Abych přesně popsal principy Trackmanie, musím hned v úvodu recenze zmínit jednu legendu, kterou dodnes hrají stovky pamětníků. Tou legendou je samozřejmě hra Stunts, která před lety položila základ podobným hrám a jejíž principy Trackmania využívá. Pro ty, kteří tuto dokonalost nepamatují nebo si ji neměli možnost zahrát, trochu přiblížím její základní rysy. Na rozdíl od ostatních závodních her, jako například série Need for Speed, není krása této hry v množství aut, jejich vylepšování nebo graficky úchvatných tratích, ale v množství různým překážek, skokánků a dalších speciálních částí na tratích. A Trackmania je těchto vychytávek plná. Na tratích narazíte na zrychlovače, skokánky, tunely, díry v silnici a spoustu dalších věcí. Cíl je samozřejmě dojet do cíle v co nejkratším čase všechny checkpointy až k cíli. A jaká je tedy Trackmania? Jak je mým zvykem, rozdělím si recenzi na několik částí - začnu třeba herními módy a tratěmi.
Vidím tratě veliké, jejichž krása do nebe vyčnívá…
To bohužel není tak docela pravda, ale popořadě. Hra je zasazena do třech různých prostředí - zimní krajina (Winter), americká poušť (Desert) a anglický venkov (Rally). Trackmania obsahuje dva herní módy, nazvané Puzzle a Race. Popíšu nejdřív Race. V tomto módu postupně projíždíte předem navržené tratě a snažíte se o co nejlepší čas. Po zajetí dobrého času se odemkne další trať, kterých je v každém prostředí osm. Pokud ale zajedete celé prostředí na zlatou medaili, odemkne se série dalších osmi tratí v tomtéž prostředí. Takže každé prostředí má vlastně šestnáct tratí - zkrátka klasické závody, až na jednu podstatnou výjimku. Hra nezná něco jako oponenty. Prakticky celou dobu budete hrát pouze proti sobě – pokud dojedete do cíle a začnete hrát 
tu samou trať od začátku, zazávodíte si proti svému „stínu“ z minulé jízdy a to je vše. Tím se pro někoho hra stává pouze suchým závoděním s cílem získat lepší čas a to moc dobrá motivace není.
Druhým módem je Puzzle. Jak již název napovídá, půjde o něco trošku logického. V této časti hry máte místo tratě pouze start a cíl a někdy i pár dalších kousků a vaším úkolem je postavit trať tak efektivně, aby překonala překážky (voda, skály, propasti, …) a abyste vy dojeli do cíle v co nejkratším čas. Množství tratí a jejich postupné odblokování je stejné jako u módu Race.
Tím jsem nakousl jednu skvělou věc, bez které by Trackmania skončila hluboko pod průměrem. Tou věcí je editor tratí, kterým se pyšnila i hra Stunts. Jeho ovládání je velice jednoduché (ačkoliv je škoda, že v něm nemůžete použít myš) a rychle vám přejde do krve. V editoru lze zapnout pomocnou čtvercovou síť, takže se vám nemůže stát, že dráhu napojíte s mostem špatně apod. Dobrou trať v něm vytvoříte prakticky během několika minut (stejně jako v klasických Stunts) a díky její malé velikosti se s ní můžete pochlubit kamarádům nebo ji dát na internet, což už v této době někteří fanoušci hry učinili. Myslím, že díky přátelsky uživatelskému editoru se to na internetu bude zanedlouho doslova hemžit amatérsky vytvořenými mapami, jejichž kvalita je mnohdy srovnatelná nebo dokonce vyšší než přímo ve hře. Důležitá věc ale je, že jednotlivé díly na nové tratě (kterých je několik set) nemůžete používat hned od začátku ale musíte si na ně nejdříve vydělat a koupit si je! Za projetí tratí v módu Puzzle nebo Race v dobrém čase získáte zlatou, stříbrnou nebo bronzovou medaili a tím i určitou sumu peněz, za kterou si v obchodě můžete koupit nové části jako třeba části mostu, tunely, loopingy, ale i dekorativní části jako domečky, stromy, apod. Ke konci už budete mít k dispozici tolik dílů, že budete schopni postavit opravdu výbornou trať. Ještě podotknu, že některé díly jsou specifické pouze pro jeden druh terénu a nemůžete je tak použít v jiném terénu.
Zpátky ke tratím, které nám přichystali tvůrci. Řekněme si to na rovinu, nejedná se o žádný zázrak. Většina tratí mi přišla celkem odfláknutá, některé jsou až moc lehké a některé naopak téměř nezvládnutelné. Navíc tratě se někde mnohdy kříží a je jen na vaší intuici poznat, kudy vede správná cesta, protože pokud zvolíte špatně, žádné upozornění na špatný směr vás nečeká (naštěstí to je ale vždy téměř jasné, ale párkrát se mi stalo, že jsem zabloudil a nevěděl jsem o tom). Tady se tvůrci bohužel opravdu moc nevytáhli. Pokud nebudete mít náladu vytvořit si tratě vlastní (no řekněte, koho baví závodit na vlastnoručně vytvořených tratích, když je dokonale znáte), budete muset jezdit na těch od tvůrců nebo si stáhnout nové z internetu.
A jak mi sluší moderní kabátek?
Z grafického hlediska se naštěstí nejedná o žádný zvlášť velký paskvil. Není to sice technologická špička, ale koukat se na to dá. Variabilita sice moc nehrozí, ale na to si zvyknete. Co se týká samotných tratí, o jejich designu bylo více řečeno výše a o grafické stránce se jedná o průměr. Všechno vypadá jak má. Okolní prostředí bohužel moc detaily nekypí, ale není to tak hrozné. Některé efekty jsou překvapivě povedené, například voda, která je opravdu nádherná (na druhou stranu ale pokud do ní spadnete, chová se jako propast a vidíte jak autíčko jakoby padá do hloubky, takže se žádné efektivní žbluňknutí nekoná), ale některé efekty jsou vyloženě podprůměrné, například led, což je jen bílá textura a jakékoliv známky po odlesku byste hledali marně. Jednoduché vizuální zpracování má aspoň výhodu ve směšných hardwarových požadavcích. Zahrajete si tak skutečně skoro na všem, co má procesor a trochu paměti.
Co se týká automobilů, máte k dispozici pouhopouhé tři modely – pro každý terén jeden. Lze je sice potáhnout několika odlišnými texturami, ale pořád je to jen jedno auto na terén, což je žalostně málo. Navíc přestože si různých havárií a bourání užijete víc než dost, jakákoliv známka po poničení vozu chybí. Jediné, co je ve hře implementováno je otevírání předních dveří nebo dveří u kufru při nárazu, respektive skoku. Během závodu si můžete vybrat z několika kamer (i když ta přednastavená za autem je asi nejlepší) a po závodu si můžete uložit průběh závodu do malého souboru a opět se s ním pochlubit kamarádovi nebo na internetu.
Zvuková stránka toho bohužel také moc nenabízí. Hudba sice přítomna je, ale je tak nevýrazná, že jsem ji téměř nezaregistroval, což je škoda, protože na podobné akrobatické závody by se hodila nějaká pořádná rychlá elektronická hudba, jako například v nedávno recenzovaných R.C. Cars. Alespoň zvuky jsou naštěstí ucházející. Řev motoru, rány o mantinely, dopad auta, prostě klasika. Nic víc, nic míň.
Je nás víc, zábava může začít…
Jeden velký klad je přítomnost multiplayeru. V něm může na dráze soutěžit až deset lidí na jedné trati, takže tady je už motivace větší. Bohužel pro mě z naprosto nepochopitelného důvodu nejsou do hry implementovány kolize s ostatními spoluhráči. Myslím, že by hra dostala úplně jiný rozměr, kdybych mohl kamaráda třeba vytlačit z dráhy nebo ho před skokem
zbrzdit, než abych jím mohl projet jako duch.
Hra navíc kromě klasické hry po internetu nebo LAN umí i tzv. hot-seat. Hráči se střídají na jednom počítači a závodí, kdo dojede za lepší čas, což je docela zábava.
Vyřknutí ortele
Trackmania určitě není špatná hra, ale záleží, jak na ni pohlížíte. Jestli chcete zábavu na dlouhé večery, určitě se poohlédněte někde jinde. Trackmania je spíše oddychovka, ve které máte možnost si pořádně zazávodit, vymýšlet rozmanité tratě v editoru nebo doplňovat trať, aby cesta k cíli vedla co nerychleji. V její prospěch určitě svědčí přátelský editor tratí a malá velikost vyexportovaných souborů, takže si je z internetu může stáhnout skutečně každý i s pomalým připojením. Nenajdete zde sice perfektní grafiku a zvuky, spoustu skvělých aut nebo rozmanité prostředí, ale spíše zábavu v podobě kaskadérských tratí. Pokud se vám líbila stará hra Stunts, asi se vám bude líbit i Trackamania. Vy ostatní si zahrajte radši něco jiného.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
