Definovat Trapt není lehký úkol. Byť jde již o čtvrtý díl(viz infobox) již opravdu letité série, tak se nebudeme divit, kdybyste o ní slyšeli poprvé. Jde o velmi unikátní herní zážitek, těžko přirovnatelný k jakémukoliv jinému titulu. Základní premisa spočívá v eliminaci daného počtu nepřátel v určeném terénu. Ty však nebude likvidovat žádnými střelnými, sečnými ani jinými druhy zbraní. K zničení protivníků budete používat důmyslné pasti, taktiku a hlavně vlastní důvtip.
Samotné hraní je spíše pomalejšího rázu, aby si hráč mohl řádně promyslet taktiku a následný postup.
Příběh vás zavede do středověké Evropy, kde se ujmete role mladičké princezny Allury, která byla neprávem obviněna z vraždy svého otce, krále Olafa. Co čert nechtěl, Allura se navíc dostane do spárů samotného ďábla. Právě okolnosti a temný ďábel
donucují nevinnou princeznu k tvrdému boji, který se postupem času změní z bitvy o přežití na krvavá jatka. Hra se odehrává v temném, goticky laděném hradě a jeho přilehlém okolí. Beznaděj, deprese a strach jsou ta pravá slova, která vystihují atmosféru Trapt. Příběh není sice jakkoliv oduševnělý, ale za hloupý ho označit nelze. Má své slabé i silné stránky, je řádně zamotaný a nechybí ani překvapivé zvraty. Celá hra se odehrává po misích, které jsou umně pospojovány právě příběhovými
video sekvencemi. Ty jsou ztvárněny pomocí in-game enginu a věřte, že ve hře jich jsou desítky. Jejich kvalitu však nekazí překvapivě ne až tak úplně dokonalý příběh, ale viditelně špatný překlad z japonštiny. Nazvat ho diletantským je přitom ještě mírné. Hra obsahuje naštěstí originální japonský dabing, takže alespoň otaku si přijdou na své. Veškeré animace ze hry je pak možné si kdykoliv znovu pustit v režimu Museum.
Než se vrhnete do samotné akce, budete mít pokaždé možnost hru uložit, vybrat si pasti, či je upgradovat. Postupem času se
zpřístupní i možnost vedlejších misí doplňujících celý příběh Trapt. Jakmile spustíte první mise, ponoříte se do světa nečekaných možností, mechanismů a překvapení. Na první pohled (ale opravdu jen na první) může Trapt evokovat klasickou akční hru z pohledu třetí osoby. Není tomu ale tak. Mise se vždy odehrávají v jasně ohraničeném prostoru, rozděleném do několika interaktivních prostor (místnosti, kobky, podkroví atd.) a chodeb. Chodby slouží pouze k přemisťování do akčních lokací a není v nich možné používat jakékoliv pasti. Lze je tedy opravdu využít pouze k úprku či strategickému přesunu do výhodnější lokace,
potažmo pozice. Každá interaktivní místnost obsahuje své vlastní pasti, které jsou ojedinělé pro danou lokaci. Nikde jinde než na daném místě na ně v celém hradě nenarazíte. Obvykle obsahují interaktivní místnosti zhruba tři až pět těchto pastí. Jsou designovány tak, aby vždy zapadly do sadistického prostředí nehostinného hradu. V hale tak narazíte na padající sloupy, v příkopě zase na drtivé přívaly vody a podobně.
Z technického hlediska není Trapt žádný oslňující zázrak.
Poté jsou ve hře ale i pasti, které jsme si dovolili nazvat mobilní. Ty patří k základní „výbavě“ Allury a můžete je
umístit kdekoliv po interaktivních lokacích. V praxi to funguje tak, že s pomocí tlačítka vyvoláte menu pokládání pastí, ve kterém se zastaví herní čas a kamera změní pozici z klasické třetí osoby do vysokého nadhledu. Lokaci pokryje čtvercová síť a vy můžete přehledně, jednoduše a hlavně snadno umístit vámi vybrané nástroje utrpení. Mobilní pasti se dělí dále na další tři typy. Ty, které zasáhnou ze země, ze stěny nebo ze vzduchu. Každému typu je přiřazena jedna barva akčních tlačítek - křížek, čtverec a trojúhelník. Při samotné hře pak můžete vždy při nabití pasti (jde vždy o několikavteřinový interval) zmáčknout jednoduše tlačítko a past použít. Na řadu tedy přichází taktizování a vymýšlení sadistických strategií. Protivníci nejsou sice bůhvíjací géniové, ale těm s větším pudem sebezáchovy se dvakrát na stejné místo, kde je skřípla medvědí past, chtít nebude. Chce to tedy rafinovanější umístění nástrah. Samozřejmě, že jediný cíl všech nepřátel je Allura, čehož vy, jako hráč musíte náležitě využít. Pokud nastražíte
pasti v dostatečné blízkosti a se správným směrem jejich úderu, můžete dokonce vytvořit nefalšované kombo a znásobit tak
účinnost útoku.
Samotné hraní je spíše pomalejšího rázu, aby si hráč mohl řádně promyslet taktiku a následný postup. To se odráží i na pohybu hlavní hrdinky, jenž je přinejmenším pomalý. V žádném případě to však není myšleno v negativním slova smyslu. Rychlé tempo by hru degradovalo na nehratelnou záležitost a zničilo by všechny strategické prvky. To se odráží i na pohybových schopnostech nepřátel i když se zvyšující se křivkou obtížnosti se zvyšuje i jejich mobilita. Jde v podstatě o laciný trik, jak dosáhnout vyšší obtížnosti.
|
Nepřátelé v Trapt mají své statistiky, jejichž podrobné prostudování vám pomůže k jejich poražení. Jde obvykle o mágy, rytíře,
lukostřelce, ale hra nás překvapila i nečekanou přítomností klasických bossů. I přes nesmírně originální pojetí Trapt i celé série
Deception si ale nemůžeme odpustit poznámku o lehce nedotaženém konceptu. Souboje se často stávají stereotypními a to především díky neustálému obíhání nepřátel a nucenému využívání drobných chyb v jejich umělé inteligenci. Ještě že ve vyšších levelech narazíte na chytřejší nepřátele, k jejichž poražení nestačí pouze taktika stoupnutí si před past a nalákání do ní.
Z technického hlediska není Trapt žádný oslňující zázrak, ale rozhodně svým vzezřením nepohoršuje. Grafika není příliš detailní, ale zato atmosférická a účelná. Škoda jen, že animace postav není na vyšší úrovni. Od dob PSone se v tomto ohledu příliš nezměnilo. Zvuk a hudba je přitom kvalitativní ekvivalent grafiky.
|
Sadistická hratelnost
Stereotypu se hra nevyhnula| Trapt | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
