Již krátce po vydání hry se na nás obrátil dost velký počet čtenářů, kteří nemají s podobnými tituly zkušenosti, ale rádi by si komplexní Train Simulator zahráli. Proto přinášíme pár rad, co laikům pomohou v začátcích, které bývají u podobných realistických simulátorů velmi krušné.
Několik obecných tipů
Neustále mějte zapnutý Track Monitor, který vás informuje o dění vpředu na trati, a kde máte možnost sledovat maximální povolenou rychlost v daném úseku, vaši momentální rychlost a také cílovou rychlost (projected speed - tedy k jaké hodnotě směřuje rychlost okamžitá). Na dlouhých úsecích bez zastávek se snažte mít aktuální i cílovou rychlost shodnou s maximální.
Vždy začínejte brzdit s předstihem – na levé straně Track Monitoru se objevují naproti kilometráži rychlostní limity, takže víte, co vás čeká za pár kilometrů. Pozor na limity při plnění misí – za jejich výrazné překročení nejen že dostanete trestné body, ale také se aktivuje nouzová brzda a vlak se automaticky zastaví. Opětovným rozjezdem ztratíte víc času než předčasným zabržděním.
Využívejte v hojné míře setrvačnosti vlaku – někdy stačí soupravu rozjet a pak ubrat plyn skoro na minimum. Tento způsob jízdy šetří palivo a lépe rozkládá síly působící mezi jednotlivými vagóny. Mezi spojovacími články většiny vagónů totiž existuje určitá vůle, takže se tažná (i brzdná) síla přenáší z lokomotivy na zbytek vlaku postupně. Zejména u nákladních vlaků je nutné dávat pozor na příliš prudké změny rychlosti – vlak se může snadno roztrhat (při zrychlování) nebo dokonce vykolejit (když se během brždění lokomotivy natlačí vagóny příliš rychle na sebe).
Chcete-li se jen tak projíždět po tratích v Track Exploreru, dejte si pozor na nastavení výhybek. Pokud v Track Monitoru zjistíte, že náhle končí kilometráž (v pravém sloupci), pak jste pravděpodobně nasměrováni na slepou kolej. Oranžová šipka na schématu trati, která většinou přesměrování předchází, znamená přehozenou výhybku – snažte se ji proto přehodit zpět. Jakmile se znovu objeví kilometráž, jste zachráněni. V opačném případě urychleně zastavte – třeba i pomocí rychlobrzdy (slepé koleje jsou obvykle velmi krátké).
Pokud máte zapnutou možnost vykolejení, dávejte velký pozor na zatáčky na trati. Ne vždy je totiž můžete projet maximální povolenou rychlostí. Zejména na horských tratích je nutná opatrná práce s brzdami – prudká klesání, na kterých se vlak dost rozjede, přicházejí znenadání a většinou končí právě takovou zatáčkou. Rada je jednoduchá – stále sledujte cílovou rychlost a nebojte se soupravu přibrzdit.
Na delších tratích není od věci občas zapnout HUD, na kterém se objeví spousta užitečných informací – například stav nádrží s naftou, množství uhlí, nebo objem zbývající vody jsou údaje k nezaplacení. V misích, kde vám autoři úmyslně dali málo paliva, se zapnutý HUD stává samozřejmostí – jinak ani nemáte šanci.
Pozor na správnou signalizaci před železničními přejezdy – na jednotlivých tratích se od sebe liší. Zatímco na Marias Pass musíte začít houkat již čtvrt míle před přejezdem a držet sirénu celou cestu lokomotivy přes přejezd, na obou historických tratích stejně jako v Northeast Corridor se s nějakou sirénou díky závorám a mimoúrovňovým křižovatkám nemusíte obtěžovat. Pozor na houkání v Japonsku – projíždíte rezidenčními zónami, kde se smí siréna použít jen v nouzových případech (jinak dostanete trestné body). V USA musíte ještě zahoukat před každou stanicí a nepřetržitě zvonit při jejím průjezdu, dokud nezastavíte u nástupiště.
Při řízení osobních vlaků dejte pozor na „comfort level“ cestujících. Například použití rychlobrzdy je v jiných než nouzových případech nepřípustné – při razantním brždění se mohou pasažéři zranit. Také si dávejte pozor na projíždění přes výhybky – vyplatí se před nimi zpomalit na zhruba polovinu maximální dovolené rychlosti. Různé vlaky mají různý „comfort level“ – například k cestujícím v Orient Expresu si toho můžete dovolit podstatně méně než k lidem v Acela Expressu. (Tak mě napadá, jaký že asi je „comfort level“ v tramvajích MHD)
Řízení parní lokomotivy
Všichni začátečníci by si měli nastavit topiče na automat ovládaný počítačem, jinak se ztratí ve změti ventilů. Před rozjetím je nutné odstranit zkondenzovanou vodu z válců. S reverserem i regulatorem na nule otevřete ventily válců (cylinder cocks), nastavte reverser na maximum (tj co nejvyšší číslo), počkejte na píšťalku signalizující volnou trať (ne vždy ji uslyšíte – někdy se stačí prostě rozjet) a pomalu přidejte tah na regulatoru. Uvolněte brzdy na 100% a sledujte, zda se vlak začíná rozjíždět. Pokud kola prokluzují, uberte regulator a použijte písek. Po pěti, šesti cyklech motoru uzavřete ventily válců. U parních lokomotiv je kritické zejména vyvážení nastavení regulatoru a reverseru – pokud dáte obojí na maximum, začnou kola prokluzovat a ani písek zde nepomůže. Při brždění ve stanici nejprve dejte regulator na nulu, pak zlehka zapněte brzdy a teprve těsně před cílem dobrzděte jejich plnou silou. Pamatujte si, že není zas tak velký problém brzdové čelisti sevřít, ale o to zdlouhavější je jejich uvolňování.
Pokud se přeci jen rozhodnete pro manuálního topiče, pořádně si prohlédněte plán cesty a trať před vámi – musíte totiž plánovat svou činnost s přibližně patnáctiminutovým předstihem. V závislosti na charakteru jízdy pak regulujte intenzitu kotle a tím pádem i tlak páry. Sledujte kouř unikající z komína – v ideálním případě by měl být šedý. Pokud je zbarvený do černa, musíte k ohni dostat více vzduchu (tj. otevřít damper, dvířka nebo zapnout blower). Čirý nebo bílý kouř signalizuje přesný opak. Důležitá je i správná hladina vody v kotli – pokud je jí moc, není dost páry (zavřete injektory a přiložte pod kotel), pokud se jí nedostává, může se stěna kotle roztavit a explodovat (abyste tomu předešli, otevřete injektory a napumpujte dovnitř vodu z tendru). Před vjezdem do tunelu zavřete dvířka a zapněte blower – jinak na vlastní kůži poznáte pocit přepečené topinky.
Řízení dieselové lokomotivy
Jedinou čistě dieselovou lokomotivou v Train Simulatoru je japonská KIHA 31. U ní nestačí jenom na reverseru nastavit jízdu daným směrem - zároveň se musí zařadit jeden ze dvou rychlostních stupňů. Řízení této soupravy a operace s převodovkou se asi nejvíce podobá jízdě s autem – při postupném zpomalování není nutné podřazovat zpět na „jedničku“, naopak jízda do prudšího kopce si o první rychlostní stupeň přímo říká. Nebojte se využít všech klesání k úspoře paliva – jízda na volnoběh s občasným dobržďováním je tomuto stroji vlastní.
Doslova peklo však představují diesel-elektrické lokomotivy Dash 9 a GP38-2. Po většinu času mají za sebou zapřaženo několik desítek vagónů a při takové jízdě je nutné striktně dodržovat specifická pravidla, zejména vhodnou kombinací brzdy vlakové a brzdy lokomotivy eliminovat „vůli“ vlaku. Při rozjezdu proto nejprve zařaďte jízdu vpřed, uvolněte vlakovou brzdu, přidejte trochu plynu a regulujte pomalý rozjezd brzdou lokomotivy - jinak než postupným rozjetím se dlouhý těžký vlak do pohybu nedostane.Podobné pravidlo platí i pro zastavování – nejprve dynamickou brzdou „scvrkněte“ vagóny k sobě a pak teprve zapněte vlakové brzdy. Obecně platí, že se drobné změny rychlosti vyrovnávají pouze flexibilnější dynamickou brzdou bez zásahu hlavního brzdného systému.
Řízení elektrické lokomotivy
Elektrické lokomotivy se řídí asi nejlépe ze všech tří typů. Pantograf je ve většině misí již vysunutý a převodovka má pouze tři stupně: zpátečku, neutrál a jízdu vpřed. Rovněž systém brzd patří k těm příjemnějším – některé typy mají dokonce vzduchové i dynamické brzdy na společné páce a počítač určuje jejich optimální poměr pro danou intenzitu. Všechny elektrické lokomotivy ve hře (až na Acela HHP-8) postrádají brzdný systém lokomotivy samotné, protože jsou permanentně propojeny se zbytkem soupravy. I zde platí při zastavování pravidlo, že se nejvyššího „comfort levelu“ dosáhne jízdou s motorem „naprázdno“ a pozvolným bržděním.
V diskusi pod článkem samozřejmě rádi uvítáme vaše tipy a rady – jeden člověk nemůže myslet na všechno...
