Pokud mě Gran Turismo 4 vyléčilo z iluze, že umím řídit auto, teď jsem zjistil, že neumím ani na motorce. Tourist Trophy pro mě byla velmi očekávaným titulem. Zatímco za automobilového závodníka se ani náhodou nepovažuji, na motorkách všech možných kubatur jsem byl jak přišitý od čtrnácti let. Soudě podle TT jsem ovšem naprostý břídil. Nejčastějším úkazem při jízdě je pro mě totiž pád.
Přidejte plyn v zatáčce a poletíte.
V Polyphony Digital mi pijí krev. Ne, že bych něco namítal proti realismu, ale někdy si říkám, že čeho je moc, toho je příliš. Ačkoliv, na druhé straně, o realistickém chování motocyklů na závodní dráze ta hra je, tak musím děkovat bohu, že jsem se přes svou posedlost jednostopými vozidly dožil svého požehnaného věku. První okamžiky testování NTSC verze této netrpělivě očekávané hry stály za to. Jako vždy úchvatné intro, výběr z relativně obrovského množství mašin a hurá na trať. No dobrá, ty tratě mi byly
poněkud povědomé, ale zase proč vyhazovat to, co se tak dokonale v GT 4 osvědčilo?
Takže vybrat nadupanou Kawasaki a na trať. Plný plyn, přitáhnout analog a po zadním. Super! Tedy do okamžiku, kdy jsem
neodhadl otáčky motoru a intenzitu přitahování řídítek. Plác. Kamera škodolibě ukazuje, jak mé virtuální já roluje po betonu a
trávě. To ještě netuším, co mě čeká dál.
Motorky akcelerují jako rakety. Připadám si, jako kdybych seděl na jednostopých dragsterech. Zatáčka vyhlíží mírně. Naklopit a … ouvej, to co bych autem krásně vybral, se s motocyklem nedaří. Vjíždím na štěrk a trávu. A šup, jsem znovu na hubě. Znovu mi kouzelná animačka ukazuje, jak si gravitace umí pohrát s kombinací letící motorky a nešiky. Jenže ono to nepřestává. Snažím se ze všech sil, brzdím přední, brzdím zadní, ale buď na počítačem řízené hošany absolutně nestačím a nebo končím v kotrmelcích. Tak tedy tohle jsem v dosavadních simulátorech nezažil. Jen by mě zajímalo, který sebevrah v motion-capture mundúru byl ochoten předvádět pro potřeby programátorů ty držkopády.
Motorky jsou naprosto neuvěřitelně detailní, což se odráží i na jejich počtu.
Pokud se vám zdálo GT 4 realistické, pak u Tourist Trophy zařvete blahem. Tady nejde rozjet motocykl, narazit do mantinelu s dutou ranou, aby jediným viditelným výsledkem byl pokles rychlosti na nulu. Touto akcí jste v TT zahájili startovní manévr pro vaše tělo. Prostě realismus, realismus a zase realismus. Pro mě z toho vyplývá jediné. Štěstí, že v mém teenage věku nebyly k dispozici motorky nad 350 ccm. Byl bych součástí hřbitovní přírody.Ta hra je ale i přesto, nebo možná klasicky právě proto nádherná. Zahrát si ji je skutečně totální výzva. Samozřejmě té se nevyhnete, ať chcete nebo ne. Ano, licence, roztomilá zhovadilost, která vás bude nutit kličkovat mezi dopravními kužely pod časovým stresem. A hlavně. Zapomeňte na zkracování si trasy přes trávu, jak jste zvyklí ze všech GT. V životě jsem nezažil, aby motorka tak nádherně plavala, obvykle s fatálním důsledkem.
Kazunoriho tým odváděl jako vždy vynikající práci. Motorky jsou naprosto neuvěřitelně detailní, což se odráží i na jejich počtu, na závodní asfalt je program staví jen čtyři. Ale pohled na ně je fakt božský. Nebylo možné si u GT4 neprohlédnout opakované záběry, ovšem u TT je to doslova absurdita, vynechat pohled na to, co že jste to prováděli, kde jste ohoblovali asfalt a kde vám
gravitace ukázala, že přes zákony setrvačnosti jste díky těm gravitačním jednoduše „na ptáky malý páky“.
Okruhy jsou, co jsem měl možnost testovat, poměrně jednoduché, automobilem byste tu neměli velký problém, ovšem na těch žihadlech na dvou kolech jste bez šance. Představu, že vezmete za plyn a brzdu použijete jen v naprostém zoufalství, tu klidně pusťte z hlavy. Jo a hlavně nezapomínejte, co udělá v solidní rychlosti zmáčknutí té přední. Ano, kotrmelec. No, máte se na co těšit. Tahle hra bude klenot. Co jen to je v té PS2 je za HW, když ho jde neustále nafukovat, aby ždímal stále více síly?
Index očekávání: 90%
