Nejrůznější „hračkové“ fenomény se střídají snad častěji než oblíbený chlast v kruzích našich rádoby celebrit. Některé ale dokáží přežít časy své největší slávy i o slušnou řádku let. Vedle nesmrtelné Barbie nebo Želv Ninja k takovýmto klasikám jistě patří i Transformers. Jasně, aktuální videohra vychází především díky aktuálnímu celovečernímu filmu, ale starší ročníky si jistě dodnes pamatují na barevné porevoluční reklamy na Transformers, které tehdy rámovaly vysílání animovaných Disneyovek.
Bylo by ale poněkud chybné, kdybychom tuto hru spojovali se starším PS2 kouskem. Kromě robotů v hlavních rolích totiž tyto dvě hry nemají prakticky nic společného, což se týká především kvality. Noví Transformers tedy nejenže nepředvádějí na svou dobu úchvatnou vizuální kvalitu, ale ani se nijak zvlášť dobře nehrají.
Hned na začátku si můžete vybrat, zda chcete hrát kampaň za Autoboty nebo Decepticony.
A proč si jednou neudělat celkové shrnutí hned na začátku? Transformers: The Game nejsou nijak extrémně špatnou hrou a pokud patříte k fanouškům těchto robotů, kteří se umějí v mžiku proměnit v nablýskaný bourák, bude pravděpodobně víceméně spokojeni. A pokud patříte k příznivcům robotických akcí, pak to na vás platí rovněž. Noví Transformers jsou totiž poněkud paradoxně v podstatě nejlepší akcí s mechy, která je v našich končinách na PS3 k mání. Nadějně se tvářící Armored Core 4 totiž nakonec nedopadlo zcela podle našich očekávání a PS3 pokus ze série Mobile Suit Gundam nás dodnes ještě občas straší ve snech.
Hned na začátku si můžete vybrat, zda chcete hrát kampaň za Autoboty nebo Decepticony, což jistě potěší každého fanouška Transformers, ale běžnému
hráči to ve skutečnosti může být docela jedno. V každé z těchto kampaní nás pak přirozeně čeká řada misí, kterými je třeba se probít až k absolutnímu vítězství. Od té doby si ale hra (rovněž lehce paradoxně) nehraje naprosto na nic, takže vás bez jakýchkoliv zdlouhavých úvodů vrhne do akce. A to přímo do městské. Nejen
proto, že se odehrává ve městě, ale proto, že po bojišti máte téměř neustále možnost volného pohybu. Ve skutečnosti ale vždy jde o to, abyste došli k ukazateli indikujícímu další misi a odtamtud se „odpíchli“ do akce. Na druhou stranu to je ale spíše ku prospěchu věci, jelikož hra tak má příjemný spád a nezatěžuje vás věcmi, které by silně akčně laděné hráče mohly zdržovat. Pokud ale touhou po průzkumu okolí zahoříte, na své si přijdete. Ve hře je roztroušena stovka malých krychliček, jejichž počet určuje, kolik „miniher“ se vám zpřístupní. Pakliže poté narazíte na krychli větší a máte dostatečný počet krychlí malých, můžete se zahrát jednu z vedlejších misí, jako například vyhledání a zničení potřebného počtu nepřátelských robotů v omezeném čase.
Roboti umějí vcelku svižně šplhat po budovách.
V misích hlavních i vedlejších pak je k dispozici poměrně omezený počet bojových možností, ale i to se dá považovat za prostředek k dosažení slušné akčnosti a celkově uvolněné hratelnosti. Základem pro pohodlný boj na dálku jsou různé střely a rakety, ale přinejmenším zpočátku budete asi více využívat možnost boje na blízko. Jednak proto, že střely nejsou zase až tak účinné a jednak proto, že někteří roboti jsou vybaveni ochranným štítem, který umějí bleskurychle použít, a tak nezbývá než k nim přiskočit a vysvětlit jim to ručně. A kdyby vám náhodou i to bylo málo, tak můžete sebrat prakticky cokoliv, co se ve vašem okolí nachází (auta, popelnice, stromy atd.) a mrštit tím směrem k nepříteli.
|
Do hry samozřejmě vstupuje i možnost seskládat se do podoby automobilu (respektive vrtulníku), což se hodí zejména v případech, kdy se potřebujete rychle přesunout, ale bohužel to naráží na několik úskalí. Tím prvním je poměrně špatná ovladatelnost vozidel, což docela ostře kontrastuje s víceméně pohodovým ovládáním robotů, a z dalších jmenujme zejména absenci mapy. K dispozici je pouze malý výřez znázorňující vaše nejbližší okolí a pokud třeba naháníte některého z nepřátel, jenž je od vás ve větší vzdálenosti, vidíte pouze směr, v němž se nachází, ale cesta k němu se plánuje mnohdy docela těžko. Často se totiž může stát, že
dálnice, po níž aktuálně jedete se stočí úplně jiným směrem než potřebujete, což nepotěší zejména v případě, že vás mise straší i časovým limitem. Mnohdy se tedy jako lepší řešení, zejména tedy v zastavěné oblasti města, jeví setrvávat v podobě robota a ke svým cílům si to namířit tak říkajíc vzdušnou čarou. Roboti totiž umějí
vcelku svižně šplhat po budovách, z nichž navíc často získáte i podstatně lepší představu, kde se cíle vaší mise vlastně nacházejí. Možnost lezení po budovách tedy
řadíme jednoznačně ke kladům hry.
K těm by se teoreticky měla zařadit i hratelnost, která je sice jednoduchá, ale zároveň i příjemně atraktivní. Bohužel se tak ale neděje a to z toho důvodu, že vás hra pravděpodobně nedokáže příliš zaujmout. Samozřejmě vyjma případů, že patříte ke dvěma výše jmenovaným skupinám fanoušků. Docela těžko se to v tomto případě popisuje, ale neobjevili jsme zkrátka nic, čím by nás hra dokázala přikovat k obrazovkám. Když se vám tak třeba některá mise nepodaří, hru spíše na chvíli opustíte a zkusíte to někdy jindy, než že byste u toho seděli, dokud se vám to nepodaří. Těžko říci, čím to vlastně je, protože na to, že se má jednat jen o „obyčejnou“ robotickou akci, tak je v podstatě vše v pořádku, ale zkrátka to tak bohužel je.
|
Nehraje se to špatně
Nedokáže moc udržet| Transformers: The Game | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
