1. Napjaté očekávání
Jedním z nejstarších triků z „manuálu hororu“ je strach z neznáma. Víte, že se něco stane, ale není jasné, kdy a co. Výtečně to funguje zejména ve chvílích, kdy jste nepřítele ještě nikdy nepotkali, a ani netušíte, jak vypadá.
To podporuje především hudební doprovod. Ty správné zvuky mohou vyvolat nervozitu a pocit, že se každou chvíli něco musí stát.
Pracovat navíc lze s opakujícím se motivem, například identickou hudební skladbou před nástupem bosse na scénu. Když se pak jednotliví protivníci pokaždé liší a vy netušíte, co očekávat, strach to jen umocňuje.
Alien: Isolation
2. Absence zvuku
Funguje však i opačný postup. Tedy budování atmosféry postavené na takřka hrobovém tichu. Když většinu času slyšíte jen svoje vlastní kroky, každý neznámý zvuk je děsivý.
Ideální je to v kombinaci s tmou, kvůli které nevidíte na více než několik metrů. Blízké zvuky prapodivného původu pak pomáhají budovat intenzivní atmosféru.
Silent Hill
3. Pocit úzkosti
Na klidu nepřidají ani různí mutanti, kteří v ideálním případě alespoň vzdáleně připomínají člověka. Ze zad jim může trčet další ruka nebo třeba i noha. Tvář mají zjizvenou, či rovnou rozpůlenou vedví.
Horory proto tak často pracují s nepovedenými vědeckými experimenty a nákazou s hrůzostrašným dopadem na lidi. Vypadat jako monstrum je totiž jednou z elementárních obav lidstva.
Outlast (PlayStation 4)
4. Uvěřitelnost světa
Najdou se i výjimečně strašidelné retro tituly, ale s kostičkovanou grafikou zpravidla bývá obtížné lidi děsit. Čím realističtější se vizuální stránka hry stává, tím větší šance na strašidelné zážitky.
I v minulosti pochopitelně existovaly silné hororové počiny, dobře tomu napomáhala například éra textových her. Ta totiž těžila z hráčovy představivosti.
Lidská mysl je ostatně nejsilnějším nástrojem pro budování děsivých momentů.
Friday the 13th: The Game
5. Strach ze tmy
Tisíce let evoluce komfort moderního světa zatím nepotlačil. Ve tmě se vždy mohli skrývat životu nebezpeční tvorové, a strach z neznáma si proto přenášíme i do virtuálních prostředí. Tma či jakkoliv omezený rozhled jsou proto nedílnou součástí většiny hororových her.
Dead Space 3
6. Bezbrannost
Pocit zoufalství a útěk jako jediné možné řešení v nejedné hře slouží k budování atmosféry, ze které lidem vstávají chlupy na těle. Každé monstrum totiž představuje fatální nebezpečí.
Mistrně s tím pracuje například horor Amnesia: The Dark Descent, který jsme v roce 2010 označili za jednu z nejděsivějších her vůbec (recenze).
Amnesia: The Dark Descent
7. Souboje
Hrůzostrašné pocity lze vyvolávat i návrhem soubojů. Jedním trikem je cíleně neobratná kamera, na které stavěly například první díly série Resident Evil.
Druhým je nedostatek nábojů a související strach, že se nedokážete ubránit příliš silnému nepříteli, či početní převaze. Toho využívá například hra Metro 2033.
Metro 2033
