastihla během jejich dospívání. Nejednoho z nich hra donutila vyzkoušet si skateboarding naživo a najdou se i tací, kteří takto odstartovali profesionální kariéru. 

Jak to celé funguje? Po absolvování nepovinného tutorialu si hráči vyberou buď reálnou osobnost ze skateboardingové scény, nebo si vytvoří postavu podle svých představ. Poté už stačí naskočit do jedné ze dvou úvodních úrovní a začít skákat s otočkou, grindovat po zábradlí a hlavně padat. 

Každý level před vás postaví několik úkolů, které je třeba splnit pro odemknutí další úrovně. Některé úkoly se opakují, jako posbírání písmenek SKATE, dosažení určitého skóre, nebo nalezení skryté videokazety. Jindy musíte provést daný trik na specifickém místě, zdemolovat, nebo prostě jen prknem přejet po určitém objektu opakujícím se na mapě (mohou jím být barely, krabice a třeba policejní auta), případně vás hra vybízí k posbírání určitých předmětů s vazbou na konkrétní mapu.

Háček je v tom, že vám během hraní běží dvouminutový časový limit, po němž se úroveň restartuje. Pokud jste nedosáhli kýženého skóre, nebo nesesbírali všechny předměty určité sady, musíte začít znovu. Pokud jste však úkol během dvou minut splnili, položka se vám odškrtne a vy jste zase o něco blíž postupu do dalšího parku. Kromě toho je důležité sbírání bodů vylepšujících vaše statistiky, jež vám výrazně usnadní pohyb po mapách a především provádění složitých komb.

Součástí postupu v obou hrách jsou speciální skateparky, v nichž musíte během minuty předvést co nejlepší triková komba s minimem pádů. Podle svého výkonu jste ohodnoceni. Pokud získáte alespoň bronzovou medaili, hra vás pustí dál. Parků je v kolekci dohromady devatenáct (dvojka má dva tajné) a jejich odemykání je po čertech návyková záležitost. Typické skateparky se střídají se školními kampusy, ulicemi amerických velkoměst, obchodním domem, býčí arénou nebo třeba ufonským Roswellem.

Tony Hawk’s Pro Skater 1+2

Tony Hawk’s Pro Skater 1+2

Jednou z nejlepších věcí na THPS je zpřístupňování skrytých zákoutí mapy, v nichž lze provádět další triky. Kupříkladu ve Philadelphii musíte prknem přejet po drátech elektrického vedení, povalené sloupy pak probourají plot oddělující skatepark od ulic města. Ne každá aréna je podobně propracovaná, ale i ty méně pestré dokážou náležitě zabavit. Hra příjemně odsýpá, dvouminutový limit není vůbec na škodu a pro hráče dychtící po tom si level osahat bez časového limitu je tu připravený režim Free Skate.

V nejlepší formě

Studio Vicarious Visions si zaslouží ohromnou pochvalu za to, že hratelnost a ovládání obohatilo o prvky, jenž byly do série přidány o něco později. První díl kupříkladu nedovoloval spojovat grindovací komba na zábradlí skrze manual, kdy vaše postava mezi trikovými sekvencemi balancuje na dvou kolečkách. Manual přišel až ve dvojce, nyní je však možné si s ním vyhrát i v prvním díle. 

Podobně zásadní je revert, který se objevil až s příchodem trojky. Ten do komb dovoluje zapojovat libovolný počet triků na U-rampě, pokud hráči udrží balanc a nespadnou. Podobných vylepšení je ještě o něco víc a všechny souvisí s možností vymýšlet co možná nejkreativnější komba. Žádné není tak zásadní jako manual a revert. Puristé sice mohou zapnout ovládací set z prvních dvou dílů, hra je bez nich výrazně chudší.

Novinek je v remasteru mnohem víc. Legendární soundtrack obou dílů je z velké části zpět, do hry však přibylo spoustu dalších hudebních vypalovaček z poslední doby. Hudba nepřestává hrát prakticky po celou dobu trvání hry včetně loadingů, a pokud máte rozjeté mocné kombo, tak ještě náležitě zesílí. 

Novější punkrockové a hiphopové skladby nedělají originálu žádnou ostudu, a pokud vás nějaká z nich irituje, můžete jí kdykoliv stiskem tlačítka R3 přeskočit, nebo v menu trvale vypnout. Mezi těmi klasickými nechybí hity od kapel jako Goldfinger, Millencolin, Rage against the Machine, Papa Roach, Bad Religion anebo Dead Kennedys, nově přibyly písně třeba od The Ataris, Billy Talent, Charlieho Browna Jr. a Machine Gun Kellyho. Tady rozhodil Activision mocné dolary a jen těžko byste dnes mezi aktuální produkcí hledali narvanější hudební výběr. 

Tony Hawk’s Pro Skater 1+2

Vylepšení se dočkala samozřejmě i grafika, která se drží na úrovni aktuálních titulů. Zdaleka nejkrásnějším levelem je kalifornská Venice zalitá sluncem, kde v místním skateparku na pláži přeskakujete bezdomovce. Připadáte si trochu jako na prázdninách. Zajímavé jsou momenty, kdy vaší postavu snímají kamery a vy se vidíte v reálném čase na obří obrazovce, z čehož jeden dostane trému i při hraní hry.

Je vidět, že v některých místech působí grafika trochu stroze a snesla by více detailů, autoři však potřebovali udržet hru v 60 snímcích za sekundu, což se většinou daří. Co se plynulosti týče, ta na PlayStationu 4 netrpí, zaznamenal jsem jen velmi zřídka lehké poklesy snímkování během hraní sólo. V multiplayeru jsou poklesy, nebo dokonce cukání o něco častější, ale stále nejde o nic, co by mi hraní nějak znechutilo či zkazilo.

Tony Hawk’s Pro Skater 1+2

Kosmetika z roku 2020

Legendární skateboardisté jsou samozřejmě zpět, vzhled přitom odráží jejich aktuální podobu. K původnímu osazenstvu přibyla spousta nových tváří. Každá postava má několik variant oblečení. Nebyla by to hra z roku 2020, kdyby neobsahovala obchod, kde si lze za virtuální měnu nakupovat alternativní výzdobu vašeho prkna a kusy oděvu pro vámi vytvořené postavy.

Nové kusy kosmetických doplňků si zpřístupňujete plněním výzev, které jsou někdy triviální, jindy hodně náročné. Celá nadstavba je dosti masivní, jelikož mě odměna v podobě záplavy dalších kusů oblečení a emblémů nechává chladným, necítil jsem se k jejich plnění nějak motivovaný a ani mi to nevadilo. Výjimku představuje pár vybraných, jež odemykají sloty pro speciální triky, které se pokročilým hráčům budou hodit.  

Lákadlem je i zpřístupnění živých filmečků pro každého skateboardistu, které si v kolekci odemknete tak, že vylepšíte danou postavu na maximum. Tady platí, že jde o dost stereotypní činnost, kterou bych nerad absolvoval stále dokola. Autoři mohli vymyslet něco lepšího. Fandové se mohou ještě snažit odemknout speciální módy a skryté postavy, jakými jsou roswellský mimozemšťan a obtloustlý policista Officer Dick, jehož ve hře ztvárnil herec Jack Black.

Tony Hawk’s Pro Skater 1+2

Momentálně ve hře nejsou žádné mikrotransakce, ale je velmi pravděpodobné, že v souladu s trapnou politikou Activisionu do hry přibudou poté, co na hru vyjdou recenze. S tímto přístupem by už mělo vydavatelství vážně skoncovat a komunikovat s hráči a médii jasněji. Na druhou stranu pravděpodobně půjde pouze o kosmetické doplňky (že by Crash Bandicoot na skateboardu?). 

Nedokážu si moc představit, jak stávající systémy hry přetavit v nějaké pay2win mechanismy. V multiplayeru má každý hráč statistiky na maximu a jsem zastáncem toho, že kdo si chce hru v singlu zkazit tím, že si věci odemyká za reálné peníze, klidně mu toto potěšení dopřeji.

Hra více hráčů

Velkou radost mi udělal návrat hraní na rozdělené obrazovce, který dnes už nebývá běžný. Vůbec poprvé je navíc možné hrát obě hry online. Zároveň platí, že právě tady by kolekce potřebovala notně vylepšit. Řeč není ani tak o zmíněných poklesech snímkování. Mnohem víc mi vadí absence matchmakingu na základě schopností hráče. 

Na výběr jsou sice dva playlisty, z nichž jeden je určený pro profíky, to v reálu však moc nefunguje. Hraní online je momentálně extrémně nevyrovnané a většinu hráčů budou frustrovat borci s milionovými komby. O arénách a módech se navíc nějak nehlasuje a vše rozhoduje algoritmus. Chybí také možnost hrát přes internet privátně s kamarádem. Alespoň posledně zmíněná funkce má být do hry brzy přidána a autoři tvrdí, že síťovou složku k tomu hodlají dále vylepšovat.

Tony Hawk’s Pro Skater 1+2

Módů je už teď k dispozici poměrně dost. Většina se točí kolem honby za co největším skóre, případně co nejnáročnějším kombem. V režimu s názvem Graffiti zase trikem značkujete části mapy a jediný způsob, jak vám může protivník přebrat vaše teritorium, je provést na místě lépe obodovaný trik. Trochu to připomíná nintendovský Splatoon. 

Mezi dalšími módy jsou hra na babu nebo jakási obdoba papírové „šibenice“, kdy pokaždé, když provedete horší trik než váš soupeř, připíše se vám další písmenko v předem zvoleném slově (asi uhádnete, proč tento režim nelze hrát online). Další možností, jak se v THPS 1+2 zabavit, je šplhání po online tabulkách (leaderboardech) v honbě za nejvyšším skóre na jednotlivých mapách.

Dále je možné vytvářet si v editoru vlastní parky a ty pak sdílet online. Dokonce i cizí výtvory lze editovat podle libosti. Jejich hraní mě každopádně vůbec nebavilo – i ty nejlépe hodnocené působí vedle regulérních kousků ze hry dost nezajímavě a brzy začnou nudit. Za zmínku stojí, že některé prvky do tohoto režimu si lze nakupovat ve skate shopu za virtuální měnu. Tady vidím další potenciál pro případné mikrotransakce.

Trochu se divím, že hra nedisponuje Photo módem, nebo režimem na editaci filmečků na způsob Theatre módu z Call of Duty. Ne, že by původní hra něco podobného obsahovala, ale do stávajícího remasteru by tyto prvky perfektně zapadly a hru pomohly popularizovat skrze sociální sítě.

Tony Hawk’s Pro Skater 1+2

Tony Hawk’s Pro Skater 1+2

Bude trojka?

Závěrem musím říct, že mě trochu mrzí absence třetího dílu, který jsem ve své době považoval za nejlepší. Důvodů, proč tentokrát na rozdíl od Crashe a Spyra nesáhl Activision po celé trilogii, může být víc. Vedle fantastických map a hudby pro mě byla trojka zlatým hřebem především díky posílené možnosti spojovat triky skrze revert. A jak už bylo řečeno, tento prvek nyní najdete i v aktuální kolekci. 

Zatímco první dva díly vznikaly pro původní PlayStation, trojka už patřila do další generace. Kdo ví, vydavatel mohl také v případě THPS3 narazit na více problémů s licencováním hudby. Nabízí se však i varianta, že nás v budoucnu čeká kolekce THPS 3+4 a poté možná dokonce oba díly Tony Hawk’s Pro Skater Underground. A z tohoto scénáře bych příliš velkou radost neměl. 

Kromě remasterovaných úrovní z trojky a jejího soundtracku bych daleko raději viděl regulérní novinku naplno využívající možnosti nové generace než sérii remasterů openworldových her, jež zůstávají ve stínu původní trilogie.

Tony Hawk’s Pro Skater 1+2

Na závěr je tu klasické dilema s remastery a remaky obecně: skutečnost, že jste obě hry už kdysi hráli, může ve vašich očích hru povznést a srazit zároveň. Moje zkušenost je v podobných případech smíšená, ale postupem času nadšení a výdrž opadá rychleji, než tomu bylo v dobách, kdy jsem hrál originál. I proto bych snesl ještě třetí díl, ale další už nejspíš ne.

Nehledě na to je Tony Hawk’s Pro Skater 1+2 díky vypulírované hratelnosti a novému obsahu víc než jen pouhým remasterem a tipuji, že mnohé nováčky nadchne ještě víc než ty dříve narozené. Striktně vzato je aktuální kolekce jednoduše tím nejlepším titulem, který kdy pod hlavičkou série vznikl. Pokud chcete přičichnout k virtuálnímu skateboardingu a poslechnout si přitom mimořádně našlápnutý soundtrack, je to jasná volba. Long Live the Hawk!