Tři mušketýři

Prvňáčci dostali vysvědčení a počítačová hra by byla jistě nejen odměnou za samé jedničky, ale zároveň zábavou pro nadcházející volné dva měsíce. Ale potěšili by Vaše dítko právě Tři mušketýři? Dočtete se zde.

Vedle složitých her náročných na grafiku i ovládání nesmíme zapomenout, že se před obrazovkou může objevit i menší a mladší hráč. Titulů pro nižší věkovou kategorii přitom mnoho nevychází, nemluvě o jejich stále pochybnější kvalitě. Tři mušketýři proto dávají alespoň malou naději na po dlouhé době hezkou hru pro nejmenší.

Nálepka „7+“ na přebalu hry dává hned od začátku vědět, že se rozhodně nesnaží konkurovat propracovaným hrám, na které jsme zvyklí.

Na začátku Vás česky dabované animované intro zasvětí do příběhu. O žádnou složitou zápletku á la Dumas nepůjde, bereme přece ohled na nejmenší. Vše začíná v hospodě, kde se seznamujete se svými kolegy mušketýry. Právě když Vám jeden z nich vysvětluje záhadu zmizení celé skupiny jiných mušketýrů, do hospody vpadne místní zloduch a Vaše přátele pochytá a odveze v řetězech. Vy, Porthos, zůstanete ležet v uličce za hospodou a ještě nevíte, že bude jen na Vašich bedrech zachránit svoje kamarády. Co tedy zbylo z původních Mušketýrů? Název, jména, prostředí Francie a jméno vládce Ludvíka XIII.

Začátek vypadá slibně, ovšem zklamání přichází hned ve chvíli, kdy objevíte kameru, respektive její jediný, a to ještě boční pohled. Trvalo to delší dobu, ale nakonec jsem si zvykl, lépe řečeno smířil jsem se.

Co se grafiky týče, Porthos je propracován z celé hry nejlépe. Nenechte se zmást, to ještě neznamená dobře. Jen v porovnání s okolním „prostředím“, sestávajícího povětšinou z několika barevných fleků, vypadá postavička s náznaky odlesku nejkoukatelněji.

S ovládáním jistě nebude mít problémy nejen dítě, ale neměl by snad ani jeho zvířecí mazlíček. Pohybovat se můžete do obou stran, občas po žebříku nahoru či dolů, a z ostatních akcí je tu již jen skok a akční tlačítko, obsluhující vše od útoku a sbírání truhel až po otevírání dveří.

V průběhu hry nebude Vaším úkolem nic jiného než pochodovat mapou s občasným tasením kordu (milovníci historických zbraní nebijte mě) k obraně před vojáky nebo rozbití truhly s mincemi, příležitostně seberete nějaký ten peníz visící ve vzduchu. Vše. Ano, ještě bych zapomněl na sbírání klíčů k zamčeným dveřím, ale to jen zřídka. Nasbírané mince si v několika mezihrách můžete vyměnit za životy.

Vzhledem k cílové věkové skupině je velmi důležitým aspektem hodnocení jazyk, kterým hra s hráčem komunikuje. V této oblasti není co vytknout, veškerý zvuk je český, volitelně slovenský.

Ve hře je v porovnání s její jednoduchostí nezvykle mnoho možností nastavení. Nastavovací formulář se, což může být možná až trochu otravné, otevře před každým spuštěním.

Sedmi letům věku je přizpůsobena i obtížnost a tak hráč, který je již schopen číst tuto recenzi, jistě nebude mít problém. Je to škoda, možná kdyby nepřátelští rytíři měli o něco tužší kořínek, neuškodilo by to a děti by to jistě zvládly. Navíc má Váš Porthos k dispozici tři životy. Kdyby nějakou nešťastnou náhodou přišel o všechny z nich, začne z místa nejbližšího automatického uložení a to nebývá nikdy daleko. Malí hráči se tak nemusí obávat, „infarktové stavy“ se nekonají.

Klady a zápory

Český dabing; hlášky
Cena (299,-)

Grafika
Malá nápaditost levelů

Hra slibuje tři různé způsoby dokončení. Nechce se mi věřit, že by dětská arkáda měla i špatný konec a tak snad všechna dohrání končí jako to jedno jediné, které se pokaždé zobrazilo mně. :)

Snad aby děti u hry neusínaly má Váš Porthos v zásobě spoustu otravných hlášek pro případ, že se počítači chvíli nevěnujete. Ze začátku jsou vtipné, ale protože Vás nenechá ani napít a každých zhruba pět vteřin kibicuje, jde občas na nervy.

V každé hře je důležitá hudba, o to více ve Třech mušketýrech, kde se často a na dlouhou dobu stává (vedle létajících mincí) jediným společníkem postavičky v dlouhých a občas nezáživných levelech. Bohužel tomu její kvalita neodpovídá a ačkoliv pro uši prvňáčků může být veselá, odrostlejší hráč ji po několika minutách vypne. Ostatních zvuků se ovšem kritika netýká. Kromě několika málo pěkně dabovaných dialogů má Porthos většinou pro nepřítele před „bitvou“ připraveno i nějaké to vtipné slovo.

Nálepka 7+ na přebalu hry dává vědět, že se nesnaží konkurovat propracovaným hrám

HUD, pokud se tomu tak dá říkat, je jak jinak než velice jednoduchý. V horním rohu obrazovky se otáčí patřičný počet srdíček – životů a obrázek hlavy Porthose, která mění vzhled podle toho jak moc je zraněn (nejedná se o žádný krvák – např. ztratí klobouk). Kdo by čekal informaci třeba o aktuální zbrani, nedočká se, ta je ve hře od začátku jen jedna.

Nároky na hardware sice nejsou nijak přehnané, ale vzhledem ke zpracování hry a zejména cílové skupině se mi zdají maličko nadsazené. Přeci počítač, se kterým bude pracovat prvňáček, v sobě ne vždy musí ukrývat gigahertzový procesor.

Verdikt: Tak jako u většiny her pro nižší věkovou kategorii se i zde nutně dostáváme k dilematu pohledu hodnocení. Z očí sedmiletého dítěte spadají Mušketýři určitě do lepší půlky her, které pro „mě“ dnes seženete na pultech obchodů, naopak z pohledu hráče zkaženého nejrůznějšími graficky i herně tip-top hrami se tento titul neobjeví ani na seznamu zvažovaných. Takže závěrem – percentuelní hodnocení je od zkaženého hráče, ale jako dárek za první vysvědčení říkám rozhodně ano.