Milovníků ručně kreslených klikacích adventur jsou tuny, ale kvůli technickému pokroku tyto hry přesto úspěšně vymírají. Zavzpomínejme se tedy na adventurní spaghetti western, který se kdysi objevil na trhu bez jakékoli propagace a přesto svým vtipem, příběhem a zpracováním nadchl spoustu hráčů. Znali jste ho vůbec? Všechno to začalo jednoho dne, kdy si obyčejný mladík jménem Fenimore Fillmore - komixový hrdina, který jako by z oka vypadl Limonádovému Joemu - projížděl divokou prérií na svém oři a náhodou zaslechl střelbu v nedalekém kaňonu. Nebyl by to on, aby mu zvědavost nedala a nepřišel se na celou věc alespoň z dálky podívat. Spatřil nehoráznou přesilu, jak pálí po již zraněném starém muži na dostavníku, což mu nedalo a ze své dobré pozice vytáhl opakovačku a výtečníky zahnal. Přišel k umírajícímu muži, z jehož úst vyslechl celé tajemství o bájném pokladu starých Toltéků, ke kterému je jediný klíč a to tři zlaté lebky, které jsou historicky blízko sebe a tomu, komu se je podaří získat všechny, se naskytne neskutečně gigantického bohatství. Starý muž nabídne Fenimorovi, že ho vezme do party, když mu pomůže a žádá po něm ze svého kufříku jakousi zázračnou uzdravovací vodičku. Vzhledem k tomu, že náš hrdina zkazí na co sáhne a je to opravdové pako na druhou, nechtěně podá příteli vodičku na růst vlasů, ten ho
ještě stačí proklít a zemře. Co se dá dělat, nyní, když Fenimore všechno vyslechl, opět osedlá oře a vyráží do městečka Big Town.
Tak nějak takhle to všechno začalo. To všechno jsme se dozvěděli v úvodním intru, které bylo celé ručně vykresleno stejně tak, jako i později celá hra. Nutno ale říci, že vykresleno bylo opravdu skvěle a výborně nás uvedlo do jedinečné atmosféry Divokého západu, konkrétně Arizony roku 1866. Poté, co jsme úspěšně přežili tento filmeček, bylo již možné zdárně ukládat. To nebylo nutné zase tak často, vlastně na hře nebylo prakticky co zkazit a ukládali jste většinou až když jste s hraním končili, ale protože to byla adventura opravdu velmi těžká, většinou jste po nějakém úspěšném počinu ukládali ihned a rádi. Nyní už jsme ale vyrazili do zapadákova jménem Big Town - klasické westernové vesničky o pár domech, s nepostradatelnou bankou a místním lokálem. Zde už se taktéž zobrazil prázdný inventář a základní příkazy, což zabralo pětinu obrazovky. Co ale určitě moc nepotěšilo bylo to, že hra se celá odehrávala v okně, a to vcelku malém. Bylo samozřejmě možno maximalizovat na celou obrazovku, ale na každé straně byly několik centimetrů široké černé okraje. Ze začátku se to zdá jako velmi nepříjemné, ale protože si člověk zvykne na všechno, později vám to už
přijde úplně normální. To by ale bylo asi tak vše, co se týče kritizování, a dále už by se stále jen chválilo. Inventář však zase tak prázdný není. Hned od začátku máte k dispozici mapu. Mapu hry, na které bylo vidět to území, které je již našemu hrdinovi známo - při objevení nového se do mapky přikreslilo.
Nejedná se však ani tak o území, jako o různé oblasti. Tzn., že nejdříve tam vidíte pouze Kaňon a Big Town a mapa je velmi praktická proto, že díky ní se můžete mezi známými oblastmi velmi rychle pohybovat. Nebylo to totiž tak, že byste jakoby procházeli levely, ale stále jste se museli mezi oblastmi pohybovat a logicky skládat útržky osudu, vedoucí až k vysněnému pokladu. Indián chce kupříkladu něco měkkého, tvárného, tahavého, měnícího tvar... (jeho lámaná angličtina mu nedovoluje vzpomenout si, jak se řekně žvýkačka), aby vás pustil do stanu, kde se odehrává jakási rada starších. Tak nezbývá nic jiného, než zajet do lesa, kde se tato již použitá guma nalézá nalepená na jednom ze stromů. Vezmete ji do inventáře, odcestujete do tábora, předáte žvýkačku a jdete kouřit dýmku a pokecat s náčelníkem, kde se dozvíte další informace. Tímto stylem je vedena celá hra, ovšem tento příklad byl spíše jednoduššího rázu, přičemž jindy jsou to opravdu logické hádanky tak
zásadní, že na to velmi dlouho prostě nejste schopni přijít a dojde až na to nejhorší - zkoušení používat všechno na všechno. To je jistě nepříjemné, ale stává se to jen zřídka kdy, protože autorům se podařilo vytvořit celý příběh tak geniálně, že ačkoli je to občas opravdu velmi složitá hádanka, vždy je tu přesně dodržena logičnost a poté, co na to přijdete, říkáte si, jaktože vás to nenapadlo dříve. K tomu, abyste našli oblast jinou, slouží drezína. Díky ní se můžete hned při prvním hraní dostat do všech oblastí hry, což vám ale nebude příliš nic platné. Zde je dobré zmínit, že drezína je nejdříve nefunkční a až po dlouhé době zjistíte, že ten velký hřebík, který jste nalezli někde v té zapadlé kůlně v koši, je dobrý k tomu, abyste s jeho pomocí drezínu opravili a mohli na ní vyjet vstříc novým územím.
Jak jste již asi poznali, systém hry je tedy pro adventury typický. K dispozici máte několik základních příkazů jako seber, otevři, oslov... a díky nim také komunikujete s okolím. Chcete někoho oslovit, kliknete na "oslov" a na člověka, čímž se s ním dáte do řeči. Dialog je také základní stavební kámem i této adventury. Vzhledem k tomu, že hra byla kompletně (včetně manuálu, krabice...) přeložena do češtiny, je její hraní jedna radost. Důležité je také si uvědomit, že prostředí je docela dobře živé, což znamená, že si s někým promluvíte a za
nějaký čas, až příběh o něco pokročí, může vám ten člověk říci úplně nové věci. Je tedy nutné co nejvíce komunikovat, ale hlavně však myslet, přičemž nejlepší na hře je, že je spíše brána jako parodie a tak obsahuje obrovské množství humoru a nezřídka kdy vás rozesměje. Občas je i možné vyřešit nějakou herní situaci několika způsoby. Kupříkladu potřebujete nějaké věci z General Store - místního obchůdku s potravinami, potřebujete taktéž peníze na jejich nákup. Jak je ale získat? Jako v každém správném westernovém městečku je i zde banka. Vám, jakožto Fenimorovi Fillmorovi, jistě nikdo peníze nepůjčí. Když se ale dáte do řeči s pokladníkem, je možné s ním komunikovat a dohodnout se tak, že vám nakonec bez jakékoliv záruky nějaký ten obnos poskytne. Stačí se třeba představit jako A. Lincoln a pak už to nějak okecáte. Nevyjde-li vám to zde, můžete navštívit starou babičku pletoucí v houpacím křesle, prohodit s ní pár slov, zajít opět za prodavačem a říct mu, že ho babča nutně shání. Poté, co za ní odběhne, můžete se již obsloužit sami.
A jak se vlastně ve hře hovoří? To je také jeden z hlavních plusů. Oslovíte člověka, on vám něco řekne a vám se poté objeví tlačítka, kterých bývá obvykle tak 4-8, přičemž na kterékoliv ukážete kursorem, objeví se text, kterým je možné odpovědět, a kliknutím na ten zvolený
odpověď zrealizujete. Na každou odpověď se samozřejmě odvíjí jiná reakce druhého a rozhovor se dále větví. Čtení textu je potom taktéž velmi příjemné, protože text se objevuje pěkně na hracím poli, je velký, dobře čitelný a každá postavička mluví nějakou barvou. Co je ale jistě nejdůležitější, že vše je v češtině. Celou hrou vás potom žene stále dopředu pomyšlení na ten šílený poklad, o kterém je stále řeč, a také to, že se chcete dozvědět, kde vlastně bude, protože hrací oblasti máte k dispozici od začátku všechny nejednou a víte, že někde tam potom ten poklad musí být. Ale kde? Na hřbitově, v pevnosti, v klášteře, v kaňonu, v lese, v Apačském táboře, nebo že by u vodopádu? Toť otázka, na kterou ještě nevím, zda dostanete odpověd ;-). Všechny lebky najednou pouze pro svou potřebu stejně nikdy nezískáte, nakonec se jakousi dohodou s dalšími dvěma momentálními vlastníky dostanete až ke konci. Mezitím vyřešíte ještě několik hádanek v již poslední fázi - v nějakých jeskyních a když vše dořešíte, hra překlene v další douhou animaci a potom se už můžete jen kochat.
Budu tedy hodný a řeknu vám, že to bylo právě v útrobách onoho vodopádu, který byl mým tajným faforitem po celou dobu hry. Poté, co všechny lebky spočinou na správném místě,
otevře se komnata pokladu a naskytne se vám úžasný pohled. Obří, neskutečně velká přírodní pokladnice uvnitř jeskyní, která je téměř po okraj naplněna všemožnými penězi, zlatem a šperky, toť lákavý pohled. Proto se najednou všichni společníci rozhodnou, že poklad bude patřit jen jim a strhne se obrovská přestřelka mezi všemi zúčastněnými, kterou máte možnost pouze pozorovat, protože se stále jedná o jednu dlouhou animaci. Za to všechno snažení to přece pro našeho hrdinu nemůže dopadnout jinak než happy-endem, a tak jako jediný z přestřelky vyjde živý a pak už si milý Fenimore odnáší pytel zlata.
A to je konec, konec podle mého názoru nejlepší adventury, jaká spatřila světlo světa, a je jen škoda, že už se na tento žánr starých kreslených adventur zapomíná, protože by si jistě našel spousty fanoušků i nyní. Plánujete-li si z nostalgie sehnat nějakou starou adventuru z této generace, Tři lebky Toltéků berte jako velmi žhavého kandidáta, je to jedna z posledních opravdových adventur, které už bohužel víceméně zemřely.
