Právě v těchto dnech přichází (s velkým zpožděním) na pulty českých prodejen Train Simulator, který za těch pár týdnů po svém vydání dokázal vzbudit na simulátory nevídaný ohlas. Po souboru prvních rad ohledně základního ovládání jednotlivých druhů lokomotiv, který jsme uveřejnili v tomto článku, a první části popisu tratí, přichází chvíle pro podrobnější nahlédnutí na zbylé tratě. Obecně platí, že jejich dříve než začnete plnit jednotlivé mise, stojí za to projít si na každé z této trojice tratí Tutorial a základní krátkou jízdu s pasažéry (v případě Marias Pass pak některou ze základních misí s lokomotivou Dash 9) – vyvarujete se tak možných problémů při „ostrém“ ježdění na čas. Za všech okolností mějte zapnutý Track monitor, jinak se snadno ztratíte mezi rychlostními limity, semafory a výhybkami, při posunování s GP38 také identifikaci jednotlivých kolejí a vozů (F6 a F7). Nezapomeňte, že u většiny vlaků přestanete brzdit teprve ve chvíli, kdy nastavíte brzdný systém z předchozího „apply“ na „released“ (nikoliv „running“ či „lap“).
Tokyo-Hakone Line
Po relativně poklidné Hisatsu line přichází na řadu opravdová japonská hromadná doprava v podobě velmi vytížené trati z předměstí Tokya do Hakone – jakási obdoba našeho příměstského „panťáku“ z Prahy do Kolína se svými ranními a odpoledními špičkami okořeněnými pravidelnými víkendovými zájezdy tisíců japonských rodin do lázeňského Hakone, odkud se naskýtá krásný výhled na horu Fuji. Díky silným elektrickým motorům nebudou vašemu vlaku dělat problémy poměrně příkrá stoupání v druhé polovině trati (z Ebiny do Hakone), jenom se musí dát pozor při jízdě z kopce, kdy dokáže naložená souprava velmi snadno zrychlit nad přípustnou mez a v zatáčce vykolejit (nebojte se tedy „driftovat“ podobně jako s KIHA 31 a mírně přibržďovat). Tuto trať je vhodné začít projíždět až ve chvíli, kdy budete mít zkušenosti s přepravou pasažérů z Hisatsu – většina misí má celkem ostré časové limity pro průjezdy mezi jednotlivými stanicemi a dost často se stává, že zpoždění třiceti sekund ze začátku jízdy doháníte třeba půl hodiny (s tím také souvisí nutnost zastavovat s co možná nejdelší částí vlaku poblíž nástupiště, aby bylo čekání na stanici co nejkratší – externí pohled se hodí více než kdy jindy). Na trati se setkáte se dvěma řiditelnými soupravami – klasikou v podobě hranaté 2000 Series a luxusní 7000 LSE Series. Zatímco „dvoutisícovka“ se dá považovat za silnější a robustnější elektrickou obdobu KIHA 31 (má však mnohem účinnější brzdy a tolerantnější cestující – brždění půl kilometru před stanicí není s touto soupravou výjimkou, těsně před nástupištěm brzdy na chvíli povolte, přepněte na externí pohled a dobrzděte z malé rychlosti celou délkou vlaku ve stanici), řízení 7000 LSE má svá některá specifika. Tím prvním jsou brzdy kombinované s ovládáním motoru – výsledný komplet se ovládá jedním regulátorem po stupních. Není tedy možné nastavit přesné procento zrychlení ani brzd, musíte se smířit s tím, že budete čas od času trávit nekonečné minuty „přecvakáváním“ mezi jedničkou a dvojkou na úseku s omezenou rychlostí. Naopak brždění je oprati všem ostatním strojům doslova balzámem na nervy – stačí dodržovat obligátní půlkilometrové pravidlo a podle momentální situace povolovat či přitahovat (chce to trénink, univerzální rada neexistuje). Reakce vlakové soupravy je okamžitá, odpadá ono zdlouhavé „přechodné“ období mezi povolenými a přitaženými brzdami.
Všechny mise na této trati prověří vaše schopnosti dohnat ztracený čas na úsecích s omezenou rychlostí – nejzáludnější je nejspíš After the Storm, kdy během cesty dostanete zprávu o dalších nebezpečných úsecích, kde je nutné zpomalit. Vesměs se však jedná o „poskakování“ mezi desítkami malých stanic, takže je extrémně obtížné ztracené vteřiny dohnat – pozor při jízdě z kopce na prudké zatáčky nebo nečekané výhybky (zvláště v prvních kilometrech trati na předměstí Tokya a také kousek před Hakone).
Northeast Corridor
Moderní trať z Washingtonu do Philadelphie se v těchto dnech dostala do zpráv snad na celém světě, bohužel však z nepříliš záviděníhodného důvodu – v poměrně dlouhém tunelu pod Baltimorem totiž vykolejil vlak převážející chemikálie a vzňal se. Požár zuřil více než dva dny a hasiči neměli šanci, jak se přes velký žár k hořícím vagónům s technikou dostat. Teď už ale zpátky k návodu – Northeast Corridor je klasickou vysokorychlostní tratí se vším všudy – nenajdete tu železniční přejezdy, zatáčky mají velký poloměr a po celé délce trati funguje elektronický systém informující o maximální povolené rychlosti v současném a následujícím úseku. Ačkoliv může při pohledu na mapu vypadat profil tratě mezi Washingtonem a Balitmore hrozivě, je třeba si uvědomit, že měřítko mapy je jiné než v případě horských železnic – ve skutečnosti se silnými elektrickými soupravami stoupání či klesání téměř nepostřehnete. Více než kdy předtím však musíte sledovat rychlostní limity (zejména počáteční čtyřicítky, kterými přejíždíte přes výhybky, se dají vzhledem k obrovskému zrychlení vlaků snadno přehlédnout) – pokud přesáhnete povolenou rychlost o 5 mph, spustí se automaticky „penalty brake application“, tedy rychlobrzda, která vlak automaticky zastaví (co dokáže takové rychlé zastavení ze 130 mph udělat s pohodlím pasažérů a jízdním řádem si jistě domyslíte sami). Podobně se vlak zachová i pokud propásnete odpověď na signalizaci „alerteru“ zjišťujícího vaši neustálou bdělost. Řízení obou vlaků – soupravy Acela Express a lokomotivy Acela HHP-8 je téměř shodné, jenom pozor na to, že Express nemá narozdíl od samostatné lokomotivy dvojí systém brzd. Při jízdě si můžete užívat luxusu displejů zobrazujících případné prokluzování kol i velmi účinných brzd, se kterými není problém začít zastavovat ze 120 mph až dvě míle před nádražím (pozor při dobržďování na dlouhý „lap“ interval).
Podobně jako u předchozí tratě, i zde je těžiště všech misí v precizní jízdě podle grafikonu – nejprve si vyzkoušejte kratší jízdy (Bridge Damage, Morning in Maryland), kde se nejlépe naučíte jezdit čtyři míle nad rychlostním limitem (nejvyšší možná rychlost bez zapnutí automatické rychlobrzdy). Zajímavá mise je Train Rescue – jde v podstatě o obdobu Royal Scot Rescue, kdy musíte odtáhnout poškozený vlak do další stanice, opět se tedy vyplatí mít zapnutou identifikaci stanic pomocí F6. Poslední dvě mise, Riding the Yellows a Summer Express, patří k tomu nejtěžšímu z osobní dopravy ve hře – před jejich plněním proto věnujte dost času tréninku správného zastavování (zpoždění nabraná ucpanou tratí se budou velmi těžko dohánět).
Marias Pass
To nejlepší na konec. Trať, která vede horským průsmykem Marias nabízí drsný svět nákladních vlaků, příkrých stoupání a řevu několika dieselelektrických obrů. Ačkoliv se to na první pohled nemusí zdát, skládá se ze dvou naprosto odlišných částí. Tou první je oblast kolem seřadiště ve Whitefish, kde budete trávit spoustu času při posunování v lokomotivách GP38, a kdy si užijete neustálých změn směru jízdy a přehazování výhybek. Skutečné peklo však nastává dál na trati, zejména mezi Essexem a Shelby, kde budete jezdit s obřími Dash 9 a kde také prožijete několikakilometrová zoufalá brždění plně naložených vlaků. Právě Essex je zajímavý tím, že část nádraží slouží jako odstaviště přebytečných lokomotiv, které pomáhají vytáhnout těžké nákladní vagóny nahoru do Summitu. Řízení obou lokomotiv je v podstatě stejné – důležité je zejména respektování „vůle“ mezi jednotlivými vagóny (tzn. plynulé rozjíždění, aby nedošlo k přetržení vlaku), jejich „scvrknutí“ před finálním bržděním v zastávce (nejprve jemné přibrždění lokomotivy, na kterou postupně vagóny „dosednou“) a v neposlední řadě také zvládnutí práce s příjemnou vymožeností v podobě dynamické brzdy. Narozdíl od předchozích dvou tratí zde budete velmi často muset používat písek, ale i s ním se musíte smířit s faktem, že do některých kopců svůj vlak prostě nerozjedete – stačí však opatrně zacouvat na rovinku o kus dál a vlak se dá do pohybu.
Vzhledem k tomu, že mise na trati Marias Pass jsou většinou dost komplikované a vyžadují přesné rozpracování po jednotlivých úsecích, budeme podrobnějšímu popisu této trati věnovat samostatnou část návodu.
